Existoval třicetitunový obrněný dinosaurus?

…aneb Kdo byl záhadný gigant Priconodon crassus

Ve všech hlavních vývojových skupinách druhohorních dinosaurů najdeme i skutečné obry, kteří často výrazně přesahují jakousi průměrnou velikost rodů a druhů v dané skupině a jsou tak pro nás o to víc fascinující. Mezi sauropody jsou to samozřejmě naprostí velikostní rekordmani, jakým je jihoamerický Argentinosaurus huinculensis[1], mezi teropody je z hlediska hmotnosti zmiňován severoamerický Tyrannosaurus rex[2] a z hlediska délky severoafrický Spinosaurus aegyptiacus[3]. Marginocefalové mají například coby eso v rukávu kanadský druh Eotriceratops xerinsularis[4] a ornitopodi zase čínského rekordmana druhu Shantungosaurus giganteus[5]. Časy se ale mění a přicházejí nové objevy, které mohou dosavadní pomyslné rekordní pozice ve všech rozlišovaných kladech (přirozených vývojových skupinách) smazat a změnit. A to se možná brzy stane dosud rekordně velkému zástupci skupiny „obrněných“ ankylosaurů, konkrétně druhu Ankylosaurus magniventris.[6] A nejen to, změna by se týkala i jedné ze dvou hlavních tradičně rozlišovaných vývojových skupin dinosaurů – v tomto případě ptakopánvých (Ornithischia). Již zmíněný kachnozobý dinosaurus Shantungosaurus giganteus by s délkou až kolem 17 metrů zůstal sice nejdelším známým zástupcem této velké skupiny, ale s hmotností kolem 17 tun už nikoliv.[7] Nově objevené fosilie málo známého ankylosaura z východu Severní Ameriky totiž mohou nasvědčovat existenci „obrněného“ monstra tak velkého, že by se svou hmotností vyrovnalo i středně velkým a větším sauropodům! Zatím je ale velmi předčasné o nově objevených krčních obratlích z amerického státu Maryland takto smýšlet, ostatně obřích ankylosaurních tyreoforů ještě mnoho neznáme a jejich anatomii a funkční morfologii také dodnes zcela uspokojivě nechápeme. Je tedy vhodné brát alespoň prozatím všechny na první pohled fantastické údaje a zprávy o tyreoforních gigantech s velkou dávkou rezervovanosti.

———

———

Raději to tedy vezměme popořádku. Zmíněným potenciálním gigantem mezi ptakopánvými dinosaury má být zástupce druhu Priconodon crassus, zástupce čeledi Nodosauridae, známý z raně křídových geologických souvrství Arundel a geologické skupiny Potomac v Marylandu. Stáří fosilií z přelomu geologických věků (stupňů) apt a alb činí přibližně 110 až 115 milionů let a přímými současníky záhadného obrněnce tak byli například obří karcharodontosaurid Acrocanthosaurus atokensis, titanosaurní sauropod Astrodon johnstoni nebo dinosauři blízce příbuzní (a možná přímo patřící k) rodům Deinonychus (středně velký dromeosauridní teropod) a Tenontosaurus (iguanodontní ornitopod).[8] Priconodon byl ale donedávna znám téměř výlučně jen podle svých zubů, které sice prozrazují, že se jednalo velkého tyreofora, ale nijak přesněji už nám jeho rozměry nevyzrazují. Historie tohoto taxonu začíná s objeven izolovaného značně erodovaného zubu (s dnešním sbírkovým označením USNM 2135), který slavný paleontolog Othniel Charles Marsh v roce 1888 formálně popsal pod jménem Priconodon crassus.[9] Rodové jméno znamená doslova „zub ve tvaru skládací pilky“ a druhové odpovídá latinskému výrazu „tlustý“ nebo „mohutný“. Nález pocházel ze souboru hornin, kterému se tehdy říkalo souvrství Potomac, a v době nálezu jim bylo mylně přidělováno pozdně jurské stáří. I proto se nejspíš Marsh domníval, že má před sebou zub jakéhosi stegosaurida a porovnával jej především s dnes již neplatným rodem „Diracodon“ (Stegosaurus). Ankylosauři v té době ještě nebyli dobře známí a prozkoumaní dinosauři, což nejspíš rovněž sehrálo v nesprávném systematickém zařazení fosilního exempláře svoji roli. V roce 1897 však bylo stáří souvrství Potomac přehodnoceno a ukázalo, že bylo zhruba o 40 milionů let mladší než vrstvy, ze kterých jsou známí pozdně jurští dinosauři jako Stegosaurus, Allosaurus nebo Diplodocus.[10]

———

———

Muselo ale uběhnout ještě dalších osm desetiletí, než americký odborník na tyreofory Walter P. Coombs v roce 1978 rozeznal, že Priconodon byl ve skutečnosti nodosauridním ankylosaurem.[11] Přesně o dvacet let později už pak byl tento taxon označen za vědecky platný a přitom neobyčejně velký, patrně jeden z největších ve fosilním záznamu. K tomu dopomohl také objev velmi robustní holenní kosti, dnes s označením USNM 9154 (dochovaná délka fosilie činí 313 mm). V dalších letech byla validita (vědecká platnost) prikonodonta v různých studiích obecně uznávána, případně blíže nekomentována. Chyběl ale další potenciálně diagnostický a důležitý fosilní materiál. Teprve v roce 2018 se situace začala zlepšovat. V tomto roce byly v rámci skupiny Potomac objeveny hned tři velké zuby, patřící patrně rodu Priconodon, jelikož typový exemplář je jim značně podobný. Dosud nejzajímavější objev byl ale učiněn v dubnu roku 2023, kdy na lokalitě Dinosaur Park u města Laurel v Marylandu objevil John-Paul Hodnett velké krční obratle a osteodermy (zkostnatělé destičky, součást tělního pancíře) obřího ankylosaurního tyreofora. Kromě něj objevili také bezmála metrovou holenní kost obřího akrokantosaura, dosud asi největší fosilii teropoda z celého východního pobřeží Severní Ameriky. Ale Priconodon, o němž do té doby kromě odborníků na ptakopánvé dinosaury slyšel jen málokdo, začal získávat na popularitě a atraktivnosti. Cervikální obratle od města Laurel jsou totiž tak velké, že při extrapolaci pro velikost celé kostry nodosaurida vykazují skutečně fantastické rozměry svého původce. Abychom byli zcela konkrétní, jedná se o délku kolem 45 stop (13,7 metru) a hmotnost až kolem 30 tun (pokud by šlo o tzv. krátké tuny, stále se jedná o 27 metrických tun)! Zatímco délka akrokantosaura objeveného na stejné lokalitě (odhadovaná na 38 stop, tedy asi 11,6 metru) je zcela v mezích předpokladů a dosavadních poznatků[12], bezmála 14 metrů dlouhý nodosaurid s hmotností pořádného apatosaura je skutečně představou velmi výstřední.

———

———

Zatím největším známým exemplářem ankylosaurida i ankylosaura obecně je mimochodem již zmíněný Ankylosaurus magniventris (konkrétně exemplář CMN 8880) s odhadovanou původní délkou kostry 7,6 až 10,0 metru a maximální hmotností kolem 7950 kilogramů.[13] Ale zpět k prikonodontům. Pokud aplikujeme velikost krčních obratlů na kostru jiných, lépe a kompletněji dochovaných nodosauridů, pak nám u něj skutečně vychází délka autobusu a hmotnost sovětského tanku T-34. Představa „obrněného“ dinosaura delšího než největší známý zástupce druhu Tyrannosaurus rex a vážícího jako pět dospělých samců slona afrického, je skutečně velmi pozoruhodná a přitom nemusí být nutně mylná. Už vícekrát se v průběhu dějin paleontologie ukázalo, že realita je ještě divočejší než odvážné představy konzervativních vědců. Výzkum na lokalitě v Marylandu i v blízkých preparátorských laboratořích stále probíhá a brzy bychom se měli nejen o obřím nodosauridovi dozvědět více informací, a to i o jeho skutečných tělesných rozměrech. V tomto případě bych si každopádně dovolil zaujmout opatrnější stanovisko – neměl bych problém s nodosauridem o délce mezi 10 až 12 metry a hmotnosti zhruba kolem 15 tun (i to už by byl rekordně velký zástupce kladu Ankylosauria). Při hmotnosti tří desítek tun už ale musí zcela jinak pracovat například lokomoční aparát dinosaura (klasicky tvarované nohy ankylosaurů by nejspíš při takové váze nemohly správně fungovat), a je také vyžadována přítomnost mnoha dalších fyziologických a anatomických adaptací.[14] Z evolučního hlediska také nedává valný smysl takto výrazně zvětšovat tělo, a to zejména v případě býložravců, živících se nízko rostoucí vegetací. Náklady na takto extrémní zatížení lokomočního aparátu by nejspíš nebyly únosné, navíc v případě dinosaura poměrně dobře chráněného tělním pancířem i při běžné velikosti. Zkrátka, řečeno slovy klasika, „neobyčejná tvrzení vyžadují neobyčejné důkazy.“ Možná nám ale budou přece jenom v dohledné době alespoň částečně předloženy, máme se tedy nejspíš na co těšit.

———

———

Short Summary in English: Priconodon was a genus of ankylosaurian („armored“) dinosaur known from its large teeth and some isolated bones. Its remains have been found in the Aptian-Albian age Lower Cretaceous Arundel Formation and the Potomac Group in Maryland. Only rough size estimation has been done due to the scarcity of described remains, but it was probably one of the largest thyreophorans known to science (perhaps up to 13.7 meters long and 30 tonnes). These estimates remain highly doubtful, however.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Priconodon

http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2025/01/priconodon-beast-of-week.html

https://a-dinosaur-a-day.com/post/183222202360/priconodon-crassus

http://www.paleofile.com/Dinosaurs/Sauropoda/Armor/Priconodon.asp

https://www.si.edu/object/nmnhpaleobiology_10031829

———

[1] Carballido, J. L.; et al. (2017). A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219.

[2] Mallon, J. C.; Hone, D. W. E. (2024). Estimation of maximum body size in fossil species: A case study using Tyrannosaurus rex. Ecology and Evolution. 14 (7): 11658.

[3] Sereno, P. C.; et al. (2022). Spinosaurus is not an aquatic dinosaur. eLife. 11. e80092.

[4] Wu, X.-C.; et al. (2007). A new ceratopsid dinosaur (Ornithischia) from the uppermost Horseshoe Canyon Formation (upper Maastrichtian), Alberta, Canada. Canadian Journal of Earth Sciences. 44 (9): 1243–1265.

[5] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology. 12 (5): e1001853.

[6] Carpenter, K. (2004). Redescription of Ankylosaurus magniventris Brown 1908 (Ankylosauridae) from the Upper Cretaceous of the Western Interior of North America. Canadian Journal of Earth Sciences. 41 (8): 961–86.

[7] Benson, R. B. J.; et al. (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61 (5): 13–48.

[8] Lipka, T. R. (1998). The Affinities of the Enigmatic Theropods of the Arundel Clay Facies (Aptian), Potomac Formation, Atlantic Coastal Plain of Maryland. In Lucas, S. G.; Kirkland, J. I.; Estep, J. W. (eds.). Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin, 14. Albuquerque: New Mexico Museum of Natural History and Science. pp. 229–234.

[9] Marsh, O. C. (1888). Notice of a new genus of Sauropoda and other new dinosaurs from the Potomac Formation. American Journal of Science. 135: 89–94.

[10] Clark, W. B. (1897). Outline of present knowledge of the physical features of Maryland (Report). Volume Series. Vol. 1. Maryland Geological Survey. pp. 172–188.

[11] Coombs, Jr., W. P. (1978). The families of the ornithischian dinosaur order Ankylosauria. Palaeontology. 21 (1): 143–170.

[12] Canale, J. I.; et al. (2022). New giant carnivorous dinosaur reveals convergent evolutionary trends in theropod arm reduction. Current Biology. 32 (14): 3195–3202.e5.

[13] Arbour, V. M.; Mallon, J. C. (2017). Unusual cranial and postcranial anatomy in the archetypal ankylosaur Ankylosaurus magniventris. FACETS. 2 (2): 764–794.

[14] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.

———