Dinosaurus od jižního pólu

…aneb Vánoční představení druhu Leaellynasaura amicagrafica

V příštím roce uplyne již 35 let od formálního popisu jednoho z nejslavnějších „polárních“ dinosaurů, který na konci 80. let minulého století znovu rozvířil hladinu vědeckého zájmu o fyziologii a paleoekologii dinosaurů. Tím proslulým dinosauřím „polárníkem“ je druh Leaellynasaura amicagraphica (čti „lélynasaura amikagrafika“), malý ptakopánvý a zaživa nejspíš opeřený býložravec, který byl popsán dvojicí manželů Richových v roce 1989.[1] Paleontologický pár Thomas Rich a Patricia Vickers-Richová pojmenovali dinosaura podle své vlastní dcery Leaellyn, doslova tedy jeho rodové jméno znamená „Leaellynin ještěr“. Druhové jméno amicagraphica pak lze přeložit jako „přátelské psaní“ a jedná se o poctu sdružení Friends of the Museum of Victoria (Přátelé Muzea ve Victorii) a zároveň společnosti National Geographic Society pro jejich dlouhodobou podporu australské paleontologii. Fosilie dinosaura byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Eumeralla, definovaného roku 1971 a rozkládajícího se zejména v západní části jižního pobřeží Austrálie.[2] Zkameněliny jsou známé ze dvou lokalit, a to dnes již proslaveného Dinosaur Cove a dále lokality zvané Eric the Red West a jejich stáří činí asi 118 až 110 milionů let (přelom geologických věků apt a alb, raná křída).[3] Dosud byly s jistotou identifikovány pouze fragmenty lebky, zejména horních čelistí a zubů. Části postkraniální kostry, včetně ocasní části páteře, byly rovněž přiřazeny ke druhu L. amicagraphica, toto zařazení ale zůstává nejisté. Pokud by zmíněná fosilie ocasu lélynasauře skutečně patřil, pak by šlo o dinosaura s vůbec nejdelším ocasem v poměru ke zbytku těla mezi ptakopánvými – ocas by byl třikrát delší než celý zbytek těla! Tento dinosaurus by měl také nejvyšší počet ocasních obratlů mezi všemi ptakopánvými dinosaury s výjimkou některých hadrosauridů.[4] Zajímavý poznatek z roku 2009 byl nicméně o čtyři roky později zpochybněn samotným autorem, který nedokázal s jistotou fosilie s dlouhými ocasy přiřadit k typovému exempláři a dvěma dalším lebečním fragmentům ze souvrství Eumeralla.[5] Na přesnější představu o vzezření tohoto pravěkého býložravce si tedy budeme muset ještě počkat. Každopádně se však jednalo o velmi malého dinosaura, dosahujícího délky pouze kolem 90 až 150 cm.[6]

———

———

Pokud se ale v případě dosud objevených exemplářů jednalo pouze o mláďata, pak dospělci mohli být podstatně větší (dlouzí zhruba kolem 3 metrů). Hmotnost dospělých exemplářů této velikosti byla například Gregory S. Paulem odhadnuta na 90 kilogramů.[7] Původně byla lélynasaura označována jako zástupce čeledi Hypsilophodontidae, dále vývojově primitivní zástupce kladu Iguanodontia a konečně i jako bazální zástupce kladu Genasauria (kam spadá například jihoafrický rod Lesothosaurus).[8] Dnes už je paleontologické povědomí o vývojově primitivních ptakopánvých podstatně lepší, ale konsenzu v otázce systematického zařazení australského dinosaura zatím dosaženo nebylo.[9] Podle některých fylogenetických analýz se jedná nejspíš o ornitopoda nespadajícího do kladu Iguanodontia, což by jej mimochodem nejspíš řadilo do vzdálené příbuznosti i k „našemu“ druhu Burianosaurus augustai.[10] Jiná analýza však označuje druh Leaellynasaura amicagraphica za zástupce kladu Elasmaria, kam spadají například jihoameričtí ornitopodní dinosauři jako je Macrogryphosaurus nebo Talenkauen.[11] „Polární dinosaurus“ z jižní Austrálie by pak byl blízce příbuzný zejména dalším australským rodům Diluvicursor (rovněž souvrství Eumeralla) a Galleonosaurus (mírně starší souvrství Wonthaggi) a dále geologicky mladšímu argentinskému rodu Anabisetia (souvrství Cerro Lisandro).[12] Otázka přesného systematického zařazení těchto dinosaurů však zatím není zcela vyřešena. Každopádně víme, že v době života lélynasaury byl jih současného australského kontinentu za hranicí jižního polárního kruhu. Dnes je tato oblast velmi chladným místem, v období rané křídy zde bylo nicméně tepleji. Přesto se jednalo o prostředí, kde by například běžný studenokrevný plaz nedokázal dlouhodobě přežívat. Dinosauři tu v zimním období museli přečkat nejen mrazivé podnebí, ale také (v závislosti na zeměpisné šířce) několik týdnů až měsíců polární tmy. V roce 2002 byl oznámen objev lebečního fragmentu, který se zdál nasvědčovat výrazně zvětšeným očnicím na lebce coby adaptaci na dlouhodobé podmínky polární zimy.[13] Pozdější výzkum však přisoudil relativně větší rozměr očnicových oken spíše tomu, že se jedná o znak juvenilního exempláře, tedy mláděte (u kterého jsou oči proporcionálně větší než u dospělce).[14]

———

———

O fyziologii lélynasaury zatím mnoho informací nemáme, stavba kostní dřeně ale jasně naznačuje, že tito dinosauři rostli nepřetržitě a velmi rychle. Kolísání teploty mezi sezónami nejspíš nijak výrazně nezpomalovalo jejich růst, proto se někteří vědci domnívají, že Leaellynasaura byl nepochybně endotermní dinosaurus, udržující si stálou tělesnou teplotu.[15] V ekosystémech, kde se druh L. amicagraphica vyskytoval, žili i další podobní dinosauři, například podobně velký druh Atlascopcosaurus loadsi, popsaný stejnými vědci ve stejném roce.[16] Dalším byl v dospělosti asi 2,3 metru dlouhý Diluvicursor pickeringi, popsaný v roce 2018.[17] V souvrství Eumeralla pak žil i dinosaurus řazení s mírnou nejistotou do druhu Galleonosaurus dorisae, jinak popsanému v roce 2019 ze souvrství Wonthaggi.[18] Všechny tyto ptakopánvé býložravce mohli lovit teropodní dinosauři, jako byli megaraptoridi podobní druhu Australovenator wintonensis, který je jinak známý z o 15 až 20 milionů let mladšího souvrství Winton.[19] Dalším predátorem specializovaným přímo na lov těchto dinosaurů pak mohl být pravděpodobný tyranosauroid Timimus hermani, popsaný roku 1993 a při hmotnosti kolem 200 kg dosahující odhadované délky 4,3 metru.[20] V roce 1996 byl proveden histologický rozbor kostí rodu Timimus a Leallynasaura a bylo zjištěno, že zatímco u teropoda docházelo k periodicky se měnícímu cyklu ukládání kostní hmoty, u býložravce bylo toto ukládání v průběhu celého roku nepřerušeno. Je možné, že se jedná o důkaz toho, že zatímco dravec v chladných měsících roku možná hibernoval, lélynasaura zůstávala naopak v průběhu celého roku aktivní.[21] Mláďatům tohoto polárního dinosaura mohl být nebezpečný také obří dravý obojživelník Koolasuchus clelandi, známý z mírně starších sedimentů souvrství Wonthaggi, pravděpodobně ale žijící i v době výskytu fauny ekosystémů souvrství Eumeralla.[22] Tento relikt dávných dob pak nejspíš vyhynul zhruba před 110 miliony let, kdy se v oblasti současné lokality Dinosaur Cove podnebí oteplilo a vrátili se sem krokodýlovití plazi, kteří tyto poslední obří obojživelné predátory nejspíš zcela ekologicky vytlačili.[23] Ale to už je zase trochu jiný příběh… Tak tedy hezké vánoční svátky všem čtenářům dinosauřího blogu!

———

———

Short Summary in English: Leaellynasaura is a genus of small herbivorous ornithischian dinosaurs from the Aptian and Albian stage of the Early Cretaceous (dated to between 118 and 110 million years ago), first discovered in Dinosaur Cove, Australia. It is one of the earliest described and best known of so called „polar“ dinosaurs.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/South_Polar_region_of_the_Cretaceous

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/l/leaellynasaura.html

https://a-dinosaur-a-day.com/post/126672276512/leaellynasaura-amicagraphica

https://www.mentalfloss.com/article/56931/10-facts-about-leaellynasaura

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_l/leaellynasaura.php

———

[1] Rich, T.; Rich, P. (1989). Polar dinosaurs and biotas of the Early Cretaceous of southeastern Australia. National Geographic Research. 5 (1): 15–53.

[2] Martin, A. J.; et al. (2013). Oldest known avian footprints from Australia: Eumeralla Formation (Albian), Dinosaur Cove, Victoria. Palaeontology. 57 (1): 7–19.

[3] Weishampel, D. B; et al. (2004). Dinosaur distribution (Early Cretaceous, Australasia). In: Weishampel, D. B.; Dodson, P.; and Osmólska, H. (eds.): The Dinosauria, 2nd, Berkeley: University of California Press. Pp. 573–574.

[4] Herne, M. (2009). Postcranial osteology of Leaellynasaura amicagraphica (Dinosauria; Ornithischia) from the Early Cretaceous of southeastern Australia. Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (3): 33A.

[5] Herne, M. (2013). Anatomy, systematics and phylogenetic relationships of the Early Cretaceous ornithopod dinosaurs of the Australian-Antarctic rift system. PhD Thesis. The University of Queensland.

[6] Holtz, T. R., Jr.; Rey, L. V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 42). New York: Random House.

[7] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press. Pp. 306–307.

[8] Agnolin, F. L.; et al. (2010). A reappraisal of the Cretaceous non-avian dinosaur faunas from Australia and New Zealand: evidence for their Gondwanan affinities. Journal of Systematic Palaeontology. 8 (2): 257-300.

[9] Boyd, C. A. (2015). The systematic relationships and biogeographic history of ornithischian dinosaurs. PeerJ. 3 (e1523): e1523.

[10] Madzia, D.; Boyd, C. A.; Mazuch, M. (2017). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 967–979.

[11] Rozadilla, S.; Cruzado-Caballero, P.; Calvo, J. O. (2020). Osteology of Ornithopod Macrogryphosaurus gondwanicus (Dinosauria, Ornithischia) from the Upper Cretaceous of Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 108: 104311.

[12] Herne, M. C.; et al. (2019). New small-bodied ornithopods (Dinosauria, Neornithischia) from the Early Cretaceous Wonthaggi Formation (Strzelecki Group) of the Australian-Antarctic rift system, with revision of Qantassaurus intrepidus Rich and Vickers-Rich, 1999. Journal of Paleontology. 93 (3): 543–584.

[13] Rich, T. H.; Vickers-Rich, P. (2000). Dinosaurs of Darkness. Bloomington: Indiana University Press. p. 222.

[14] Duncan, R. J.; et al. (2021). Ornithopod jaws from the Lower Cretaceous Eumeralla Formation, Victoria, Australia, and their implications for polar neornithischian dinosaur diversity. Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (3): e1946551.

[15] Agnolin, F. L.; et al. (2010). A reappraisal of the Cretaceous non-avian dinosaur faunas from Australia and New Zealand: evidence for their Gondwanan affinities. Journal of Systematic Palaeontology. 8 (2): 257-300.

[16] Norman, D. B.; et al. (2004). Basal Ornithopoda. In: Weishampel D. B.; Dodson, P.; Osmólska, H., editors. The Dinosauria. Second edition. Berkeley: University of California Press; 2004. pp. 393–412.

[17] Herne, M. C.; et al. (2018). A new small-bodied ornithopod (Dinosauria, Ornithischia) from a deep, high-energy Early Cretaceous river of the Australian–Antarctic rift system. PeerJ. 5: e4113.

[18] Duncan, R. J.; et al. (2021). Ornithopod jaws from the Lower Cretaceous Eumeralla Formation, Victoria, Australia, and their implications for polar neornithischian dinosaur diversity. Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (3): e1946551.

[19] Poropat, S. F.; et al. (2019). New megaraptorid (Dinosauria: Theropoda) remains from the Lower Cretaceous Eumeralla Formation of Cape Otway, Victoria, Australia. Journal of Vertebrate Paleontology. 39 (4): e1666273.

[20] Benson, R. B. J.; et al. (2012). Farke, A. A. (ed.). Theropod Fauna from Southern Australia Indicates High Polar Diversity and Climate-Driven Dinosaur Provinciality. PLOS ONE. 7 (5): e37122.

[21] Chinsamy, A.; Rich, T.; Rich-Vickers, P. (1996). Bone histology of dinosaurs from Dinosaur Cove, Australia. Journal of Vertebrate Paleontology. 16 (Supplement to No. 3): 28A.

[22] Warren, A. A.; Rich, P. V.; Rich, T. H. (1997). The last, last labyrinthodonts?. Palaeontographica A. 247 (1–4): 1–24.

[23] Rich, T. H. V.; Rich, P. V. (2000). Dinosaurs of Darkness. Bloomington: Indiana University Press. p. 222.

———