Dinosauří statistika 2018

…aneb První nové výsledky dinosauřích počtů

Když jsem v roce 2005 zakládal dinosauří blog, mým vůbec prvním příspěvkem byla „dinosauří statistika“, tedy například tabulkově prezentované součty tehdy známých rodů dinosaurů, počty dinosaurů na jednotlivých kontinentech, v jednotlivých státech, dinosauří rody podle geologických věků, roky podle množství popsaných nových rodů a spousta dalších údajů. Za třináct let se mnohé změnilo (ostatně přibylo i několik stovek nově popsaných dinosauřích rodů)[1] a já jsem na novější, přehlednější a hlavně přesnější statistice začal pomalu pracovat před několika lety. Poradním hlasem ohledně vhodného charakteru statistiky mi na začátku byl i Dan Madzia, což se jistě také počítá. Statistiku stále průběžně aktualizuji a nové druhy (nyní již skutečně druhy, nikoliv rody) jsou pravidelně přidávány. Kromě jména a roku popisu nechybí ani údaje o systematickém zařazení, přesném místě nálezu, době, kdy daný druh žil, jeho udávaných rozměrech (délce a hmotnosti – jsou-li k dispozici), a to vše pouze z ověřených odborných zdrojů. Statistika by měla být v upravené podobě základem pro budoucí odbornou publikaci, nyní z ní stručně zveřejním alespoň některé základní informace, které jistě čtenáři dinosauřího bloku ocení. Podívejme se tedy na ně.

———

Odlitek spodní čelisti megalosaura, prvního formálně popsaného neptačího druhohorního dinosaura. Když jej reverend William Buckland představoval v únoru roku 1824 vědeckému světu, jistě netušil, že o necelá dvě století později budeme znát téměř třináct stovek druhů dalších pravěkých tvorů, jimž dnes říkáme dinosauři. Kredit: Ghedoghedo, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

———

Celkový počet vědecky platných druhů druhohorních neptačích dinosaurů činí k datu 12. 7. 2018 zhruba 1290. Mírná nepřesnost (přibližně ±0,1 %) je zde dána tím, že přibližně u deseti druhů je jejich přesná taxonomická příslušnost nebo vědecká platnost (validita) některými důvěryhodnými zdroji uznávána a jinými zase zpochybňována.[2] Nicméně počet téměř 13 stovek vědecky platných dinosauřích druhů je nezpochybnitelný. Jaký je to rozdíl například jen od doby prvního Jurského parku na počátku 90. let minulého století, kdy bylo známo pouze něco přes 300 dinosauřích druhů! Od časů prvního vědeckého popisu dinosaura (teropod Megalosaurus, představený Williamem Bucklandem v únoru 1824)[3] tak máme průměrně každý rok popsáno asi 6,7 nového druhu dinosaura. Samozřejmě je však obrovský nepoměr mezi prvními zhruba 170 lety výzkumu a posledním čtvrtstoletím, kdy dochází doslova k explozi nových objevů. Například jen v roce 2010 bylo popsáno přes 60 nových rodů druhohorních dinosaurů a průměrně je každý rok popisováno kolem třiceti nových.

———

Počet podle kontinentů je již dlouhodobě stejný a jasně v něm dominuje Asie. Na jejím území bylo k tomuto datu vědecky popsáno hned 467 druhů, což odpovídá asi 36,3 % z celku. Severní Amerika je s předstihem druhá se 343 druhy, což odpovídá zhruba 26,7 procentům z celkového počtu. Následuje Evropa se 199 druhy (15,5 %) a s menším odstupem za ní Jižní Amerika se 164 druhy (necelých 13 %). Afrika zatím nabídla světu 90 dinosauřích druhů (rovných sedm procent) a Austrálie s pouhými 20 druhy dosahuje jen na 1,6 % z celkového počtu. Nejméně druhů má na svém kontě zatím ledová Antarktida, která s pěti vědecky popsanými druhy nedosahuje ani půl procenta z celku. Tento stav ale samozřejmě vůbec neodpovídá skutečné bohatosti jednotlivých pevninských celků, co se dinosauřích fosilií týká. Zatímco Evropa a Severní Amerika jsou do značné míry prozkoumány, Antarktida prakticky vůbec (Afrika a Jižní Amerika s Austrálií na tom nejsou o mnoho lépe). Díky tomu mají dnešní kontinenty na severní polokouli nesrovnatelně více objevených dinosauřích fosilií a popsaných jejich platných druhů (v poměru zhruba 1000 ku 300). Mimochodem, na svoji rozlohu má nejvíce popsaných druhů Evropa (průměrně 1 druh na 51 155 km2, nejméně pak dle očekávání Antarktida s jedním druhem na rozlohu 2 800 000 km2). Z jednotlivých států vede jasně Velká Británie s jedním druhem na 2887 km2 plochy, následovaná Portugalskem (4610 km2) a Lesothem (7589 km2). Naopak nejhůře ze započítaných států je na tom kromě Antarktidy široširé Rusko s 1 druhem dinosaura na každých 1 554 386 km2 plochy.

———

Ještě zajímavější je pak seřazení jednotlivých států podle počtu platných dinosauřích druhů, popsaných na jejich území. Výsledek je stále velmi podobný tomu, který mi vyšel u staré statistiky již před třinácti lety. Na prvním místě je stále Čína, nyní již s 289 druhy. Ta je velmi těsně následována dřívějším „lídrem tabulek“, Spojenými státy americkými, a to s počtem 264 druhů. Na třetím místě je již s odstupem Argentina se 133 druhy. Následuje Mongolsko s 87 druhy a těsně za ním s 84 druhy první evropský stát Velká Británie. „Velkou šestku“ pak doplňuje se 77 druhy Kanada. Následuje velký skok o celou padesátku druhů dolů až k Jihoafrické republice a Indii, v obou případech se sedmadvaceti druhy. Pomyslnou první desítku uzavírá Francie s 26 a Brazílie s 25 druhy. Přes dvacítku druhů se ještě dostává Španělsko (24) a Portugalsko s Austrálií (rovných dvacet). Německo má druhů 19, Niger 18 a Tanzanie 14. Rumunsku a Uzbekistánu stačí 12 popsaných druhů již pouze na 17. místo. Další v pořadí je Ruská federace s 11 druhy a trojice Maroko, Mexiko a Thajsko s devítkou druhů. O jeden méně má Madagaskar, Pákistán (kde jsou ovšem popsané taxony značně kontroverzní) a Japonsko, ještě o jeden méně (7) pak Egypt. Kazachstán má 6 druhů, Antarktida a Jižní Korea 5. Na třicátém místě se nachází Lesotho a Maďarsko se čtyřmi druhy, dalších dvacet zemí (včetně České republiky) už má na svém území pouze tři a méně popsaných druhů. V současnosti jsou vědecky platné druhy popsány přesně z padesáti států světa, z toho například šestnácti evropských, dvanácti asijských, deseti afrických nebo pěti jihoamerických.

———

Podle systematického zařazení jasně početně vedou plazopánví dinosauři (Saurischia) nad ptakopánvými (Ornithischia), a to konkrétně svými 734 druhy vůči 557. Plazopánví (teropodi a sauropodomorfové) tedy počtem svých popsaných druhů „vedou“ v poměru 56,9 % ku 43,1 %. Konkrétněji jsou jasně vedoucí skupinou teropodní dinosauři se 449 druhy (34,8 % – představují tedy více než třetinu všech známých dinosaurů), následovaní sauropody s 285 druhy (22,1 %) a ornitopody s 202 druhy (15,6 %). Další v pořadí jsou rohatí dinosauři se 108 druhy (8,4 %) a ankylosauři s 93 druhy (7,2 %). Následují sauropodomorfové mimo vlastní sauropody (62 druhů; 4,8 % – celá skupina Sauropodomorpha by tedy zahrnovala 347 druhů, což činí 26,9 %), dále stegosauři (26 druhů; 2,0 %) a pachycefalosauři (22 druhů; 1,7 %). Poslední přirozenou skupinou jsou heterodontosauři s celkově 8 druhy (0,6 %). 36 zbývajících druhů, tedy necelá tři procenta z celku, pak dosud není možné přesněji systematicky zařadit (jedná se zejména o Ornithischia indet.). Toto rozdělení samozřejmě odpovídá klasickému třídění dinosaurů, nikoliv novému (a ne nutně správnému) pohledu z posledních dvou let.[4] Druhohorní neptačí dinosauři existovali po dobu nejméně 167,2 milionu let.[5] V průměru tedy žilo v každém milionu let druhohorní éry (počínaje obdobím svrchního triasu, dobou před 233,2 miliony let a konče dobou před 66,0 milionu let) asi 7,7 druhu dinosaura. Ve skutečnosti však známe drtivou většinu dinosauřích druhů až z období svrchní křídy (geologické stupně kampán a maastricht).

———

Co se týká počtu dinosaurů podle počátečních písmen jejich rodových jmen (kde započítáváme druhy, takže jednotlivá rodová jména se mohou vyskytnout vícekrát), pak je pořadí následující: 1. A (151); 2. S (120); 3. P (112); 4. C (94); 5. T (87); 6. M (78); 7. L (65); 8. B (64); 9. D (61); 10. E (51); 11. G (50); 12. H (47); 13. N (40); 14. O (38); 15. K (32); 16. R (30); 17. Z (25); 18. J (22); 19. I, Y (21); 21. V (19); 22. F, X (17); 24. U (13); 25. W (11); 26. Q (10). Jasně tedy „dominuje“ první písmeno v abecedě se 151 položkami, přes stovku se dostávají ještě písmena S a P, písmeno C se pak stovce výrazně přibližuje. Pouze tři písmena abecedy mají naopak méně než 15 položek, nejméně z nich potom Q s rovnou desítkou dinosauřích rodových jmen. Písmena W, X, Y, Q a Z vděčí za svoji relativně velkou početnost (i přes to nicméně spíše ke konci přehledu) zejména ohromnému množství objevů v Číně – anglický přepis mnoha čínských názvů totiž začíná obvykle právě těmito písmeny. Český taxon Burianosaurus augustai přispívá druhému písmenu v pořadí abecedy a je tak jedním z 64 druhů, jejichž rodové jméno začíná právě touto literou.[6]

———

Jedním z posledních přírůstků do dinosauří statistiky je i letos popsaný čínský nodosaurid druhu Jinyunpelta sinensis. Tento obrněný dinosaurus tak představuje další položku do stále se rozšiřujícího seznamu téměř tří stovek čínských dinosauřích druhů. Kredit: Nobu Tamura, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

V představování statistiky a jejím dalším vyhodnocování by se samozřejmě dalo ještě dlouho pokračovat, pro účely tohoto prvního „seznamovacího“ příspěvku však výše uvedené údaje postačí. I ty jsou ostatně více než výmluvné z hlediska toho, v jak úžasném období pro nové objevy a výzkumy vyhynulých tvorů žijeme. A to se samozřejmě zdaleka netýká jen dinosaurů a pouze „naší“ pojednávané druhohorní éry. Další údaje z autorovy dinosauří statistiky budou v příštích týdnech či měsících na blogu ještě následovat.

———

Short Summary in English: First results of a new „Dinosaur Statistics“ are presented. About 1290 valid or dubious dinosaur species are included. Some of the results follow: China is a country with the highest number of dinosaur species formally described (about 289), followed by the United States of America (264) and Argentina (133). Among the world’s continents Asia dominates in this respect with 467 species, followed by the North America (343) and Europe (199). There is a lot more Saurischian species described than Ornithischian ones (about 734 to 557). Country with the highest number of valid dinosaur species related to its inland area is United Kingdon (1 species per 2887 km²), followed by Portugal (4610 km²) and Lesotho (7589 km²). More results will be published in the near future.

———

[1] Starrfelt, Jostein; Liow, Lee Hsiang (2016). „How many dinosaur species were there? Fossil bias and true richness estimated using a Poisson sampling model“. Phil. Trans. R. Soc. B. 371 (1691): 20150219. doi:10.1098/rstb.2015.0219

[2] Wang, S.C.; Dodson, P. (2006). „Estimating the Diversity of Dinosaurs“. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 103 (37): 13601–13605. doi:10.1073/pnas.0606028103

[3] Buckland, W. (1824). „Notice on the Megalosaurus or great Fossil Lizard of Stonesfield“. Transactions of the Geological Society of London. 2. 1 (2): 390–396. doi:10.1144/transgslb.1.2.390

[4] Baron, Matthew G.; Norman, David B.; Barrett, Paul M. (2017). „A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution“. Nature. 543 (7646): 501–506. doi:10.1038/nature21700

[5] Langer, M.C.; Ramezani, J.; Da Rosa, Á.A.S. (2018). „U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil“. Gondwana Research. X (18). doi:10.1016/j.gr.2018.01.005

[6] Madzia, Daniel; Boyd, Clint A.; Mazuch, Martin (2017). „A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic“. Journal of Systematic Palaeontology: 1–13. doi:10.1080/14772019.2017.1371258

———

Leave a Comment

Filed under Něco o autorovi, O dinosaurech obecně, Recenze a hodnocení, Rekordy a statistika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *