…aneb Představení nového tyranosauroida
Život si umí s autorem knihy zalaškovat a mně osobně se to nyní stalo – ve zbrusu nové knize Legenda jménem Tyrannosaurus rex (jejíž představení bude na tomto blogu zveřejněno v pondělí) je zcela aktuální přehled všech do dubna roku 2019 popsaných druhů tyranosauroidů (včetně taxonu Moros intrepidus, popsaného teprve letos v únoru)[1], bohužel však už nikoliv ten úplně nejnovější. Ten byl totiž představen světu teprve začátkem května letošního roku a dostal jméno Suskityrannus hazelae. Stejně jako jeho o čtyři miliony let starší příbuzný z Utahu byl i Suskityrannus poměrně malým a štíhle stavěným dravcem, který lovil menší až středně velké býložravé dinosaury i jiné obratlovce a poskytoval zatím jen velmi skromnou představu o tom, do jakých kolosálních proporcí měli dorůst jeho pozdější příbuzní z čeledi tyranosauridů. Fosilie suskityrana byly objeveny v sedimentech souvrství Moreno Hill (geologická pánev Zuni) na západě Nového Mexika v roce 1997 a poprvé o nich bylo v odborné literatuře referováno již o rok později spolu s popisem rohatého dinosaura druhu Zuniceratops christopheri.[2] Na dlouhou dobu pak byl fosilní materiál malého tyranosauroida považován za pozůstatky jakéhosi blíže neidentifikovatelného zástupce skupiny Coelurosauria (resp. čeledi Dromaeosauridae). Teprve před několika dny byla oficiálně publikována vědecká studie týmu amerických paleontologů pod vedením Sterlinga Nesbitta, která dinosaura představuje jako zcela nového zástupce nadčeledi Tyrannosauroidea s přímou vývojovou vazbou na pozdější laramidijské tyranosauridy (včetně nejslavnějšího ze všech, o rovných 25 milionů let mladšího druhu Tyrannosaurus rex).[3] Rodové jméno nového teropoda bylo zvoleno na počest kmene původních obyvatel z oblasti objevu fosilií, tedy z jazyka kmene Zuni. Slovo „suski“ označuje kojota, rodové jméno dinosaura tedy znamená cosi jako „tyranský kojot“. Je možné, že svými potravními zvyklostmi se dávný dinosauří predátor současné psovité šelmě skutečně podobal. Co o něm tedy zatím můžeme s určitostí říci?
———
Rekonstruovaná kostra druhu Suskityrannus hazelae, malého tyranosauroida, žijícího před 92 miliony let na území dnešního Nového Mexika. Dvě objevené kostry mláďat patřily jedincům, dlouhým necelé tři metry a vážícím kolem 30 kilogramů. Jeho pozdější příbuzní dorůstali hmotnosti až v řádu tun. Kredit: Kumiko; Wikipedia (CC BY-SA 2.0)
———
Suskityrannus je v současnosti znám podle dvou dochovaných fosilních exemplářů, holotypu MSM P4754 a paratypu MSM P6178, představujících částečně dochovanou lebku a postkraniální kostru). Ty jsou dnes uloženy v depozitáři Arizonského muzea přírodních věd ve městě Mesa. Dospělou velikost těchto dinosaurů neznáme, protože oba dochované exempláře jsou s největší pravděpodobností mláďata. Ta byla dle odhadu autorů popisné studie dlouhá asi 2,7 metru, vysoká kolem 0,9 metru v nejvyšším bodě hřbetu a vážila zhruba mezi 20 a 40 kilogramy. Jedná se tedy o dinosaury o velikosti většího psa, jejichž hmotnost byla oproti maximální odhadované hmotnosti pozdějšího druhu T. rex v průměru asi 300krát nižší.[4] Na základě histologického rozboru kostí je však pravděpodobné, že se skutečně jednalo pouze o mláďata ve věku zhruba tří let. Zajímavostí je směsice anatomických znaků, která byla u tohoto dinosaura zjištěna. Například stavba jeho lebky a distální části nohy je štíhlejší a tedy méně robustní než u většiny dalších tyranosauroidů. Naopak společným znakem s pozdějšími tyranosauridy, kteří se objevují podle dostupného fosilního záznamu zhruba o deset milionů let později, je přítomnost srůstu nártních kostí do podoby takzvaného arktometatarzu. Tento srůst kostí lépe absorboval nárazy nohy do povrchu při rychlém běhu, což zřejmě zlepšovalo běžecké schopnosti tohoto predátora.[5] Ukazuje se tak, že některé anatomické speciality tyranosauridů se ve skutečnosti mohly objevit již podstatně dříve u jejich vývojových předků. A koho Suskityrannus lovil? Dá se předpokládat, že v případě smečkového lovu mohl příležitostně útočit například na již zmíněného ceratopsoida zuniceratopse, dále na therizinosaurida druhu Nothronychus mckinleyi, hadrosauroida druhu Jeyawati rugoculus nebo snad i některé menší ankylosaury, známé ze souvrství Moreno Hill podle objevu fosilních zubů.[6] S objevem suskityrana se každopádně náš obraz vývoje severoamerických tyranosauroidů stává zase o něco kompletnějším a přesnějším.
———
Suskityrannus byl po dlouhá léta označován za blíže neidentifikovatelného célurosaura nebo konkrétněji za dromeosaurida. Teprve detailní srovnávací výzkum odhalil, že ve skutečnosti patřil do podčeledi Tyrannosauroidea. Po druzích Dynamoterror dynastes a Moros intrepidus je tak dalším z řady nově popsaných zástupců této skupiny teropodů. Kredit: Greg Goebel; Wikipedie (CC BY-SA 2.0)
———
Short Summary in English: Suskityrannus hazelae was a genus of small tyrannosauroid theropod dinosaur from the Turonian (Late Cretaceous, about 92 m.y.a.) of southern Laramidia (now western New Mexico in the US). It was probably one of the direct predecessors of the earliest members of family Tyrannosauridae.
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Suskityrannus
https://phys.org/news/2019-05-three-foot-tall-relative-tyrannosaurus-rex.html
http://www.sci-news.com/paleontology/suskityrannus-hazelae-07161.html
https://www.nature.com/articles/s41559-019-0888-0
https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/tiny-tyrannosaur-named-the-coyote-king/
———
[1] Lindsay E. Zanno, Ryan T. Tucker, Aurore Canoville, Haviv M. Avrahami, Terry A. Gates & Peter J. Makovicky (2019). Diminutive fleet-footed tyrannosauroid narrows the 70-million-year gap in the North American fossil record. Communications Biology 2: Article number: 64. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-019-0308-7
[2] Wolfe, D. G. & Kirkland, J. I. (1998). „Zuniceratops christopheri n. gen. & n. sp., a ceratopsian dinosaur from the Moreno Hill Formation (Cretaceous, Turonian) of west-central New Mexico“. Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems, New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 24: 307–317.
[3] Sterling J. Nesbitt, Robert K. Denton Jr, Mark A. Loewen, Stephen L. Brusatte, Nathan D. Smith, Alan H. Turner, James I. Kirkland, Andrew T. McDonald & Douglas G. Wolfe (2019). A mid-Cretaceous tyrannosauroid and the origin of North American end-Cretaceous dinosaur assemblages. Nature Ecology & Evolution (2019). doi: https://doi.org/10.1038/s41559-019-0888-0
[4] W. Scott Persons, Philip J. Currie & Gregory M. Erickson (2019). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24118
[5] Holtz, Thomas R. (1996). „Phylogenetic taxonomy of the Coelurosauria (Dinosauria; Theropoda)“. Journal of Paleontology. 70 (3): 536–538. doi: 10.1017/S0022336000038506
[6] Sterling J. Nesbitt; et al. (2019). „Supplementary information for: A mid-Cretaceous tyrannosauroid and the origin of North American end-Cretaceous dinosaur assemblages“ (PDF). Nature Ecology & Evolution. 3.
———