Stopa největšího rohatého dinosaura

…aneb Záhadný gigant z Colorada

V roce 1995 byla publikována odborná studie paleontologů Martina Lockleyho a Adriana Hunta, kteří zkoumali fosilní otisky stop dinosaurů ze souvrství Laramie (resp. Arapahoe) na území Colorada.[1] Toto geologické souvrství spadá svým stářím do doby geologického věku maastricht a zachycuje tedy fosilní bohatství posledních žijících neptačích dinosaurů z tzv. Lancijské fauny.[2] Zajímavé je, že se jedná o horniny a v nich obsažené fosilie podstatně starší, než ty, které známe například z populárnějšího souvrství Hell Creek (před 67,2 až 66 miliony let).[3] Laramie má naproti tomu stáří asi 69 až 68 milionů let a nabízí tedy pohled na nejstarší zástupce nejmladší dinosauří megafauny na severoamerickém kontinentu.[4] Jinými slovy, tak populární dinosauři, jako jsou Tyrannosaurus rex nebo Triceratops horridus, jsou zde se stářím kolem 68 milionů let těmi geologicky nejstaršími známými zástupci svých druhů. Fosilní stopy z tohoto souvrství jsou tedy jistým protikladem k slavné stopě tyranosaura s označením Tyrannosauripus pillmorei, formálně popsané roku 1994 z Nového Mexika.[5] Tato fosilní šlépěj o délce kolem 86 cm byla vytvořena dospělým tyranosaurem a nachází se přibližně jen 20 metrů pod iridiovou vrstvou, značící konec křídové periody a druhohorní éry.[6] Stopu vytvořil jedinec, dosahující délky kolem 11,4 metru a hmotnosti asi 6,4 tuny, rozhodně se tedy nejednalo o rekordně velký exemplář tyranosaura.[7] V případě ichnodruhu Ceratopsipes goldenensis, popsaného o rok později z oblasti Golden v Coloradu, se však patrně skutečně jednalo o největší dosud známý exemplář rohatého dinosaura. Největší objevená stopa je podle autorů popisné studie dlouhá 60 centimetrů a široká 80 centimetrů, což je na poměry ceratopsidů s relativně krátkými prsty skutečně ohromný rozměr. Není divu, že se na internetu v posledních letech objevily fascinující odhady velikosti původce obří stopy, a že tento záhadný ceratopsid bývá pokládán za dosud největšího známého rohatého dinosaura vůbec. Existují i nižší odhady velikosti tohoto exempláře, a to na základě jiné interpretace jeho tvaru a struktury – tyto odhady se pohybují v rozmezí asi 55 až 75 cm, což ale stále vypovídá o neobvykle velkém jedinci ceratopsida. Typový exemplář s označením CU-MWC 220.6 je však menší stopa o délce 38 cm a šířce 55 cm.[8]

———

Zástupci obou vědecky platných druhů rodu Triceratops, tedy T. horridus i T. prorsus, dosahovali značné velikosti. I přes relativně krátký ocas mohl dospělý jedinec měřit přes 9 metrů a vážit kolem 10 tun. Zůstává otázkou, o kolik větší než průměrně vzrostlý exemplář mohl být původce obří stopy z Colorada. Kredit: Slate Weasel; Wikipedie (volné dílo)

———

Co se týká otázky původce stopy, v úvahu připadají pouze dva zástupci velkých ceratopsidů – početnější Triceratops horridus a méně početný, i když zhruba stejně velký Torosaurus (jehož konkrétní druh není jistý). Oba tito ptakopánví dinosauři z konce křídového období dosahovali délky až kolem 9 metrů a odhadované hmotnosti až přes 10 tun.[9] I mezi takovými obry by však původce stopy z Colorada nejspíš velikostně vynikal a výrazně je přerůstal. Vzhledem k tomu, že triceratops je zdaleka nejpočetnějším dinosaurem ze zmíněného souvrství, a také vzhledem k faktu, že fosilie tohoto ceratopsida byly objeveny v blízkosti fosilních stop, je velmi pravděpodobné, že původcem šlépěje byl mohutný jedinec právě tohoto rodu. Zatímco dospělý triceratops běžné velikosti měl totiž odhadovanou „dotykovou“ část nohy v kontaktu s podložím širokou asi půl metru, u ichnodruhu C. goldenensis to bylo takřka přesně 1,5krát tolik. Nejodvážnější odhady mu proto kladou délku přes 12 metrů a hmotnost v rozmezí 15 až 20 tun, čímž by se plně vyrovnal i některým středně velkým sauropodům! Zároveň by si tak svojí hmotností v ničem nezadal ani s největšími známými ornitopodními dinosaury (jako byl obří čínský hadrosaurid Shantungosaurus giganteus)[10] a dospělé tyranosaury by překonával až dvojnásobně[11]. Představoval by tedy největšího živočicha ve svých ekosystémech (pokud do této oblasti nezavítal poslední z obřích titanosaurních sauropodů, jižněji se vyskytující druh Alamosaurus sanjuanensis), a je možné, že při této velikosti a v dobré fyzické kondici by prakticky neměl přirozeného nepřítele.[12] Při hmotnosti tří slonů afrických by byl totiž jen velmi nepravděpodobným terčem útoku tyranosaurů. Někteří vědci se ovšem domnívají, že se jednalo o velkého, nikoliv ale neobvykle obřího jedince, který by se vymykal standardům známým z velkých kosterních fosilií. Každopádně nelze vyvrátit možnost, že máme před sebou skutečně stopu největšího nebo přinejmenším jednoho z největších známých ptakopánvých dinosaurů vůbec. Na tomto místě už se tedy definitivně dostáváme k zásadní otázce – skutečně byl původce fosilního otisku ze souvrství Laramie takto velký?

———

Méně pravděpodobným původcem stopy je další obří ceratopsid rodu Torosaurus. Stejně jako jeho blízký příbuzný triceratops dosahoval velkých rozměrů (jeho hlava s extrémně dlouhým lebečním límcem byla v průměru ještě delší), nebyl ale zdaleka tak početný. Podle paleontologa Jacka Hornera a některých jeho kolegů je torosaurus dokonce jen plně dospělým exemplářem triceratopse. Tato hypotéza však není v současnosti většinou odborníků uznávaná. Kredit: Jaime A. Headden; Wikipedie (CC BY 3.0)

———

Do jakých rozměrů tedy původce stopy dorostl? Přesnou odpověď na tuto otázku samozřejmě neznáme a nejspíš ji ani nikdy znát nebudeme. Ve hře jsou zde totiž environmentální a fyzikální faktory, které mohly velikost stopy významně ovlivnit. Podobně jako u otisků stop obřích sauropodů z evropské lokality Plagne a australské lokality Broome[13] nebo jako v případě obří stopy teropoda z Bolívie[14] i v tomto případě mohl hrát významnou roli skluz nohy na kluzkém podkladu, kde kdysi vznikl. Aby se otisk stopy dochoval ve fosilním záznamu, musí jeho původce přecházet přes bahnitý povrch a v měkkém, kluzkém sedimentu své stopy otisknout (načež musí nastat další kombinace šťastných okolností, aby se tento útvar postupně proměnil ve zkamenělinu). Podstatné je, že na kluzkém povrchu může snadno dojít ke skluzu končetiny, který pak stopu uměle zvětší. Právě tak občas vznikají „falešné“ dvoumetrové šlépěje sauropodů a více než metrové stopy teropodů a ornitopodů z lokalit celého světa.[15] Mimochodem, ze stejného důvodu také nemůžeme na základě dochovaných sérií stop určit maximální rychlost pohybu dinosaurů, protože na kluzkém či bahnitém podkladě nemůže žádný živočich vyvinout nejvyšší rychlost svého běhu.[16] Ale zpět k obřímu ceratopsidovi z Colorada. Je jistě škoda, že nemáme k dispozici jeho kosterní fosilie, které by byly za předpokladu dobrého stavu dochování a dostatečné kompletnosti pro odhad velikosti dinosaura podstatně užitečnější. Takto můžeme jen hádat, nakolik věrně zachycuje obří stopa skutečnou původní velikost svého původce. I kdybychom nicméně přijali fakt, že stopa je vlivem skluzu například o 20 procent větší (výrazně více to vzhledem k textuře a stavu dochování fosilie již téměř s jistotou nebude), stále bychom měli před sebou otisk stopy obřího jedince rohatého dinosaura, který mohl být zhruba o čtvrtinu až třetinu větší než běžně velcí dospělí jedinci. Pokud máme skutečně co do činění se stopou vytvořenou jedincem rodu Triceratops, pak se mohlo jednat o exemplář dosahující délky nejméně 11 metrů a hmotnosti přes 12 tun.[17] Je tedy skutečně možné, že máme před sebou fosilii největšího dosud známého jedince rohatého dinosaura. Podobně záhadný „Triceratops maximus“[18], o němž ještě bude na tomto webu řeč, tak má velmi vážnou konkurenci…

———

LaramieFm.jpg

Sedimenty geologického souvrství Laramie v oblasti okresu Weld County v Coloradu. Mocnost vrstev má rozpětí 60 až 150 metrů a z velké části se jedná o pískovce a jílovce. Souvrství bylo definováno v roce 1876 a kromě fosilií dinosaurů zde byly objeveny také zkamenělé pozůstatky paryb, ryb, obojživelníků, nedinosauřích plazů (želv, ještěrů a krokodýlů) a také savců. Pestrost tehdejších ekosystémů dokládá také vysoká rozmanitost rostlinných druhů ve zdejším fosilním záznamu. Kredit: Anky-man; Wikipedie (volné dílo)

———

Short Summary in English: Ceratopsipes goldenensis is an ichnospecies of very large ceratopsian dinosaur, living in what is now Colorado during the latest Cretaceous, about 68 million years ago. The largest footprint measures almost 80 cm across, which indicates a truly giant size for its maker. In fact, it could be the ichnofossil of the largest known ceratopsian dinosaur individual known to science.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Ceratopsipes

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=142131

https://a-dinosaur-a-day.com/post/137634200860/ceratopsipes

https://trieboldpaleontology.com/ceratopsipes.html

http://www.paleofile.com/Ichnolist/Ceratopsipes.asp

———

[1] Lockley, M. G. and Hunt, A. P. (1995). Ceratopsid tracks and associated ichnofauna from the Laramie Formation (Upper Cretaceous: Maastrichtian) of Colorado. Journal of Vertebrate Paleontology. 15(3): 592-614.

[2] Lockley, M. G. (1986). A Guide to Dinosaur Tracksites of the Colorado Plateau and American Southwest. University of Colorado at Denver Geology Department Magazine, Special Issue, 1: 1-56.

[3] David A. Eberth & Sandra L. Kamo (2019). First high-precision U-Pb CA-ID-TIMS age for the Battle Formation (Upper Cretaceous), Red Deer River valley, Alberta, Canada: implications for ages, correlations, and dinosaur biostratigraphy of the Scollard, Frenchman, and Hell Creek formations. Canadian Journal of Earth Sciences. doi: https://doi.org/10.1139/cjes-2018-0098

[4] Hicks, J. F., Johnson, K. R., Obradovich, J. D., Miggins, D. P., and Tauxe, L. (2003). Magnetostratigraphy of Upper Cretaceous (Maastrichtian) to lower Eocene strata of the Denver Basin, Colorado. In K. R. Johnson, R. G. Raynolds and M. L. Reynolds (eds), Paleontology and Stratigraphy of Laramide Strata in the Denver Basin, Pt. II., Rocky Mountain Geology. 38: 1-27.

[5] Lockley, M. G.; Hunt, A. P. (1994). A track of the giant theropod dinosaur Tyrannosaurus from close to the Cretaceous/Tertiary Boundary, northern New Mexico. Ichnos, 3(3): 213-218.

[6] Renne, P.; et al. (2013). „Time Scales of Critical Events Around the Cretaceous-Paleogene Boundary“. Science. 339 (6120): 684–7. doi: 10.1126/science.1230492

[7] Molina-Pérez & Larramendi (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios Terópodos y otros dinosauromorfos. Larousse. Barcelona, Spain. (str. 120).

[8] Carpenter, K. and Young, B. (2002). Late Cretaceous dinosaurs from the Denver Basin, Colorado. In K. R. Johnson, R. G. Raynolds and M. L. Reynolds (eds), Paleontology and Stratigraphy of Laramide Strata in the Denver Basin, Pt. I., Rocky Mountain Geology. 37: 237-254.

[9] Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853

[10] Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329

[11] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. doi: 10.1111/brv.12638

[12] Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria, 2nd Edition. Berkeley: University of California Press. 861 str. ISBN 0-520-24209-2.

[13] Salisbury, S. W.; et al. (2016). The Dinosaurian Ichnofauna of the Lower Cretaceous (Valanginian–Barremian) Broome Sandstone of the Walmadany Area (James Price Point), Dampier Peninsula, Western Australia. Society of Vertebrate Paleontology Memoir 16. Journal of Vertebrate Paleontology 36(6, suppl.): 1-152.

[14] Viz např. odkaz https://phys.org/news/2016-08-dinosaur-footsteps-bolivia-fossil-mecca.html

[15] Landry, P.; Marcaud, M.-H.; Orbette, D. (2012). Empreintes de pas et pistes de dinosaures sur les formations du Jurassique terminal dans le Jura méridional français (Ain, Savoie et Jura) (PDF). L’Écho des Falaises, 16: 1.

[16] Farlow, J. O. (1981). Estimates of dinosaur speeds from a new trackway site in Texas. Nature. 294: 747-748.

[17] Glut, Donald F. (2003). „Appendix: Dinosaur Tracks and Eggs“. Dinosaurs: The Encyclopedia. 3rd Supplement. Jefferson, North Carolina: McFarland & Company, Inc. (str. 613–652). ISBN 0-7864-1166-X.

[18] Brown, B. (1933). A gigantic ceratopsian dinosaur, Triceratops maximus, new species. American Museum Novitates. 649: 1-9.

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, Ptakopánví dinosauři, Rekordy a statistika, Spekulativní paleontologie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *