Dinosauří byznys

…aneb Jak se nakupují pravěcí plazi

V roce 1997 vzrušila vědecký svět zpráva, že nejkompletnější a do té doby největší známá kostra proslulého dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex (známá pod přezdívkou „Sue“ podle své objevitelky Susan Hendricksonové) byla v aukční síni Sotheby’s vydražena za fantastickou sumu 8,36 milionu dolarů. Tehdy byla vítězem dražby vědecká instituce Fieldovo muzeum přírodních věd v Chicagu, což zajistilo, že cennou fosilii si dnes mohou prohlédnout všichni návštěvníci muzea a samotné fosilie mohou studovat vědci, kteří se o tento druh dinosaura zajímají. Bohužel ne vždy je však významný exponát zkameněliny dinosaura nebo jiného pravěkého tvora zachráněn pro potřeby vědy nebo obecné veřejnosti a končí pak obvykle v rukou soukromých finančníků, obchodníků nebo nadšených sběratelů kuriozit. Příkladů tohoto nepříliš pozitivního trendu přitom začíná v posledních letech výrazně přibývat (stačí ostatně zmínit „dinosauří duelanty“ z Montany).

———

Rekonstruované kostry pozdně křídových mongolských dinosaurů druhu Tarbosaurus bataar a Saurolophus angustirostris. Tyto fosilie byly nejdříve nelegálně dovezeny do Spojených států amerických, později však byly repatriovány a vráceny Mongolsku. Dnes jsou součástí expozice Ústředního muzea mongolských dinosaurů v Ulánbátaru. Kredit: Gary Todd; Wikipedie a Flickr (CC0)

———

Můžeme hned uvést několik příkladů. V roce 2009 byla ve městě Las Vegas prodána kostra tyranosaura, zvaného „Samson“. Ačkoliv nikdo ze zájemců původní požadovanou částku neakceptoval, v rámci pozdějších vyjednávání byla učiněna dohoda a neznámý kupující si kostru koupil za sumu asi 5 milionů dolarů. Lebka „Samsona“ se později objevila ve vstupní hale jisté kalifornské společnosti pro vývoj softwaru. V prosinci roku 2016 zase byla ve francouzském Lyonu prodána téměř kompletní kostra jiného velkého dravého dinosaura druhu Allosaurus, a to za zhruba 1,1 milionu eur. O čtyři měsíce později si zase někdo zakoupil lebku rohatého dinosaura triceratopse za 177 800 eur. A v červnu 2018 byla v Paříži vydražena kostra alosaura z amerického Wyomingu dokonce za 2,3 milionu eur. V některých případech jsou podobné obchody dokonce nelegální, jak ukázala aukce, při které byla nabízena kostra mongolského teropodního dinosaura druhu Tarbosaurus bataar, blízkého příbuzného slavnějšího severoamerického tyranosaura. Ta měla v roce 2012 skončit jako exponát v kancelářích v New Yorku, ukázalo se ale, že byla nelegálně vyvezena ze země svého původu a později byly proto fosilie americkou stranou repatriovány. Jen jako perličku dodejme, že lebku stejného druhu dinosaura musel z podobných důvodů vrátit také slavný herec Nicolas Cage, který si fosilii zakoupil roku 2007, kdy v aukci konané v Beverly Hills dokonce přeplatil nabídku svého neméně slavného kolegy Leonarda DiCapria!

Je tedy zřejmé, že dobře zachované a často impozantní zkameněliny dinosaurů začínají být žádaným luxusním zbožím, čemuž se přizpůsobuje i nabídka. Každý rok jsou tak nesmírně cenné fosilie dinosaurů i dalších pravěkých zvířat nelegálně vykopávány a pašovány ze zemí, jako je Mongolsko, Kazachstán nebo Čína a často končí v dražbách v Japonsku nebo na západních trzích. Čína už dokonce na tento vývoj reagovala i tvrdým zpřísněním trestů za nelegální vykopávání a pašování zkamenělin ze svého území. Přesto tato činnost stále bují, jak ukázal i příklad pozoruhodného teropodního dinosaura druhu Deinocheirus mirificus, známého z mongolské pouště Gobi od roku 1965 pouze podle kostry obrovitých předních končetin, dlouhých 2,5 metru. Kompletní obrázek o vzezření tohoto dinosaura umožnilo až odevzdání pašovaných fosilií novým evropským majitelem, který je zakoupil počátkem tohoto desetiletí a později je čestně předal do rukou vědy. Jako obvykle, i toto je pouze pomyslná špička ledovce. Cenných zkamenělin je bez vědomí paleontologických institucí každoročně objevován bezpočet a mnohé končí tak, že jsou pro účely vědy ztraceny.

Není divu, že se paleontologové staví k dražbám zkamenělin s velikou nelibostí. Společnost paleontologie obratlovců (Society of Vertebrate Paleontology, zkráceně SVP) vyvíjí před každou podobnou akcí aktivitu ve snaze zabránit prodeji. Jak uvedl prezident této společnosti David Polly: „Fosilní exempláře, které jsou prodány do soukromých rukou, jsou pro vědu ztracené. Nejsou to běžné kusy uměleckých děl – jsou to potenciálně unikátní a nenahraditelné doklady o minulosti naší planety a jako takové mají svoji hodnotu pro nás všechny.“ Pokud jsou fosilie prodány do rukou obvykle anonymních kupujících, kteří nejsou povinni je veřejně vystavit ani umožnit vědcům jejich výzkum, jsou pro vědu a veřejnost skutečně ztracené. Existují samozřejmě i čestné výjimky, tedy noví majitelé fosilií, kteří se rozhodli umožnit přístup vědcům nebo i široké veřejnosti, případně darovali zkamenělinu některému z muzeí. Ty nejcennější a nejlépe dochované exempláře však obvykle končí zcela mimo povědomí nejen vědeckých institucí. Občas prosákne zpráva o fantastických objevech, uschovaných v soukromých sbírkách anonymních boháčů z Hong Kongu, New Yorku nebo Londýna. Tak je údajně v soukromí opatrována například ohromná lebka severoafrického dravého dinosaura druhu Spinosaurus aegyptiacus o délce 2,4 metru nebo kolosální zub tyranosaura o délce asi 43 centimetrů.

Problém s podobnými exponáty není jen v jejich nedostupnosti, ale v případě opětovného předání do rukou vědy také ve ztrátě cenných informací o původu nálezu. Ani sebelépe dochovaná fosilní kostra dinosaura nemá pro vědce příliš velkou hodnotu, pokud nevědí, ze kterých geologických vrstev pochází, jaké bylo složení okolních hornin, fosilní vegetace a podobně. To je bohužel častý příklad dinosauřích koster propašovaných z Číny a Mongolska, jak ukazuje i příklad malého příbuzného tyranosaura, popsaného v roce 2009 pod jménem Raptorex kriegsteini. Protože vědci nevědí, z jak starých vrstev nález pochází, nemohou s jistotou rozhodnout, zda se jedná o samostatný druh dinosaura nebo o mládě již známého tarbosaura. A podobných příkladů bychom mohli uvést více. Podle paleontologa Thomase Carra je dnes například neuvěřitelných 15 jedinců druhu T. rex v soukromých rukách. Oproti tomu ve veřejných vědeckých institucích je opatrováno asi 40 jedinců tohoto nejslavnějšího z dinosaurů. Carr se věnuje výzkumu růstu a tvarových proměn tyranosaurů, proto by 15 jedinců v privátních sbírkách – z nichž mnozí představují mláďata a nedospělé jedince – bylo pro jeho výzkum zásadním příspěvkem. K těm ale bohužel přístup nemá a v dohledné době ani mít nebude. Některé soukromě vlastněné exempláře jsou sice vystaveny ve veřejné expozici, jejich podrobný výzkum a například přesné měření jednotlivých kostí však nejsou proveditelné. Vědecká podmínka opakovatelnosti a možnosti ověření zjištěných údajů totiž v jejich případě nejsou zaručené, stejně jako opětovný přístup k fosiliím.

Pro vědu je tedy fosilie, která není chráněna, uschována a poskytována pro výzkum muzejní či univerzitní institucí, v podstatě bezcenná. Není divu, že vědci se do publikování odborných prací o soukromě vlastněných exemplářích příliš nehrnou. Je ale třeba rozlišovat dvě zcela rozdílné kategorie lidí, nakládajících komerčně s fosiliemi. Těmi prvními jsou lidé, kteří si fosilie pouze kupují, zatímco druhou jsou takzvaní komerční sběratelé. Ti obvykle vykopávají sami a na vlastní náklady fosilie, které by se jinak často rozpadly a byly zničeny erozí ještě před svým objevením. Mnozí z nich jsou experty ve svém oboru a leckteré přední muzejní exponáty jsou jejich zásluhou. Hlavní rozdíl mezi profesionálními paleontology a jejich „komerčními“ kolegy je v tom, že druzí zmínění se vykopáváním dinosaurů (na které mají povolení od majitele pozemku nebo vlády) přímo živí. Mezi nejslavnější příklady patří i Peter Larson, spoluobjevitel již zmíněné tyranosauřice „Sue“ nebo jejího příbuzného, zvaného „Stan“. Repliky koster těchto dinosaurů dnes můžete obdivovat v mnoha muzeích v Severní Americe, Evropě i Asii. Larson mimochodem strávil v 90. letech celých 18 měsíců ve federálním vězení kvůli soudním sporům o „Sue“ a o práva na její vykopání a prodej. Jak je vidět, vykopávky dinosauřích kostí mohou být i nebezpečnou záležitostí, pokud nemáte vyřešené všechny právní okolnosti.

———

Dnes není problém zakoupit si v dražbě například obří lebku rohatého dinosaura triceratopse. V některých případech nový majitel poskytne paleontologům možnost exemplář prozkoumat, v horším případě je fosilie pro vědu navždy ztracena. Zde lebka v expozici Muzea přírodních věd v Houstonu. Kredit: Christophe Hendrickx; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

———

Larsonův kolega Mike Triebold, rovněž proslulý komerční sběratel, omlouvá svoji profesi pravdivým tvrzením, že mnohé zkameněliny, které by nebyly vykopány jemu podobnými lidmi, by nebyly vykopány vůbec, a pro vědu by byly beztak zcela ztraceny. Na rozdíl od pašeráků fosilií jsou tito lidé vysoce zkušení a fosilie zkoumají a vydávají o nich dokonce i hodnotné vědecké studie. Na podobné aktivity by se tedy mělo pohlížet poněkud jinou optikou, než na vykopávky prováděné pouze za účelem zisku. Triebold má za sebou více než třicet let práce v terénu a konstatuje, že vypreparovat kostru dinosaura o velikosti triceratopse zabere asi 15 000 hodin a přijde asi na 50 000 dolarů. Je tak prý zcela logické, že fosilie musí mít následně stanovenou vysokou pořizovací cenu. I přes jistý přínos vědě jsou tak komerční sběratelé jako je Larson nebo Triebold paleontologům z vědeckých institucí stálým trnem v oku. Podle vlastních slov by tito komerční paleontologové vědecky nejcennější fosilie nikdy neprodali do soukromých rukou, jak ale oponuje například Thomas Carr – ve skutečnosti je velmi ošidné určit, co je a co není cenná fosilie. Všechny jsou ostatně malými střípky dávné minulosti, které mají svoji nezastupitelnou informační hodnotu.

———

Vladimír Socha, článek vyšel v roce 2019 v časopise 100+1 ZZ.

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, O dinosaurech obecně, Ze života

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *