…aneb Co nového u „tyranského ještěra“
V posledních dvou letech jsme se o králi dinosaurů, obřím pozdně křídovém severoamerickém megateropodovi druhu Tyrannosaurus rex, dozvěděli ohromné množství informací, které nebývalým způsobem rozšířilo naše povědomí o anatomii, fyziologii, ekologii i evoluční historii tohoto charismatického zástupce lancijské fauny. Které z mnoha desítek odborných prací, publikovaných o tomto ikonickém teropodním dinosaurovi, jsou však nejvýznamnější nebo nejpozoruhodnější z hlediska poskytnutí nových faktů a možných implikací pro další výzkum? Následuje přehled desítky těch patrně nejzajímavějších výzkumů, které nám v posledních zhruba dvou letech opět poodkryly závoj tajemství nejslavnějšího ze všech žijících i vyhynulých dinosaurů. Každý úvodní titulek odkazuje na samostatný obsáhlejší článek o výzkumu, který je stručně popsán pod ním.
———
———
1.) Gigantičtí tyranosauridi žili v Severní Americe o miliony let dříve
Objev robustně stavěné holenní kosti neznámého obřího tyranosaurida, učiněný v sedimentech geologického souvrství Kirtland (geologický člen Hunter Wash) o stáří asi 75 až 74 milionů let, dokládá přítomnost obřích tyranosauridů s hmotností kolem 5 tun již několik milionů let před objevením se rodu Tyrannosaurus (nebo přinejmenším druhu T. rex). Fragment fosilní kosti má délku 96 cm při průměru 12,8 cm a patřila tyranosauridovi o odhadované hmotnosti v rozmezí 4 až 5,9 tuny. Podobné objevy jiných obřích tyranosauridů, větších než zástupci rodů Daspletosaurus, Gorgosaurus a Albertosaurus, byly učiněny také v Montaně.
———
2.) Čerstvě vylíhnutá mláďata tyranosaurů byla velká jako dnešní krkavec
Podle tohoto zajímavého výzkumu (založeného však na některých ne zcela prokázaných údajích) se malí tyranosauři líhnuli z vajíček dlouhých kolem 40 cm, kterých tyranosauří samice kladly do hnízd až několik desítek najednou. V závislosti na využití údajů od krokodýlů nebo ptáků mohla celá snůška vážit asi 54 až 60 kg u tyranosauří samice B-rex (MOR 1125) s odhadovanou hmotností kolem 6100 kg a dále pak 71 až 79 kg u podstatně mohutnějšího exempláře Sue (FMNH PR2081) s odhadovanou hmotností kolem 9500 kg. Průměrná hmotnost čerstvě vylíhnutých mláďat pak byla při délce kolem 70 cm odhadnuta na 1656 gramů.
———
3.) Tyranosauři byli plně endotermní s průměrnou tělesnou teplotou přes 36 °C
Tento výzkum doložil, že průměrná teplota tyranosauřího těla činila zhruba 36,3 (±2,5) °C, byla tedy podobná tělesné teplotě zdravého člověka. Obří několikatunoví dravci si dokázali udržovat stálou, vysokou tělesnou teplotu a byli nepochybně aktivními masožravci, kteří potřebovali relativně velký přísun masité potravy pro uspokojení vysokých energetických nároků svého metabolismu. Zajímavé je, že tato skutečnost dobře koreluje například i s ohromujícím paleogeografickým rozšířením druhu Tyrannosaurus rex, zabírajícím plochu několika milionů čtverečních kilometrů, od současného Mexika až po Kanadu.
———
4.) Teoreticky mohli existovat i patnáctitunoví tyranosauří titáni
Virtuální model autorům ukázal, že největší životaschopný zástupce druhu Tyrannosaurus rex mohl měřit na délku zhruba rovných 15 metrů (přibližně 25 % nárůst oproti největším známým jedincům) a jeho hmotnost mohla činit neuvěřitelných 15 000 kilogramů (70 % nárůst oproti současným „rekordmanům“ s hodnotou 8,8 tuny). V tom případě by se z hlediska hmotnosti jednalo nepochybně o největšího známého dravého dinosaura i suchozemského predátora všech dob, který by navíc svojí délkou překonával i rekordního teropoda druhu Spinosaurus aegyptiacus (jehož délka činila podle novějších odhadů asi 14 až 15 metrů).
———
5.) Goliáš posouvá hranice myslitelných tyranosauřích rozměrů
Dosud nepopsaný exemplář „Goliáš“, objevený na území okresu Harding v Jižní Dakotě, je reprezentován izolovanou levou stehenní kostí ohromujících rozměrů. Dochovaná délka kosti činí 137,1 cm, v úplném stavu by to však bylo asi 141,1 cm. Jednalo by se tedy o nejdelší nebo druhý nejdelší, každopádně však zdaleka nejrobustnější femur teropodního dinosaura, který známe. A zatímco obvod femuru „Sue“ činí rovných 58 cm a u ještě o trochu většího „Scottyho“ je to 59 cm, u „E. D. Copea“ už činí obvod 63,3 cm a konečně u Goliáše 64,8 cm. Jeho délka je odhadována na 13,0 metru a hmotnost na fascinujících 11 469 až 12 375 kg!
———
———
6.) Historicky první série stop dospělého exempláře tyranosaura
Ichnofosilie prvních souvislých stop dospělého tyranosaura ze Severní Dakoty dnes nesou označení DMNH Loc. 21732 a jsou uloženy v instituci Denver Museum of Nature and Science. Dochovaná část série stop má délku zhruba 7 metrů a sestává ze čtyř prokazatelných tříprstých otisků (prstů) zadních končetin v podobě pozitivního reliéfu, zpevněných uhličitanem vápenatým. Stopy dlouhé až kolem 1 metru jsou tvrdší než okolní hornina a za jejich zachování vděčíme příhodným událostem, souvisejících s působením roztoků bohatých na vápenité minerály, které pronikly porózní horninou a zpevnily jádra vytlačených stop v pískovci.
———
7.) Tyranosauři byli přece jenom relativně rychlými běžci
Zajímavá odborná práce přichází s pozoruhodnými, byť obtížně prokazatelnými odhady. U dospělých tyranosaurů s lehčí stavbou těla (exempláře MOR 555 a BHI 3033, tedy „Stan“), jejichž hmotnost se pravděpodobně pohybovala mezi 7000 a 8000 kg, činí odhady rychlosti překvapivě vysokých 7,7 (27,7 km/h) až 10,7 m/s (38,5 km/h). Pro obřího jedince „Sue“ (FMNH PR 2081) nejdřív vyšla autorům dokonce ještě vyšší hodnota 7,9 (28,4 km/h) až 10,8 m/s (38,9 km/h)! Tento údaj byl odvozen na základě svalové hmotnostní alometrie, a nakonec byl redukován na stále impresivních 7,9 až 8,7 m/s (tedy zhruba rovných 30 km/h).
———
8. Tyranosauří zuby byly možná z větší části nebo zcela zakryty masitými pysky
Autoři se přiklánějí k závěru, že velcí teropodi skutečně byli vybaveni „pysky“ z měkké tkáně, které jejich zuby v klidovém stavu chránily. Vycházejí přitom i ze skutečnosti, že u plazů (včetně dinosaurů) se setkáváme s poměrně tenkou vrstvou skloviny, pokrývající korunku jejich zubů. Ta se tvoří v průběhu vývinu zubu procesem amelogeneze, je neopravitelná a nenahraditelná a u většiny dravých plazů je obecně tenká. U teropodů je sklovina přibližně stejně mohutná na vnější (labiální) i vnitřní (linguální) straně zubu a je relativně tlustší spolu s rostoucími rozměry (takže u velkých teropodů je relativně mohutnější než u menších).
———
9. První objev angiogenních struktur v cévním systému tyranosaurů
Fosilní kostra exempláře „Scottyho“ se jevila jako vhodný objekt tohoto výzkumu od začátku, především proto, že stejně jako většina ostatních tyranosauřích koster vykazuje množství patologií, zejména pak hojících se nebo vyhojených zranění na kostech. Protože jedno ze žeber neslo nápadné stopy po pouze částečně zahojené fraktuře, bylo pětičlenným vědeckým týmem vybráno k výzkumu za pomoci moderních 3D zobrazovacích technologií. Vedoucí výzkumného projektu Jerit L. Mitchell objevil pozůstatky cévního systému ve fosiliích Scottyho poprvé již před několika lety, nově je ale mohl prozkoumat dokonalejšími technologiemi.
———
10. Nanotyrannus skutečně existoval a byl současníkem tyranosaurů
Autoři této odborné práce pomyslně oživili rod Nanotyrannus, zašli však ještě o krok dál a kromě typového druhu Nanotyrannus lancensis stanovili ještě jeden zcela nový druh tohoto rodu – Nanotyrannus lethaeus. Zatímco do druhu N. lancensis tak nyní spadá typový exemplář (lebka CMNH 7541) a exemplář „Bloody Mary“ (NCSM 40000) spolu s dalšími dvěma méně známými exempláři, k nově stanovenému druhu N. lethaeus patří proslulá „Jane“ (BMRP 2002.4.1). Zároveň byla v této práci formálně stanovena nová čeleď Nanotyrannidae, do které by měly překvapivě spadat také rody Moros, Appalachiosaurus a Dryptosaurus.
———
———
