Dinosaurus Zdeňka Buriana

…aneb Představení jednoho málo známého nodosaurida

Ještě jednou si dovolím vrátit se k víkendové akci ve Štramberku, kde se sešlo několik desítek zájemců o dílo a odkaz našeho předního výtvarníka a jednoho ze zakladatelů paleoartu (umění rekonstrukce pravěkých organismů a ekosystémů), Zdeňka Buriana. Akce byla velmi zajímavá a podnětná, osobně jsem se účastnil dvěma přednáškami a četnými podpisy svých knih a dalších materiálů. Již poslední příspěvek před odjezdem jsem věnoval této akci, byť jen za pomoci jakéhosi oslího můstku v podobě popisu dinosaura, který žil ve stejné době jako fauna místní štramberské lokality. Nyní si dovolím navázat spojitost s osobností umělce ještě bližší – tento příspěvek totiž pojedná o dinosaurovi, který byl představen světu v roce Burianova narození (tedy 1905). Nejedná se přitom o extrémně populární druh Tyrannosaurus rex, který byl v tomto roce skutečně také popsán, ale o mnohem méně známého „obrněného“ zástupce čeledi Nodosauridae jménem Stegopelta landerensis. Rodové jméno tohoto dinosaura znamená doslova „zastřešený štít“ a odkazuje k dochovanému materiálu, který sestává zejména z fosilních plátů tělního pancíře. Objeveny však byly i další fragmenty kostry, část čelisti, obratle, kosti končetin a fragmenty lopatkového i pánevního pletence. Zkameněliny tohoto dinosaura byly získány ze sedimentů souvrství Frontier na území kraje Fremont ve Wyomingu. Stáří fosilního materiálu činí asi 100 až 97 milionů let, pochází tedy z období přelomu geologických stupňů alb a cenoman.[1] Částečně zachovanou kostru holotypu s označením FMNH UR88 popsal v již zmíněném roce 1905 americký paleontolog Samuel Wendell Williston (1851 – 1918).[2] Zajímavou okolností je, že fosilie byly bohužel značně poškozené erozí a také kopyty stád dobytka, která lokalitou objevu procházela a dupala po fragmentech uvolněných ze svahu na straně stezky.

———

Stegopelta pelvic armor.jpg

Fotografie fragmentu fosilního tělního pancíře z pánevní oblasti stegopelty. Částečně srostlé osteodermy připomínají pancíř pleistocénních chudozubých savců glyptodontů, ke kterým paleontolog Roy Moodie v roce 1910 stegopeltu přirovnal. Přesnější údaje o vzezření tohoto obrněného dinosaura vzhledem k nekompletnosti fosilního materiálu bohužel nemáme. Kredit: Roy L. Moodie; Wikipedie (volné dílo)

———

I proto neměl Williston zpočátku o obrněném dinosaurovi jasnou představu. Ankylosauři nebyli na počátku 20. století ještě dobře známou skupinou ptakopánvých dinosaurů, a tak vědec přirovnal stegopeltu k dříve popsanému jurskému stegosaurovi. Zkamenělý tělní pancíř zase připodobnil ke krunýři pleistocénních savců glyptodontů. Důvodem byl fragment pancíře v pánevní oblasti, který byl stejně jako u glyptodonta částečně srostlý. Rozbor fosilií ukázal, že stegopelta byla vybavena ostrými kostěnými bodci, ale její břicho bylo poměrně nechráněné. V roce 1910 Roy Lee Moodie usoudil, že stegopelta je nejspíš velmi blízce příbuzná, ne-li totožná, se známějším rodem Ankylosaurus.[3] Ten však žil o víc než 30 milionů let později, jak dnes již bezpečně víme. Stegopelta se stala poněkud obskurním taxonem a v roce 1978 ji Walter Coombs synonymizoval s rodem Nodosaurus.[4] O dvacet let později pak stegopeltě vrátili statut samostatného rodu Kenneth Carpenter a James Kirkland, a to na základě odlišné stavby obratlů a pancíře.[5] V roce 2000 zašel ještě dál jejich kolega Tracy L. Ford, který dokonce stanovil samostatnou čeleď Stegopeltinae v rámci čeledi Ankylosauridae. Blízkým příbuzným pak měl být především rod Glyptodontopelta.[6] Dnes považuje převažující názor stegopeltu za samostatný rod s nejistými vývojovými vazbami na ostatní ankylosaury. Pravděpodobně se jednalo o zástupce čeledi Nodosauridae.[7] Stegopelta byl středně velký druh obrněného dinosaura, podle odhadů dosahoval celkové délky asi 4 metry[8] a hmotnosti v rozmezí 450 až 1000 kilogramů[9]. Je velká škoda, že tento ankylosaur nebyl objeven dříve, protože jeho zkameněliny v době objevu už stihly klimatické podmínky i kopyta dobytka značně poškodit. I to, co zbylo, však dokládá, jak zajímavým tvorem tento „dinosaurus Zdeňka Buriana“ nejspíš byl.

———

Další dochovaný fosilní materiál druhu Stegopelta landerensis v podobě kostních plátů, tvořících tělesný pancíř dinosaura, a dále několika zubů (vpravo dole). Stegopelta patřila mezi býložravé, poměrně těžkopádné nodosauridy, žijící pravděpodobně v malých stádech. Kredit: Roy L. Moodie; Wikipedie (volné dílo)

———

Short Summary in English: Stegopelta was a genus of plant-eating nodosaurid dinosaur living in what is now Wyoming about 100 million years ago. It was a middle-sized ankylosaur reaching 4 meters in length and up to 1000 kg in weight.

———

Odkazy:

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=63885

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/STEGOPELTA

http://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_s/stegopelta.php

https://equatorialminnesota.blogspot.com/2016/06/stegopelta.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Stegopelta

———

[1] Carpenter, K., and Kirkland, J. I. (1998). Review of Lower and middle Cretaceous ankylosaurs from North America. In: Lucas, S. G., Kirkland, J. I., and Estep, J. W. (eds.). Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 14: 249-270.

[2] Williston, S. W. (1905). „A new armored dinosaur from the Upper Cretaceous of Wyoming“. Science. 22 (564): 503–504. doi: 10.1126/science.22.564.503-a

[3] Moodie, R. L. (1910). „An armored dinosaur from the Cretaceous of Wyoming“. Kansas University Science Bulletin. 5: 257–273.

[4] Coombs, W., Jr. (1978). „The families of the ornithischian dinosaur order Ankylosauria“. Palaeontology. 21 (1): 143–170.

[5] Carpenter, K., and Kirkland, J. I. (1998). Review of Lower and middle Cretaceous ankylosaurs from North America. In: Lucas, S. G., Kirkland, J. I., and Estep, J. W. (eds.). Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 14: 249-270.

[6] Ford, T. L. (2000). A review of ankylosaur osteoderms from New Mexico and a preliminary review of ankylosaur armor. In: Lucas, S. G., and Heckert, A. B. (eds.). Dinosaurs of New Mexico. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 17: 157-176.

[7] Carpenter, K. (2001). Phylogenetic analysis of the Ankylosauria. In: Carpenter, K. (ed.). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press: Bloomington, 455-483. ISBN 0-253-33964-2

[8] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 40). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[9] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 230. ISBN 978-0-691-13720-9

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, Paleoart, Ptakopánví dinosauři, Výročí a ohlédnutí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *