…aneb Několik vět k teropodnímu rekordmanovi
Ačkoliv tyranosaurid Tyrannosaurus rex i karcharodontosaurid Giganotosaurus carolinii jsou nepochybně impozantními teropodními dinosaury, největší může být jen jeden. A tím je podle dlouhodobě preferovaného názoru severoafrický spinosaurid Spinosaurus aegyptiacus, obří a v mnoha ohledech podivný teropod, který byl zřejmě nejdelším, i když nikoliv nejmohutněji stavěným nebo nejnebezpečnějším dinosauřím predátorem. Jak se tedy proměňovaly představy vědců o jeho velikosti v průběhu historie a jaký názor na rozměry spinosaura máme dnes, 102 let po jeho formálním vědeckém popsání? Holotyp druhu S. aegyptiacus (BSP 1912 VIII 19), který byl mimochodem zničen při spojeneckém pumovém náletu na Mnichov v dubnu 1944, byl objeven v sedimentech souvrství Baharíja na území Egypta. Německý paleontolog baron Ernst Stromer von Reichenbach fosilie popsal v roce 1915 a již na první pohled jej zaujala velikost neurálních výběžků obratlů tohoto podivného dinosaura.[1] Některé dosahovaly výšky až 165 centimetrů a musely patřit tvorovi ještě většímu, než byl v té době právě deset let známý severoamerický tyranosaurus. Již krátce po jeho vědeckém představení odhadovali někteří paleontologové délku spinosaura na víc než 15 metrů. Africký teropod se stal populární součástí expozice mnichovského muzea, mnoho informací však o tomto dinosaurovi k dispozici nebylo.
———
———
Vzhledem k fragmentární povaze fosilií i jejich pozdějšímu zničení se potom v dalším průběhu 20. století na spinosaura trochu pozapomnělo, a to alespoň v porovnání s tyranosaury, alosaury a dalšími velkými teropody. Je tak škoda, že se do jeho rekonstrukce nepustil například ani náš mistr Zdeněk Burian. O spinosaurovi se předpokládalo, že byl podobný jiným velkým teropodům, pouze měl onu podivnou hřbetní plachtu. Až do objevu dalšího fosilního materiálu nemohl nikdo tušit, jak podivný ve skutečnosti spinosaurus byl. O jeho obří velikosti nicméně nepanovaly pochybnosti ani v dřívějších desetiletích. Například německý paleontolog Friedrich von Huene v roce 1926[2] a později americký popularizátor paleontologie Donald F. Glut v roce 1982[3] s odkazem na Stromerovy údaje konstatují, že šlo o jednoho z největších známých dravých dinosaurů vůbec. Glut udával konkrétně 15 metrů délky a 6 metrických tun hmotnosti; o šest let později přichází jeho krajan Gregory S. Paul se stejným údajem pro délku, ale s hmotností rovnou pouhým 4 metrickým tunám (Paul se domníval, že spinosauři měli extrémně lehkou stavbu těla, a to zejména v porovnání s robustnějšími alosaury a tyranosauridy).[4] Po celá 90. léta byl spinosaurus v populárně naučných knížkách také zobrazován s nesprávným tvarem hlavy, podobným hlavě akrokantosaura nebo dokonce tyranosaura.
———
———
Jistý průlom přišel v roce 2005, kdy italský paleontolog Cristiano Dal Sasso s kolegy publikoval studii, ve které porovnával velikost lebky spinosaura a příbuzného druhu Suchomimus tenerensis a vyvozoval z ní celkové rozměry spinosaura.[5] Jeho závěrem bylo zjištění, že spinosauři (na základě části horní čelisti s označením MSNM v4047) dosahovali délky 16 až 18 metrů a hmotnosti 7 až 9 tun.[6] Tím by se minimálně z hlediska délky stal druh S. aegyptiacus nepochybně největším známým teropodem, i když ne nutně nejtěžším. Média s radostí tyto údaje převzala a na mnoha místech se objevovaly bombastické titulky, porovnávající především populární druh Tyrannosaurus rex s údajným rekordmanem spinosaurem[7] (tento trend do značné míry podpořil i film Jurský park 3, kde byl údajně na radu odborného poradce filmařů Jacka Hornera zvolen právě spinosaurus jako hlavní dinosauří „záporák“). Dnes už mimochodem víme s jistotou, že spinosaurus vypadal do značné míry jinak, než jak jsme ho mohli vidět ve zmíněném filmu. Ale zpět k velikosti „trnitého ještěra“. Výše zmíněné výpočty Dal Sassa a jeho kolegů se poměrně brzy staly terčem kritiky, protože například odhadovaná délka lebky se nezakládala na žádných pevných základech a odhadovaná hmotnost neodpovídala správnému postupu zohledňujícímu růst objemu těla vůči lineárním rozměrům. Pokud totiž autoři brali za model holotyp druhu Suchomimus tenerensis o délce 11 metrů a odhadované hmotnosti 3,8 tuny, pak by jejich údaj pro hmotnost spinosaura měl činit 11,7 až 16,7 tuny.
———
———
O dva roky později přišli s novým odhadem velikosti François Therrien a Donald Henderson, kteří ve své studii využili odhady na základě proporčních velikostí lebky, přičemž vycházeli z odhadů délky 150 až 175 cm.[8] Z těchto údajů vypočítali poměrně konzervativní odhad délky 12,6 až 14,3 metru a k tomu značnou hmotnost 12 až 20,9 tuny. Autorům navíc vyšlo, že v případě pravdivosti spodních odhadů byl S. aegyptiacus kratší a lehčí než Giganotosaurus carolinii a Carcharodontosaurus saharicus. Pro zmíněné karcharodontosauridy však počítali autoři s hmotnostmi až kolem 15 tun, což je ovšem velmi nepravděpodobná hodnota. Pro své výpočty navíc Therrien s Hendersonem použili modelové proporce alosauroidů a tyranosauroidů, tedy teropodů se zcela odlišnou stavbou těla. Výsledkem pak mohl být příliš krátký a zároveň příliš těžký model spinosaura.[9] Dohady, spekulace a diskuze pokračovaly ve svižném tempu až do roku 2014, kdy byla publikována studie, popisující poměrně kompletní kostru nového subadultního exempláře z Maroka (kat. ozn. FSAC-KK 11888).[10] Tento jedinec poprvé nabídl možnost udělat si dobrou představu o stavbě pánve a proporcích zadních končetin. Díky tomuto nálezu tak dnes víme, že spinosauři měli relativně velmi krátké zadní končetiny a pohybovali se možná po všech čtyřech. A co se týče velikosti, tento jedinec byl menších rozměrů, ale po extrapolaci rozměrů fosilních částí z jiných jedinců vyšla v kompletním stavu délka kostry velkého spinosaura přibližně na rovných 15 metrů. Vzhledem k tomu, že šlo o nedospělého jedince, je docela dobře možné, že v plné dospělosti by byl ještě podstatně větší a možná by se tak skutečně vešel do rozpětí, udávaného Dal Sassem a kol. Počkejme si tedy na další saharské objevy, možná nás největší překvapení teprve čeká…
———
———
Short English Summary: Spinosaurus aegyptiacus is probably the largest theropod known to science, with body lenght exceeding 16 meters. It was very unusually built theropod, however, with its quadrupedal gait and semiaquatic habits.
———
Odkazy:
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/spinosaurus.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Spinosaurus
http://www.livescience.com/24120-spinosaurus.html
http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=53372
http://www.dinochecker.com/dinosaurs/SPINOSAURUS
———
[1] Stromer, E. (1915). „Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec“. Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.
[2] von Huene, F. R. (1926). „The carnivorous saurischia in the Jura and Cretaceous formations principally in Europe“. Rev. Mus. La Plata. 29: 35–167.
[3] Glut, D. F. (1982). The New Dinosaur Dictionary. Secaucus, NJ: Citadel Press. pp. 226–228.
[4] Paul, G. S. (1988). „Family Spinosauridae“. Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon & Schuster. pp. 271–274
[5] dal Sasso, C.; Maganuco, S.; Buffetaut, E.; Mendez, M.A. (2005). „New information on the skull of the enigmatic theropod Spinosaurus, with remarks on its sizes and affinities“. Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (4): 888–896. doi:10.1671/0272-4634(2005)025[0888:NIOTSO]2.0.CO;2
[6] http://spinoinwonderland.deviantart.com/art/Spinosaurus-aegyptiacus-skeletal-reconstructions-483433951
[7] http://discovermagazine.com/2007/jan/paleontology
[8] Therrien, F.; Henderson, D. M. (2007). „My theropod is bigger than yours…or not: estimating body size from skull length in theropods“. Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 108–115. doi:10.1671/0272-4634(2007)27[108:MTIBTY]2.0.CO;2
[9] http://dml.cmnh.org/2007Mar/msg00292.html
[10] Ibrahim, Nizar; Sereno, Paul C.; Dal Sasso, Cristiano; Maganuco, Simone; Fabri, Matteo; Martill, David M.; Zouhri, Samir; Myhrvold, Nathan; Lurino, Dawid A. (2014). „Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur“. Science. 345 (6204): 1613–6. doi:10.1126/science.1258750
———