Největším druhohorním tvorem mohl být obří ryboještěr

…aneb Jak velký byl Ichthyotitan severnensis

Při debatách o největších zástupcích živočišné říše v období druhohor nám vytane na mysli téměř vždy některý z obřích sauropodních dinosaurů. Automaticky pokládáme nejdelší a nejtěžší diplodokoidy a titanosaury za největší tvory tohoto období, ale tak tomu být nutně nemuselo. Ostatně dnes jsou jasně největšími živočichy mořští kytovci, proti kterým byl i největší známý slon v dějinách jen malým „klecovým“ zvířátkem.[1] Rekordně velké exempláře velryby druhu plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) jsou s délkou až kolem 30 metrů a zejména pak hmotností okolo 200 tun největšími známými živočichy nejen současného světa, ale (vzhledem k nekompletnosti fosilního materiálu) možná i všech dob.[2] Také v průběhu druhohorní éry se ti největší živočichové možná neprocházeli po souších, ale plavali v hlubinách tehdejších moří a oceánů. Zatím o takových gigantech mnoho nevíme, ale některé objevy z posledních let začínají tajemství mořských obrů, směle velikostně konkurujících například i obřím argentinským titanosaurům, odhalovat. Mezi takové giganty patří zejména obří zástupci charismatických ryboještěrů (což je malebný český název) neboli ichtyosaurů. Zatímco běžně velcí zástupci této skupiny dosahovali přibližně velikosti dnešních delfínů (délka asi 2 až 4 metry), ti největší by mohli směle soupeřit i se současnými plejtvákovitými kytovci.[3] Nejmenší známí fosilní jedinci ichtyosaurů byli dlouzí jen kolem 30 cm, populární jurské rody jako Ichthyosaurus (délka až 3,3 metru), Stenopterygius (délka 2 až 4 metry) nebo Ophtalmosaurus (délka kolem 4 metrů a hmotnost zhruba 940 kg) ale představovali poměrně velké mořské predátory.[4] Ani zdaleka se však neblížili rozměrům svých obřích triasových příbuzných, objevených poprvé již ve 20. letech minulého století v Nevadě. V sedimentech geologického souvrství Luning (raný věk nor, stáří asi 227 milionů let) tu bylo v roce 1920 objeveno asi 37 koster gigantických ryboještěrů. Ti byli teprve o půl století později (v roce 1976) formálně popsáni a bylo jim přiděleno vědecké jméno Shonisaurus popularis.[5] Tento druh, který byl roku 1984 dokonce prohlášen za státní fosilii Nevady, představoval obřího zástupce čeledi Shastasauridae, dosahujícího odhadované délky 13,5 až 15 metrů a hmotnosti zhruba 22 až 30 tun.[6] To přibližně odpovídá velikosti keporkaka (Megaptera novaeangliae).

———

———

Ještě podstatně větší byl však jiný druh Shonisaurus sikkaniensis (v letech 2011 až 2013 však označovaný za zástupce rodu Shastasaurus) z kanadské provincie Britská Kolumbie, popsaný roku 2004. Tento obr, žijící asi před 215 miliony let, už dosahoval délky kolem 21 metrů a jeho hmotnost je odhadována asi na 81,5 tuny.[7] Tím už se v podstatě rovná největším dnes známým sauropodům, jako jsou druhy Argentinosaurus huinculensis nebo Patagotitan mayorum.[8] Ani tento obří mořský plaz z geologického souvrství Pardonet, překonávající hmotnost největších známých vorvaňů, však není dosud největším známým ryboještěrem. Tím je totiž teprve v loňském roce popsaný druh Ichthyotitan severnensis, jehož fosilie byly poprvé objeveny v roce 2016 soukromým sběratelem zkamenělin v lokalitě Lilstock na území hrabství Somerset (jihozápadní Anglie).[9] Jednalo se o částečně dochovanou kost spodní čelisti (surangulare) o délce 96 cm, v kompletním stavu by však byla více než dvojnásobně delší. Paleontolog Dean Lomax s kolegy pak identifikoval i jiné fosilie z nedalekých lokalit jako pozůstatky dosud neznámého obřího ryboještěra z čeledi Shastasauridae. Typový exemplář byl objeven v roce 2020 teprve jedenáctiletou Ruby Reynoldsovou, dcerou místního sběratele fosilií. Opět ve spolupráci s Lomaxem a dalšími badateli pak v roce 2022 objevili ještě další části kostry. Po zrekonstruování do původní délky měřila kost surangulare přes dva metry, čímž dotyčný pozdně triasový ichtyosaur překonal všechny dosavadní velikostní rekordy této skupiny mořských plazů.[10] V roce 2024 Lomax s kolegy fosilie s označením BRSMG Cg3178 a BRSMG Cg2488 formálně popsal, a stanovil pro ně jméno Ichthyotitan severnensis.[11] Rodové jméno připomíná samotný taxon Ichthyosaurus, doslova pak znamená „rybí titán“, druhové zase odkazuje k ústí řeky Severn, nacházejícímu se nedaleko typové lokality. Fosilie se dochovaly v sedimentech geologického souvrství Westbury (Mudstone), pocházejícího z období pozdního triasu (věk rét, před 205 až 201 miliony let). Ve stejném souvrství byl mimochodem objeven například i vývojově primitivní melanorosauridní sauropodomorf druhu Camelotia borealis, popsaný v roce 1985.[12] Ichthyotitan byl tedy výrazně mladší než jeho severoameričtí příbuzní z čeledi Shastasauridae, a to přibližně o 15 milionů let (S. sikanniensis) a 25 milionů let (S. popularis).[13]

———

———

Patřil tedy nejspíš k posledním obřím ichtyosaurům, kteří při hromadném vymírání na přelomu triasu a jury před 201 miliony let patrně vyhynuli. A jak veliký byl tedy tento obří ryboještěr? Lomax s kolegy již v roce 2018 odhadli na základě porovnání velikosti dolní čelisti s druhem Shastasaurus sikanniensis délku typového exempláře ichtyotitána na zhruba na 26 metrů (o 25 % větší). Jinou metodou, spočívající v porovnání velikosti koronoidního výběžku na dolní čelisti se stejnou kostí u menšího rodu Besanosaurus zase obdrželi o trochu nižší odhad délky 22 metrů.[14] V loňském roce dalším porovnáním kostních elementů se středně triasovým evropským rodem Besanosaurus (jedincem dlouhým 5,4 metru) dospěli k definitivnímu odhadu délky přibližně 25 metrů. Tím pádem je Ichthyotitan v současnosti nepochybně největším známým mořským plazem všech dob a zároveň i jedním z největších živočichů vůbec. Jeho hmotnost je odhadována asi na 80 až 114 tun, což je již nejspíš o trochu více než u největších známých dinosaurů.[15] Tato hmotnost odpovídá středně velkým jedincům plejtváka obrovského a největším běžně si vyskytujícím jedincům dalších obřích velryb. To nejzajímavější jsem si ale nechal až na konec – exemplář z lokality Aust Cliff (kde byly mimochodem objeveny například také fosilie vývojově primitivního raně jurského pterosaura druhu Dimorphodon macronyx) je údajně ještě podstatně větší než typový exemplář druhu Ichthyotitan severnensis. Velmi hrubé odhady délky tohoto exempláře udávají fascinující rozpětí 30 až 35 metrů, čímž by se vyrovnal i největším známým exemplářům „modré velryby“! Hmotnost takového giganta by mohla přesáhnout například 150 tun nebo dokonce 200 tun, čímž už bychom měli před sebou největšího známého živočicha v dějinách života na Zemi.[16] Ani tento exemplář by sice nebyl delší než někteří sauropodní dinosauři (jejichž délka nejspíš překonala i pomyslnou hranici 40 metrů), ale vzhledem k mnohem většímu objemu těla by byl takový vodní kolos až několikanásobně těžší.[17] Podle moderní interpretace ekologie obřích šastasauridů se jednalo nejspíš o aktivní predátory, lovící menší obratlovce i bezobratlé, podobně jako dnešní kosatky. Více informací o životě a skutečné velikosti těchto triasových mořských plazů nám však prozradí snad až další fosilní objevy.

———

———

Short Summary in English: Ichthyotitan is an extinct genus of giant ichthyosaur from the Late Triassic (Rhaetian), known from the Westbury Mudstone Formation in Somerset, England. It is believed to be a shastasaurid, extending the family’s range by some 15 million years up to the latest Triassic. It was probably about 25 meters long, which makes it the largest known marine reptile of all time.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Ichthyotitan

https://www.nationalgeographic.com/science/article/ichthyotitan-severensis-fossil-discovery

https://www.earth.com/news/largest-ever-marine-reptile-ichthyotitan-severnensis-discovered-by-11-year-old-girl/

https://phys.org/news/2024-04-paleontologists-unearth-largest-marine-reptile.html

http://novataxa.blogspot.com/2024/04/ichthyotitan.html

———

[1] McClain, C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. e715: e715.

[2] Motani, R.; Pyenson, N. D. (2024). Downsizing a heavyweight: factors and methods that revise weight estimates of the giant fossil whale Perucetus colossus. PeerJ. 12. e16978.

[3] McGowan, C. (1996). Giant ichthyosaurs of the Early Jurassic. Canadian Journal of Earth Sciences. 33 (7): 1011–1021.

[4] Motani, R.; Rothschild, B. M.; Wahl, W. (1999). Large eyeballs in diving ichthyosaurs. Nature. 402 (6763): 747.

[5] Hogler, J. A. (1992). Taphonomy and Paleoecology of Shonisaurus popularis (Reptilia: Ichthyosauria). PALAIOS. 7 (1): 108–117.

[6] McGowan, C.; Motani, R. (1999). A reinterpretation of the Upper Triassic ichthyosaur Shonisaurus. Journal of Vertebrate Paleontology. 19: 42–49.

[7] Sander, P. M.; et al. (2021). Early giant reveals faster evolution of large body size in ichthyosaurs than in cetaceans. Science. 374 (6575): eabf5787.

[8] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759–1797.

[9] Lomax, D. R.; et al. (2018). Wong, W. O. (ed.). A giant Late Triassic ichthyosaur from the UK and a reinterpretation of the Aust Cliff ‚dinosaurian‘ bones. PLOS ONE. 13 (4): e0194742.

[10] Perillo, M.; Sander, P. M. (2024). The dinosaurs that weren’t: osteohistology supports giant ichthyosaur affinity of enigmatic large bone segments from the European Rhaetian. PeerJ. 12: e17060.

[11] Lomax, D. R.; et al. (2024). The last giants: New evidence for giant Late Triassic (Rhaetian) ichthyosaurs from the UK. PLOS ONE. 19 (4). e0300289.

[12] Galton, P. M. (1985). Notes on the Melanorosauridae, a family of large prosauropod dinosaurs (Saurischia: Sauropodomorpha). Geobios. 18 (5): 671–676.

[13] Martin, J. E.; et al. (2015). A Mysterious Giant Ichthyosaur from the Lowermost Jurassic of Wales. Acta Palaeontologica Polonica. 60 (4): 837–842.

[14] Bindellini, G.; (2024). Postcranial anatomy of Besanosaurus leptorhynchus (Reptilia: Ichthyosauria) from the Middle Triassic Besano Formation of Monte San Giorgio (Italy/Switzerland), with implications for reconstructing the swimming styles of Triassic ichthyosaurs. Swiss Journal of Palaeontology. 143 (1): 32.

[15] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.

[16] Goldbogen, J. A.; et al. (2011). Mechanics, hydrodynamics and energetics of blue whale lunge feeding: efficiency dependence on krill density. Journal of Experimental Biology. 214 (1): 131–146.

[17] Paul, G. S.; Larramendi, A. (2023). Body mass estimate of Bruhathkayosaurus and other fragmentary sauropod remains suggest the largest land animals were about as big as the greatest whales. Lethaia. 56 (2): 1–11.

———