Další výročí Jurského parku a Dickensovo prvenství

…aneb jak vstoupili dinosauři do klasické literatury

Jako každý rok i letos nezbývá než přidat jednomu z nejslavnějších filmů historie další čárku. Právě 14. října roku 1993 měl v České republice premiéru americký velkofilm na motivy stejnojmenného románu Michaela Crichtona Jurský park. „Juráč“, jak se megahitu (dodnes jeden z nejúspěšnějších snímků historie s 915 miliony dolarů) začalo brzy přezdívat, skutečně pozměnil dějiny nejen filmového průmyslu, ale i „dinosauří“ paleontologie samotné. Již od konce 60. let probíhala ve Spojených státech jakási myšlenková renesance ve vnímání dávných vládců planety. Dnes toto období (trvající zhruba od roku 1969 do roku 1986) skutečně nazýváme „dinosauří renesancí“. Několik paleontologů, v čele s Johnem Ostromem, Robertem T. Bakkerem a Peterem Galtonem představilo vědeckému světu zcela nový pohled na dinosaury, jakožto aktivní, v některých případech teplokrevné předky ptáků. Na nově vzedmutou vlnu zájmu pak navázal právě i Spielbergův snímek, který zprostředkoval „dinosauří renesanci“ laické veřejnosti. Lidé se konečně přestali na dinosaury dívat jako na opovrženíhodné omyly přírody (byť tento nesprávný pohled přetrvává dodnes ve školních osnovách) a začali se více zajímat také o odbornou stránku paleontologické problematiky. Jurský park je zkrátka pojem, a na tom nemůže nic změnit ani 16 let uplynulých od jeho slavnostní české premiéry.

 

File:London - Crystal Palace - Victorian Dinosaurs 1.jpg
Slavné modely dinosaurů B. W. Hawkinse ze Seydenhamu, dnes Crystal Palace Park v Londýně. Právě tak nějak si „svého“ megalosaura nejspíš představoval také Dickens. Převzato z Wikimedia Commons (http://en.wikipedia.org/wiki/File:London_-_Crystal_Palace_-_Victorian_Dinosaurs_1.jpg).
 
 

Zmínka o Jurském parku evokuje také nepříliš dobře zmapovanou historii dinosaurů v populární kultuře, která sahá až do 30. let 19. století. Jedním ze zajímavých momentů v tomto malém výseku dějin paleontologie byla také první zmínka o dinosaurech v klasické literatuře (tj. nikoliv ve vědeckých publikacích nebo novinových článcích). Autorem této letmé zmínky je možná trochu překvapivě anglický romanopisec Charles Dickens (1812-1870), autor proslulého díla Oliver Twist a velký kritik sociálních poměrů ve viktoriánské Anglii. Premiéra dinosaurů v klasické literatuře se však odbyla v jiném jeho románu, a to podstatně méně známém. V březnu roku 1852 vyšel první díl Ponurého domu (orig. Bleak House, 1852-53), vyprávějící o složitém dědickém procesu a jeho psychickém i fyzickém dopadu na všechny zúčastněné. Děj samozřejmě není podstatný, protože letmá „dinosauří“ zmínka v úvodu v něm nehraje žádnou roli a slouží jen k dokreslení (jak jinak než ponuré) atmosféry. Dávnověkou celebritou je v tomto případě první popsaný neptačí dinosaurs, jurský teropod Megalosaurus. Právě počátkem 50. let 19. století se dinosauři stávají v zemi svého objevení populárními i u laické veřejnosti. Ve stejné době dokončuje u někdejšího Crystal Palace sochař Benjamin Waterhouse Hawkins nádherné modely megalosaura, iguanodona a některých dalších pravěkých tvorů. Jeho poradcem je přírodovědec Sir Richard Owen, který dal dinosaurům o desetiletí dříve jejich jméno. Owenovi dinosauři odpovídají stavu znalostí v dané době a z dnešního pohledu jsou až úsměvným způsobem potvorní a zastaralí. Přesně v takovém stylu si svého megalosaura vybavil také Dickens, když píše o jeho strmé cestě k Holbornskému vršku (a jím navozenou ponurou atmosféru dobře vnímá také čtenář 21. století):

London. Michaelmas term lately over, and the Lord Chancellor sitting in Lincoln’s Inn Hall. Implacable November weather. As much mud in the streets, as if the waters had but newly retired from the face of the earth, and it would not be wonderful to meet a Megalosaurus, forty feet long or so, waddling like an elephantine lizard up Holborne Hill. Strana 1., Dickens, Charles J.H. (1852).

Zmíněná délka 40 stop (12 metrů) odpovídá právě dávno zastaralé rekonstrukci megalosaura coby zvětšené obdoby varana v kombinaci s tělními stavebními prvky lva a krokodýla (viz obrázek). Ve skutečnosti byl tento teropod bipedním (po dvou nohách se pohybujícím) aktivním tvorem s délkou zhruba do 9 metrů. Viktoriánská paleontologická chiméra má své nepopiratelné kouzlo, stejně jako Dickensovo dílo je však neúprosným vývojem odkázána již toliko do čestných regálů s klasickou literaturou a dějinami výtvarného umění.

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Cultural_depictions_of_dinosaurs (Dinosauři v populární kultuře, en)

http://en.wikipedia.org/wiki/Bleak_House (O románu Ponurý dům, en)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Dickens (O Dickensovi, cz)

 

Reklamy

komentáře 2

Filed under Dějiny paleontologie, Literatura, Teropodní dinosauři, Výročí a ohlédnutí

2 responses to “Další výročí Jurského parku a Dickensovo prvenství

  1. autor

    Vypadá to, že byly smazány všechny komentáře na celém blogu :-/ Nicméně zajímavost ze světa "pterosaurologie": http://scienceblogs.com…dium=link http://www.independent.co.uk…html http://www.sciencedaily.com…9.htm http://www.livescience.com…e.html

  2. autor

    Tak je to v pořádku, nicméně komentáře opravdu na několik hodin zmizely 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s