…aneb „Amphicoelias“ fragillimus byl zřejmě rebbachisaurid!
O gigantickém sauropodním dinosaurovi, až doteď nazývaném Amphicoelias fragillimus, byla na tomto webu řeč již mnohokrát. Představili jsme si jej, popsali jeho pravděpodobné rozměry a všimli si i pochybností o jeho skutečných rozměrech. Nová vědecká studie amerického paleontologa Kennetha Carpentera však ukazuje, že se základním systematickým zařazením a tím pádem i s odhadem tělesných rozměrů jsme u tohoto enigmatického sauropoda byli nejspíš zcela vedle. Připomeňme si nejdříve základní fakta. Fosilii fragmentu obřího dorzálního obratle a snad i několika dalších stejně kolosálních kostí objevil v sedimentech pozdně jurského souvrství Morrison u městečka Cañon City v Coloradu učitel a příležitostný sběratel fosilií Oramel Lucas. Ten zaslal zřejmě jedinou dochovanou fosilii (zhruba 1,5 metru velký fragment obratle) do Filadelfie paleontologovi Edwardu D. Copeovi[1], který ji ještě v roce 1878 zakreslil a formálně popsal pod jménem Amphicoelias fragillimus.[2] Zkamenělina se po Copeově smrti dostala na nějaký čas do sbírek Amerického přírodovědeckého muzea (jako exemplář s katalogovým číslem AMNH 5777), později se však pravděpodobně rozpadla a dnes již není k dispozici nic jiného než její nákres a několik poznámek z terénu. Již v roce 1921 všechny pokusy o její lokalizaci v depozitářích muzea selhaly.[3] Objevily se pak samozřejmě domněnky, že ve skutečnosti obratel vůbec neexistoval nebo že jeho rozměry byly značně nadsazeny[4], ale tyto námitky byly vcelku uspokojivým způsobem vyvráceny. A. fragillimus tak měl být obřím diplodokidním sauropodem, který i podle konzervativních odhadů překonával velikostí všechny ostatní dnes známé druhy. Často udávanými rozměry byla délka v rozmezí 40 a 60 metrů a hmotnost až kolem 122 metrických tun. Pokud by tyto míry byly například nějakými novými nálezy v budoucnu potvrzeny, A. fragillimus by se stal nepochybně nejdelším známým obratlovcem všech dob a zároveň také největším identifikovaným suchozemským živočichem v dějinách života na naší planetě.[5] Pouze nejmohutnější plejtvákovité velryby (konkrétně druh plejtvák obrovský) by dosahovaly při podstatně menší délce vyšší celkové hmotnosti. A ani v té by rozdíl oproti průměrně velkým jedincům nebyl příliš výrazný. Jak už ale bylo uvedeno, nová Carpenterova studie teď nejspíš vše změní.
———
Dobová ilustrace zobrazující dochovaný fragment dorzálního obratle (uprostřed) a údajné stehenní a pažní (?) kosti druhu Maraapunisaurus fragillimus. Malá kost napravo patří krokodýlovi běžných rozměrů. Existují domněnky, že Oramel Lucas skutečně objevil na místě nálezu i gigantickou stehenní kost dlouhou přes tři metry, ta se však zřejmě rozpadla již před vyproštěním z horniny. Kredit: Charles Gould (1884), Wikipedie (volné dílo)
———
Podle tohoto amerického paleontologa, který o druhu A. fragillimus podrobně referoval již v roce 2006, byl obratel velmi podobný obratlům rebbachisauridních sauropodů. Anatomická podobnost byla přitom natolik značná, že nemohlo jít o pouhou náhodu. Carpenter se proto domnívá, že záhadný sauropod ze souvrství Morrison byl ve skutečnosti vývojově primitivním zástupcem čeledi Rebbachisauridae a zároveň jejím zdaleka největším známým příslušníkem (zajímavé mimochodem je, že italský badatel Andrea Cau přišel s podobným závěrem již v roce 2012).[6] To také znamená, že nemohlo jít o zástupce rodu Amphicoelias, a tak Carpenter zvolil nové rodové jméno. Maraapunisaurus fragillimus je tak novým taxonem spadajícím mezi rebbachisauridy, a pokud vykazoval při podobném tvaru těla stejné proporce jako později žijící argentinský rod Limaysaurus, pak by podle Carpentera dosahoval podstatně menších rozměrů, alespoň co se týká tělesné délky. Ta by činila asi 30,3 až 32 metrů, což stále odpovídá umístění zhruba v první desítce známých sauropodů (přibližně se tím rovná odhadům délky u druhů Supersaurus vivianae nebo Diplodocus hallorum), dalece ale zaostává za téměř dvojnásobným odhadem pro původního „amficélia“.[7] Výška nejvyššího bodu hřbetu by pak podle Carpentera činila zhruba rovných 8 metrů (7,95 m) a stehenní kost by na základě proporcí známých u kompletněji zachovaných rebbachisauridů mohla činit asi 2,9 metru (pro srovnání lze uvést, že nejdelší dnes známé exempláře stehenních kostí dosahují délky 2,3 až 2,4 metru – např. cf. Antarctosaurus giganteus, Patagotitan mayorum). I přes tyto fantastické rozměry jde o značný ústupek od předchozích odhadů – femur druhu A. fragillimus měl být podle různých autorů dlouhý asi 3,1 až 4,7 metru![8] Carpenter sice v odborném článku neodhaduje hmotnost maraapunisaura (ta mohla činit asi 80 až 100 tun?), ale uvádí, že kontaktní plocha zadního „chodidla“ měřila v průměru 1,36 metru. To by znamenalo, že výsledná stopa by ve zkamenělém bahnitém podkladu měla výsledný průměr přes 1,5 metru a odpovídala by největším známým zkamenělým otiskům dinosauřích stop. Krk sauropoda by měřil na délku přibližně 7,6 metru, což je na poměry relativně „krátkokrkých“ rebbachisauridů údaj více než impozantní. Bohužel i zde musíme skončit obligátním konstatováním, že více nám prozradí snad až budoucí objevy případného nového fosilního materiálu.
———
Ačkoliv byl Amphicoelias altus obřím diplodokoidním sauropodem (odhadovaná délka činí asi 18 až 21 metrů a hmotnost kolem 15 až 20 tun), velikosti pravděpodobného rebbachisaurida druhu M. fragillimus rozhodně nedosahoval. Původce kolosálního ztraceného obratle totiž dosahoval délky přes 30 metrů a hmotnosti nejspíš v řádu mnoha desítek tun. Mohl se tak výrazně blížit i největším známým jihoamerickým titanosaurům. Kredit: ДиБгд, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
———
Short Summary in English: In a new study, paleontologist Kenneth Carpenter suggested that Amphicoelias fragillimus was actually a rebbachisaurid and not diplodocid sauropod. He therefore used Limaysaurus instead of Diplodocus as a basis for his size estimates. The result was a much smaller (although still giant), 30.3 to 32 metres long sauropod.
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Maraapunisaurus
https://svpow.com/2018/10/21/what-if-amphicoelias-fragillimus-was-a-rebbachisaurid/
———
[1] McIntosh, J. S. (1998) „New information about the Cope collection of sauropods from Garden Park, Colorado.“ In Carpenter, K., Chure, D. and Kirkland, J. I., eds., The Morrison Formation: an interdisciplinary study: Modern Geology, 23: 481–506.
[2] Cope, Edward Drinker (1878b). „A new species of Amphicoelias„. American Naturalist. 12 (8): 563–564. doi: 10.1086/272176.
[3] Osborn, H. F.; Mook, C. C. (1921). „Camarasaurus, Amphicoelias and other sauropods of Cope“. Memoirs of the American Museum of Natural History NS. 3 (3): 249–387.
[4] Woodruff, C.; Foster, J. R. (2015). „The fragile legacy of Amphicoelias fragillimus (Dinosauria: Sauropoda; Morrison Formation – Latest Jurassic)“. PeerJ PrePrints. doi: 10.7287/peerj.preprints.838v1
[5] Carpenter, K. (2006). „Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus.“ In Foster, J.R. and Lucas, S.G., eds., 2006, Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 36: 131–138.
[6] Viz odkaz http://theropoda.blogspot.com/2018/10/maraapunisaurus-fragillimus-ovvero.html (italsky)
[7] Carpenter, Kenneth (2018). „Maraapunisaurus fragillimus, N.G. (formerly Amphicoelias fragillimus), a basal Rebbachisaurid from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado“. Geology of the Intermountain West. 5: 227–244.
[8] Paul, G.S. (1994a). „Big sauropods — really, really big sauropods.“ The Dinosaur Report, The Dinosaur Society, Fall, p. 12–13.
———