…aneb Poselství druhu Eomaia scansoria
O druhohorních savcích již byla na blogu řeč v několika případech. Představili jsme si například čínského raně křídového „požírače mláďat psitakosaurů“, tedy rod Repenomamus. Zblízka jsme si posvítili také na mnohem později žijícího současníka posledních druhohorních dinosaurů, severoamerický druh Didelphodon vorax. Z hlediska paleontologie a vývoje savců je však podstatně významnějším druhem současník prvního jmenovaného pra-savce, malé chlupaté kuličky s vědeckým jménem Eomaia scansoria. Toto jméno znamená v doslovném překladu cosi jako „šplhavá jitřní/raná matka“ a odkazuje k faktu, že tento malý savec žil nejspíš na větvích stromů a měl blízko k předchůdci všech placentálních savců (včetně člověka). Fosilie tohoto raného savce ze skupiny Eutheria byly objeveny v sedimentech proslulého souvrství Yixian na území čínské provincie Liao-ning. Lokalita objevu na severovýchodě nejlidnatější země světa již byla tou dobou slavná objevy četných opeřených dinosaurů a je ostatně pravděpodobné, že malá a relativně bezbranná Eomaia se stávala častou kořistí právě menších opeřených teropodů. Stáří vrstev činí asi 125 milionů let (věk barrem v období spodní křídy)[1], což dělá z druhu E. scansoria přímého současníka takových dinosaurů, jako byl tyranosauroid Yutyrannus huali, dromeosaurid Sinornithosaurus haoiana nebo kompsognatid Sinosauropteryx prima (z nichž poslední dva jmenovaní mohli malé savce přímo aktivně lovit).[2] Fosilie eomaie se dochovala na poměry svého stáří ve fantastickém stavu. Přestože lebka je částečně rozdrcená a mechanickým tlakem zploštělá, na fosilii se dochovaly kvalitně mnohé diagnostické znaky, jako jsou zuby, kůstky nohou, obrysy původních chrupavek a dokonce i otisk původního srstnatého pokryvu těla. Není překvapivé, že tento savec byl pokryt poměrně hustým kožíškem dobře tepelně izolující srsti, protože v dané době panovaly v Číně na druhohorní poměry nezvykle chladné podmínky.[3] Teplota klesala v zimních měsících i pod nulu a tito malí hmyzožraví savci se zřejmě skrývali ve stromových a kořenových doupatech.
———
Rekonstrukce ekologické scény, ve které Eomaia scansoria loví strašilku druhu Cretophasmomima melanogramma. Tento pravěký savec o rozměrech středně velkého hlodavce představuje jednoho z nejprimitivnějších příbuzných kladu Eutheria. V době před 125 miliony let byl současníkem mnoha „opeřených dinosaurů“ v rámci ekosystémů souvrství Yixian na území dnešní čínské provincie Liao-ning. Kredit: S. Fernandez; Wang M. et al. (2014); Wikipedie (CC BY 2.5)
———
Objevený jedinec druhu E. scansoria (katalogové označení CAGS 01−IG−1) měřil na délku rovných 10 centimetrů a jeho živá hmotnost byla odhadnuta na 20 až 25 gramů. Byl tedy zhruba stejně velký jako dnešní hraboš polní (Microtus arvalis), i když nebyl tak těžký. A samozřejmě byl také nesrovnatelně vývojově primitivnější. I přes své geologické stáří není Eomaia nejstarším známým fosilním savcem s dochovanými otisky srsti. Ještě o téměř 40 milionů let starší jsou totiž fosilie dvou jiných čínských pra-savců druhu Volaticotherium antiquum[4] a Castorocauda lutrasimilis[5]. Tito vývojově primitivnější savci pocházejí ze sedimentů souvrství Tchiao-ťi-šan na území čínského Vnitřního Mongolska a jejich stáří je středně jurské (asi 164 milionů let). Eomaia je nicméně podstatně anatomicky vyspělejší a sdílí i některé unikátní znaky, které jsou vlastní pouze placentálním savcům a oddělují je od vačnatců a jim příbuzných. Jedná se například o některé znaky na kosti holení a na čelistech a zubech.[6] Na druhou stranu E. scansoria ještě není pravým placentálem, protože postrádá některé jiné důležité znaky, společné všem placentálním savcům (včetně člověka). Tyto znaky se opět koncentrují zejména na kostech nohou, na lebce a na kostech pánevního pletence.[7] Když byl tento dávný savec v roce 2002 formálně popsán, autoři jej zařadili do kladu Eutheria, jedné ze dvou významných skupin savců, jejichž zástupci žijí dodnes.[8] V roce 2013 byla sice publikována rozsáhlejší studie, která shledala systematickou pozici čínského pra-savce poněkud „jinde“ (dokonce mimo podtřídu Theria)[9], tato práce však ani dnes není většinou odborníků zcela uznávána.[10] Pravděpodobnější proto je, že Eomaia scansoria byla skutečně tvorečkem blízkým prvnímu evolučnímu rozmachu našich dávných předků, raných placentálních savců (mimochodem, v roce 2011 ji jako nejstarší známý možný „eutérian“ překonal o 35 milionů let starší druh Juramaia sinensis se stářím necelých 161 milionů let)[11]. Eomaia byla každopádně jakousi předzvěstí budoucích časů, kdy se malí chlupatí tvorové přestanou skrývat před dinosauřími pány tvorstva a sami ovládnou většinu jimi uprázdněných ekosystémů. V době její existence však do zmíněné chvíle zbývalo ještě téměř šedesát milionů let…
———
Fantasticky zachovaná fosilní kostra druhu E. scansoria vykazuje přítomnost původního obrysu srstnatého pokryvu těla a množství diagnostických znaků, na jejichž základě bylo možné rozhodnout, že se nejspíš jedná o vývojově vyspělého savce z kladu Eutheria. Při délce 10 centimetrů a hmotnosti do 25 gramů však na potravní pyramidě zabíral pouze nižší příčky. Jeho predátory byli nejspíš někteří menší opeření teropodní dinosauři, jako byl Sinornithosaurus nebo Sinosauropteryx. Kredit: Zofia Kielan-Jaworowska a Jørn H. Hurum; Wikipedie (CC BY 2.0)
———
Short Summary in English: Eomaia was a genus of extinct fossil mammals, discovered in rocks from the famous Yixian Formation (Liaoning Province, northeastern China). It was a small animal about 10 cm long and weighing up to 25 grams. It lived during the Barremian Age of the Lower Cretaceous, about 125 million years ago.
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Eomaia
http://www.evolutionpages.com/Eomaia%20scansoria.htm
http://palaeos.com/vertebrates/eutheria/eutheria.html
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/e/eomaia.html
———
[1] Su-Chin Chang, Ke-Qin Gao, Chang-Fu Zhou & Fred Jourdan (2017). New chronostratigraphic constraints on the Yixian Formation with implications for the Jehol Biota. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 487: 399-406. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2017.09.026
[2] Zhou, Z. (2006). „Evolutionary radiation of the Jehol Biota: chronological and ecological perspectives“. Geological Journal. 41: 377–393. doi: 10.1002/gj.1045
[3] Amiot, R.; et al. (2011). „Oxygen isotopes of East Asian dinosaurs reveal exceptionally cold Early Cretaceous climates“. Proceedings of the National Academy of Sciences. 108 (13): 5179–5183. doi: 10.1073/pnas.1011369108
[4] Meng, J., Hu, Y., Wang, Y., Wang, X., Li, C. (2006). „A Mesozoic gliding mammal from northeastern China“. Nature. 444 (7121): 889–893. doi: 10.1038/nature05234
[5] Ji, Q; Luo; Yuan; Tabrum (2006). „A swimming mammaliaform from the Middle Jurassic and ecomorphological diversification of early mammals“. Science. 311 (5764): 1123–1127. doi: 10.1126/science.1123026
[6] Novacek, M. (1986). „The Primitie Eutherian Dental Formula“. Journal of Vertebrate Paleontology. 6 (2): 191–196. doi: 10.1080/02724634.1986.10011610
[7] Reilly, S. M.; White, T. D. (2003). „Hypaxial Motor Patterns and the Function of Epipubic Bones in Primitive Mammals“. Science. 299 (5605): 400–402. doi: 10.1126/science.1074905
[8] Ji, Q.; Luo, Z-X.; Yuan, C-X.; Wible, J. R.; Zhang, J-P. & Georgi, J. A. (2002). „The earliest known eutherian mammal“ (PDF). Nature. 416 (6883): 816–822. doi: 10.1038/416816a
[9] O’Leary, M. A.; et al. (2013). „The Placental Mammal Ancestor and the Post-K-Pg Radiation of Placentals“. Science. 339 (6120): 662–667. doi: 10.1126/science.1229237
[10] Meng, J. (2014). „Mesozoic mammals of China: implications for phylogeny and early evolution of mammals“. National Science Review. 1 (4): 521–542. doi: 10.1093/nsr/nwu070. ISSN 2095-5138
[11] Zhe-Xi Luo, Chong-Xi Yuan, Qing-Jin Meng and Qiang Ji (2011). „A Jurassic eutherian mammal and divergence of marsupials and placentals“ (PDF). Nature. 476 (7361): 442–445. doi: 10.1038/nature10291
———