…aneb Kdy bylo znovu osídleno místo totální zkázy
Jak už bylo v samostatném příspěvku na blogu uvedeno, vloni na jaře odebral mezinárodní vědecký tým hluboké vrtné vzorky z pode dnem Mexického zálivu ležícího impaktního kráteru Chicxulub, který je prakticky s jistotou považován za jizvu po dopadu asteroidu na konci křídové periody před 66 miliony let.[1] Nový výzkum se již od léta minulého roku zaměřuje na další aspekty této drastické pradávné události, která zřejmě znamenala zásadní změnu v průběhu vývoje vyspělého života na Zemi. První výsledky výzkumu již byly publikovány a vyplývají z nich nové skutečnosti, které upřesňují náš pohled na průběh vzniku a formování obřích impaktních kráterů na Zemi i jiných tělesech sluneční soustavy.[2] Ostatně není divu, vždyť impaktový petrolog David Kring, který platí za jednoho z největších odborníků na impakty, považuje Chicxulub za nejlépe zachovaný kráter na Zemi. Nedávno bylo na odborné konferenci v Texasu oznámeno, že analýza vzorků přinesla nová zjištění týkající se obnovy jednoduchého života přímo v místě impaktu, které bylo při dopadu zdevastováno nepředstavitelným způsobem. I ty nejodolnější mikroorganismy ve vzdálenosti několika stovek kilometrů od epicentra dopadu byly okamžitě zahubeny a život v této oblasti byl doslova vyhlazen. Jen se dosud netušilo, na jak dlouho. V případě organismů, které již dokážeme rozeznat ve fosilním záznamu, to muselo trvat nesmírně dlouho, vždyť i jinde na zeměkouli – mnoho tisíc kilometrů od místa dopadu – se život vzpamatovával po celé desítky nebo i stovky tisíciletí, větší živočichové dokonce možná i po miliony let.[3] Ve vrtných vzorcích však nyní vědci objevili stopy života v podobě mikrofosilií nanoplanktonu, který se vrátil na toto „ground zero“ až překvapivě rychle.
———
Dírkonošci (Foraminifera) jsou ve fosilním záznamu velmi hojní. Na konci křídy došlo k jejich hromadnému vymírání, ale jak se nyní ukazuje, byli přesto jedněmi z prvných kolonizátorů zdevastované oblasti kráteru Chicxulub. Osídlit tuto „zemi nikoho“ dokázali za méně než 30 tisíciletí. Kredit: Wilson44691, Wikipedie (volné dílo).
———
Jak už bylo uvedeno, na mnoha místech světa se ekosystémy po sežehnutí velké části rostlinné biomasy a dalších katastrofických efektech vymírání K-Pg vzpamatovávaly celé desítky nebo dokonce stovky tisíciletí.[4] Dříve se někteří vědci domnívali, že například v blízkosti místa dopadu se bujný tropický prales znovu objevil až za víc než milion let! Ať už to tak bylo nebo ne, je jisté, že obnova trvala na poměry délky lidského života nebo i celé naší civilizace nesmírně dlouho. Nové údaje však ukazují, že dokonce i samotnou oblast impaktu v blízkosti pobřeží Yucatánu osídlily planktonní organismy již zhruba do 30 000 let od dopadu, což je z geologického hlediska vlastně jen malý okamžik. Tuto informaci oznámil letos 21. března na konferenci Lunar and Planetary Sciences („Věd o Měsíci a planetách“) v Houstonu badatel Christopher Lowery z Texaské univerzity v Austinu. Lowery prováděl výzkum 800 metrů „hlubokých“ vzorků a pátral po dvou typech mikrofosilií – dírkonožcích (foraminiferách) a vápnitém nanoplanktonu, schopném fotosyntézy. Zatímco fotosynteticky aktivní nanoplankton se na místě objevuje znovu až po celých 5 milionech let, foraminifery jsou přímo v sedimentech nad kráterem zmapovatelné již nejpozději asi 30 tisíciletí po dopadu. Velkou otázkou nyní je, odkud se tyto „katastrofické druhy“ foraminifer vzaly. Existují v podstatě dvě možnosti: buďto sem byly připlaveny z jiných částí oceánu nebo existovaly již dříve v nově zformovaných hydrotermálních průduších, které se v rozžhaveném dně kráteru po jeho opětovném zaplavení postupně formovaly. Více informací by měl v příštích měsících a letech přinést další výzkum Loweryho týmu.
———
Počítačová animace přírodního prostředí na území dnešního Colorada přibližně pět století po dopadu asteroidu Chicxulub. Ještě po půl tisíciletí byla krajina porostlá pouze menšími rostlinami druhu Paranymphaea crassifolia a kapradinami, vzácně bychom mohli spatřit menšího krokodýla, ptáka nebo savce. Obnova původní druhové rozmanitosti života zde trvala řádově desítky nebo dokonce stovky tisíc let.
———
Short English Summary: New research of the Chicxulub crater revealed that it took only about 30 000 years for a certain resilient microorganisms (foraminiferans) to re-colonize the impact location.
———
Odkazy:
http://www.space.com/36239-dinosaur-killing-asteroid-strike-chicxulub-life-return.html
http://www.scientificamerican.com/article/life-bounced-back-fast-after-dino-killing-impact/
http://www.bbc.com/news/science-environment-39361007
———
[1] Schulte, P.; Alegret, L.; Arenillas, I.; et al. (2010). „The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary“. Science. 327 (5970): 1214–1218. doi:10.1126/science.1177265
[2] de Régules, Sergio (September 2015). „Revisiting the crater of doom“. Physics World Magazine. 28 (9): 33. doi:10.1088/2058-7058/28/9/35
[3] MacLeod N.; Rawson P. F.; Forey P. L.; Banner F. T.; Boudagher-Fadel M. K.; Bown P. R.; Burnett J. A.; Chambers P.; Culver S.; Evans S. E.; Jeffery C.; Kaminski M. A.; Lord A. R.; Milner A. C.; Milner A. R.; Morris N.; Owen E.; Rosen B. R.; Smith A. B.; Taylor P. D.; Urquhart E.; Young J. R. (1997). „The Cretaceous–Tertiary biotic transition“. Journal of the Geological Society. 154 (2): 265–292. doi:10.1144/gsjgs.154.2.0265
[4] Brugger Julia, Feulner Georg, Petri Stefan (2016). „Baby, it’s cold outside: Climate model simulations of the effects of the asteroid impact at the end of the Cretaceous“. Geophysical Research Letters. doi:10.1002/2016GL072241
———