Piatnitzkého ještěr

…aneb Představuje se megalosauroid s neohrabaným jménem

Právě před 40 lety, v roce 1979, byl světu představen další zástupce rozmanité fauny argentinských dinosaurů, megalosauroidní teropod Piatnitzkysaurus floresi.[1] Tento jurský dravec dostal své rodové jméno podle argentinského paleontologa ruského původu, Alejandra Matvejeviče Piatnitzkého (1879 – 1959), který by v roce popisu dinosaura právě slavil sté výročí narození. Holotyp nového teropoda (s katalogovým označením PVL 4073) byl postupně vykopán v letech 1977, 1982 a 1983 ze sedimentů souvrství Cañadón Asfalto. Tyto sedimenty pocházejí z období geologického stupně kelloway (stáří asi 166 až 163 miliony let), tedy z období střední jury. Původně byl tento teropod považován za „vývojově primitivního karnosaura“, novější fylogenetické analýzy jej však řadí mezi megalosauroidy, tedy blízké příbuzné vůbec prvního vědecky popsaného dinosaura. Dnes jsou známé dokonce dvě částečně dochované kostry piatnitzkysaura a díky tomu se jedná o jednoho z nejlépe prozkoumaných jurských teropodů celé jižní polokoule. Mezi blízké příbuzné piatnitzkysaura patřil například i evropský rod Piveteausaurus, známý z Francie.[2] Ještě blíže příbuzné jsou mu však dva americké druhy, Marshosaurus bicentesimus, popsaný roku 1976 z Utahu a především pak Condorraptor currumili, popsaný roku 2005 z Argentiny.[3] Zatímco prvního jmenovaného dělí od piatnitzkysaura vzdálenost několika tisíc kilometrů a kolem 15 milionů let geologického času, Condorraptor žil prakticky ve stejných ekosystémech. Podle názoru některých paleontologů by se dokonce mohlo jednat o jeden a ten samý rod, ačkoliv některé anatomické odlišnosti mezi nimi jsou přece jen výrazné.[4] Zmíněné tři rody jsou dnes každopádně řazeny do společné čeledi, která se nazývá Piatnitzkysauridae. Její dosud známí zástupci žili v rozmezí přibližně 20 milionů let (před 171 až 152 m. l.) a obývali severoamerický i jihoamerický kontinent. Vraťme se ale zpět k samotnému rodu Piatnitzkysaurus.

———

Rekonstrukce přibližného vzezření jurského teropoda druhu Piatnitzkysaurus floresi. Tento asi 6 metrů dlouhý dravec obýval oblast dnešní argentinské provincie Chubut v době před zhruba 165 miliony let. Kredit: Paleocolour; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Tento teropod představoval středně velkého dravce s charakteristickým profilem těla, mohutnými zadními končetinami, kratšími předními „prackami“ se zahnutými drápy a poměrně mohutnou hlavou s vroubkovanými zuby v čelistech.[5] Holotyp dinosaura byl ještě nedospělý a zřejmě nebyl plně dorostlý[6], jeho délka činila asi 4,3 metru a hmotnost byla odhadnuta na 250 až 450 kilogramů.[7] Podle provedených výpočtů mohli plně dospělí jedinci dorůstat délky asi 6,6 metru a jejich hmotnost se blížila jedné tuně.[8] I tak byli ovšem jen středně velkými teropody, ačkoliv ve svých ekosystémech mohli představovat dominantní dravce (zejména, pokud byli schopni lovit koordinovaně ve smečkách). Lovnou kořistí mohli být malí heterodontosauři druhu Manidens condorensis, dosahující délky jen kolem 70 centimetrů[9], a dále pak mláďata nebo nemocní jedinci velkých sauropodů, jako byl Patagosaurus fariasi nebo Volkheimeria chubutensis. Kromě dinosaurů se pak jako kořist nabízelo také množství jiných menších obratlovců, například ještěrů, žab, želv, krokodýlů, savců i ptakoještěrů. Bohatá fauna piatnitzkysaurových současníků obývala oblasti dnešní argentinské Patagonie na území provincie Chubut.[10] Významným potravním konkurentem mohl být podobně velký primitivní abelisaurid druhu Eoabelisaurus mefi, formálně popsaný teprve v roce 2012.[11] Tento předek mnohem pozdějších vývojově vyspělých abelisauridů obýval stejné ekosystémy jako piatnitzkysaurus a při celkové délce kolem 6 metrů byl i podobně velký.[12] Můžeme se jen domýšlet, zda se tito dva teropodi často utkávali v soubojích o dostupnou potravu nebo zda měli své potravní domény oddělené (například lovem jiné kořisti, aktivitou v jiné části dne apod.). Piatnitzkysaurus floresi patří každopádně k nejlépe prozkoumaným teropodům své doby, a je tak významným příspěvkem k naší celkové představě nejen o jurských jihoamerických dinosaurech.

———

Porovnání velikosti holotypu piatnitzkysaura s dospělým člověkem (délka dinosaura 4,3 metru). Pravděpodobně se však jednalo o nedospělého jedince, který ještě nebyl plně dorostlý. Velcí dospělci tohoto rodu tak mohli být nejspíš ještě podstatně větší. Kredit: Paleocolour; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Short Summary in English: Piatnitzkysaurus was a genus of megalosauroid theropod dinosaur that lived approximately 165 million years ago during the Middle Jurassic in what is now Argentina. It was a middle-sized bipedal carnivore that could grow up to almost 7 meters long.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Piatnitzkysaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/p/piatnitzkysaurus.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=54827

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/PIATNITZKYSAURUS

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_p/piatnitzkysaurus.php

———

[1] Bonaparte, José F. (1979). „Dinosaurs: A Jurassic Assemblage from Patagonia“. Science. 205 (4413): 1377–1379. doi: 10.1126/science.205.4413.1377

[2] Rauhut, Oliver W. M. (2004). „Braincase structure of the Middle Jurassic theropod dinosaur Piatnitzkysaurus. Canadian Journal of Earth Sciences. 41 (9): 1109–1122.

[3] Benson, R. B. J. (2010). „A description of Megalosaurus bucklandii (Dinosauria: Theropoda) from the Bathonian of the UK and the relationships of Middle Jurassic theropods“. Zoological Journal of the Linnean Society. 158 (4): 882–935. doi: 10.1111/j.1096-3642.2009.00569.x

[4] Carrano, Matthew T.; Benson, Roger B. J.; Sampson, Scott D. (2012). „The phylogeny of Tetanurae (Dinosauria: Theropoda)“. Journal of Systematic Palaeontology. 10 (2): 211–300. doi: 10.1080/14772019.2011.630927

[5] Benson, S. L.; Benson, R. B. J.; Xu, X. (2010). „The evolution of large-bodied theropod dinosaurs during the Mesozoic in Asia“. Journal of Iberian Geology. 36 (2): 275–296.

[6] Mazzetta, G. V., Fariiia, R. A., & Vizcaino, S. F. (2000). On the palaeobiology of the South American homed theropod Carnotaurus sastrei Bonaparte. In: B. Perez-Moreno, T. R. Holtz Jr., J. L. Sanz, & J. J. Moratalla (eds.), Aspects of Theropod Paleobiology, Special Volume – Gaia, 15, 185-192. Lisbon.

[7] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 89.

[8] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853

[9] Pol, D.; Rauhut, O. W. M.; Becerra, M. (2011). „A Middle Jurassic heterodontosaurid dinosaur from Patagonia and the evolution of heterodontosaurids“. Naturwissenschaften. 98 (5): 369–379. doi: 10.1007/s00114-011-0780-5

[10] Cabaleri, Nora G.; Benavente, Cecilia A. (2013). „Sedimentology and paleoenvironments of the Las Chacritas carbonate paleolake, Cañadón Asfalto Formation (Jurassic), Patagonia, Argentina“. Sedimentary Geology. 284-285: 91–105. doi: 10.1016/j.sedgeo.2012.11.008

[11] Diego Pol & Oliver W. M. Rauhut (2012). „A Middle Jurassic abelisaurid from Patagonia and the early diversification of theropod dinosaurs“. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 279 (1804): 3170–5. doi: 10.1098/rspb.2012.0660

[12] Grillo, O. N.; Delcourt, R. (2016). „Allometry and body length of abelisauroid theropods: Pycnonemosaurus nevesi is the new king“. Cretaceous Research. 69: 71–89. doi: 10.1016/j.cretres.2016.09.001

———

Leave a Comment

Filed under Teropodní dinosauři, Výročí a ohlédnutí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *