…aneb Pár vět o ekosystémech „asijského T. rexe“
O tarbosaurech, tedy vývojově vyspělých obřích tyranosauridech, žijících v období pozdní svrchní křídy na území dnešního Mongolska a Číny, už jsem na blogu pojednával vícekrát. Kromě obecného článku o tomto tzv. „asijském tyranosaurovi“ jsme se například zabývali jeho tělesnými rozměry a řešili jsme také jeho stravovací návyky nebo možnost přítomnosti hrdelního vaku. Množství nových a zajímavých poznatků o tomto kolosálním teropodovi nyní přináší výzkum mezinárodního týmu badatelů.[1] Prvním jménem podepsaným pod studií je také polský paleontolog Krzystof Owócki, se kterým jsem mimochodem ještě jako student a starší kolega v paleontologickém táboře spolupracoval na vykopávkách v jihopolském Krasiejowě v červenci roku 2007. Co tedy tento výzkum přináší nového a jaké překvapivé informace o tarbosaurech se z něho dozvídáme? Hervé Bocherens ze Senckenbergova střediska lidské evoluce a paleoenvironmentu při Univerzitě Tübingen se svým týmem provedl analýzu vzorků z fosilních zubů pěti jedinců tarbosaura, objevených polsko-mongolskými expedicemi v poušti Gobi na jihu Mongolska. Výzkumníci se zaměřili na fosilizovanou sklovinu, z níž odebrali množství vzorků na různých místech tarbosauřích zubů. Materiál poté podrobili analýze poměru izotopů uhlíku a kyslíku za účelem zjištění stravovacích návyků dinosaura i podnebních podmínek jeho přirozeného prostředí. Na začátku si nebyli jisti výsledkem, ale brzy bylo zřejmé, že získané údaje dalece předčily jejich očekávání. Ukázalo se například, že v Mongolsku před 70 miliony lety (geologický stupeň maastricht, pozdní svrchní křída) bylo mnohem tepleji než dnes, a to v průměru asi o 10° Celsia (zhruba 8 °C oproti dnešním -2,5 °C).[2] Množství srážek se tehdy dramaticky měnilo v závislosti na ročním období a klimatických fluktuacích v jeho průběhu. Tarbosauři i jejich současníci obývali vlhká lesnatá prostředí s převažující skladbou nahosemenných dřevin (zejména čeleď Araucariaceae), ovlivňovaná monzuny s chladnými suchými zimami a horkými deštivými léty. Průměrný roční úhrn srážek tehdy činil asi 775 až 835 mm. Jak velký rozdíl oproti polopouštním až pouštním podmínkám typickým pro současnou poušť Gobi!
———
Ekosystém souvrství Nemegt s obřími teropody jakožto dominantním prvkem megafauny. Dvojice tyranosauridů druhu Tarbosaurus bataar útočí na dospělého obřího ornitomimosaura druhu Deinocheirus mirificus. Objevy rýh po tarbosauřích zubech na fosilních kostech jednoho exempláře deinocheira dokazují, že se nejspíš stával přinejmenším občasnou kořistí těchto nebezpečných predátorů. V popředí dvojice malých rohatých dinosaurů druhu Breviceratops kozlowskii. Scéna zobrazuje oblast současného jižního Mongolska v době před 70 miliony let. Kredit: ABelov2014; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
———
Dalším zajímavým zjištěním této studie bylo pravděpodobné preferované potravní rozpětí tarbosaurů. Pro tento účel zkoumali vědci vzorky ze zubů pěti různě starých jedinců velkého tyranosaurida. Pokud se dosud paleontologové přeli o to, zda byli tarbosauři potravní specialisté nebo naopak nebyli příliš vybíraví, pak nejspíš dostali definitní odpověď- „za b“ je v tomto případě správně. Tarbosauři nejspíš lovili vše, co odpovídalo jejich představám o dobré kořisti, od kachnozobých dinosaurů (hadrosauridů), přes sauropodní dinosaury až po jiné teropody (včetně podivného deinocheira a menších druhů). Preferovaná kořist se samozřejmě měnila s věkem predátorů, přičemž mláďata mohla upřednostňovat malé obratlovce (savce, ještěry, praptáky, krokodýly ad.) a mláďata jiných dinosaurů. Výsledky výzkumu izotopů z fosilií tarbosauřích zubů jsou tedy ve shodě s paleontologickými nálezy a dokazují, že druh Tarbosaurus bataar byl skutečně na vrcholu potravní pyramidy své doby. Drtivá většina zkamenělin tarbosaurů pochází ze sedimentů souvrství Nemegt, které je velmi bohaté i co do počtu a druhové rozmanitosti dinosaurů. Méně početný je materiál z geologicky starších souvrství Barun Gojot a Djadochta, v jejichž ekosystémech bylo podnebí mnohem sušší, v podstatě polopouštní.[3] Fosilie tarbosaurů byly objeveny také v souvrství zvaném Su-pa-š‘ v Autonomní oblasti Sin-ťiang na západě Číny, geografické rozšíření těchto obřích tyranosauridů tedy bylo značné.[4] Preferovanou kořistí tarbosaurů mohli být velcí hadrosauridi druhu Saurolophus angustirostris a Barsboldia sicinskii, příležitostně pak snad i menší zástupci titanosaurních sauropodů druhu Nemegtosaurus mongoliensis a Opisthocoelicaudia skarzynskii (pokud se ve skutečnosti nejedná o jeden a ten samý druh).[5] Z větších teropodů se mohl příležitostně stát tarbosauří kořistí již zmíněný ornitomimosaur Deinocheirus mirificus nebo obří terizinosaur Therizinosaurus cheloniformis. Oba tito teropodi však vážili přes 5 tun a byli vybaveni velkými drápy na předních končetinách, snadnou kořistí tedy nejspíš nebyli.[6] Další fosilní objevy z daleké východní Asie nám snad o jídelníčku tarbosaurů prozradí v budoucnu ještě více zajímavých informací.
———
.jpg)
Odlitek lebky dospělého tarbosaura v původní expozici Národního muzea (prosinec 2007). Nejdelší známá tarbosauří lebka je dlouhá asi 135 cm, mezi tyranosauridy je tedy největší hned po rekordních exemplářích lebek severoamerického tyranosaura. Asijský teropod byl nejspíš dominantním dravcem ve svých ekosystémech a podle nového výzkumu nebyl při výběru kořisti nijak vybíravý. Lovil kachnozobé dinosaury, sauropody i jiné teropody, pokud se mu k tomu naskytla příležitost. Kredit: Vlastní snímek autora, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
.jpg){kind=link}
———
Short Summary in English: According to results of the new study of stable isotopes in the fossilized teeth of Tarbosaurus bataar, these giant tyrannosaurid predators were not picky in their prey selection. They lived in a climate characterized by the monsoons with cold and dry winters and hot, rainy summers.
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tarbosaurus
https://phys.org/news/2019-06-tooth-enamel-analyses-insights-diet.html
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/t/tarbosaurus.html
———
[1] Krzysztof Owocki, Barbara Kremer, Martin Cotte & Hervé Bocherens (2019). Diet preferences and climate inferred from oxygen and carbon isotopes of tooth enamel of Tarbosaurus bataar (Nemegt Formation, Upper Cretaceous, Mongolia). Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2019.05.012
[2] Viz například odkaz https://gobiproject.weebly.com/climate.html
[3] Gradzinski, R.; Jerzykiewicz, T. (1974). Sedimentation of the Barun Goyot formation. (PDF) Palaeontologica Polonica, 30, 111-146.
[4] Shen, Y. B.; Mateer, Niall J. (1992). An outline of the Cretaceous System in northern Xinjiang, western China. In Mateer, Niall J.; Peiji, Chen (eds.). Aspects of Nonmarine Cretaceous Geology. Beijing: China Ocean Press. pp. 49–77.
[5] Currie, P. J.; Wilson, J. A.; Fanti, F.; Mainabayar, B.; Tsogtbaatar, K. (2017). „Rediscovery of the type localities of the Late Cretaceous Mongolian sauropods Nemegtosaurus mongoliensis and Opisthocoelicaudia skarzynskii: Stratigraphic and taxonomic implications“. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology: 5–13.
[6] Bell, P. R.; Currie, P. J.; Lee, Y. N. (2012). „Tyrannosaur feeding traces on Deinocheirus (Theropoda: ?Ornithomimosauria) remains from the Nemegt Formation (Late Cretaceous), Mongolia“. Cretaceous Research. 37: 186–190. doi: 10.1016/j.cretres.2012.03.018
———