Tyranosaury trápila pakostnice

…aneb Nemoc králů v druhohorní éře

Je až neuvěřitelné, do jakých detailů dnes známe anatomii a zdravotní neduhy některých vyhynulých živočichů. Například „modelový“ druh dravého dinosaura, obecně známý jako Tyrannosaurus rex, už nám odhalil pěknou řádku nemocí.[1] Víme například, že tito obří teropodi z úplného konce éry dinosaurů trpěli osteomyelitidou, tedy zánětem kostní dřeně[2], a mnohé z nich mohla zahubit infekce způsobená parazitickými prvky (jakási pozdně křídová forma trichomonózy)[3]. Víme také, že dinosaury trápili makroskopičtí paraziti, jako jsou vši a klíšťata, nepochybně přenášející další nemoci.[4] V době dinosaurů již existovala jakási pravěká forma malárie, která mohla rovněž představovat velké nebezpečí tehdejším živočichům.[5] A konečně, na kostech mnoha druhů dinosaurů (teropodů, ornitopodů, ceratopsidů a dalších) byly zjištěny stopy po nezhoubné, ale i zhoubné formě rakoviny.[6] Seznam nemocí dinosaurů byl nepochybně ještě mnohonásobně větší, ale vzhledem ke skromnému množství materiálu, který z fosilních exemplářů většinou získáváme, můžeme odhalit skutečně jen zlomek podobně detailních informací. Přesto již v roce 1997 publikovala trojice vědců zajímavý objev, který od té doby poněkud zapadl. Přesně před čtvrt stoletím totiž tito badatelé zjistili, že nejslavnější exemplář druh T. rex, kterým je obří více než osmitunová „Sue“, pravděpodobně trpěl nemocí zvanou dna (také pakostnice nebo podagra).[7] Pokud jste tedy měli pocit, že jsme na prahu fantastického objevu, a sice rozluštění tyranosauří „DNA“ /čti „dé-en-á“), pak Vás musím zklamat. Molekula dědičnosti sice už byla v souvislosti s těmito dinosaury zmiňována, ale pouze v mezích hypotéz a spekulací.[8] Přesto se o úžasný objev skutečně jedná, byť na jeho výzkumném konci nebude k dispozici realizovatelný Jurský park. Tuto nemoc totiž obvykle nedokážeme zjistit ani u mnohem mladších archeologických nálezů, jak tedy bylo možné určit její přítomnost u 67 milionů let starého exempláře dravého dinosaura? Neobvyklé narušení části záprstní kosti u odlitku pravé přední končetiny tyranosauřího exempláře „Sue“ přimělo trojici badatelů – Bruce M. Rotschilda, Darrena Tankeho a Kennetha Carpentera spojit své síly a pokusit se odhalit význam tohoto útvaru a zároveň zjistit, zda se objevuje také u jiných kosterních exemplářů tyranosauridů.

———

Pravá přední končetina exempláře druhu Tyrannosaurus rex, známého jako „Sue“. Podle trojice badatelů ze Spojených států amerických a Kanady jeví některé kosti pravé přední končetiny tohoto asi 67 milionů let starého jedince stopy po onemocnění dnou. Kredit: Amphibol; Wikimedia (CC BY-SA 4.0)

———

Při výzkumu 83 prstních článků u tyranosauridních teropodů v kanadském Royal Tyrrell Museum byl identifikován pouze jeden exemplář s erozivními lézemi – jednalo se o přední (proximální) prstní článek z nohy, objevený v hromadném nalezišti číslo 149 na území Dinosauřího provinčního parku v kanadské provincii Albertě. Exemplář s katalogovým označeném TMP 92.36.328 vykazuje přítomnost růstovou abnormalitu, kterou potvrdil i radiologický a mikroskopický výzkum. Zda se ale v obou případech jedná o důsledek té stejné choroby, to zatím není jisté. Identifikace nemoci je pravděpodobná vzhledem k tomu, že se podařilo vyloučit většinu jiných možných vysvětlení pro vznik těchto kostních patologických struktur a zároveň je prakticky jisté, že se nejedná o následek kousnutí jiným tyranosauridem, ani o přítomnost osteomyelitidy, osteosarkomu nebo infekční artritidy (což dokládá zejména odlišná struktura patologií a jejich výskyt). Podle autorů popisné práce může být umístění ložisek dny u tyranosauridů druhově specifické a liší se tedy druh od druhu (exemplář z Kanady náležel patrně rodu Daspletosaurus nebo Gorgosaurus).[9] Nemoc, kterou dobře známe i u člověka, je způsobena zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi (hyperurikemií). Ta krystalizuje a její krystalky se ukládají často v kloubech a okolních měkkých tkáních, což způsobuje infekci.[10] U současných živočichů byl zmapován výskyt dny u některých ptáků i plazů (včetně krokodýlů, želv a ještěrů).[11] Víme tedy, že i nejbližší současní příbuzní dinosaurů tímto onemocněním trpí, je tedy pravděpodobné, že alespoň někteří dinosauři ji zakoušeli rovněž. U mnoha živočichů je však přítomen enzym urikáza, který štěpí kyselinu močovou a dna se u nich tedy vůbec nevyskytuje. Člověk a tyranosauridi tak bohužel patří v tomto směru k výjimkám.[12] Autoři výzkumné studie podotýkají, že ke vzniku pozorovaných patologií u obou dinosaurů mohla přispět dehydratace (což bylo pozorováno u plazů) a selhání ledvin (pozorováno u ptáků).[13] Nicméně dobře víme, že u člověka je převážnou příčinou vzniku dny nadměrná konzumace purinů, obsažených například v červeném mase (v tomto smyslu tučnějším mase s vyšším obsahem proteinu myoglobinu).[14] A masa, jak dobře známo, jedli „tyranští ještěři“ skutečně velká kvanta.[15]

———

Moderní rekonstrukce pravděpodobného vzezření dospělého jedince druhu Tyrannosaurus rex. Je nepochybné, že tento obří teropod představoval dominantního predátora ve svých ekosystémech a živil se ohromnými kvanty masa. Mohl právě proto onemocnět dnou, která trápí i člověka o desítky milionů let později? Kredit: Steveoc 86; Wikimedia (CC BY-SA 4.0)

———

Short Summary in English: The Tyrannosaurus rex specimen known as „Sue“ is believed to have had gout – a form of inflammatory arthritis characterized by recurrent attacks of a red, tender, hot and swollen joint, caused by deposition of monosodium urate monohydrate crystals. It is possible that also many other large carnivorous dinosaurs suffered from gout.

———

Odkazy:

https://www.nature.com/articles/387357a0.pdf?origin=ppub

https://en.wikipedia.org/wiki/Sue_(dinosaur)

https://en.wikipedia.org/wiki/Gout

https://www.nytimes.com/1997/05/22/us/pity-a-tyrannosaur-sue-had-gout.html

https://www.enchantedlearning.com/subjects/dinosaurs/news/Trexgout.shtml

———

[1] Brusatte, S.; et al. (2010). Tyrannosaur Paleobiology: New Research on Ancient Exemplar Organisms. Science (New York, N.Y.). 329. 1481-1485.

[2] Hamm, C. A.; et al. (2020). A comprehensive diagnostic approach combining phylogenetic disease bracketing and CT imaging reveals osteomyelitis in a Tyrannosaurus rex. Scientific Reports. 10. Article number: 18897.

[3] Wolff, E. D. S.; et al. (2009). Common Avian Infection Plagued the Tyrant Dinosaurs. PLoS ONE. 4 (9): e7288.

[4] Peñalver, E.; et al. (2017). Parasitised feathered dinosaurs as revealed by Cretaceous amber assemblages. Nature Communications. 8 (1).

[5] Poinar, G. (2016). What Fossils Reveal About the Protozoa Progenitors, Geographic Provinces, and Early Hosts of Malarial Organisms. American Entomologist. 62 (1): 22-25.

[6] Ekhtiari, S.; et al. (2020). First case of osteosarcoma in a dinosaur: a multimodal diagnosis. The Lancet Oncology. 21 (8): 1021-1022.

[7] Rothschild, B. M.; Tanke, D.; Carpenter, K. (1997). Tyrannosaurs suffered from gout. Nature. 387 (6631): 357.

[8] Schweitzer, M. H.; et al. (2005). Soft Tissue Vessels and Cellular Preservation in Tyrannosaurus rex. Science. 307 (5717): 1952-1955.

[9] Currie, P. J. (2003). Cranial anatomy of tyrannosaurids from the Late Cretaceous of Alberta. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 191-226.

[10] Richette, P.; Bardin, T. (2010). Gout. Lancet. 375 (9711): 318-328.

[11] Choi, H. K.; et al. (2005). Pathogenesis of gout. Annals of Internal Medicine. 143 (7): 499-516.

[12] Agudelo, C. A.; Wise, C. M. (2001). Gout: diagnosis, pathogenesis, and clinical manifestations. Current Opinion in Rheumatology. 13 (3): 234-239.

[13] Appleby, E. C.; Siller, W. G. (1960). Some cases of gout in reptiles. Journal of Pathology and Bacteriology. 80: 427-430.

[14] Kaneko, K.; et al. (2014). Total Purine and Purine Base Content of Common Foodstuffs for Facilitating Nutritional Therapy for Gout and Hyperuricemia. Biological and Pharmaceutical Bulletin. 37 (5): 709-721.

[15] Gignac, P. M.; Erickson, G. M. (2017). The biomechanics behind extreme osteophagy in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports. 7 (1): 2012.

———

2 Comments

Filed under Dějiny paleontologie, Spekulativní paleontologie, T. rex, Teropodní dinosauři

2 Responses to Tyranosaury trápila pakostnice

  1. badaxe

    „nadměrná konzumace purinů, obsažených například v červeném mase“ to navozuje zajímavou otázku, jaké maso měli z tohoto pohledu dinosauři. Dnešní plazi mají maso podobné spíše ptačímu, tedy „bílému“. Ovšem dnešní plazi jsou studenokrevní a dinosauři byli zřejmě alespoň z části teplokrevní. Samozřejmě dna není zapříčiněna jen pojídáním tmavého masa, příčin je více, ale i tak by bylo zajímavé zjistit, jaké maso měli velcí ještěři před více než 66 miliony let.

    • Petr

      No, obávám se, že to vůbec není o barvě masa. Kuřecí prsa mi s přimhouřením oka schvalují, stehna jsou na tom jak vepřové. Malé mořské ryby jsou zlo. Nejhorší ze všeho je (po čokoládě) telecí brzlík. Mraky purinů mají luštěniny, takže ani sójové maso či tofu se nejeví jako adekvátní náhrada. Na druhou stranu podle některých prací jsou puriny v zelenině „hodné“ a hladinu kyseliny močové nezvyšují.
      No a aby toho nebylo málo, v poslední době se prosazují i výzkumy, podle nichž celkově puriny v potravinách nemají takový vliv, důležitá je třeba dědičnost a genetické nastavení.
      Pozitivní je alespoň to, že vysoká hladina kyseliny močové by měla bránit nemocem jako roztroušená skleróza.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.