Skutečná česká lochneska

…aneb Žili na našem území dlouhokrcí plesiosauři?

Jak již dobře víme, krátkokrcí zástupci dravých mořských plazů plesiosaurů (tzv. pliosauridi) mohli být v některých obdobích jurské i křídové periody na našem území poměrně hojní a k dispozici dnes máme několik jejich fosilií. Stačí zmínit objev fragmentu obří čelisti z lokality Bílá Hora[1] nebo nedávný výzkum fosilních zubů z jihu Moravy, vedený Danielem Madziou[2]. Naproti tomu dlouhokrcí plesiosauři, kteří bývají často spojováni s proslulou skotskou Lochnesskou příšerou, se na našem území v takovém počtu nejspíš nevyskytovali (záleží ovšem na interpretaci dosud získaných fosilních nálezů). Přesto přinejmenším jednu jejich fosilii k dispozici máme, nachází se ve sbírkách Regionálního muzea v Teplicích a Národního muzea v Praze. Byla objevena u vsi Hudcov nedaleko Teplic v severozápadních Čechách.[3] Původně byla roku 1906 popsána jako „Cimoliasaurus teplicensis“ profesorem Antonínem Fričem (který je v rámci paleontologie obratlovců známý také jako vědec, jenž popsal českého ptakoještěra druhu Cretornis hlavaci od Chocně a dva potenciální dinosaury od Kralup nad Vltavou a Srnojed u Pardubic).[4] Z českého zástupce čeledi Elasmosauridae, tedy vývojově vyspělých dlouhokrkých plesiosaurů, se dochovalo několik fosilních fragmentů. Jedná se o těla obratlů, fragmenty žeber, lopatku a další kost přední nebo zadní končetiny. Ty byly objeveny v sedimentech teplického souvrství, pocházejících z období pozdního turonu, což odpovídá stáří asi 92 až 90 milionů let. Původní fosilie později dohledali Miroslav Radoň a Pavel Dvořák, v roce 2012 o tomto nálezu stručně pojednal český paleontolog Boris Ekrt z Národního muzea.[5] O dva roky později pak stejný vědec popsal nález znovu a obšírněji, a to spolu s původem novozélandským kolegou Benjaminem P. Kearem, působícím v současnosti na Uppsalské univerzitě ve Švédsku, dále s řeckým paleontologem Georgiem Giorgalisem a Josefem Prokopem.[6] V práci je mimo jiné uvedeno, že nález představoval disartikulovanou kostru, tvořenou pravděpodobně hrudními a ocasními obratli, nekompletní lopatkou a úlomky žeber. Ze stejné lokality jsou známé také částečně artikulované krční a hrudní obratle (exemplář z Národního muzea), přičemž délka a tvar cervikálních obratlů odpovídá charakteristice obratlů u elasmosauridů. Stejně tak lopatka (exemplář z Teplic) svým tvarem dobře zapadá do anatomie elasmosauridů, a to například geologicky mladších severoamerických rodů Hydrotherosaurus a Albertonectes.[7] Mořský plaz od Hudcova byl tedy s největší pravděpodobností skutečnou „českou lochneskou“ – zástupcem dlouhokrkých elasmosauridních plesiosaurů.

———

Rekonstrukce pravděpodobného vzezření severoamerického elasmosaurida druhu Albertonectes vanderveldei, žijícího v období geologického věku kampán (asi před 73,5 miliony let) v tehdejším velkém vnitrozemském moři. Z celkové téměř dvanáctimetrové délky těla tohoto plesiosaura zabíral krk celých 7 metrů. Český elasmosaurid od Hudcova byl zhruba o 17 milionů let starším příbuzným tohoto druhu. Mohl tedy vypadat podobně, ačkoliv byl podstatně menší. Kredit: Smokeybjb; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

———

Podobně jako český pliosaurid z problematického rodu Polyptychodon i nepojmenovaný český elasmosaurid má za sebou poměrně dlouhou historii geologickou a následně i historicky-vědeckou. Je znám již více než století a stále o něm mnoho informací neznáme. Ještě horší situace je u potenciálního druhého plesiosaura, jehož fosilie byly v podobě několika disartikulovaných prstních článků objeveny u blízké obce Lahošť (rovněž nedaleko Teplic). Mají stejné stáří jako „Cimoliasaurus teplicensis“ a dostalo se jim jména „Hunosaurus fasseli“.[8] Potenciální fosilie plesiosaurů pocházejí i z jiných míst našeho státu, žádná ale není z hlediska klasifikace tak nadějná, jako fragmenty zkamenělých kostí elasmosaurida od Teplic. A jak tedy tento pozdně křídový mořský predátor vypadal? Vzhledem k velikosti dochovaných obratlů (délka kolem 5 cm) a nekompletní lopatky o dochované délce zhruba 20 cm lze předpokládat, že se jednalo o menší druh, s délkou maximálně několika málo metrů. Rozhodně tedy nešlo o giganta dlouhého až kolem 12 metrů, jako byly například severoamerické rody Styxosaurus nebo Thalassomedon.[9] Měl relativně malou hlavu s čelistmi osázenými drobnými ostrými zuby, dlouhý krk, proudnicově tvarované tělo a veslovité zakončení všech čtyřech končetin. Podobně jako ostatní elasmosauridi se nejspíš živil vodními živočichy, jako byli korýši, měkkýši a ryby. Elasmosauridi měli ze všech plesiosaurů nejdelší krk (až kolem 7 metrů) a tvořilo jej u různých druhů 32 až 76 obratlů. Rekordní počet náleží druhu Albertonectes vanderveldei, který byl popsán roku 2012 z kanadské Alberty, a jehož celková délka činila 11,6 metru (z toho krk rovných 7 metrů). Byl tak i jedním z nejdelších známých elasmosauridů vůbec.[10] Rod Cimoliasaurus byl formálně stanoven roku 1851 americkým paleontologem Josephem Leidym, který takto (pod celým jménem C. magnus) popsal pozdně křídové fosilie z New Jersey.[11] Je prakticky jisté, že český druh nebyl s tímto mnohem mladším a geograficky vzdáleným taxonem blízce příbuzný, proto je jméno cimoliasaurus pouze neoficiální a jaksi provizorní. Pokud by se v budoucnu podařilo objevit více diagnostický materiál, mohl by obdržet zcela nové vědecké jméno nebo být přiřazen do již známého, ke kterému měl skutečně vývojově blízko. Na to si ale nejspíš budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat…

———

 

 

cihelna

Areál staré vápenky u obce Hudcov nedaleko Teplic. Právě v této oblasti byl učiněn objev zatím nejlepšího fosilního materiálu „dlouhokrkého“ plesiosaura z našeho území. Cimoliasaurus teplicensis plaval v těchto místech v době před více než 90 miliony let, kdy se zde ještě nacházelo mělké a teplé šelfové moře. Českého zástupce elasmosauridů popsal stručně profesor Antonín Frič již před 114 lety. Případné další objevy by mohly objasnit postavení tohoto pravěkého plaza v systému plesiosaurů a napovědět více o způsobu jeho života. Kredit: Roman Jirků; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

 

———

Poznámka: Autor článku by rád poděkoval za zpřesňující informace RNDr. Borisi Ekrtovi, Ph.D. z Národního muzea v Praze.

———

Short Summary in English: “Cimoliasaurus teplicensis” is a dubious name for a fossil remains of an undescribed elasmosaurid plesiosaur, living in what is now north-western Czech Republic during the Upper Turonian (Late Cretaceous), about 90 million years ago. It was a smaller member of Elasmosauridae family, perhaps around five meters long. Not much else is known about it as of yet.

———

Externí odkazy:

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=201925

https://en.wikipedia.org/wiki/Elasmosauridae

http://oceansofkansas.com/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Fri%C4%8D

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hudcov

———

[1] Zahálka, Č. (1903). Pásmo IX. Křídového útvaru v Pojizeří. Věstník Královské České Společnosti Nauk, Třída Mathematicko-Přírodovědecká 32: 1–157.

[2] Viz odkaz http://scigeo.actamm.cz/cs/oxfordsti-pliosauri-severni-tethydy-v-kontextu-fylogeneze-kladu-thalassophonea/

[3] Welles, S. P. (1962). A new species of elasmosaur from the Aptian of Colombia and a review of the Cretaceous plesiosaurs. University of California Publications in Geological Sciences 44(1): 1-96.

[4] Fritsch, A. (1906). Über neue Saurierfunde in der Kreideformation Böhmens. Sitzungsberichte der Königlich Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Classe Mathematisch-Naturwissenschaftliche, 1906(33): 1–6.

[5] Ekrt, B., Radoň, M. & Dvořák, P. (2012). Znovuobjevení dvou Fričových originálů mořských plazů z české křídy. Zprávy o Geologických Výzkumech v Roce 2011, 45: 117–19.

[6] Kear, Benjamin & Ekrt, Boris & Prokop, Josef & Georgalis, Georgios. (2014). Turonian marine amniotes from the Bohemian Cretaceous Basin, Czech Republic. Geological Magazine. 151. 183-198. doi: 10.1017/S0016756813000502.

[7] O’Keefe, F. R. (2001). „A Cladistic Analysis and Taxonomic Revision of the Plesiosauria (Reptilia: Sauropterygia)“. Acta Zoologica Fennica. 213: 1–63.

[8] Fritsch, A. (1905). Synopsis der Saurier der böhm. Kreideformation. Sitzungsberichte der Königlich Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Classe Mathematisch-Naturwissenschaftliche 1905(8), 1–7.

[9] O’Gorman, J. P. (2016). „A Small Body Sized Non-Aristonectine Elasmosaurid (Sauropterygia, Plesiosauria) from the Late Cretaceous of Patagonia with Comments on the Relationships of the Patagonian and Antarctic Elasmosaurids“. Ameghiniana. 53 (3): 245–268. doi: 10.5710/AMGH.29.11.2015.2928

[10] Kubo, T.; Mitchell, M. T.; Henderson, D. M. (2012). „Albertonectes vanderveldei, a new elasmosaur (Reptilia, Sauropterygia) from the Upper Cretaceous of Alberta“. Journal of Vertebrate Paleontology. 32 (3): 557–572. doi: 10.1080/02724634.2012.658124

[11] Leidy, J. (1851). [Descriptions of a number of fossil reptilian and mammalian remains]. Proc. Acad. Nat. Sci. Phila. 5: 325-327.

———

Leave a Comment

Filed under Česká paleontologie, Dějiny paleontologie, Jiné pravěké organizmy, Spekulativní paleontologie, Výročí a ohlédnutí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *