Pravěk a současnost

…pozoruhodné srovnání rekordmanů živé přírody

Velikost

Je nepochybné, že největšími suchozemskými živočichy všech doby byli někteří zástupci sauropodních dinosaurů. Tito mohutní čtvernožci s dlouhými krky a ocasy, relativně malou hlavou a čtyřmi sloupovitými končetinami existovali od konce triasu až do konce křídy (asi před 210 až 65 miliony let) a rozšířili se téměř na všechny tehdejší kontinenty. Největšími dnes známými zástupci jsou například argentinské druhy Puertasaurus reuili a Argentinosaurus huinculensis, jejichž obří obratle a kosti končetin dávají tušit kolosální zvířata o délce kolem 35 metrů a hmotnosti asi 80 tun. Tím pádem by jediný tento dinosaurus vyvážil asi 15 dospělých afrických slonů (Loxodonta africana)! Navíc existují i údaje o sauropodních dinosaurech mnohem větších, přestože nejsou dobře ověřitelné. Je možné, že před 150 miliony let žil na území dnešního Colorada v USA gigant, dosahující délky až kolem 60 metrů a hmotnosti přes 120 tun! Byl objeven v roce 1878 a dostal vědecké jméno Amphicoelias fragillimus, ale jediný jeho obří obratel o kompletní délce 2,7 metru se zřejmě rozpadl již v roce popisu.

S podobnými rozměry se může měřit pouze největší současný živočich, kterým je kosticovitý kytovec plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), dosahující rekordní délky asi 33,6 metru a hmotnosti kolem 190 tun. Tím by nebyl delší než někteří dinosauři, ale díky podpoře vody mohl narůst do celkově vyšší hmotnosti. Z hlediska váhy je tedy tento obří kytovec největším známým obratlovcem všech dob. Zajímavé je také srovnání z hlediska výšky. Zatímco současným nejvyšším živočichem je africký sudokopytník žirafa (Giraffa camelopardalis) s rekordní doloženou výškou 5,8 metru, v období spodní křídy žil na území dnešní Oklahomy obří makronární sauropod druhu Sauroposeidon proteles, který mohl být až třikrát vyšší. Na základě rozměrů čtyř krčních obratlů dinosaura bylo odhadnuto, že se hlava tohoto asi šedesátitunového obra mohla pohybovat ve výšce 16-18 metrů, výjimečně snad až kolem dvaceti metrů. Podobným rozměrům se po vyhynutí dinosaurů pochopitelně žádný později žijící živočich (včetně největších mamutů) ani zdaleka nepřiblížil.

 

Velikostní srovnání dospělého člověka (výška 183 cm) a jednoho z největších známých teropodních dinosaurů, argentinského giganotosaura. Kredit: Matt Martyniuk, Wikimedia Commons.

Největší dravec

V současné přírodě najdeme největší dravce opět ve vodě, a to v pořadí dle velikosti mezi vorvani (Physeter macrocephalus), kosatkami (Orcinus orca) a žraloky bílými (Carcharodon carcharias), dosahujícími hmotnosti v řádu několika desítek až jednotek tun. Ve sladkovodních ekosystémech je pak rekordním dravým živočichem největší současný plaz krokodýl mořský (Crocodylus porosus) s nejvyšší zaznamenanou délkou 6,3 metru a hmotností asi 1,2 tuny (viz příslušný článek na blogu). Největším krokodýlem v historii planety byl však nejspíš svrchnokřídový Deinosuchus hatcheri, který žil asi před 75 miliony let na území dnešního Texasu. Podle střízlivých odhadů dosahoval velikosti autobusu, tedy délky přes 10 metrů a hmotnosti asi 8-10 tun. Jen lebka dosahovala délky kolem dvou metrů. Podobné velikosti však dosahovalo ještě několik rodů pravěkých krokodýlů i z jiných období. Také mezi hady nalezneme velikostního rekordmana v dávné minulosti, a sice v období třetihorního paleocénu, asi před 60 miliony let. Tehdy žil na území dnešní jihoamerické Kolumbie obří had Titanoboa cerrejonensis, dosahující délky asi 12 až 15 metrů a hmotnosti kolem 1,1 tuny. To je výrazně více, než u rekordního exempláře krajty mřížkované (Python reticulatus) s délkou kolem 9 metrů.

Největším suchozemským dravcem je dnes z hlediska hmotnosti medvěd lední (Ursus maritimus), jehož váha může výjimečně přesáhnout celou tunu (i když v průměru dosahuje spíše 350-680 kg). Podobné velikosti dosahuje také aljašský kodiak (Ursus arctos middendorffi). Velké kočkovité šelmy jako asijský tygr ussurijský (Panthera tigris altaica) dosahují hmotnosti až 320 kg a délky do 3,5 metru. To však není nic proti velikosti největších teropodů (dravých dinosaurů). V současnosti je největším známým dravcem z této rozsáhlé skupiny severoafrický Spinosaurus aegyptiacus, žijící asi před 100 miliony let a charakterizovaný výraznou hřbetní „plachtou“ o výšce až přes 180 cm. Spinosauři se živili převážně rybami, měli úzké čelisti a dosahovali délky až kolem 18 metrů a hmotnosti přes 9 tun (největší kočkovitá šelma by se do hmotnosti spinosaura vešla asi 30krát). Jen fragment jedné lebky nasvědčuje tomu, že v kompletním stavu mohla měřit asi 2,3 m na délku. Prokazatelně nejdelší lebku mezi teropody však měl jihoamerický karcharodontosaurid Giganotosaurus carolinii, který se „pyšnil“ exemplářem o délce 195 cm.

 

Obří letci

Mezi létajícími živočichy byli největší druhohorní ptakoještěři (pterosauři), vzdálení příbuzní dinosaurů. Skutečnými obry byli především zástupci čeledi Azhdarchidae, například rody Quetzalcoatlus, Arambourgiania nebo Hatzegopteryx. Tito letci s kožnatými křídly přesahovali v rozpětí křídel 12 metrů a dosahovali hmotnosti i přes 100 kilogramů (u prvního jmenovaného se odhaduje dokonce až 250-544 kg!), což vedlo některé paleontology k závěru, že vůbec nebyli schopni aktivního letu a spíše se pohybovali po zemi, kde „vyzobávali“ ze země drobné obratlovce svým až dvoumetrovým zobákem. Z pravěkých ptáků schopných letu byl rekordmanem nesporně obří jihoamerický teratorn Argentavis magnificens s rozpětím v rozmezí 7 – 8,3 metru. Jen křídelní letka tohoto giganta oblohy byla dlouhá 1,5 m a široká 20 cm. Hmotnost je odhadována asi na 80 kilogramů, je tedy otázka, zda tento pravděpodobně mrchožrout vůbec dokázal aktivně létat. Pro srovnání lze uvést, že největší rozpětí mezi dnešními letci má albatros stěhovavý (Diomedea exulans), obyvatel oceánských obloh jižní polokoule. Rekordní exemplář měl rozpětí křídel o šířce 3,63 m.

 

Původcem největších známých vajec v historii vývoje čtvernožců mohl být obří oviraptorosaur Gigantoraptor erlianensis ze svrchní křídy Číny. Tento až 1,5 tuny vážící opeřenec tak možná kladl vejce o délce 60 cm. Kredit: Nobu Tamura, Wikimedia Commons.

 

Největší vejce

V současné přírodě je nepochybným „rekordmanem“ vajíčko největšího recentního ptáka pštrosa dvouprstého (Struthio camelus), dosahující délky kolem 15 cm, průměru asi 13 cm a hmotnosti kolem 1,4 kilogramu (asi dvacetinásobek běžného slepičího vejce). Největší známá dinosauří vejce byla podstatně větší, přestože nedosahovala nijak obrovských rozměrů. Tento fakt je dán pevným limitem pro velikost vejce v poměru k jeho pevnosti a proniknutelnosti ze strany líhnoucích se mláďat. Příliš velké vejce by potřebovalo tak silnou skořápku, že by se z něj dinosauří mláďata nemohla vůbec vyklubat. Asi dvanáctimetrový evropský sauropod Hypselosaurus priscus kladl vejce o délce 30,5 cm a objemu kolem 3 litrů. V polovině 90. let však byla v Číně objevena ještě větší fosilní vejce sauropodů, jejichž délka činila údajně přes 60 cm a průměr asi 20 cm. Jde tak zřejmě o největší známá vejce v dějinách planety (a tím de facto i největší jednotlivou buňku). Obvykle však byly rozměry dinosauřích vajec podstatně menší.

 

Rychlost

Rychlost běhu můžeme u dávno vyhynulých organismů pouze odhadovat. K tomu účelu nám slouží především dochované stopy, které vědcům umožňují na základě své velikosti a vzájemné vzdálenosti přibližný odhad rychlosti jejich tvůrce při běhu (vždy je však třeba mít na paměti, že otisky stop se dochovaly pouze v původním bahně nebo jiných měkkých substrátech a na takovém povrchu nikdy daný živočich maximální rychlost nemůže vyvinout). K výpočtům rychlosti neptačích dinosaurů v poslední době slouží také pokročilé počítačové modely a simulace. Bylo odhadnuto, že nejrychlejší z dinosaurů – ornitomimidi, neboli tzv. pštrosí dinosauři – běhali rychlostí podobnou jako dnešní pštrosi, tedy až kolem 70 km/h. Velcí draví dinosauři, jako byl populární Tyrannosaurus rex, zřejmě nepřesahovali rychlost nějakých 30 km/h, v rámci několikatunové hmotnosti je to však stále impozantní hodnota. Naopak obří sauropodi nebo obrnění tyreofoři (známí stegosauři a ankylosauři) byli zřejmě velmi pomalými chodci, obvykle nepřesáhli asi desetikilometrovou rychlost (zhruba jako svižná lidská chůze). Nejvyšší rychlost, propočtená přesně podle zachovalých fosilních otisků stop dinosaura činila asi 39 km/h. Zdá se, že ačkoliv žádní dinosauři nedosahovali rychlosti dnešní kočkovité šelmy geparda štíhlého (Acinonyx jubatus), který se dokáže hnát africkou savanou rychlostí i přes 100 km/h, obecně byli přinejmenším draví dinosauři až na výjimky poměrně pohybliví a rychlí tvorové.

Odkazy:

Zejména starší články na tomto blogu, věnující se separátně velikostním, rychlostním i dalším dílčím „rekordům“ světa dinosaurů a současné přírody (lze použít vyhledávač k procházení témat tohoto blogu). Viz také příslušná kapitola autorovy knihy Úžasný svět dinosaurů (Triton, 2009 a ve 2. vydání 2012) nebo autorův poněkud podrobnější  „wikipedistický“ příspěvek  http://cs.wikipedia.org/wiki/Dinosauří_rekordy.

Leave a Comment

Filed under O dinosaurech obecně, Rekordy a statistika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *