Jak moc páchl Tyrannosaurus rex

…aneb Pár vět o odéru neptačích dinosaurů

Jaký pach vydávali druhohorní dinosauři? Co byste cítili, kdybyste se ocitli v blízkosti tyranosaura, stegosaura, triceratopse nebo brachiosaura? Páchli by stejně silně, jako většina dnešních velkých zvířat? Obracel by se vám žaludek z pachu, který by se linul z tlamy velkým teropodům (kterým zahnívaly zbytky masité potravy v okolí zubů)? Jak mocně by na vás zapůsobil druhohorní svět vůní a pachů? To je bohužel otázka, na kterou nebudeme znát odpověď nikdy – molekuly pachů se nám totiž ve fosilním stavu nemohly dochovat. Můžeme proto zapojit fantazii a pomoci si porovnáním pachů, vydávaných současnými příbuznými dinosaurů. Ačkoliv však některé animatronické modely dinosaurů už dnes vydávají dokonce i „zaručeně dinosauří“ odér, přímé doklady k této součásti biologické podstaty dinosaurů jednoduše nemáme. Je pravdou, že fosilní kosti dinosaurů z některých lokalit (například z geologického souvrství Hell Creek) jsou cítit jakousi zatuchlinou – přitom ještě nedávno se obecně tvrdilo, že zkameněliny dinosaurů žádný pach nevydávají.[1] Tak jako tak, dávný odér svých původců nám nezachovaly. Mohli bychom se tedy spokojit s konstatováním, že mnozí dinosauři nejspíš páchli, ale nikdy se o tom nic konkrétnějšího nedozvíme. Existuje sice velmi malá šance, že bychom mohli v blízké budoucnosti objevit fosilní otisk měkké tkáně v podobě pachové žlázy na fosilní kůži některé z dinosauřích „mumií“, ani tak bychom ale nebyli schopni rekonstruovat původní funkční aparát. V současnosti se množí objevy tzv. měkkých tkání ve fosiliích druhohorních dinosaurů a původní „biomolekuly“ dokládají, že v horninách se nám možná dochovalo mnohem víc než jen pouhé v kámen proměněné kosti.[2] To ale neznamená, že někdy budeme schopni identifikovat biochemické pozůstatky dávných dinosauřích pachů. Jak kdysi „voněl“ zmoklý Yutyrannus, „tokající“ Therizinosaurus nebo zabahněný Ankylosaurus se už opravdu nejspíš nikdy nedozvíme. Ani moderní paleontologie totiž nedokáže dělat zázraky.

———

Sauropodní dinosaurus druhu Jobaria tiguidensis, žijící v období střední jury (asi před 165 miliony let) na území současného Nigeru. Při odhadované délce přes 18 metrů vážil asi 22 tun, patřil tedy ke středně velkým sauropodům. Stejně jako u ostatních dinosaurů netušíme ani v případě tohoto severoafrického druhu, jaké pachy mohl vydávat. Kredit: Steveoc 86; Wikipedie (CC BY 2.5)

———

Čich byl ale pro dinosaury velmi důležitý, alespoň to je jisté. U druhu Tyrannosaurus rex byly čichové laloky v mozku natolik velké, že je prakticky jisté, že tento obří teropod tímto smyslem vynikal.[3] Rovněž mnozí další teropodní dinosauři dokázali svým skvělým čichem vyhledávat potravu, partnera pro rozmnožování, potenciální nebezpečí ze strany jiných predátorů apod. Dokonce i mnozí býložraví ptakopánví dinosauři měli nejspíš velmi dobrý čich a někteří ptáci zdědili tuto kvalitu od svých dinosauřích předků.[4] Pokud byl ale čich pro dinosaury tak důležitý, je možné, že by nevydávali žádné pachy? Nebo je to spíše naopak, a dinosauři se mohli pachovými stopami dokonce aktivně dorozumívat? Pravděpodobnější je spíše druhá možnost. A tak má určitě smysl klást si otázku, jaké pachy asi dinosauři mohli vydávat. Samozřejmé je, že silný odér nemusí vydávat samotné tělo zvířete – mnozí živočichové jsou cítit spíše bahnem, fekáliemi nebo tlející organickou hmotou, která uvízne v jejich tlamě, kůži nebo srsti. Možná i dinosauři byli cítit spíše tím, co měli na svém těle, než tělem samotným. I dnešní plazi, kteří mají obvykle holou, šupinatou kůži, vydávají pachy ze specializovaných žláz – například krokodýli a někteří hadi tímto způsobem komunikují navzájem. Dá se tedy předpokládat, že i mnozí dinosauři – od obrněných ankylosauridů[5] až po opeřené teropody – vydávali nejrůznější odéry, kterými signalizovali například svůj aktuální stav a rozpoložení ostatním jedincům stejného druhu nebo dokonce možná i druhům jiným. Vedle zraku a sluchu byl čich nejdůležitějším smyslem pro orientaci v drsném a nebezpečném druhohorním světě. A stejně jako byli mnozí dinosauři dobře vidět a slyšet, byli nejspíš i znatelně cítit. Více byli přitom obvykle cítit velcí dinosauři, naopak malé druhy pravděpodobně silný zápach nevydávaly. Člověk nemá čich tak dobře vyvinutý jako někteří psi nebo kopytníci, i my bychom ale nejspíš v druhohorní krajině dinosaury brzy ucítili. Možná by to nebyla zkušenost úplně příjemná, ale rozhodně by byla velmi zajímavá a poučná…

———

Je otázkou, jak silný zápach vydávala rozevřená ústa hodujících teropodních predátorů, jako byl zobrazený Sinosaurus triassicus z rané jury jižní Číny. Na ilustraci si tento až šest metrů dlouhý dravec pochutnává na zabitém sauropodomorfovi druhu Yunnanosaurus huangi. Scéna se odehrává v době před 200 miliony let na území dnešní čínské provincie Jün-nan. Kredit: ДиБгд; Wikipedie (volné dílo)

———

Short Summary in English: Sense of smell was very important for most dinosaur species. It is therefore reasonable that dinosaurs themselves were producing odors of various sorts. Unfortunately fossil record can´t give us much information about this, so it remains a highly speculative topic of dinosaur paleontology.

———

Odkazy:

https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/what-did-dinosaurs-smell-like/

https://www.nature.com/articles/news.2008.1192

https://www.atlasobscura.com/articles/what-did-the-cretaceous-smell-like

https://www.nationalgeographic.com/science/2019/06/t-rex-had-amazing-sense-of-small-genes-reveal-dinosaurs-olfaction/

https://www.sciencedaily.com/releases/2008/10/081028205650.htm

———

[1] Schweitzer, Mary H.; et al. (2014). „A role for iron and oxygen chemistry in preserving soft tissues, cells and molecules from deep time“. Proc. R. Soc. B. 281 (1775): 20132741. doi: 10.1098/rspb.2013.2741

[2] Elizabeth M. Boatman; et al. (2019). Mechanisms of soft tissue and protein preservation in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports, 9: 15678 (2019). doi: 10.1038/s41598-019-51680-1

[3] Zelenitsky, Darla K.; Therrien, Francois; Kobayashi, Yoshitsugu (2009). „Olfactory acuity in theropods: palaeobiological and evolutionary implications“. Proceedings of the Royal Society B. 276 (1657): 667–673. doi: 10.1098/rspb.2008.1075

[4] Lequette, Benoit; Verheyden; Jouventin (1989). „Olfaction in Subantarctic seabirds: Its phylogenetic and ecological significance“ (PDF). The Condor. 91 (3): 732–735. doi: 10.2307/1368131

[5] Miyashita T., Arbour V. M., Witmer L. M., Currie P. J. (2011). „The internal cranial morphology of an armoured dinosaur Euoplocephalus corroborated by X-ray computed tomographic reconstruction“. Journal of Anatomy. 219 (6): 661–75. doi: 10.1111/j.1469-7580.2011.01427.x

———

2 Comments

Filed under O dinosaurech obecně, Spekulativní paleontologie, Teropodní dinosauři

2 Responses to Jak moc páchl Tyrannosaurus rex

  1. Vune druhohor

    Dekiji za tema. Tohle me vzdy zajimalo, kdyz jsem jako dite listoval Knihou o praveku s ilustracemi Zdenka Buriana. Predstavoval jsem si vuni ryze prirodniho vzduchu druhohor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *