Představuje se Daspletosaurus

…aneb Poslední dosud nepojednaný tyranosaurid

Hned na úvod uveďme, že podtitul není zcela přesný. O daspletosaurovi už byla samozřejmě na blogu řeč mnohokrát, jako vůbec poslední z celé čeledi tyranosauridů ale ještě nebyl představen v samostatném článku. Abych tuto chybu napravil, pojednávám o tomto zajímavém teropodovi nyní. Daspletosaurus obýval jižní části současné kanadské provincie Alberta a nejspíš i sever amerického státu Montana v období pozdně křídového geologického stupně kampán, asi před 77 až 74 miliony let.[1] Žil ve stejných ekosystémech jako jeho o trochu lehčeji stavěný příbuzný Gorgosaurus libratus, se kterým se ale nejspíš vzájemně vyhýbali (pokud to bylo možné). Oba druhy tyranosauridů si zřejmě přímo potravně nekonkurovali, snad se soustředili na jiný druh kořisti nebo lovili v jiných částech svých ekosystémů.[2] Daspletosaurus je každopádně blíže příbuzný populárnímu druhu Tyrannosaurus rex, se kterým také spadá do společné podčeledi Tyrannosaurinae. Podle některých teorií je dokonce právě daspletosaurus možným vývojovým předkem o několik milionů let mladšího tyranosaura.[3]  Daspletosauři byli největšími dravci svých prostředí, dosahovali délky až 9 (výjimečně i 11) metrů a jejich hmotnost se pohybovala kolem 2500 kilogramů, v případě odrostlých exemplářů ale možná až 3800 kilogramů.[4] To už odpovídá více než polovině hmotnosti průměrně velkých exemplářů druhu Tyrannosaurus rex. Hlava byla dlouhá lehce přes 1 metr a jednotlivé části lebky byly pevněji srostlé, aby umožnily čelistem silnější zákus.[5] Přední končetiny byly charakteristicky malé a krátké, zatímco mohutný ocas vyvažoval masivní hlavu. Daspletosauři byly nejspíš o trochu silnější, zároveň ale pomalejší než gorgosauři. Přesto i daspletosauři nejspíš dokázali vyvinout poměrně vysokou rychlost v běhu.

———

Restaurovaná kostra daspletosaura (FMNH PR308) v expozici Field Museum v Chicagu. Tyranosaurid, objevený v souvrství Dinosaur Park na území kanadské provincie Alberta je zde však ve stínu svého mnohem slavnějšího a většího příbuzného. Tím je exemplář tyranosaura s přezdívkou „Sue“, pocházející z Jižní Dakoty. Kredit: ScottRobertAnselmo, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

———

Na rozdíl od příbuzných rodů albertosaura i gorgosaura, kteří byli vědecky popsáni již na začátku 20. století, čekal Daspletosaurus torosus na své vědecké jméno až do roku 1970. Ne, že by jeho fosilie nebyly objeveny již dříve – holotyp s označením CMN 8506 v podobě fragmentární kostry s dochovanou lebkou – byl objeven Charlesem Mortramem Sternbergem již roku 1921. Na další půlstoletí ale převládlo domnění, že se jedná o fosilie nového druhu gorgosaura. Teprve ve zmíněném roce 1970 popsal dinosaura pod novým vědeckým jménem kanadský paleontolog Dale A. Russell. Celé jméno znamená v překladu „děsivý svalnatý ještěr“, což je v rámci tyranosauridů poměrně typické označení. V současnosti známe mnohem víc jedinců tohoto druhu, a to včetně mláďat a několika exemplářů, které nejspíš představují dosud nepopsané nové druhy rodu Daspletosaurus (původně byl do tohoto rodu zařazen například i Bistahieversor z Nového Mexika).[6] Podle studie růstu kostí tyranosauridů, publikované floridským paleobiologem Gregory M. Ericksonem v roce 2004, přibývali daspletosauři v době rapidního růstu na váze asi 180 kilogramů ročně (oproti 600 kg u druhu T. rex). Tento údaj byl ale vypočítán pro menšího jedince o hmotnosti kolem 1800 kg, přičemž největší exempláře mohly vážit i dvojnásobek.[7] Dá se tedy předpokládat, že v době extrémního růstového zrychlení mohli daspletosauři přibývat na váze i kolem čtvrt tuny ročně. Zajímavá studie se objevila také roku 2009, kdy byl publikován výsledek výzkumů lebečních kostí daspletosaurů, který nasvědčuje možnosti, že i tyto teropody trápily infekce vyvolávané parazitickými prvoky. Ti jim způsobovali výrazné léze v čelistních kostech a mohli snad být vzdáleně příbuzní současnému druhu bičence drůbeží (Trichomonas gallinae).[8]

———

Umělecká představa o podobě daspletosaura, pojídajícího mrtvého ceratopsida. D. torosus byl zřejmě dostatečně robustní a silný, aby dokázal úspěšně zaútočit i na středně velké rohaté dinosaury (např. rody Coronosaurus, Chasmosaurus, Albertaceratops a další). Kredit: Dmitrij Bogdanov, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

———

Dobře známý je i způsob, jakým se infekce mohla mezi těmito tyranosauridy snadno šířit. Paleontologický záznam totiž svědčí o tom, že daspletosauři byli velmi nesnášenliví a agresivní tvorové, kteří se nejspíš docela často napadali navzájem. Nejméně dva exempláře, uchovávané v Tyrrellově paleontologickém muzeu v kanadském Drumhelleru, v jednom případě mládě a ve druhém dospělec, nesou stopy po kousnutích od jiného tyranosaurida.[9] Je pravděpodobné, že tyto stopy svědčí o agresivním chování v rámci skupiny daspletosaurů, ať už šlo o souboj, odhánění se od kořisti nebo dokonce příklad kanibalismu. I ten byl u těchto dinosaurů ostatně prokázán.[10] Podobný typ chování je na fosiliích mimochodem doložen i u zástupců příbuzných rodů gorgosaurus a tyranosaurus. Víme také, že daspletosauři skutečně žili v malých skupinách, což dokládá i objev tří jedinců na jednom místě, kteří zde zřejmě zahynuli vlivem nějaké neznámé přírodní katastrofy. Na lokalitě nebyly objeveny přímé stopy přítomnosti říčního proudu, který by splavil fosilie na jedno místo, a naopak se zde nacházejí fosilie kostí pětice kachnozobých dinosaurů se stopami okusu od daspletosaurů. Příčina smrti dravých dinosaurů dosud není známá, ale ukazuje se, že šlo o smečkové tvory, možná schopné koordinovaně lovit kořist.[11] Podle jiné teorie jsou ale všechny nálezy nasvědčující formování sociálních skupin u daspletosaurů pouze výsledkem jejich náhodné agregace u zdroje potravy (mršin býložravých dinosaurů)[12], přičemž daspletosauři zde měli formovat skupiny podobné agregacím hodujících varanů komodských. Ti na sebe u kořisti vzájemně útočí a občas dokonce zabijí a pozřou slabšího soka.[13] Abychom ale tuto hypotézu potvrdili nebo vyvrátili, budeme muset najít více důkazů v horninách na jihu kanadské Alberty nebo na severu Montany. A kdo ví, možná si pro nás to největší překvapení daspletosaurus ještě stále „schovává“…

———

Holotyp druhu Daspletosaurus torosus se svým objevitelem, paleontologem Charlesem Mortramem Sternbergem (1885-1981). Sternberg odkryl první známé fosilie daspletosaura v roce 1921 nedaleko dnes již opuštěného města Steveville v jihovýchodní Albertě. Až do roku 1970 byl však tento exemplář považován za zástupce rodu Gorgosaurus. Kredit: Kniha The Canadian field-naturalist (1982); Internet Archive Book Images, Wikipedie a Flickr (volné dílo)

———

Aktualizace: Pouhé tři týdny po publikování tohoto článku bylo oznámeno, že byl vědecky popsán nový druh tohoto rodu, Daspletosaurus horneri. Tento tyranosaurid žil na území současné Montany (souvrství Two Medicine) v době před asi 75,2 až 74,4 miliony let a byl zřejmě přímým vývojovým potomkem druhu D. torosus.

———

Short English Summary: Daspletosaurus torosus (and its descendant species D. horneri) was a large tyrannosaurid theropod inhabiting what is now southern Alberta (Canada) and northern Montana (USA) in the Late Cretaceous (Campanian), about 77 – 74 million years ago. The largest individuals were over 9 meters long and their weight probably exceeded 2500 kilogrammes, which probably made them dominant predators of their ecosystems.

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Daspletosaurus

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=57258

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/DASPLETOSAURUS

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/d/daspletosaurus.html

———

[1] Eberth, David A. (1997). „Judith River Wedge“. In Currie, Philip J. & Padian, Kevin (eds.). Encyclopedia of Dinosaurs. San Diego: Academic Press. pp. 199–204. ISBN 0-12-226810-5.

[2] Farlow, James O.; Pianka, Eric R. (2002). „Body size overlap, habitat partitioning and living space requirements of terrestrial vertebrate predators: implications for the paleoecology of large theropod dinosaurs“. Historical Biology. 16 (1): 21–40. doi:10.1080/0891296031000154687

[3] Currie, Philip J.; Hurum, Jørn H; Sabath, Karol. (2003). „Skull structure and evolution in tyrannosaurid phylogeny“. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 227–234.

[4] Therrien, François; Henderson, Donald M. (2007). „My theropod is bigger than yours … or not: estimating body size from skull length in theropods“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi:10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2

[5] Russell, Dale A. (1970). „Tyrannosaurs from the Late Cretaceous of western Canada“. National Museum of Natural Sciences Publications in Paleontology. 1: 1–34.

[6] Currie, Philip J. (2003). „Cranial anatomy of tyrannosaurids from the Late Cretaceous of Alberta“. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 191–226.

[7] Erickson, Gregory M., GM; Makovicky, Peter J.; Currie, Philip J.; Norell, Mark A.; Yerby, Scott A.; Brochu, Christopher A. (2004). „Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs“. Nature. 430 (7001): 772–775. doi:10.1038/nature02699

[8] Wolff, E. D. S.; Salisbury, S. W.; Horner, J. R.; Varricchio, D. J. (2009). „Common Avian Infection Plagued the Tyrant Dinosaurs“. PLoS ONE. 4 (9): e7288. doi:10.1371/journal.pone.0007288

[9] Tanke, Darren H.; Currie, Philip J. (1998). „Head-biting behavior in theropod dinosaurs: paleopathological evidence“. Gaia. 15: 167–184.

[10] Hone, D. W. E.; Tanke, D. H. (2015). „Pre- and postmortem tyrannosaurid bite marks on the remains of Daspletosaurus (Tyrannosaurinae: Theropoda) from Dinosaur Provincial Park, Alberta, Canada“. PeerJ. 3: e885. doi:10.7717/peerj.885

[11] Currie, Philip J.; Trexler, David; Koppelhus, Eva B.; Wicks, Kelly; Murphy, Nate (2005). „An unusual multi-individual tyrannosaurid bonebed in the Two Medicine Formation (Late Cretaceous, Campanian) of Montana (USA)“. In Carpenter, Kenneth (ed.). The Carnivorous Dinosaurs. Bloomington: Indiana University Press. pp. 313–324. ISBN 978-0-253-34539-4.

[12] Eberth, David A.; McCrea, Richard T. (2001). „Were large theropods gregarious?“. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (Supplement to Number 3): 46A. doi:10.1080/02724634.2001.10010852

[13] Roach, Brian T.; Brinkman, Daniel L. (2007). „A reevaluation of cooperative pack hunting and gregariousness in Deinonychus antirrhopus and other nonavian theropod dinosaurs“. Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 48 (1): 103–138. doi:10.3374/0079-032X(2007)48[103:AROCPH]2.0.CO;2

———