…aneb Hrubý odhad biodiverzity neptačích dinosaurů
Každý, kdo se jen zběžně zajímá o novinky v přírodovědeckých disciplínách, samozřejmě dobře ví, že nově popsané druhy nebo i rody neptačích druhohorních dinosaurů přibývají v posledním desetiletí doslova raketovým tempem (zatím rekordní byl rok 2010 se zhruba šedesáti novými rody!). Samozřejmě zde přitom mluvíme pouze o „klasických“ druhohorních dinosaurech, od současných teropodů už totiž známe přibližně deset tisíc druhů a dalších zhruba osm tisíc jich ještě stále nemusí být vědecky popsáno. Co se týká neptačích dinosaurů, těch dnes známe přibližně devět set platných rodů, validita některých ale ještě nejspíš bude zpochybněna. Každopádně je to od dob premiéry Jurského parku před více než dvěma desetiletími ohromný posun. Paleontolog Peter Dodson publikoval v roce 1990 studii, ve které došel k závěru, že celkově existovalo asi 900 až 1200 dinosauřích druhů. V té době bylo přitom známo 285 platných rodů a 336 platných druhů. Dodson tedy předpokládal, že v daném roce jsme znali maximálně asi 25 % všech kdysi existujících druhů. Další posun nastal v roce 2006, kdy již paleontologie rozeznávala podstatně více druhů a model předpovědí se dále zpřesňoval. V tomto roce vydal novou studii opět Peter Dodson, tentokrát ve spolupráci s matematikem a statistikem Stevem C. Wangem. Jejich závěrem bylo, že zatímco v daném roce bylo známo asi 527 platných rodů, nejde o víc než 29 % z celkové biodiverzity druhohorních dinosaurů a přibližně 1850 druhů tedy ještě zbývá objevit. Před deseti lety oba vědci odhadovali, že asi do 60 až 100 let budeme znát zhruba 75 % všech dinosauřích rodů a za 100 až 140 let bychom mohli být už na 90 % (za předpokladu, že vůbec můžeme objevit tak vysoké procento kdysi žijící druhové rozmanitosti neptačích dinosaurů). Buď jak buď, generace paleontologů ve 22. století už to nepochybně budou mít podstatně těžší, protože po roce 2150 už toho zbude v druhohorních sedimentech na objevování podstatně méně (alespoň z hlediska úplně nových a dosud neznámých druhů). Nebo tomu tak není?
———
Druhová rozmanitost dinosaurů byla nejspíš mnohem větší, než se obvykle jeví z dostupného fosilního záznamu. Jen vývojově primitivní rohatý dinosaurus psitakosaurus (dinosaurus vlevo dole, druhý jedinec uprostřed) má coby biologický rod zhruba deset rozeznávaných druhů. Představa krajiny v období rané křídy na území dnešní čínské provincie Liaoning (asi před 125 miliony let). Z dalších dinosaurů je zde k vidění Beipiaosaurus (v pozadí), Sinosauropteryx (vpravo dole) a dva druhy rodu Microraptor (plně opeření teropodi). Kredit: Luis V. Rey.
———
Dalších deset let muselo uplynout, než spatřila světlo světa nová studie, která by ráda představovala ještě přesnější odhad někdejší rozmanitosti dinosaurů. Opět jsme se posunuli dál, co se počtu známých taxonů týká, vždyť v průměru je nový rod popsán stále zhruba každé dva týdny. Už před osmi lety jsme byli na 650 platných rodech a 675 druzích, nyní jsme již někde mezi devíti sty a jedním tisícem. Rozdíl mezi známými rody a druhy je zatím velmi malý (v rámci 10 %), což je dáno tím, že drtivá většina dinosauřích rodů je monospecifická (je popsána pouze s jedním druhem – např. teropod Tyrannosaurus rex, sauropod Sauroposeidon proteles nebo třeba heterodontosaur Fruitadens haagarorum). Naopak rody jako Triceratops nebo Diplodocus mají rozeznávaných druhů více, obvykle však pouze dva nebo maximálně tři (výjimkou z pravidla je zejména vývojově primitivní ceratops Psittacosaurus). Ve skutečnosti však diverzita druhů musela být mnohem bohatší. Je jisté, že nikdy nebudeme znát celou druhovou bohatost druhohorních dinosaurů, určitě ale máme ještě hodně co objevovat. I nová studie výzkumníků z Univerzity v Oslo totiž nepředpokládá, že bychom dnes znali více než polovinu existujících druhů. Jostein Starrfelt a Lee Hsiang Liow vytvořili model s názvem TRiPS (True Richness estimated using a Poisson Sampling model), který předpovídá druhovou bohatost dinosaurů v jednotlivých odděleních triasové, jurské a křídové periody. Na základě údajů z online paleontologických databází vytvořili simulaci vývojového rozrůznění neptačích dinosaurů a došli k předpokládanému počtu 1936 druhů (případně rozmezí 1543 – 2468). Asi polovina z tohoto počtu zahrnuje teropody, zbytek připadá na sauropodomorfy a ptakopánvé dinosaury. Čistě matematicky se nový model významně blíží deset let starým závěrům Dodsona a Wanga, což mu dodává jistou míru důvěryhodnosti. Možná se již skutečně blížíme polovině všech kdysi existujících druhů neptačích dinosaurů. Jak je ale známo i z jiných situací, realita se od matematických modelů může významně lišit (zejména pokud se to týká živé přírody). A podle stále ohromujícího přírůstku dinosauřích druhů a rodů s každým novým rokem – jen letos už máme za pouhé tři měsíce dvanáct nových rodů – můžeme usuzovat, že biodiverzita druhohorních dinosaurů byla ve skutečnosti možná ještě výrazně vyšší.
———
V současnosti rozlišujeme zhruba 10 000 druhů žijících maniraptorních teropodních dinosaurů, kterým obvykle říkáme ptáci. Největším z nich je původně africký pštros dvouprstý (Struthio camelus) s hmotností až kolem 150 kg a výškou 2,7 metru. Kredit: William Warby, Wikimedia Commons a Flickr (CC BY 2.0)
———
Odkazy:
http://rstb.royalsocietypublishing.org/content/371/1691/20150219
http://phenomena.nationalgeographic.com/2016/03/23/most-dinosaur-species-are-still-undiscovered/
http://fivethirtyeight.com/features/all-those-new-dinosaurs-may-not-be-new-or-dinosaurs/
Starrfelt, J., Liow, L. 2016. How many dinosaur species were there? Fossil bias and true richness estimated using a Poisson sampling model. Philosophical Transactions of the Royal Society B. doi: 10.1098/rstb.2015.0219.
———