Druhohorní plazi v Čechách III.

Ptakoještěři

Ptakoještěři neboli pterosauři byli kosmopolitně rozšířenou skupinou aktivně létajících plazů s maximálním rozkvětem v období jury a křídy. Stejně jako v případě suchozemských dinosaurů také jejich fosilní záznam na území Čech značně limituje nedostatečná kvalita a kvantita vhodných sedimentů příslušného stáří, ve kterých by jejich fosílie mohly být zachovány a objeveny. V současnosti tak máme pouze jeden potvrzený a několik dosud nepříliš dobře známých objevů z oblasti severních a východních Čech. Zdaleka nejvýznamnějším objevem je část přední končetiny menšího ptakoještěra, učiněný v roce 1880 v lomech u Zářecké Lhoty nedaleko východočeské Chocně. Dělníci pracující v lomech tehdy narazili na fragmenty dlouhých tenkých kostí, se kterými si nevěděli rady. Část nálezu byla bohužel nejspíš zničena, zbývající fosílie se zachovaly dodnes jen díky náhodě. Ve zmíněném roce otevřeli dělníci v jedné z roklí za Chocní malý lom. Z něho měli dobývat štěrk na opravu blízké cesty.  V šedém vápenci zdejších Jizerských vrstev pak po nějaké době náhodně objevili rozlámané rourovité kosti jakéhosi pravěkého živočicha. Podle dnes již spíše legendárního podání šla právě kolem jistá paní Tomková, krupařka z Chocně. Ta dobře věděla, že neobyčejné přírodniny aktivně vyhledává a sbírá místní lékárník a spoluzakladatel choceňského muzea Ph.Mg. František Hlaváč a kousek fosílie mu proto přinesla na ukázku. Hlaváče nález zaujal a okamžitě pak spěchal na místo, aby  posbíral ještě alespoň zbytek kostí (velká část jich už ale možná byla zničena nebo ztracena). Nález sestávající ze šesti kostí (kost pažní a články čtvrtého prstu) o celkové délce 42 cm pak u sebe Hlaváč pečlivě uschoval a kontaktoval tehdejší největší paleontologickou autoritu Antonína Friče. Frič zaslaný materiál v podobě (dle jeho názoru sedmi) fosilních kostí popsal o rok později v časopisu Vesmír (č. 20) jako „pozůstatek křídla pravěkého ptáka, poněkud podobného labuti“[1]. Stanovil pro něj vědecký název Cretornis hlavatschi (v přibližném překladu „Hlaváčův křídový pták“, druhové jméno je poctou zachránci fosilního materiálu). Frič se nesprávně domníval, že se jedná o pozůstatky „zubatého“ praptáka, snad příbuzného severoamerických hesperornisů (H. regalis) a ichtiornisů (I. dispar), objevených ve Spojených státech (Kansas) o jedno desetiletí dříve a popsaných Othnielem Charlesem Marshem (1831 – 1899) roku 1872[2]. Ve své práci z roku 2014[3] uvádí ruský paleontolog Alexandr A. Averianov, že Frič původně popsal taxon jako „C. hlavaci“, nikoliv „hlavatschi“. Tak si jméno neoprávněně a v rozporu s platnými pravidly zoologické nomenklatury upravil až později anglický paleontolog Richard Lydekker.

——

Blízkým příbuzným českého ptakoještěra od Chocně mohl být maďarský druh Bakonydraco galaczi. Přibližně takto tedy mohl vypadat východočeský pterosaur, pokud by dorostl do plných rozměrů. kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikipedie

——

Nález kostí domnělého praptáka ve svrchnokřídových sedimentech u Chocně popsal Antonín Frič v článku „O zkamenělém ptáku Choceňském“ (Vesmír, č. 20, 1881):

Kdykoli jsem při pohledu na otisky listův aralií, fíkův a dubů, nalezených ve vrstvách českého útvaru křídového, si v mysli své utvořil obraz lesů, které krášlily tehdejší pevninu podél břehů moře křídového, nikdy jsem se nemohl spřáteliti s myšlenkou, že by nebyly oživeny též rozmanitým ptactvem. Arci byl jsem si dobře vědom, že to potrvá asi dlouho, nežli doklady k mým domyslům nalezeny budou, neboť i na pobřeží nynějších moří nalezneme jen velmi zřídka v písku mezi mořskými chaluhami a hromadami lastur vlnami vyvržených také vetchou mrtvolu nějakého ptáka, nebo jen tu neb onu kost z něho. A jak zřídka kdy jsou poměry tak příznivy, aby se podobná kostra v usazujících se vrstvách zachovala, a jak převeliká náhoda, aby byla později opět nalezena.

V okolí choceňském nalezeny byly minulého roku v šedém vápenci vrstev jizerských kosti ptáka, a to následujícím způsobem: U Zářecké Lhoty blíže Chocně v rokli vedoucí ke Korálovu mlýnu dělníci otevřeli malý lom, aby z něho dobývali kámen štěrkový na blízkou cestu. Tu pak zpozorovali v rozražených kamenech bílé rourovité zkameněliny, které se jim zdály býti velmi podivnými, pročež si je bedlivě prohlíželi. Právě v tu dobu šla mimo paní Tomková, krupařka z Chocně, a uznavši v nálezu skalníků cosi neobyčejného, požádala je o kousek, aby jej mohla dodati choceňskému lékárníku panu Fr. Hlaváčovi, který sbírá horlivě zkameněliny. Tento, poznav ihned důležitost nálezu, pospíšil na naleziště, sebral ještě ostatní úlomky a zaslal je mně k zevrubnějšímu určení a jakožto dar našemu Museu. Po pracném ohledání a upravení četných úlomků shledal jsem, že tu vcelku zastoupeno jest sedm kostí (malý otisk kosti hrudní, klíční kost druhého páru, spodní část kosti ramenní, kost loketní, kost vřetenní, kůstka zápěstní, nedobře zachovalá kost ruky). Vcelku tedy zachovalé celé jedno křídlo, které co do velikosti a tvaru se přibližuje křídlu labutímu. Podrobné studium bude vyžadovati ještě delšího času, a dokavad se nenajdou čelisti, bude přesné ustanovení nemožným. Porovnav povrchně český nález s americkými druhy z útvaru křídového, myslím, že pták choceňský (Cretornis hlavaci) více se přibližuje nynějšímu ptactvu než americkému ptactvu zubatému.“

Frič byl s Marshovými popisy křídových zubatých ptáků obeznámen a po následujících 24 let svůj názor na zařazení fosílie neměnil. V roce 1905 však v podrobné korespondenci zrevidoval Fričův pohled britský paleontolog Harry Govier Seeley  (1839 – 1909), autor proslulé publikace o ptakoještěrech Dragons of the Air (1901). Seeley zjistil, že Frič sestavil úlomky špatně a i proto nepochopil, o jakého tvora se ve skutečnosti jednalo. Českému kolegovi z tehdejšího rakouského mocnářství následně sdělil, že se jedná o křídelní aparát se silně prodlouženým čtvrtým prstem, tedy o jasný pozůstatek ptakoještěra. Tehdy již stárnoucí Frič svůj omyl uznal a stanovil následně nové jméno Ornithocheirus hlavatschi. Pod tímto názvem je pterosauří pozůstatek od Chocně znám i dnes. Patřil ale menší český ptakoještěr (celkové rozpětí křídel zřejmě lehce přesahovalo jeden metr) skutečně do rodu Ornithocheirus? Podle novějších informací od několika specialistů na pterosaury (Unwin, Martill, Averianov) rozhodně nikoliv, dokonce ani nepatřil do stejné čeledi. Již turonské (svrchnoturonské) stáří (asi 89 – 90 milionů let) českého pterosaura tomuto zařazení neodpovídá. Ornitocheirové totiž žili podstatně dříve, vyskytovali se na většině území světa ještě v období spodní křídy, asi před 112 – 108 miliony let, jejich choceňský protějšek se tedy objevil až o dobrých 16 milionů let později.  Byli také podstatně větší, rozpětí křídel různých druhů tohoto rodu dosahovalo asi 2,5 až 6 metrů[4]. Objevila se také domněnka, že tento taxon může představovat pteranodontida[5]. V roce 2010 publikoval již zmíněný ruský paleontolog Alexandr O. Averianov studii, ve které českého ptakoještěra s největší mírou pravděpodobnosti označuje za mládě azdarchida[6]. Čeleď Azhdarchidae zahrnuje vývojově odvozené pterodaktyloidy, z nichž někteří dosáhli obřích rozměrů a stali se největšími létajícími tvory všech dob. Rumunský Hatzegopteryx thambema a severoamerický Quetzalcoatlus northropi zřejmě přesáhli v rozpětí křídel 10 metrů[7] (jordánský druh Arambourgiania philadelphiae se jim pak velikostní značně blížil). Přesto zřejmě byli schopni aktivního letu, a to navzdory faktu, že hmotnost největších zástupců zřejmě dosáhla až několika stovek kilogramů. Český ptakoještěr od Chocně byl samozřejmě mnohem menší, ostatně jednalo se téměř s jistotou o mládě. Byl ale také podstatně starší, protože zmínění giganti žili až na samotném konci křídové periody, zhruba před 70 – 66 miliony let. Zatím toho o tomto českém ptakoještěrovi víme jen málo. V současnosti však proběhla revize materiálu a v roce 2015 byla vydána nová studie, popisující choceňský exemplář ve větší podrobnosti[8]. Na výzkumu se podílel český paleontolog Boris Ekrt z Národního muzea v Praze a také již zmíněný ruský badatel Alexandr Averianov. Zmíněná studie byla publikována v periodiku Cretaceous Research v březnu 2015 a Ekrt s Averianovem v ní postulují blízkou příbuznost českého ptakoještěra se severoamerickým druhem Montanazhdarcho minor. Dle provedené analýzy jde nejspíše o neazhdarchidního azhdarchoida, který tak představuje vůbec prvního svrchnokřídového ne-azhdarchida popsaného z východní polokoule. Cretornis („Ornithocheirus“) hlavaci tak patří k významným pterosauřím taxonům nejen v rámci našeho státu. Odhadované rozpětí křídel tohoto jedince dosahovalo podle novějších odhadů asi 1,5 až 1,6 metru[9].

——

Takto vypadal „pterosauří“ lom u Zářecké Lhoty v roce 2007, kdy jej opakovaně navštívil autor článku. Z větší části zarostlý vegetací a koncem května doslova obležený komáry čeká již 135. rokem na příležitost odhalit další tajemství staré přes 90 milionů let… Kredit: Vladimír Socha

——

Další objevy ptakoještěrů na našem území byly hlášeny také z křídového lomu v Úpohlavech na Litoměřicku. Jedná se o ojedinělé drobné zoubky (délka přibližně kolem 2,5 cm) patřící možná rybožravým pterosaurům (Ekrt et al., 2001, str. 103, Tab. 1, obr. 10-11). Činný lom v Úpohlavech nabízí komplexní pohled na život v mělkých turonských mořích této oblasti. Kromě fosílií četných bezobratlých, mezi kterými zde figurují živočišné houby (spongie), mlži, plži, hlavonožci, korýši, ramenonožci a ostnokožci jsou na lokalitě objevovány také zkameněliny ryb, paryb (žraloků a rejnoků), mořských plazů mosasaurů a plesiosaurů i zkamenělý trus (koprolity). Žraločí koprolity zde vytváří celé vrstvy a obsahují množství zubů, kostí i úlomků schránek bezobratlých a dírkovců. Doposud bylo na lokalitě popsáno 21 druhů paryb, největším zástupcem byl zřejmě téměř pětimetrový žralok Cretoxyrhina mantelli[10]. Právě žraloci představovali největší potravní konkurenty velkých mořských plazů v období svrchní křídy. Fosilní materiál ptakoještěrů je pochopitelně podstatně skromnější a fragmentární. Přesto ale s jistotou víme, že i nad druhohorní „českou“ krajinou se tito elegantní, aktivně létající plazi vznášeli ve velkých počtech. Počkejme si tedy na budoucí objevy, které nám o nich snad prozradí více…

——

[1] Frič, A. (1881): O zkamenělém ptáku Choceňském, Vesmír, roč. 10, č. 20, str. 233 – 234.

[2] Fritsch, A. 1881. Ueber die Entdeckung von Vogelresten in der böhmischen Kreideformation. Sitzungsberichte der koeniglich-bömischen Gesselschaft der Wissenschaften in Prag: 275-276.

[3] Averianov, A. (2014): Review of taxonomy, geographic distribution, and paleoenvironments of Azhdarchidae (Pterosauria). ZooKeys 432: 1–107. (http://zookeys.pensoft.net/articles.php?id=3978)

[4] Unwin, David M. (2006). The Pterosaurs: From Deep Time. New York: Pi Press. p. 246. ISBN 0-13-146308-X.

[5] Averianov, A. (2014): Review of taxonomy, geographic distribution, and paleoenvironments of Azhdarchidae (Pterosauria). ZooKeys 432: 1–107.

[6] Averianov, A.O. (2010). „The osteology of Azhdarcho lancicollis Nessov, 1984 (Pterosauria, Azhdarchidae) from the Late Cretaceous of Uzbekistan.“ Proceedings of the Zoological Institute of the Russian Academy of Sciences, 314(3): 246-317.

[7] Witton, M.P., Habib M.B. (2010). „On the Size and Flight Diversity of Giant Pterosaurs, the Use of Birds as Pterosaur Analogues and Comments on Pterosaur Flightlessness.“ PLoS ONE, 5(11): e13982. doi:10.1371/journal.pone.0013982

[8] Objevení dalšího fosilního materiálu z tohoto jedince je velmi nepravděpodobné, protože značná část vápence již byla z lomu odtěžena a použita na stavby v Chocni. Existují ale tvrzení, že snad bylo již dříve v lomu objeveno více podobných zkamenělin, o jejichž dalším osudu není nic víc známo.

[9] Averianov A., Ekrt, B. (2015): Cretornis hlavaci, Frič 1881 from the Upper Cretaceous of Czech Republic (Pterosauria, Azhdarchoidea). Cretaceous Research 55: 164 – 175.

[10] Košťák M. a kol.: Putování naším pravěkem, Granit, Praha 2011 (str. 57)

——

1 Comment

Filed under Česká paleontologie, Dějiny paleontologie, Jiné pravěké organizmy, Ptakoještěři

One Response to Druhohorní plazi v Čechách III.

  1. vaclavko2

    To, že Antonín Frič zařadil cretornise do ornithocheiridů zase tak velká chyba nebyla, protože v turonu proběhla v evropě velká výměna do té doby dominantních ornitocheiridů za od té doby dominantní azhdarchidy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *