…aneb Další číselné ohlédnutí za uplynulým rokem v dinosauří paleontologii
Rok 2020 byl stejně jako roky předchozí z hlediska kvality i kvantity dinosauřích objevů velmi úspěšný. Ačkoliv za rekordním rokem 2010 rovněž výrazně zaostal, přesto zanechal v dějinách paleontologie nesmazatelnou stopu. Za předpokladu akceptování všech zatím oznámených taxonů (včetně těch, které byly předběžně oznámeny v roce 2019, ale oficiálně popsány až v roce následujícím) bylo v loňském roce formálně popsáno celkem 46 nových dinosauřích rodů a představeny také dva nové druhy již známých rodů, což je plně srovnatelné s předchozím rokem (47/49 nových rodů a 1 nový druh). Mezi jednotlivými zeměmi se na pomyslný trůn opět vrátila Čína, která si připsala 9 nových rodů a 1 nový druh (19,6 % z celkového počtu nových rodů), těsně následovaná Argentinou s 8 rody (17,4 %) a Spojenými státy se 6 novými rody a jedním novým druhem (13,0 %). Na dalším místě se pomyslně umístila Brazílie (5 rodů), Mongolsko (3 rody), Kanada se Švýcarskem a Marokem (všechny po 2 rodech) a s jedním novým rodem pak Velká Británie, Madagaskar, Francie, Lesotho, Portugalsko, Mexiko, Ukrajina, Španělsko a Ekvádor. Celkem tedy v tomto smyslu „bodovalo“ hned sedmnáct zemí světa.
———
Jedním z téměř pěti desítek nových druhů neptačích dinosaurů, formálně popsaných v loňském roce, byl také raně křídový brazilský célurosaurní teropod Aratasaurus museumnacionali, jehož druhové jméno odráží skutečnost, že fosilie holotypu se štěstím přečkaly ničivý požár Brazilského národního muzea v Rio de Janeiru roku 2018. Kredit: Maurilio Oliveira; Wikipedie (CC BY 4.0)
———
Nepřekvapí ani další údaje, ačkoliv se od roku 2019 v některých ohledech poměrně významně liší. Nejvíce nových druhů (z celkového počtu čtyřiceti osmi) bylo dle očekávání popsáno z nejdelší a geologicky nejmladší křídové periody (33; 68,8 % z celkového počtu), dále pak z jury (12; 25 %) a nejméně jako obvykle z triasu (3; 6,2 %). Stejně jako ve všech posledních letech bylo i vloni popsáno více plazopánvých než ptakopánvých dinosaurů, a to v ještě mnohem ostřejším poměru 40 ku 8 (83,3 % ku 16,7 %). Z jednotlivých vývojových skupin opět dominují teropodi s 24 novými druhy (rovných 50 %), za nimi jsou již s odstupem sauropodomorfové s 15 novými druhy (31,2 %) a s dalším velkým odstupem pak marginocefalové s pouhými 4 novými druhy (8,3 %). Hned za nimi už tento výčet uzavírají tentokrát početně mnohem chudší ornitopodi se třemi druhy (6,2 %) a konečně i poslední tyreofoři se dvěma druhy (4,2 %). Na blíže nezařazené zástupce kladu Neornithischia se tentokrát nedostalo. Zajímavé také je, že v pořadí kontinentů vloni poprvé překonala Jižní Amerika těsně Asii (v poměru 14 ku 13 druhům). A nyní se ještě podívejme na další podrobnosti.
———
Celkový počet nových rodů: 46 (+ 2 nové druhy již známých rodů, a to severoamerický teropod Allosaurus jimmadseni[1] a čínský sauropod Omeisaurus puxiani[2]).
Pořadí dle počátečních písmen: A (8); S, T (5); B, N, O (3); C, L, P, V, Y (2); D, E, G, H, I, J, K, R, U, W, X (1).
(Prvním v pořadí je mongolský sauropod Abdarainurus barsboldi[3], posledním čínský teropod Yunyangosaurus puanensis[4] – avizované taxony k roku 2019, ale oficiálně popsané až v roce 2020).
Pořadí zemí podle počtu vloni popsaných druhů: 1. Čína (9+1) – 19,6 % z celkového počtu nových rodů); 2. Argentina (8) – 17,4 %; 3. USA (6+1) – 13,0 %; 4. Brazílie (5) – 10,9 %; 5. Mongolsko (3) – 6,5 %; 6. až 8. Kanada, Švýcarsko, Maroko (2) – 4,3 %; 9. až 17. Velká Británie, Madagaskar, Francie, Lesotho, Portugalsko, Mexiko, Ukrajina, Španělsko, Ekvádor (1) – 2,2 %.
Pořadí kontinentů podle počtu nově popsaných druhů: 1) Jižní Amerika (14); 2) Asie (13); 3) Severní Amerika (10); 4) Evropa (7); 5) Afrika (4).
Druhy podle geologických period: Trias – 3 (6,2 %), Jura – 12 (25 %), Křída – 33 (68,8 %).
Zastoupení dle hlavních systematických skupin: Ptakopánví – 8 (16,7 %) x Plazopánví – 40 (83,3 %).
Konkrétněji: 1) Teropodi (24) 50 %; 2) Sauropodomorfové (15) 31,2 %; 3) Marginocefalové (4) 8,3 %; 4) Ornitopodi (3) 6,2 %; 5) Tyreofoři (2) 4,2 %.
———
Dinosaurus s nejdelším rodovým jménem, popsaný v průběhu roku 2020, je spinosauridní teropod Vallibonavenatrix cani. Tento středně velký predátor obýval v období rané křídy (asi před 129 až 125 miliony let) oblast dnešního východního Španělska. Jeho fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Arcillas de Morella. Kredit: Felipe Elias; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
———
Nejdelší rodové jméno: Vallibonavenatrix (spinosauridní teropod ze Španělska; 17 písmen).[5]
Nejkratší rodové jméno: Beg (bazální neoceratops z Mongolska; 3 písmena).[6]
Největší popsaný druh (tělesné rozměry): Pravděpodobně turiasaurní sauropod Narindasaurus thevenini z Madagaskaru, velikostí srovnatelný s dinosaury jako je Jobaria nebo Camarasaurus.[7] Dalšími velkými sauropody byli čínští mamenchisauridi druhů Analong chuanjieensis, Anhuilong diboensis a Omeisaurus puxiensis.[8] Z masožravých druhů je největší nepochybně „Scotty“ (exemplář druhu Tyrannosaurus rex), který s délkou až 13 metrů a odhadovanou hmotností kolem 8870 kg patří k největším známým teropodům vůbec.[9] Z nových taxonů je to pak pravděpodobně již zmíněný Allosaurus jimmadseni, dosahující odhadované délky až 9 metrů, těsně následovaný kanadským tyranosauridem druhu Thanatotheristes degrootorum.[10]
Geologicky nejstarší popsaný druh: Erythrovenator jacuiensis (brazilský bazální teropod) – počátek pozdního triasu, souvrství Candelária (věk pozdní karn až raný nor, asi před 233 až 225 miliony let).[11]
Geologicky nejmladší rod: Trierarchuncus prairiensis (americký alvarezsauridní teropod) – nejpozdnější křída, souvrství Hell Creek (pozdní maastricht; asi před 66,2 až 66,0 miliony let)[12]; podobně staré jsou také druhy Yamanasaurus lojaensis (ekvádorský sauropod, stáří zhruba 66,9 m. l.)[13] a Ajnabia odysseus (marocký hadrosaurid, stáří 68 až 66 milionů let)[14].
———
Obrazová rekonstrukce jednoho z pouhých osmi druhů ptakopánvých dinosaurů, popsaných v loňském roce. Je jím chasmosaurinní ceratopsid druhu Terminocavus sealeyi, žijící v období pozdní křídy (věk kampán, asi před 75,0 až 74,6 milionu let) na území současného Nového Mexika v USA. Byl zhruba stejně velký jako jeho blízcí příbuzní z rodů Pentaceratops a Anchiceratops, dosahoval tedy délky až kolem 6 metrů. Kredit: Michael B. H.; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
———
Short Summary in English: During the year 2020, 46 new genera and 2 new species of non-avian dinosaurs were described. China was in the lead with 10 new species, followed by Argentina (8) and United States with 7. Among continents South America was the most prolific with 14 new species, followed by Asia with 13 species and North America with 10. Majority of new species were (as always) Cretaceous in age (34), 12 of them were Jurassic and only 3 were of Triassic age.
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/2020_in_archosaur_paleontology
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/top-ten-dinosaur-discoveries-2020-180976578/
https://www.livescience.com/dinosaur-discoveries-2020.html
https://paleonerdish.wordpress.com/2020/12/31/top-fossil-discoveries-of-2020/
———
[1] Chure, D. J.; Loewen, M. A. (2020). Cranial anatomy of Allosaurus jimmadseni, a new species from the lower part of the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Western North America. PeerJ. 8: e7803. doi: 10.7717/peerj.7803
[2] Tan, C.; et al. (2020). A new species of Omeisaurus (Dinosauria: Sauropoda) from the Middle Jurassic of Yunyang, Chongqing, China. Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1743286
[3] Averianov, A.; Lopatin, A. (2020). An unusual new sauropod dinosaur from the Late Cretaceous of Mongolia. Journal of Systematic Palaeontology. 18 (12). doi: 10.1080/14772019.2020.1716402
[4] Dai, H.; et al. (2020). A new possible megalosauroid theropod from the Middle Jurassic Xintiangou Formation of Chongqing, People’s Republic of China and its implication for early tetanuran evolution. Scientific Reports. 10: 139. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-019-56959-x
[5] Malafaia, E.; et al. (2020). A new spinosaurid theropod (Dinosauria: Megalosauroidea) from the late Barremian of Vallibona, Spain: Implications for spinosaurid diversity in the Early Cretaceous of the Iberian Peninsula. Cretaceous Research. 106: 104221. doi: 10.1016/j.cretres.2019.104221
[6] Yu, C.; et al. (2020). A neoceratopsian dinosaur from the Early Cretaceous of Mongolia and the early evolution of Ceratopsia. Communications Biology. 3 (1): 499. doi: 10.1038/s42003-020-01222-7
[7] Royo-Torres, R.; et al. (2020). Origin and evolution of turiasaur dinosaurs set by means of a new ‚rosetta‘ specimen from Spain. Zoological Journal of the Linnean Society. 191 (1): 201–227. doi: 10.1093/zoolinnean/zlaa091
[8] Ren, X.-X.; et al. (2020). The second mamenchisaurid dinosaur from the Middle Jurassic of Eastern China. Historical Biology: An International Journal of Paleobiology. 32 (5): 602–610. doi: 10.1080/08912963.2018.1515935
[9] Persons, S. W.; et al. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672. doi: 10.1002/ar.24118
[10] Voris, J. T.; et al. (2020). A new tyrannosaurine (Theropoda: Tyrannosauridae) from the Campanian Foremost Formation of Alberta, Canada, provides insight into the evolution and biogeography of tyrannosaurids. Cretaceous Research. 110: 104388. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104388
[11] Rodrigo T. Müller (2020). A new theropod dinosaur from a peculiar Late Triassic assemblage of southern Brazil. Journal of South American Earth Sciences. 103026. doi: 10.1016/j.jsames.2020.103026
[12] Fowler; D. W.; et al. (2020). Trierarchuncus prairiensis gen. et sp. nov., the last alvarezsaurid: Hell Creek Formation (uppermost Maastrichtian), Montana. Cretaceous Research. 116: 104560. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104560
[13] Apesteguía, S.; et al. (2020). The first dinosaur remains from the Cretaceous of Ecuador. Cretaceous Research. 108: 104345. doi: 10.1016/j.cretres.2019.104345
[14] Longrich, N. R.; et al. (2020). The first duckbill dinosaur (Hadrosauridae: Lambeosaurinae) from Africa and the role of oceanic dispersal in dinosaur biogeography. Cretaceous Research. 104678. doi: 10.1016/j.cretres.2020.104678
———