Ztracený titán z Kávérí

…aneb Definitivní důkaz o existenci obřího titanosaura z Indie?

O záhadném obřím sauropodním dinosaurovi pojmenovaném Bruhathkayosaurus matleyi jsem zde psal již mnohokrát, zejména pak po datu publikování první odborné práce, která po dlouhých desetiletích vrhla alespoň trochu světla na tuto poněkud tajemnou kapitolu ve výzkumu obřích sauropodů.[1] Přesto však některé detaily tohoto poutavého vědeckého příběhu zůstaly neobjasněny a podle mnohých paleontologů studie Galtona a Ayyasamyho dostatečně nevysvětlila způsob dokumentace původního nálezu a koneckonců ani jeho osud. Tuto mezeru by ale mohla zaplnit nově publikovaná práce, pod níž je podepsán znovu jeden z autorů původního popisu Krišnan Ayyasamy.[2] Připomeňme si tedy v krátkosti celou historii tohoto objevu. Fosilie potenciálního obřího sauropoda byly objeveny kolem roku 1978 v pozdně křídových sedimentech souvrství Kallamedu na území pánve Cauvery (čí Kávérí – svazový stát Tamilnádu, okolí města Tiruččiráppalli). Fosilie v podobě kosti vřetenní, kosti stydké, fragmentu kosti stehenní, ocasního obratle, kosti kyčelní a kosti holenní (typový exemplář nese označení GSI PAL/SR/20) byly formálně popsány dvojicí indických paleontologů Indické geologické služby (Geological Survey of India, GSI) v roce 1987.[3] Původně byly na základě nepříliš kvalitně dochovaných diagnostických znaků fosilie určeny jako zkamenělé pozůstatky jakéhosi obřího teropoda. Takové zařazení je ale vzhledem ke kolosálním rozměrům většiny kostí prakticky vyloučeno, jak ostatně namítali někteří vědci již krátce po formálním popisu bruhathkayosaura. V roce 1995 publikoval opravu původního zařazení americký paleontolog indického původu Sankar Chatterjee.[4] Zde už se ale dostáváme k zásadním problémům. Indičtí paleontologové pořídili velmi nekvalitní obrazovou dokumentaci nálezu, nákresy jsou velmi prosté a postrádají anatomické detaily. Bohužel to samé se dá říci i o monochromatických (černobílých) a zrnitých fotografiích kosti kyčelní a stydké, které mají nízké rozlišení a nezobrazují žádné diagnostické detaily. Základní tvar kosti holenní na jiném snímku alespoň dokládá, že se skutečně nejspíš jednalo o sauropodního dinosaura.[5]

———

Bruhathkayosaurus holotype.png

Nepříliš kvalitní snímky typového exempláře druhu Bruhathkayosaurus matleyi. Na horním obrázku je zachycena kost kyčelní (ilium), dole pak kost holenní (tibia). Kredit: P. Yadagiri & K. Ayyasami; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

———

A co se stalo se samotnými zkamenělinami? Podobně jako gigantický obratel Copeova gigantického sauropoda ze souvrství Morrison se i tyto fosilie měly rozpadnout na prach během transportu z lokality objevu na místo svého uložení, kterým bylo sídlo Indické geologické služby v Hajdarábádu. Všechny fosilie už byly uloženy v sádrových obalech, což dokazují i pořízené snímky, přesto ale cestu do výzkumné instituce nepřečkaly. Skutečně to připomíná situaci s druhem Maraapunisaurus fragillimus, jehož kolosálně velký obratel se patrně rozpadl na prach v roce 1878 při převozu z Colorada do Philadelphie.[6] Člověk se ale přesto neubrání pocitu, že se o celých 109 let později díky zpevňovacím činidlům a dalším výdobytkům vědy takovému osudu cenných fosilií dalo zabránit. Každopádně víme, že ve stejné oblasti byly dinosauří fosilie pozorovány již roku 1862, kdy si jejich přítomnosti v pískovcích souvrství Kallamedu povšiml britský badatel Blanford.[7] V roce 1929 další britský vědec Charles Matley, jehož příjmení se připomíná v druhovém jméně bruhathkayosaura, zaznamenal přítomnost velkých fosilních kostí titanosaurních sauropodů a formálně je popsal.[8] Po objevu fosilií bruhathkayosaura byly ve stejném souvrství objeveny ještě fosilní skořápky titanosauřích vajec (například oodruh Fusioolithus baghensis, popsaný v roce 2018), je tedy zřejmé, že sauropodi byli i na samotném konci křídy na jihu tehdejší ostrovní Indie poměrně běžní.[9] Souvrství Kallamedu je datováno do doby pozdního maastrichtu, asi před 69 až 66 miliony let.[10] Bruhathkayosaurus tak zároveň patřil mezi jedny z posledních známých sauropodů, a to spolu s některými menšími druhy a také obřím severoamerickým titanosaurem druhu Alamosaurus sanjuanensis.[11]

———

Bruhathkayosaurus byl jedním z posledních žijících titanosaurních sauropodů, podobně jako severoamerický druh Alamosaurus sanjuanensis (na snímku). Oba druhy se tak mohly dožít i velkého hromadného vymírání na konci křídy. Kredit: Dr. Matt Wedel; Wikipedia (CC BY 4.0)

———

Původní zařazení fosilií do skupiny Theropoda se může ve zpětném pohledu zdát jako bizarní, zejména pak s poukazem na gigantické rozměry kostí (délka kosti holenní byla samotnými autory popisu odhadnuta na rovných 200 cm, což je o celých 29 % více než u dosud „rekordního“ druhu Argentinosaurus huinculensis (155 cm). Zejména tento údaj přispěl k velké popularitě indického sauropoda na internetu, kde se přibližně od roku 2001 začaly objevovat přímo fantastické odhady jeho velikosti. Připomeňme jen tolik, že nejvyšší odhady délky se blížily 45 metrům a odhady hmotnosti až 220 tunám, čímž by výrazně překonával i největší známé exempláře kytovce plejtváka obrovského! Poněkud realističtější odhad hmotnosti bruhathkayosaura pak činil stále úchvatných 126 tun, čímž by tento pozdně křídový titán překonával i ty největší známé sauropody téměř dvojnásobně.[12] Všechny tyto odhady ale měly jednu zásadní chybu – nebylo možné je jakkoliv ověřit. Fosilie indického giganta se rozpadly a nebylo na čem stavět. Paleontologickou komunitou se tak brzy začaly šířit zvěsti, že se ve skutečnosti vůbec nejednalo o kosti dinosaura, ale spíše o zkamenělé kmeny stromů. V horším případě se pak objevovala i nařčení, že se jedná o pouhý nepříliš povedený podvod. Toto podezření přiživovaly i fantasticky a nepravděpodobně znějící odhady velikosti záhadného dinosaura. Jedním z mála zastánců pravosti fosilií, byl již zmíněný paleontolog Sankar Chatterjee, který fosilie údajně osobně viděl a prohlížel. Vzhledem k poněkud kontroverzním tvrzením Chatterjeeho v jiných tématech (jako je údajný impaktní kráter Šiva v Indickém oceánu)[13] však jeho posudek nebyl příliš akceptován a brán za podpůrný argument. Až v roce 2017 se k celé záležitosti vyjádřil i jeden z autorů původní popisné studie Krišnan Ayyasamy, který poněkud rozptýlil pochybnosti o existenci fosilií – a to v již zmíněné studii.

———

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/archive/5/51/20091113020950%21BruhathkayosaurusSteveoctest1.jpg

Jedna ze značně spekulativních rekonstrukcí možné velikosti a tvatru těla záhadného sauropodího giganta z pozdně křídové Indie. Zda opravdu měřil na délku přes 40 metrů a vážil víc než 120 tun pro nás ale zatím zůstane tajemstvím. Kredit: Steveoc_86; Wikipedia (volné dílo).

———

Otázkou zůstávalo, jak velké ony zkamenělé kosti ve skutečnosti byly. A na tento problém nejspíš definitivně odpovídá nová odborná práce, publikovaná v periodiku Geology Today Již zmíněný Ayyasamy s kolegou Saurabhem Palem dokládá, že všechny objevené fosilní kosti nepatřily jedinému druhu sauropoda. Například kost kyčelní o délce 120 cm je o 11 cm kratší než u argentinského druhu Dreadnoughtus schrani, zatímco jiné kosterní fosilie odpovídají velikostně sauropodovi ještě mnohem většímu. Zejména dlouhá kost zadní končetiny, která by mohla být femurem (kostí stehenní) o délce asi 175 cm, může být ve skutečnosti humerem (kostí pažní) s rekonstruovanou kompletní délkou 182 cm. A taková kost už by byla větší než u samotného „rekordmana“ argentinosaura. Z této kosti se však dochoval jen fragment o délce 152 cm a chyběla její proximální část, jejíž tvar by toto určení potvrdil. Každopádně je velmi pravděpodobné, že na konci křídy žili na území tehdejší ostrovní Indie gigantičtí titanosaurní sauropodi, kteří svými rozměry nijak nezaostávali za jihoamerickými obry z dřívějších dob.[14] Kost holenní dlouhá rovné 2 metry by byla o celých 45 cm delší než u argentinosaura a o 80 cm delší než u dreadnoughta. Kost z horní části končetiny popsaná roku 1929 britským paleontologem Charlesem Matleyim na stejné lokalitě by mohla být „pouze“ 175 cm dlouhou kostí stehenní, pokud se ale jednalo o kost pažní (a její rekonstruovaná délka by tak činila zhruba 182 cm), byla by o 8 % větší než u obřího druhu Patagotitan mayorum. Není samozřejmě jisté, jaké by byly celkové rozměry tohoto záhadného sauropodího giganta, dá se ale předpokládat, že jeho hmotnost dosahovala přibližně 55 tun[15], možná ale i 95 tun[16]. Fantastické hodnoty vysoko nad 100 tun však můžeme s klidným svědomím zavrhnout – alespoň do doby, než budou případně objeveny další fosilní pozůstatky záhadného indického obra.

———

Photograph of a whale blowing

Některé fantastické odhady hmotnosti bruhathkayosaura se pohybovaly až kolem 220 tun, čímž by překonával i největší známé exempláře kytovce plejtváka obrovského (Balaenoptera musculus). Je ale prakticky jisté, že tak těžcí dinosauři nikdy nežili. Kredit: NOAA, Wikipedia (volné dílo).

———

Short Summary in English: Loss of the fossil remains of giant titanosaurian sauropod Bruhathkayosaurus matleyi has raised serious questions upon the validity of the species and even questioned that any giant sauropod dinosaur ever lived in India. In this new paper authors critically review pieces of evidence in support of large to gigantic sauropod remains from the latest Cretaceous of Southern India.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Bruhathkayosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/b/bruhathkayosaurus.html

https://www.mindat.org/taxon-P77395.html

http://www.fossilworks.org/cgi-bin/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=77395

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_b/bruhathkayosaurus.php

https://jirimbloguje.wordpress.com/2008/12/19/751813-zahada-jmenem-bruhathkayosaurus-matleyi/

———

[1] Galton, P. M.; Ayyasami, K. (2017). Purported latest bone of a plated dinosaur (Ornithischia: Stegosauria), a „dermal plate“ from the Maastrichtian (Upper Cretaceous) of southern India. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie – Abhandlungen. 285 (1): 91–96.

[2] Pal, S.; Ayyasami, K. (2022). The lost titan of Cauvery. Geology Today. 38 (3): 112–116.

[3] Yadagiri, P.; Ayyasami, K. (1987). A carnosaurian dinosaur from the Kallamedu Formation (Maestrichtian horizon), Tamilnadu. In M. V. A. Sastry; V. V. Sastry, C. G. K. Ramanujam; H. M. Kapoor; B. R. Jagannatha Rao; P. P. Satsangi; U. B. Mathur (eds.), Three Decades of Development in Palaeontology and Stratigraphy in India. Volume 1. Precambrian to Mesozoic. Geological Society of India Special Publication. 11 (1): 523-528.

[4] Chatterjee, S. (1995). The last dinosaurs of India. The Dinosaur Report, podzim 1995. str. 12-18.

[5] Curry Rogers, K. (2005). Titanosauria: a phylogenetic overview. In: Curry Rogers, K. & Wilson, J. A. (eds). The Sauropods: Evolution and Paleobiology. University of California Press, Berkeley.

[6] Kenneth, C. (2019). History and geology of the Cope’s Nipple Quarries in Garden Park, Colorado–type locality of giant sauropods in the Upper Jurassic Morrison Formation. Geology of the Intermountain West. 6: 31-53.

[7] Blanford, H. F. (1862). On the Cretaceous and other rocks of the South Arcot and Trichinopoly districts, south India. Memoirs of the Geological Survey of India. 4: 1-217.

[8] Matley, C. A. (1929). The Cretaceous dinosaurs of the Trichinopoly District, and the rocks associated with them. Records of the Geological Survey of India. 61: 337-349.

[9] Prasad, G. V. R.; Verma, O.; Flynn, J. J.; Goswami, A. (2013). A new Late Cretaceous vertebrate fauna from the Cauvery Basin, South India: implications for Gondwanan palaeobiogeography. Journal of Vertebrate Paleontology. 33: 1260-1268.

[10] Upchurch, P.; Barrett, P. M.; Dodson, P. (2004). Sauropoda. In: Weishampel, D. B., Dodson, P. & Osmólsk, A. H. (eds). The Dinosauria, 2nd Edition, edn. University of California Press, Berkeley, str. 259-322.

[11] Lehman, T. M.; Mcdowell, F. W.; Connelly, J. N. (2006). First isotopic (U-Pb) age for the Late Cretaceous Alamosaurus vertebrate fauna of West Texas, and its significance as a link between two faunal provinces. Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (4): 922–928.

[12] Wedel, M. (2008). SV-POW! showdown: sauropods vs whales. [Weblog entry.] Sauropod Vertebra Picture of the Week. 20. května 2008.

[13] Chatterjee, S. (2009). Giant Impact Near India — Not Mexico — May Have Doomed Dinosaurs. 2009 Annual GSA Meeting, 18. – 25. října. The Geological Society of America Release No. 09-54.

[14] Sundaram, R., Henderson, R. A., Ayyasami, K.; Stilwell, J. D. (2001). A lithostratigraphic revision and palaeoenvironmental assessment of the Cretaceous System exposed in the onshore Cauvery Basin, southern India. Cretaceous Research. 22 (6): 743-762.

[15] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals (PDF). Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335-358.

[16] Molina-Perez, R.; Larramendi, A. (2020). Dinosaur Facts and Figures: The Sauropods and Other Sauropodomorphs. New Jersey: Princeton University Press. str. 263.

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, Rekordy a statistika, Sauropodní dinosauři, Spekulativní paleontologie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.