Styrakosaurus a jeho nádherné bodce

…aneb Představení slavného ceratopsida

Mezi populární pozdně křídové ptakopánvé dinosaury patří druhově rozmanitá skupina ceratopsidních dinosaurů. V současnosti známe mnoho desítek jejich rodů a mezi nejznámější patří vedle ikonického rodu Triceratops také menší a geologicky starší Styracosaurus. V současnosti je za platný považován jediný druh tohoto rodu, a to Styracosaurus albertensis, popsaný paleontologem Lawrencem Lambem v roce 1913.[1] Některé další dříve popsané druhy byly později přeřazeny do samostatných rodů, což je případ taxonů Rubeosaurus[2] a Einiosaurus[3]. První fosilie tohoto dinosaura byly objeveny v sedimentech dnešního souvrství Dinosaur Park na území dinosauřího provinčního parku v kanadské Albertě. Zkameněliny odkryl Charles Mortram Sternberg, příslušník slavné rodiny objevitelů dinosauřích fosilií. Další fosilie vykopal také Barnum Brown v roce 1915 a v roce 1935 se na místo prvního objevu vrátili vědci z Královského ontarijského muzea v Torontu, kteří zde vykopali zbývající části kostry holotypu.[4] Vzhledem k poměrně vysoké kvalitě dochování fosilních koster máme o tomto centrosaurinním ceratopsidovi relativně hodně informací. Styrakosauři jsou charakterističtí velkým počtem výrazných bodců, které vyčnívají z jejich lebečního límce. Nejdelší z nich měří na délku až 55 centimetrů, což zhruba odpovídá výraznému nosnímu rohu (nejvyšší odhad jeho délky činí asi 57 cm, protože se ale u žádného exempláře nedochoval v kompletním stavu, mohl být ve skutečnosti i o polovinu kratší).[5] Šířka základny rohu pak činila kolem 15 cm. Některé další ornamentační prvky na lebce byly variabilní a u různých jedinců tohoto rodu se navzájem lišily. Styrakosauři byli robustně stavěni, někdy jsou proto přirovnáváni k současným nosorožcům. Jejich ocas byl krátký a mohutný, svalstvo u lopatkového pletence velmi silné. Na každém prstu byli vybaveni jakýmsi kopýtkovitým zakončením, pokrytým rohovinou. Přední končetiny těchto dinosaurů přece jenom u těchto tvorů nemusely být umístěny přímo pod tělem (jak se předpokládalo již od počátku 70. let minulého století), ale mohly být u těchto a jim příbuzných ceratopsidů mírně vybočeny do stran.[6]

———

Rekonstrukce přibližné podoby živého styrakosaura. Tento robustní dinosaurus byl velký asi jako mohutný nosorožec a jeho charakteristickým znakem byly výrazné bodce (či rohy), vyčnívající z horní části jeho lebečního límce. Kredit: Lady ofHats; Wikipedie (volné dílo)

———

Lebeční ozdoby styrakosaurů mohly sloužit jako prostředek pohlavního výběru, což je hypotéza, s níž přišel jeden badatel již v roce 1961[7] a postupně tato myšlenka získává čím dál tím větší podporu.[8] Jiná hypotéza spatřuje v pozoruhodné anatomii lebky tohoto rohatého dinosaura jakousi vizuální pomůcku pro rozpoznání jednotlivých druhů ceratopsidů, kteří si jinak byli (alespoň na základě porovnávání fosilních kostí) velmi podobní. Nově se však od této myšlenky spíše ustupuje, protože u současných obratlovců podobné mechanismy nepozorujeme a navíc je jisté, že zaživa se jednotlivé rody ceratopsidů nepochybně lišily více, než jak to naznačuje fosilní záznam.[9] Styrakosaurus byl velký dinosaurus, i když zdaleka nepatřil k největším ceratopsidům. Délka jeho těla činila vzhledem k relativně krátkému ocasu „jen“ asi 5,5 metru a ve hřbetě měřil asi 1,8 metru.[10] Hmotnost dospělých jedinců je odhadována asi na 1,5 až 3 tuny (nejpravděpodobněji pak kolem 1,8 tuny).[11] Tito dinosauři jsou známí ze sedimentů o stáří 75,5 až 75 milionů let a sdíleli tedy své ekosystémy s mnoha dalšími zajímavými zástupci dinosauří dynastie. Z dalších ceratopsidů to byly například rody Centrosaurus a Chasmosaurus, z ornitopodů kachnozobí dinosauři Lambeosaurus, Corythosaurus nebo Parasaurolophus a z obrněných dinosaurů například Euoplocephalus. Predátory, kteří nejspíš styrakosaury i další býložravé dinosaury příležitostně lovili, byli zejména tyranosauridi rodů Gorgosaurus a Daspletosaurus.[12] Všichni jmenovaní byli obyvateli záplavových nížin a říčních systémů, vylévajících se do Velkého vnitrozemského moře. Podnebí bylo relativně teplé a pravidelně se zde střídaly vlhké a sušší sezóny. Nejvyššími stromy byly nahosemenné jehličnany, zatímco nižší vegetační patra obsazovaly zejména přesličky, kapradiny a krytosemenné rostliny.[13] Masové pohřebiště styrakosaurů z Alberty může být důkazem o jejich stádním způsobu života, mohlo se však také jednat o náhodnou agregaci většího počtu jedinců u vysychajícího napajedla v období sucha.[14] Více nám o tomto zajímavém rohatém dinosaurovi prozradí až další objevy z badlands na území kanadské Alberty.

———

Model lebky ceratopsida styrakosaura mohou v plenéru obdivovat i čeští návštěvníci, a to v areálu Zoologické zahrady ve Zlíně (expozice Stromy z éry dinosaurů). Tento snímek byl pořízen autorem článku letošního 14. srpna. Kredit: Vlastní snímek; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Short Summary in English: Styracosaurus was a genus of herbivorous ceratopsid dinosaur from the Late Cretaceous Period, living about 75.5 to 75 million years ago in what is now Alberta. Its main characteristics was four to six long spikes extending up from its neck frill.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Styracosaurus

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38860

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/styracosaurus.html

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/styracosaurus.php

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/STYRACOSAURUS

———

[1] Lambe, L. M. (1913). „A new genus and species from the Belly River Formation of Alberta“. Ottawa Naturalist. 27: 109–116.

[2] Andrew T. McDonald & John R. Horner, (2010). „New Material of „Styracosaurus“ ovatus from the Two Medicine Formation of Montana“. Pages 156–168 in: Michael J. Ryan, Brenda J. Chinnery-Allgeier, and David A. Eberth (eds), New Perspectives on Horned Dinosaurs: The Royal Tyrrell Museum Ceratopsian Symposium, Indiana University Press, Bloomington and Indianapolis, IN.

[3] Sampson, S. D. (1995). „Two new horned dinosaurs from the Upper Cretaceous Two Medicine Formation of Montana; with a phylogenetic analysis of the Centrosaurinae (Ornithischia: Ceratopsidae)“. Journal of Vertebrate Paleontology. 15 (4): 743–760. doi: 10.1080/02724634.1995.10011259

[4] Dodson, P. (1996). The Horned Dinosaurs: A Natural History. Princeton: Princeton University Press. str. 165–169. ISBN 978-0-691-05900-6.

[5] Ryan, Michael J.; Holmes, Robert; Russell, A. P. (2007). „A revision of the late Campanian centrosaurine ceratopsid genus Styracosaurus from the Western Interior of North America“ (PDF). Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (4): 944–962. doi: 10.1671/0272-4634(2007)27[944:AROTLC]2.0.CO;2

[6] Thompson, Stefan; Holmes, Robert (2007). „Forelimb stance and step cycle in Chasmosaurus irvinensis (Dinosauria: Neoceratopsia)“. Palaeontologia Electronica.

[7] Davitashvili, L. (1961). The Theory of sexual selection. Izdatel’stvo Akademii Nauk SSSR. str. 538.

[8] Farlow, J. O. & Dodson, P. (1975). „The behavioral significance of frill and horn morphology in ceratopsian dinosaurs“. Evolution. 29 (2): 353–361. doi: 10.2307/2407222

[9] Hone, D. W. E.; Naish, D. (2013). „The ‚species recognition hypothesis‘ does not explain the presence and evolution of exaggerated structures in non-avialan dinosaurs“. Journal of Zoology. 290 (3): 172–180. doi: 10.1111/jzo.12035

[10] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 51). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[11] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 261

[12] Weishampel, David B.; et al. (2004). „Dinosaur Distribution“, in The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. str. 517–606. ISBN 0-520-24209-2

[13] Braman, Dennis R., a Koppelhus, Eva B. „Campanian palynomorphs“, in Dinosaur Provincial Park, str. 101–130.

[14] Rogers, R. R. (1990). „Taphonomy of three dinosaur bone beds in the Upper Cretaceous Two Medicine Formation, northwestern Montana: Evidence for drought-related mortality“. PALAIOS. 5 (5): 394–41. doi: 10.2307/3514834.

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, Ptakopánví dinosauři

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *