Největší kajman všech dob

…aneb Představuje se Purussaurus brasiliensis

Na blogu jsme si již některé obří krokodýlovité plazy představili, ať už se jedná o severoamerický svrchnokřídový druh Deinosuchus hatcheri nebo o severoafrický spodnokřídový druh Sarcosuchus imperator. V obou případech se jednalo o plazy velké jako menší autobus, s délkou přes 10 metrů a hmotností kolem 8 tun.[1] Velikostně by jim ale zdatně sekundovalo i několik kenozoických druhů, mezi nimiž vynikal gigantický zástupce kajmanům příbuzných krokodýlů z území současné Brazílie. Žil v období miocénu, asi před 20 až 5 miliony let, a formálně byl popsán již v roce 1892.[2] Kromě typového druhu Purussaurus brasiliensis dnes rozlišujeme ještě dva další druhy, P. neivensis (popsán 1941)[3] a P. mirandai (popsán 2006)[4]. Představme si tedy tohoto obřího krokodýla blíže. Jeho rozšíření i délka existence byly značné. Fosilie purussaura byly objeveny na území Brazílie, Peru, Kolumbie i Venezuely a délka jeho existence mohla přesahovat 15 milionů let. Po tuto dobu představoval dominantního sladkovodního predátora ve všech ekosystémech, kde se vyskytl. Ačkoliv spolu s ním existovali i jiní obří krokodýli (jako byl až 10 metrů dlouhý rod Gryposuchus), purussauři byli nepochybně ještě větší a silnější. Pravděpodobně lovil velké vodní i suchozemské obratlovce, od ryb, paryb, říčních delfínů a obřích želv rodu Stupendemys, až po gigantické pozemní lenochody, bezmála tunové kapybary, různé kopytníky, obří hlodavce a další tvory. Smyslové orgány purussaura byly umístěny na vrchu jeho hlavy, což naznačuje, že se jednalo o predátora, který útočil ze zálohy, podobně jako jeho současní příbuzní. Je možné, že v hlubší vodě praktikoval tzv. otočku smrti, kdy se v průběhu zákusu do těla kořisti točil kolem své osy, čímž ji rychleji vyčerpal a usmrtil.[5] Paradoxně však právě ohromná velikost a síla purussaura byly i jeho největší slabinou. Purussauři byli pře-specializovaní masožravci, kteří dobře prosperovali ve stálém a troficky stabilním životním prostředí. Jakmile se ale podmínky v ekosystémech začaly výrazně měnit, tito giganti byli náchylní k vymírání. Nejspíš to bylo jen jejich velké zeměpisné rozšíření, co je uchránilo před rychlejším ústupem z miocénní slávy. Nakonec však přesto vyhynuli a na rozdíl od menších druhů kajmanů se stali pouhým paleontologickým inventářem jihoamerického neogénu. Jak velcí ale vlastně tito pravěcí kajmani byli? Skutečně představovali tvory tak velké, že by nás už jen jejich vzdálená přítomnost vyděsila? Nebo ve skutečnosti nebyli o mnoho větší než dnešní krokodýli a pověsti o jejich rozměrech jsou značně nadsazené? Blíže pravdě je samozřejmě první možnost – jihoameričtí predátoři z období miocénu skutečně patřili k tomu největšímu a nejděsivějšímu, co příroda v tamních jezerních a říčních ekosystémech vytvořila.

———

Rekonstrukce přibližného vzezření obřího aligatoridního krokodýla z podčeledi Caimaninae, miocénního druhu Purussaurus brasiliensis. Při délce 10 až 12,5 metru a hmotnosti 5 až 8,5 tuny patřil k největším krokodýlovitým plazům všech dob. Kredit: Nobu Tamura; Wikipedie (CC BY 3.0)

———

Purussaurus byl gigantický plaz, proti kterému by i největší současní zástupci krokodýla mořského působili titěrně. Lebka největšího dosud objeveného jedince měřila na délku přes 145 centimetrů, což je plně srovnatelné například s populárním teropodem druhu Tyrannosaurus rex.[6] Jen hlava tohoto pravěkého obra byla tedy stejně dlouhá jako celé tělo některých menších druhů kajmanů. Síla čelistního stisku je u tohoto pravěkého kajmana odhadována až na fantastických 69 000 newtonů, což překonává i zmíněného dravého dinosaura ze severoamerické svrchní křídy. Lebka byla výrazně krátká a robustní, s charakteristicky „tupým“ profilem. Zuby purussaurů byly nicméně relativně malé, jejich délka se pohybovala kolem 5 centimetrů. Kónický tvar jim ale dodával velkou pevnost při mechanické zátěži, což jim umožňovalo silně se zakousnout a drtit i kosti nebohé kořisti. Také proto je v podstatě jisté, že purussauři dokázali díky svým anatomicko-fyzikálním charakteristikám (zejména pak hmotnosti a čelistnímu stisku) ulovit prakticky jakoukoliv dostupnou kořist. Délka těchto zástupců podčeledi Caimaninae je odhadována na víc než deset metrů, konkrétně pak v rozmezí 10,3 až 12,5 metru. I kdyby však platil jen nižší odhad, purussaurus by stále překonával největšího oficiálně změřeného krokodýla mořského o celé 4 metry. Ještě výraznější by pak byl rozdíl v hmotnosti mezi oběma krokodýlovitými plazy. Zatímco u největších krokodýlů mořských se hmotnost pohybuje asi kolem 1300 kilogramů, u miocenního zástupce činila nejspíš kolem 5200 až 5600 kg. Vyšší odhady udávají dokonce hmotnost 8400 kilogramů, což by odpovídalo hmotnosti největších zástupců již zmiňovaného tyranosaura (a tedy největších dravých dinosaurů vůbec). Podle stejné vědecké práce musel purussaurus přijmout denně v průměru asi 40,6 kilogramu masité potravy.[7] Největší rozšíření purussaurů se podle dostupných fosilních objevů odehrálo před asi 13 až 8 miliony let, tedy zhruba ve stejné době, kdy se nejstarší předkové člověka začali stavět na zadní a přecházeli k bipedii.[8] Purussauři nicméně vyhynuli v časech, kdy se z ardipitéků ve vzdálené východní Africe teprve vyvíjeli první australopitékové. Dnes už můžeme jejich fosilní kosti obdivovat pouze v muzejních expozicích a na putovních výstavách, což je samozřejmě škoda. Na druhou stranu si ale neumím představit odvážlivce, který by na loďce vyrazil doprostřed jezera či říčního toku, ve kterém tito kajmani o velikosti nákladního automobilu lovili svoji kořist. Purussauři jsou zkrátka nanejvýš fascinující tvorové, ale spíše jen při pohledu z bezpečné vzdálenosti – v našem případě tisíců kilometrů i milionů let geologického času…

———

Purussauři byli jedněmi z největších krokodýlů všech dob, mezi kajmany pak pravděpodobně největšími vůbec. Jejich fosilie jsou známé z mnoha oblastí na severu Jižní Ameriky a mají stáří zhruba 20 až 5 milionů let. Purussauři tedy představovali velmi úspěšné a dlouhodobě existující predátory dávných sladkovodních ekosystémů Brazílie a několika dalších států. Na ilustraci je purussaurus vybarven červeně. Kredit: Smokeybjb; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

———

Short Summary in English: Purussaurus was a genus of giant caimanine crocodile living in what is now northern South America about 20 to 5 million years ago (Miocene epoch). It was probably up to 12 meters in length and its weight exceeded 5 or even 8 tons. This makes it one of the largest crocodyliforms ever to have lived.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Purussaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/p/purussaurus.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=194770

http://www.eartharchives.org/articles/the-powerful-bite-of-super-croc-purussaurus/

https://prehistoric-fauna.com/Purussaurus

———

[1] Brochu, Christopher A. (1999). „Phylogenetics, Taxonomy, and Historical Biogeography of Alligatoroidea“. Society of Vertebrate Paleontology Memoir. 6: 9–100. doi: 10.2307/3889340

[2] Rodrigues, J. B. (1892). „Les reptiles fossils de la Vallée de L’Amazone“. Vellosia. Contribuições do Museu Botânico do Amazonas. 2: 41–60.

[3] Mook. C. C. (1941). A new fossil crocodilian from Colombia. Proceedings of the United States National Museum 91(3122): 55-61.

[4] Aguilera, O. A.; Riff, D. and Bocquentin-Villanueva, J. (2006). A new giant Purussaurus (Crocodyliformes, Alligatoridae) from the Upper Miocene Urumaco Formation, Venezuela. Journal of Systematic Palaeontology 4(3): 221-232.

[5] Blanco, R. E.; Jones, W. W.; Villamil, J. N. (2014). „The ‚death roll‘ of giant fossil crocodyliforms (Crocodylomorpha: Neosuchia): Allometric and skull strength analysis“. Historical Biology. 27 (5): 514–524. doi: 10.1080/08912963.2014.893300

[6] Moreno-Bernal, J. (2007). „Size and Palaeoecology of Giant Miocene South American Crocodiles (Archosauria: Crocodylia)“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (3 [suppl.]): A120. doi: 10.1080/02724634.2007.10010458

[7] Aureliano, T.; Ghilardi, A. M.; Guilherme, E.; Souza-Filho, J. P.; Cavalcanti, M.; Riff, D. (2015). „Morphometry, Bite-Force, and Paleobiology of the Late Miocene Caiman Purussaurus brasiliensis. PLOS ONE. 10 (2): e0117944. doi: 10.1371/journal.pone.0117944

[8] Aguilera, O. A.; Riff, D.; Bocquentin‐Villanueva, J. (2006). „A new giant Purussaurus (Crocodyliformes, Alligatoridae) from the Upper Miocene Urumaco Formation, Venezuela“. Journal of Systematic Palaeontology. 4 (3): 221–232. doi: 10.1017/S147720190600188X

———

Leave a Comment

Filed under Jiné pravěké organizmy, Rekordy a statistika, Spekulativní paleontologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *