Dinosauři jako válečná kořist

…aneb Jak se Němcům belgických iguanodonů zachtělo

Dinosauři jsou nanejvýš populární skupinou pravěkých živočichů, objevenou a vědecky popsanou během první poloviny 19. století. V době první světové války byla muzea většiny válčících států na evropské půdě již plná zajímavých velkých koster těchto dávných obyvatel naší planety. Na německé straně se proto v průběhu úspěšné počáteční fáze války zrodil plán na ukořistění nejenom uměleckých, ale také vědeckých objektů na obsazených územích. Mezi nejpozoruhodnější přitom patřil nápad německého paleontologa Otto Jaekela (1863–1929) z univerzity v Greifswaldu na vytěžení slavné belgické lokality u průmyslového městečka Bernissart, kde byly objeveny první kompletně zachované dinosauří kostry na evropském území.

Němci v Bernissartu

Bernissart leží na západě Belgie. K onomu významnému objevu zde došlo v březnu roku 1878 a po skončení vykopávek v roce 1882 bylo několik koster s velkým ohlasem vystaveno v tehdejším Muzeu přírodní historie v Bruselu. Devět metrů dlouzí býložraví iguanodoni (Iguanodon bernissartensis) zde zahynuli před 126 miliony let, v dávném období zvaném spodní křída. V uhelném dole u Bernissartu byly v hloubce 322 metrů pod povrchem náhodně objeveny zachované kostry nejméně 38 exemplářů, které patřily k nejlepším nálezům svého druhu v Evropě.  Tento nález byl také považován za první důkaz, že dinosauři mohli žít ve stádech. Díky zachovalosti a úplnosti koster dospěli paleontologové k názoru, že se tito velcí tvorové mohli pohybovat aktivně také po dvou.

Brzy po vypuknutí první světové války se celá oblast dostala do německého záboru a již na jaře roku 1915 přišel zmíněný paleontolog Otto Jaekel (viz poslední odstavec článku) s barbarským plánem, jak se zmocnit belgických fosílií ve prospěch německé vědy. Prvním Jaekelovým záměrem bylo zabrat bernissartský důl německou okupační správou a nechat všechny zbývající zkameněliny dinosaurů vykopat a odvézt do německých vědeckých pracoven a muzejních sbírek. Jaekel se v tomto směru spoléhal na německou okupační administrativu, která „pomáhala“ s různými pochybnými aktivitami i jiným německým vědcům, jejichž „výzkumy“ na okupovaných územích se ale nezřídka významově kryly s prachobyčejným kořistěním a konfiskacemi kulturního a přírodního bohatství okupovaných zemí. Takto odcizené hodnoty byly Němci často považovány za „Faustpfänder“, jakési předměty do zástavy či pomyslné výkupné.

———

File:Bernissart Iguanodon mounted skeleton.jpg

První kostra iguanodona byla sestavena v kapli sv. Jiří v Bruselu v roce 1882. Protože Belgičané neměli naprosto žádné zkušenosti s tím, jak postavit tak mohutného obratlovce, museli vynalézt vlastní metodu, která se však neobešla bez poškození fosilních kostí. Úspěšně tak ale složili množství koster, které jsou nyní k vidění v Královském belgickém institutu přírodních věd v Bruselu. Převzato z Wikimedia Commons.

 ———

Dopis Kruppovi

Veškerá korespondence, týkající se plánů na vytěžení dané belgické lokality, se ovšem nedochovala. Prvním takovým dokladem je až Jaekelův dopis essenskému průmyslníkovi Gustavu Kruppovi von Bohlen und Halbach z 27. dubna 1915. Jaekel v něm prosí bohatého magnáta a ředitele největší zbrojařské firmy v Německu o finanční příspěvek a přikládá také detailní plán, jak se zmocnit belgického fosilního bohatství z Bernissartu. Jaekel si představoval, že exempláře iguanodonů by v budoucnu mohly být umístěny v ústředním muzeu Německé říše, totiž v berlínském Museum für Naturkunde. Tím by Německo také na poli vědy a výzkumu života v pravěku plně drželo krok s dalšími západoevropskými zeměmi a bohatostí svých muzejních sbírek je dokonce předčilo.

Pro tento plán si Jaekel postupně zajistil souhlas a přízeň belgické okupační správy i říšských politiků. Ti se v podstatě shodli na tom, že zkameněliny z Bernissartu by byly vzácným a cenným doplňkem německých muzeí, a tak již v září roku 1915 byl hotový předběžný plán na obnovené vykopávky. Pro ten účel zajistil Jaekel předběžný souhlas s velkorysou finanční podporou, kterou měl údajně přislíbenu i od samotného císaře Viléma II. Pruského. Na konci roku 1915 tak vše nasvědčovalo tomu, že německým vykopávkám v Belgii už nic nebrání v cestě.

Zelená pro vykopávky

V květnu 1916 došlo k dohodě mezi německou civilní správou, dolem, přírodovědným muzeem a Jaekelem. Ta zněla tak, že Němci dočasně převezmou důl pod svou správu a na vlastní náklady budou vykopávat kýžené zkameněliny, Jaekel měl mít přitom neomezené právo dozoru a přímého vedení všech exkavačních prací. Nálezy měly být co nejdříve převezeny do Německa, přičemž dostatečnou náhradou za ně byly již zmíněné německé náklady na celkový chod dolu.

V červenci roku 1916 měly vykopávky začít a trvat zhruba jeden rok. Dalšími průtahy a nejasnostmi se však plán opožďoval a k jeho realizaci se mohlo přikročit až v samotném závěru války. Ukázalo se, že důvodem této prodlevy byl zejména rozpor ve vědecko-kořistnických zájmech Jaekela a snahou o efektivní nakládání se zdroji a sympatiemi místních obyvatel na straně okupační správy. Uhelné doly v Bernissartu byly totiž významnou strategickou lokalitou pro vedení války a německá administrativa přece jenom nehodlala riskovat nadbytečné sabotáže a vzpoury belgických dělníků.

———

File:Iguanodon4.jpg

Nákres in-situ fosílií jednoho z iguanodonů, objevených roku 1878 v uhelném dole u Bernissartu. G. Lavette, 1882. Převzato z Wikimedia Commons.

 ———

Je příliš pozdě

Nicméně v září roku 1918 bylo vše potřebné připraveno. 5. září psal Otto Jaekel představitelům civilní správy, že „naleziště koster v 350 metrů hluboké šachtě bylo zpřístupněno a brzy snad bude objeveno další“. To je však definitivně poslední dochovaná zpráva o celém projektu. Netrvalo totiž dlouho, a německé jednotky se z Belgie musely začít stahovat. Německo se v první válce s označením „světová“ ocitlo na straně poražených. Tím zároveň skončily veškeré Jaekelovy naděje na pokračování v pracně připravovaném projektu. Dne 5. prosince 1918 přišly poslední plány vykopávek Jaekelovi poštou zpět do Greifswaldu. Tím se celá tato ambiciózní záležitost symbolicky uzavřela.

Jistá spravedlnost, byť spíše jen shodou různých náhod, v tomto případě tedy zvítězila a my dnes můžeme nádherné doklady spodnokřídového života z lokality v Bernissartu (zdaleka se nejedná jen o ornitopodní dinosaury) obdivovat přímo v „domácích“ sbírkách Královského belgického institutu přírodních věd v Bruselu.

Žádný bázlivý vědátor

Zbývá ještě představit si v krátkosti samotného hlavního aktéra této „válečné paleontologické loupeže.“ Otto Max Johannes Jaekel (1863–1929) pocházel z východopruského Neusalz (dnešní polská Nowa Sól). Paleontologii studoval v Lehnici (někdejší Liegnitz), kde jeho učiteli byli významní němečtí profesoři, a Jaekel tak získal velmi dobrou průpravu k další vědecké práci. Dlouhá léta působil jako profesor geologie a paleontologie na Greifswaldské univerzitě. Jaekel rozhodně nebyl žádný nepraktický a bázlivý vědátor. Naopak patřil k válečným dobrovolníkům a v listopadu 1914 byl vážně raněn při zuřivých bojích ve Flandrech. Po zotavení byl pak členem záložního regimentu v Bruggách, a to až do svého návratu do Greifswaldu v srpnu 1916. Jako voják tedy Jaekel aktivně sloužil ještě ve svých 52 letech, což je jistě úctyhodné. V roce 1928, tedy ve svých 65 letech, dokonce přijal místo profesora na Sunjatsenově univerzitě v dalekém čínském Kantonu. Již o rok později ale po krátké a nečekané nemoci zemřel v Německé nemocnici v Pekingu.

———

Text je z větší části založen na autorově článku z časopisu Živá historie, číslo 4/2012 © Vladimír Socha, 2012

Odkazy a prameny:

http://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Jaekel

http://en.wikipedia.org/wiki/Bernissart

http://en.wikipedia.org/wiki/Iguanodon

Roolf, Ch.: German scientists in Belgium at the First World War between occupation policy and planning of plundering cultural assets – the case example of palaeontology in Une Guerre Totale?…, Brusel 2005

———

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Dějiny paleontologie, O dinosaurech obecně

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s