Představuje se Pekelný drak

…aneb Ptakoještěr, kterého lovili tyranosauři

O posledních žijících ptakoještěrech (nejen) v pozdně křídové Severní Americe, tedy o přímých současnících triceratopsů, tyranosaurů a ankylosaurů, už jsem pojednal v samostatném článku. Nově však byla publikována odborná práce, v níž byl historicky poprvé pojmenován pterosaur ze souvrství Hell Creek (což si nepochybně zasluhuje samostatný text).[1] Dosud totiž bylo o tomto i dalších podobných nálezech referováno pouze jako o blíže neurčených zástupcích čeledi Azhdarchidae, mnohdy navíc byli tito pterosauři označováni za menší jedince spadající přímo do populárního rodu Quetzalcoatlus.[2] Nyní tu však máme nový rod a druh azhdarchida, který se navíc honosí velmi působivým rodovým jménem – to zní Infernodrakon, neboli „Drak z pekla“. Jedná se samozřejmě o odkaz k názvu geologického souvrství Hell Creek, tedy „Pekelný potok/říčka“, které jistě návštěvníkům tohoto blogu není třeba blíže představovat. Nový zástupce kladu Azhdarchoidea byl popsán čtveřicí paleontologů poslední únorový den roku 2025 v periodiku Journal of Vertebrate Paleontology. Dostal vědecké jméno Infernodrakon hastacollis a jeho popis byl založen na jediném izolovaném krčním obratli, objeveném roku 2002 na území jihovýchodní Montany (okres Carter). Druhové jméno hastacollis mimochodem odkazuje k římskému těžkému kopí zvanému hasta, latinské slovo collis zase znamená „krk“. Podobně jako v případě jiného druhu Azhdarcho lancicollis tak druhové jméno tohoto ptakoještěra odkazuje k římským zbraním a znamená zhruba „mající krk ve tvaru kopí/oštěpu“.[3] Typickým znakem azhdarchidních pterosaurů jsou totiž velmi dlouhé a relativně tenké krční obratle. Celé jméno nového ptakoještěra ze souvrství Hell Creek tedy znamená v překladu přibližně „pekelný drak s krkem ve tvaru kopí“. Ještě zajímavější je ale nejspíš fakt, že Infernodrakon byl objeven na stejné paleontologické lokalitě a v těsné blízkosti proslulého exempláře juvenilního jedince (mláděte) druhu Tyrannosaurus rex, kterým je „Jane“ (BMR P2002.4.1).[4]

———

———

Tento v době své smrti nejméně 13 let starý zástupce druhu T. rex byl objeven v roce 2001 týmem instituce Burpee Museum of Natural History a stal se významnou fosilií pro debatu o ontogenezi tyranosaurů a pro nekonečnou diskuzi o vědecké platnosti (validitě) druhu Nanotyrannus lancensis. Exemplář „Jane“ byl zhruba 6,5 metru dlouhý a zaživa vážil podle vědecky podložených odhadů kolem 954 kilogramů.[5] „Jane“ je fosilní exemplář kompletní asi z 54 % (kolem 145 dochovaných kostí), navíc má téměř kompletní lebku, což jeho význam a vědeckou hodnotu ještě výrazně zvyšuje. Fosilie byla objevena na ploše asi 4 m² a v jejím okolí se nacházely početné otisky rostlin, poukazujících na vlhké prostředí pradávné záplavové nížiny.[6] Jak už bylo zmíněno, v následujícím roce po objevu „Jane“ byl k nemalému překvapení paleontologů odkryt v pořadí pátý krční obratel středně velkého ptakoještěra, který byl v roce 2006 označen jako cf. Quetzalcoatlus sp.[7] V roce 2014 označil ruský paleontolog Alexandr Averjanov původce této fosilie za blíže neurčitelného azhdarchida.[8] O dalších sedm let později pak Brian Andres a Wann Langston Jr. ubrali na specifičnosti systematického zařazení a fosilii označili pouze za blíže neurčitelného azhdarchiforma.[9] Teprve nový výzkum, publikovaný před pár dny, udělal v celé věci větší jasno a nyní už víme, že v ekosystémech souvrství Hell Creek bychom se setkali s azhdarchidem, který nepatřil do rodu Quetzalcoatlus a nebyl mu dokonce ani výrazně blízce příbuzný. Podle detailní analýzy anatomických znaků na obratli (spočívajících zejména ve tvaru a poměrné velikosti dutin a otvorů pro nervové dráhy) totiž autoři odborné práce stanovili, že Infernodrakon měl blíže k rodu Arambourgiania než k rodu Quetzalcoatlus! To mimo jiné dokazuje, že biodiverzita azhdarchidů byla i na úplném konci křídové periody podstatně vyšší, než se dříve mohl kdokoliv domnívat. A jaké byly tedy rozměry tohoto „středně velkého“ ptakoještěra? Zmíněný krční obratel měří na délku 35 centimetrů, takže při porovnání s velikostí dalších částí kostry u kompletnějších exemplářů azhdarchidů dostaneme odhad rozpětí křídel přibližně 4,15 metru.

———

———

Vzhledem k jistému zakřivení hrany křídel pak reálné rozpětí činilo spíše 3 až 4 metry, což zhruba odpovídá největším jedincům dnešních albatrosů nebo ptakoještěrům druhů Quetzalcoatlus lawsoni či Zhejiangopterus linhaiensis.[10] Na základě hladkého povrchu obratle, což je znak typický pro dospělé a dorostlé exempláře azhdarchidů, můžeme předpokládat, že typový jedinec byl již dospělý nebo téměř dospělý zástupce svého druhu a výrazně už by dál nerostl. Jednalo se tedy o lehce stavěného tvora o velikosti největších dnešních létajících ptáků, měl ale nejspíš výrazně delší a silnější zobákovité čelisti. Oproti svým obřím příbuzným, jejichž fosilie známe například z Texasu, Jordánska nebo Rumunska, byl ale pouhým trpaslíkem – rozpětí jeho křídel bylo zhruba 2,5krát menší, přestože odpovídalo délce osobního automobilu.[11] Kromě druhu Arambourgigania philadelphiae patří k nejbližším příbuzným pterosaura ze souvrství Hell Creek také oba druhy rodu Quetzalcoatlus a vzdáleněji pak argentinský druh Thanatosdrakon amaru, formálně popsaný roku 2022.[12] Ještě blíže jsou mu pak příbuzní zatím nepopsaní ptakoještěři ze sedimentů souvrství Coon Creek na území Tennessee a Mississippi, dále ze souvrství Lance ve Wyomingu a také z pánve Ouled Abdoun v Maroku.[13] A čím se tento létající průvodce tyranosaurů a triceratopsů živil? Paleontologové se domnívají, že vzhledem k limitujícím faktorům, jako je rozměr trupu, odolnost krčních obratlů, šířka hlavy a síla čelistního stisku mohl Infernodrakon lovit pouze malou kořist v podobě mláďat dinosaurů, krokodýlů, želv, hadů, ještěrů, savců a ptáků, případně pak jejich vajíčka. Z ekologického hlediska se jednalo o tzv. mezopredátora a potravního oportunistu, který se sám musel mít na velkém pozoru před většími predátory z řad teropodů a krokodýlů.[14] Snad se o tomto i dalších obyvatelích ekosystémů fascinujícího geologického souvrství Hell Creek dozvíme v blízké budoucnosti ještě více podrobných a zajímavých informací.

———

———

Short Summary in English: Infernodrakon is an extinct genus of mid-sized azhdarchid pterosaurs from the Late Cretaceous Hell Creek Formation of Montana, United States. The genus contains a single species, I. hastacollis, known from a single neck vertebra and formally described in 2025. Based on comparisons with related azhdarchids, it probably had a wingspan of about 4.15 meters. It is the first pterosaur named from the Hell Creek Formation.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Infernodrakon

https://dinoanimals.com/pterosaurdatabase/infernodrakon-hastacollis/

https://dinodata.de/animals/pterosaurs/pages_i/infernodrakon.php

https://maxs-blogo-saurus.com/2025/03/01/paleontology-news-february-2025/#the-hell-creek-azhdarchid-gets-a-name

https://www.pteros.com/families/azhdarchidae.html

———

[1] Thomas, H. N.; et al. (2025). Infernodrakon hastacollis gen. et sp. nov., a new azhdarchid pterosaur from the Hell Creek Formation of Montana, and the pterosaur diversity of Maastrichtian North America. Journal of Vertebrate Paleontology: e2442476.

[2] Lehman, T. M. (2021). Habitat of the giant pterosaur Quetzalcoatlus Lawson 1975 (Pterodactyloidea: Azhdarchoidea): A paleoenvironmental reconstruction of the Javelina Formation (Upper Cretaceous), Big Bend National Park, Texas. Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (sup1): 21–45.

[3] Humphries, S.; et al. (2007). Did pterosaurs feed by skimming? Physical modelling and anatomical evaluation of an unusual feeding method. PLOS Biology. 5 (8): e204.

[4] Erickson, G. M.; et al. (2004). Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs. Nature. 430 (7001): 772–775.

[5] Hutchinson, J. R.; et al. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLoS ONE. 6 (10): e26037.

[6] Arens, N. C.; Allen, S. E. (2014). A florule from the base of the Hell Creek Formation in the type area of eastern Montana: Implications for vegetation and climate. Geological Society of America Special Papers. 503: 173–207.

[7] Henderson, M. D.; Peterson, J. E. (2006). An azhdarchid pterosaur cervical vertebra from the Hell Creek Formation (Maastrichtian) of southeastern Montana. Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (1): 192–195.

[8] Averianov, A. (2014). Review of taxonomy, geographic distribution, and paleoenvironments of Azhdarchidae (Pterosauria). ZooKeys. (432): 1–107.

[9] Andres, B.; Langston, W. Jr. (2021). Morphology and taxonomy of Quetzalcoatlus Lawson 1975 (Pterodactyloidea: Azhdarchoidea). Journal of Vertebrate Paleontology. 41 (sup1): 46–202.

[10] Unwin, D. M.; Lü, J. (1997). On Zhejiangopterus and the relationships of pterodactyloid pterosaurs. Historical Biology. 12 (3–4): 199–210.

[11] Witton, M. P.; Habib, M. B. (2010). On the Size and Flight Diversity of Giant Pterosaurs, the Use of Birds as Pterosaur Analogues and Comments on Pterosaur Flightlessness. PLOS ONE. 5 (11): e13982.

[12] Ortiz David, L. D.; González Riga, B. J.; Kellner, A. W. A. (2022). Thanatosdrakon amaru, gen. ET SP. NOV., a giant azhdarchid pterosaur from the upper Cretaceous of Argentina. Cretaceous Research. 135: 105228.

[13] Longrich, N. R.; Martill, D. M.; Andres, B. (2018). Penny, D. (ed.). Late Maastrichtian pterosaurs from North Africa and mass extinction of Pterosauria at the Cretaceous-Paleogene boundary. PLOS Biology. 16 (3): e2001663

[14] Currie, P. J.; Jacobsen, A. R. (1995). An azhdarchid pterosaur eaten by a velociraptorine theropod. Canadian Journal of Earth Sciences. 32 (7): 922–925.

———