Vídeň očima opeřeného deinonycha

….aneb do někdejšího centra habsburského impéria nejen za vánočními nákupy

V sobotu jsem podruhé v životě (po 13 letech) navštívil Vídeň a kromě několika standartních památek (palác Schönbrunn, komplex Belveder, katedrála Sv. Štěpána apod.) se moje kroky opět ubíraly k zdejšímu muzeu přírodní historie (Naturhistorisches Museum) na náměstí Maria-Theresien-Platz. Naproti tomuto muzeu stojí jeho téměř identické „dvojče“: Kunsthistorisches Museum (muzeum dějin umění), obě velkolepé budovy byly postaveny mezi lety 1872-1891. Expozice v přírodovědném muzeu je rozložena na ploše 8700 m2 a ve výstavce i depozitářích nyní čítá něco přes 30 milionů položek. Tím se řadí mezi největší muzea tohoto druhu na světě a vzhledem k době založení (nejstarší sbírky pochází již z poloviny 18. století; nicméně muzeum bylo oficiálně otevřeno až roku 1889) jde také o jedno z nejstarších.

Mezi nejcennější exponáty muzea patří nepochybně slavná Willendorfská venuše, strhující doklad uměleckého nadání paleolitického člověka. 11 centimetrů vysoká soška je stará asi 22-24 tisíc let a v expozici má pochopitelně vlastní čestnou vitrínu. Zajímavá je také přesná kopie „pohřebního“ vozíku z jeskyně Býčí skála v Moravském krasu a mnohé další archeologické památky z oblastí někdejší rakouské říše (tedy včetně našeho území). Co ale může návštěvníkovi muzeum nabídnout po stránce paleontologické?

Jak se dá očekávat, velmi mnoho. V expozici nechybí například zkameněliny kambrických bezobratlých (vč. obřího dravého členovce rodu Anomalocaris), malý model permokarbonského pralesa s pelykosaurem edafosaurem, model „praobojživelníka“ ichtyostegy, vylézající z tůně nebo třeba působivé lebeční pláty obřího devonského pancířnatce dunkleostea. Nechybí samozřejmě kostry dalších známých pravěkých obratlovců, například chobotnatce deinotéria, nelétavého ptáka dinornise, jeskynního medvěda či třeba prakopytníka rodu Propalaeotherium. Ve výčtu by se samozřejmě dalo pokračovat ještě dlouho. Je však nepochybné, že největší atrakcí pro návštěvníky muzea je zejména „Sál ještěrů“, tedy místnost, kde dominují modely a kosterní elementy dinosaurů.

Moderně vyhlížející model opeřeného deinonychosaura druhu Deinonychus antirrhopus ve vídeňském Přírodovědném muzeu. Kredit: Wikipedie. File:Deinonychus im NHM Wien.JPG

Již od počátku minulého století je jasnou dominantou sbírek obří kostra severoamerického sauropoda diplodoka, dar amerického průmyslníka Andrewa Carnegieho. Asi 26 metrů dlouhá kostra byla nedávno smontována do modernější anatomické pozice. Stejným procesem prošla také kostra diplodokova současníka, teropoda alosaura. Asi před 150 miliony let byli tito plazopánví dinosauři úhlavními nepřáteli, dnes však sousedí obě kostry tiše v těsné blízkosti. Doplňuje je také postaru smontovaný bruselský ornitopod iguanodon, který ve své vertikální poloze dosahuje až ke stropu sálu. Lebky svrchnokřídových severoamerických současníků tyranosaura a triceratopse jsou umístěny v rohu místnosti. Po stranách sálu najdeme také obří stehenní kost sauropoda z Morrisonského souvrství, kostru největší známé želvy dějin (Archelon ischyros), plesiosaur Dolichorhynchops, protoceratops s hnízdem a velmi zajímavý exponát – pravděpodobná vajíčka mongolského tyranosaurida tarbosaura. Jsou podlouhlého tvaru a na délku měří asi 40 cm. Aktuálnost expozice doplňuje také model indického svrchnokřídového hada druhu Sanajeh indicus, chystajícího se pozřít mládě titanosaurního sauropoda. Tento zajímavý výjev byl popsán teprve v loňském roce.

Jedním z nejzajímavějších exponátů je však velmi působivý model dromeosaurida deinonycha, oděného do hávu opeření, nikoliv nepodobného ztvárněním Luise Reye. Srpodrápý teropod Deinonychus antirrhopus žil zhruba před 110 miliony let a dosahoval délky až 3,5 metru. Je skutečně velmi pravděpodobné, že byl zaživa opeřený, živě působící model Stephena Czerkase je však možná až příliš rázovitý. Osobně se mi však velmi líbí, protože opět poukazuje na možnost, že dinosaury stále vnímáme poněkud strnulým pohledem bez jakési potřebné příměsi fantazie. Ať už je tomu ale jakkoliv, jisté zůstává jedno: Muzeum přírodní historie ve Vídni rozhodně stojí za vidění, a to i v předvánočním čase plném všelijakých venkovních trhů a jarmarků.

Odkazy:

http://www.nhm-wien.ac.at/en?null

http://en.wikipedia.org/wiki/Naturhistorisches_Museum

http://en.wikipedia.org/wiki/Venus_of_Willendorf

Leave a Comment

Filed under Na cestách

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *