…aneb jak jsme bojovali o přežití s dinosaury
Podobný příspěvek jsem již publikoval dříve, ale nový výzkum nyní poněkud přispěl k přehodnocení trofických vztahů velkých dravců na konci pliocénu. Zdá se totiž, že velcí příslušníci řádu Falconiformes zabíjeli a pojídali naše první hominidní předky poměrně často. Dodnes se draví ptáci jako je africká harpyje živí lovem stromových opic. Tato "tradice" je nejspíš děděná po tisíce generací a na jejím počátku byl již zřejmě lov našeho společného předka, sdíleného s ostatními lidoopi. Doktor Scott McGraw z Ohio State University prozkoumal podrobně 600 kostí dnešních opic, z nichž mnohé padli za oběť dravým ptákům (tedy maniraptoridním dinosaurům). Když porovnal charakteristické znaky poranění na kostech opic se známým exemplářem australopitéka, tzv. Taungským dítětem, shoda byla takřka stoprocentní. Existují přitom i další exempláře raných hominidů s těmito známkami poranění na lebkách, takže je pravděpodobné, že se nejednalo o zcela výjimečnou záležitost. První hominidé byli loveni nejenom dravými savci, ale i velkými ptáky. Člověk povstal ze skromných podmínek a cesta k nynější (byť to zní pateticky) světovládě – trvala velmi dlouho a byla značně spletitá. Možná tyto uvedené skutečnosti nepůsobí právě nejdůstojněji, ale je to historický fakt a musíme jej přijmout jako nutnou součást chápání naší 6 milionů let dlouhé (pre)historie.