Srdce jako mikrovlnka

…aneb Pár vět o velikosti orgánů tyranosaura

Vzhledem k výraznému ohlasu, který zaznamenal minulý článek, pojednávající o předpokládané velikosti jednotlivých vnitřních orgánů obřích sauropodů (konkrétně afrického brachiosaurida druhu Giraffatitan brancai), jsem se rozhodl věnovat podobnému tématu ještě jeden příspěvek. Tentokrát se zaměří na velikost tělních orgánů o trochu menšího, ale stále monstrózního tvora, známého jako Tyrannosaurus rex. Jak byl tento super-predátor objeven, zda byl skutečně opeřený nebo kam už jeho zub stihl odletět díky tomuto blogu již dobře víte, tak teď přidejme ještě něco o jeho srdci, žaludku, játrech apod. Protože jsem to ale vlastně již udělal, dovolím si jen přetisknout úryvek svého textu z knihy Poslední dny dinosaurů, kde se zoufalým členům skupiny, kteří se teprve před několika okamžiky dozvěděli o blížícím se obřím asteroidu, snaží zlepšit náladu paleontoložka Mary Torrensová. K jejímu odbornému výkladu bych ještě doplnil, že velikost oční bulvy tyranosaura činila asi 8 až 14 cm, zhruba jako u pomeranče nebo grapefruitu. Jako Američanka také Torrensová uvádí většinu měr ve stopách, přičemž délka jedné anglosaské stopy činí 30,48 cm.

———

Replika kostry menšího jedince tyranosaura, známá jako „Big Mike“. Od roku 2001 je umístěna před vchodem do budovy univerzitního muzea Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana, USA). Vlastní snímek autora, červenec 2009.

———

Nálada byla velmi pochmurná, a tak se alespoň paleontoložka pokoušela přivést ostatní na jiné myšlenky. Přišlo jí tak nějak líto, že se z toho nejúžasnějšího výzkumného pobytu stal hektický boj o přežití. „Myslíte, že tady najdeme nějakého mrtvého tyranosaura?“ nadhodila domněle atraktivní téma k hovoru. Nikdo ale neodpověděl, a tak mluvila dál jakoby sama k sobě. „Hrozně by mě zajímalo, jak velké mají jednotlivé orgány. To ze zkamenělin nevyčtete. Tak třeba srdce by mělo u tak velkého zvířete měřit asi dvě a půl stopy na jednu a půl stopy. Pětasedmdesát na padesát centimetrů, pokud to chcete metricky. Umíte si představit srdce velké jako standardní mikrovlnka?“ Opět ale nikdo nereagoval. Singh chvílemi otáčel hlavu za sebe, stále měl strach z dakotaraptorů. „A žaludek byl ještě větší. Byl to nejspíš takový velký vak o průměru tří nebo čtyř stop. Vešlo by se do něj na výšku stojící pětileté dítě. Játra byla zase více podlouhlá, ale také mohla měřit dobré tři stopy.“ Nervózní Robben se neovládl a okřikl ji: „Sakra ženská, nechte toho. Potřebuju se na chvíli soustředit. Chci se teď… musím se… všichni se z toho musíme nějak dostat!“ Ale Torrensová pokračovala, geologa si vůbec nevšímala. „Kdyby to byla samice, podívala bych se, jestli má dva vejcovody, nebo jen jeden. Ty by mohly mít objem kuchyňského dřezu.“ Robben už nic neříkal, jen potichu zaklel.

Kowalski se konečně usmál, bylo to vlastně vtipné. Ta ženská měla vážně něco do sebe. „A mozek…“ pokračovala stále více zadýchaná vědkyně, „byl podlouhlý a nízký, měřil asi jednu stopu. To je zhruba jako zralej banán.“ Už i Singh se vepředu začal křenit. Bylo to neuvěřitelné, ale Torrensová dokázala zlepšit náladu všem kromě zatvrzelého geologa. „A na povrchu vypadal zhruba jako brokolice.“

„Kristepane, už dost!“ rozchechtal se najednou i Robben. Ale Torrensové se to teprve začínalo líbit. „Proklepla bych si podrobně každou z jeho tří set kostí a šedesáti zubů.“ Ostatní na její hru konečně přistoupili. „Fakt měl těch kostí tolik?“ zeptal se s nepředstíraným zájmem Singh. „Člověk má, myslím, jen dvě stě šest kostí. A zubů od nuly do dvaatřiceti.“ „Jasně že měl,“ odvětila pobavená paleontoložka. „A síla čelistního stisku je u něho šestkrát vyšší než u krokodýla mořského.“

„To mě jednou kousla agama,“ vmísil se do hovoru Kowalski. Všichni se zastavili a začali se smát. Humor byl teď jediným lékem na strašné zjištění, které viselo nad nimi jako temný mrak.

„A najednou dokázal spolknout sousto až o váze několika stovek liber, asi dvě stě kilogramů.“ Rozpažila ruce co nejdál od sebe. „To je asi jako tisíc hamburgerů.“ Kowalski si mnul bolavou nohu a utíral si pot z čela. Pak se zeptal: „Tohle všechno jsi zjistila už po několika minutách setkání s tím monstrem?“ „Ale kdepak,“ odvětila vědkyně. „To jsou desítky let poctivých paleontologických výzkumů a z nich plynoucích dedukcí.“ Ale nebyl čas na další debatu, Singh už stál na malém kopci nad nimi a kamsi ukazoval. Museli jít dál, vstříc nejistému osudu v tomto dávnověkém ráji, který se měl už brzy proměnit v peklo.

———

Tolik tedy úryvek z Posledních dní dinosaurů. Tato kniha vyšla zhruba před dvěma měsíci a stále je k dispozici i v běžných knihkupectvích. O anatomii tyranosaura také pojednává velmi pěkný trikový dokument o fiktivní pitvě tohoto dinosaura, určený ale spíše pro silnější povahy (a žaludky). Hezké prázdninové dny přeje autor blogu.

———

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Literatura, Něco o autorovi, Rekordy a statistika, Spekulativní paleontologie, Teropodní dinosauři

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s