Vyhubila dinosaury pandemie?

…aneb Koronavirus v pozdně křídové verzi

Celosvětová obava (a v některých případech až hysterie), vzedmutá v posledních týdnech kolem šíření koronaviru SARS-CoV-2 mne inspirovala k tomu, abych další příspěvek na svém webu věnoval právě otázce epidemií až pandemií, které se podle některých vědců měly výrazně podílet na vyhynutí dinosauří megafauny na konci křídové periody před 66 miliony let. Ačkoliv dnes je již prakticky prokázaná teorie o mimozemském impaktu coby hlavní příčině této dávné katastrofy[1], někteří paleontologové s touto verzí událostí stále nesouhlasí. Jedním z nejvíce rozhodných odpůrců je přitom již celých čtyřicet let americký paleontolog Robert T. Bakker, známý pro svou nanejvýš významnou roli v tzv. dinosauří renesanci v průběhu 60. až 80. let. Bakker je pověstný svými mnohými neortodoxními názory (jako je domnělá živorodost sauropodních dinosaurů nebo „pštrosí“ rychlost běhu u dospělých tyranosaurů) a dlouho byl také označován za jednoho z hlavních odpůrců impaktní teorie o vyhynutí dinosaurů od otce a syna Alvarezových.[2] Mimozemská příčina pozemských událostí mu byla od počátku proti srsti a Alvarezovy s jejich laboratorními (a exaktně fyzikálními) metodami výzkumu příliš neuznával. Bakker měl totiž o příčinách masového vymírání z konce křídy zcela jinou, a to rovněž velmi zajímavou, představu. Své vysvětlení vědec publikoval například i ve své proslulé knize Dinosauří kacířství (Dinosaur Heresies) z roku 1986. Hlavní příčinou měly být podle jeho názoru zejména ekologické katastrofy, tedy ryze pozemské události, zapříčiněné vnitřními i vnějšími geologickými pochody naší planety. Ty měly dát vzniknout živelným pohromám, změnám výšky hladin oceánů nebo novým pevninským mostům mezi jednotlivými kontinenty a s nimi související výměnou megafauny. A právě tato poslední příčina měla být tou potenciálně největší katastrofou, která rozpoutala na konci druhohorní éry nepředstavitelné biologické peklo. Podle Bakkera se totiž právě na konci křídy dinosauří i savčí fauny tehdejší východní Asie a Severní Ameriky promíchaly a přinesly sebou viry, bakterie a další patogeny, schopné zahájit celosvětovou epidemii – tedy pandemii – strašlivých chorob. Zcela bezbranní dinosauři tedy měli vyhynout na jakousi celosvětovou morovou ránu nebo alespoň být jí natolik početně i zdravotně oslabeni, že už potom nedokázali snášet další rány osudu v podobě běsnících indických vulkánů, dopadu planetky do Mexického zálivu, ústupu hladin moří apod. Ty byly podle Bakkera už spíše jen doplňkovými faktory, jakýmisi posledními ranami z milosti pro nebohé, nemocemi vyčerpané dinosauří populace. Opravdu ale mohla pandemie jakéhosi hypotetického super-viru vyhladit druhohorní pány pevnin naší planety?

———

Obrazová rekonstrukce jedince druhu Tyrannosaurus rex (založená na fosilním exempláři MOR 980) nakaženého dinosauří obdobou trichomonózy. Podle některých vědců mohli dinosauři trpět nemocemi, způsobovanými parazitickým prvokem, příbuzným současné bičence drůbeží (Trichomonas gallinae). Mohla se ale mezi dinosaury na konci křídy rozšířit i mnohem závažnější pandemická choroba? Žádné důkazy něčeho podobného zatím k dispozici nemáme. Kredit: Chris Glen – Wolff E. D. S., Salisbury S. W., Horner J. R., Varricchio D. J. (2009); Wikipedie (CC BY 2.5)

———

Bakker sám ve zmíněné knize uvádí, že k oboustranné výměně fauny dochází koncem období křídy přes jakousi „proto-Beringovu úžinu“, kdy se cíp Aljašky a severovýchodní Asie setkaly a umožnily přechod zejména východoasijské fauny na severoamerický kontinent. Bakker dále cituje případy, kdy tato velká „výměna druhů“ vedla k drastickým vymíráním a lokálním i regionálním katastrofám. K podobným událostem došlo například před necelými 3 miliony let s propojením Panamské šíje[3] nebo v menším měřítku i v historické době, když člověk zavlekl nové druhy do dosud nedostupných oblastí (autor konkrétně uvádí například mor skotu[4]). Podle Bakkera s sebou nové druhy nesou také nové patogenní organismy a parazity, kteří mohou v původních „obyvatelích“ najít bezbranné či alespoň snáze dostupné hostitele. Koevoluce s parazity původní druhy na boj s nimi dobře vybavila, zatímco druhy nové se nedokážou zdaleka tak rychle adaptovat a vytvořit účinný systém biologické obrany proti novým a nečekaným patogenním organismům. Ostatně zdecimování populace původních obyvatel Střední Ameriky nemocemi evropských dobyvatelů je pro to dostatečně přesvědčivým dokladem.[5] Podle Bakkera jsou ale pohromou i velcí živočichové, například dominantní predátoři, kteří v nových ekosystémech dokážou ulovit jakoukoliv kořist a zdecimovat tak původní populace (jedním z takových „poslů zkázy“ měl být i samotný Tyrannosaurus rex, který se do Severní Ameriky pravděpodobně dostal z východní Asie a lavinovitě se pak rozšířil po celé Laramidii).[6] Výměna parazitů, patogenních mikroorganismů i samotných dinosauřích druhů měla být podle Roberta Bakkera jednou z hlavních příčin oslabení a nakonec i vyhynutí celé dinosauří dynastie v době před 66 miliony let. A jaká je tedy skutečnost? Samozřejmě už nikdy nezjistíme, nakolik se případné epidemie podepsaly na kondici dinosauřích populací na konci křídové periody. Je pravděpodobné, že občasné devastační účinky přinejmenším na regionální populace některých dinosaurů nejspíš měly. Ale pro celosvětovou pandemii, která by v relativně krátkém časovém úseku dokázala vyhladit všechny dinosaury v Eurasii, Severní a Jižní Americe, Africe a v Austrálii s Antarktidou, chybí jakékoliv důkazy (a je také nepředstavitelné, jak by se podobná epidemie mohla ve světě bez dopravních prostředků tak rychle rozšířit). Neptačí dinosauři pravděpodobně vyhynuli vlivem destruktivních účinků na biosféru, vyvolaných dopadem planetky Chicxulub a snad i enormně silnou výlevnou vulkanickou činností sopek v tehdejší Indii.[7] Je jisté, že v té době množství dinosaurů umíralo také na otravu a různé nemoci, myšlenka globální pandemie (coby hlavní příčiny vymírání na konci křídy) však zůstává vysoce nepravděpodobnou.

———

Pseudopulex.jpg

Rekonstrukce přibližného vzezření parazitického hmyzu druhu Pseudopulex jurassicus, vzdáleně příbuzného dnešním blechám. Tito až 3 centimetry dlouzí parazité opeřených dinosaurů a jiných obratlovců žili na území Číny v období střední jury (asi před 165 miliony let) a mohli představovat významné přenašeče nemocí. Příbuzný druh Pseudopulex magnus žil o 40 milionů let později v období spodní křídy. Mohli by snad podobní ektoparazité přispět ke globální pandemii světa dinosaurů? Ani to není příliš pravděpodobné. Kredit: Wang Cheng, Oregon State University; Wikipedie (CC BY-SA 2.0)

———

Short summary in English: Among many hypothesis about dinosaur extinction there is also one, which suggests a global breakthrough of pandemic disease at the end of the Cretaceous, affecting all (or nearly all) dinosaur populations. According to Robert T. Bakker this is one possible explanation for dinosaur extinction.

———

Odkazy:

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/disease-and-the-demise-of-the-dinosaurs-122975049/

https://academic.oup.com/bioscience/article/59/5/446/297679

https://www.sciencedaily.com/releases/2008/01/080103090702.htm

https://www.nationalgeographic.com/science/prehistoric-world/dinosaur-extinction/

https://www.thoughtco.com/alternative-dinosaur-extinction-theories-4127291

———

[1] Schulte, Peter (2010). „The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary“ (PDF). Science. 327 (5970): 1214–1218. doi: 10.1126/science.1177265

[2] Alvarez, L. W.; Alvarez, W.; Asaro, F.; Michel, H. V. (1980). „Extraterrestrial cause for the Cretaceous–Tertiary extinction“ (PDF). Science. 208 (4448): 1095–1108. doi: 10.1126/science.208.4448.1095

[3] O’Dea, A.; Lessios, H. A.; Coates, A. G.; et al. (2016). „Formation of the Isthmus of Panama“. Science Advances. 2 (8): e1600883. doi: 10.1126/sciadv.1600883

[4] Dennis Normile (2008). „Driven to Extinction“. Science. 319 (5870): 1606–1609. doi: 10.1126/science.319.5870.1606

[5] Li Y., Carroll D. S., Gardner S. N., Walsh M. C., Vitalis E. A., Damon I. K. (2007). „On the origin of smallpox: correlating variola phylogenics with historical smallpox records“. Proc Natl Acad Sci USA. 104 (40): 15787–92. doi: 10.1073/pnas.0609268104

[6] Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). „The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs“. Scientific Reports. 6: 20252. doi: 10.1038/srep20252

[7] Sprain, Courtney J.; Renne, Paul R.; Vanderkluysen, Loÿc; Pande, Kanchan; Self, Stephen; Mittal, Tushar (2019). „The eruptive tempo of Deccan volcanism in relation to the Cretaceous-Paleogene boundary“. Science. 363 (6429): 866–870. doi: 10.1126/science.aav1446

Leave a Comment

Filed under Astronomie a vesmír, Dějiny paleontologie, O dinosaurech obecně, Spekulativní paleontologie, Vymírání K-T, Ze života

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *