Vydražení Stana prohrou pro vědu

…aneb Smutné svědectví nejdražší fosilie všech dob

Ačkoliv o komercionalizaci paleontologie píšu jen nerad, nyní musím udělat výjimku, a to v souvislosti s neuvěřitelným výsledkem dražby slavného kosterního exempláře druhu Tyrannosaurus rex, známého pod přezdívkou „Stan“. Tento dospělý jedinec populárního dravého dinosaura byl objeven na území Jižní Dakoty v roce 1987, a to amatérským sběratelem fosilií Stanem Sacrisonem, od něhož teropodí kostra získala také svoji přezdívku. Fosilie pak vykopal a vypreparoval tým komerčního sběratele Petera Larsona, známého také jako jednoho z objevitelů ještě proslulejšího jedince tyranosaura s přezdívkou „Sue“. Larson se svojí společností Black Hills Institute of Geological Research prodává repliky kostry Stana muzeím i soukromým zájemcům již tři desetiletí, nyní ale šla do dražby originální kostra samotná. Osobně neznám pozadí této aukce, ani se o ni příliš nezajímám (ostatně dá se o ní více dozvědět z jiných dostupných zdrojů), omezím se tedy spíše jen na komentář k samotnému výsledku dražby pro paleontologii. Jak už je dobře známo, fosilie byla dne 6. října vydražena londýnskou aukční síní Christie’s v New Yorku za rekordních a takřka dech beroucích 31,8 milionu dolarů, tedy zhruba 733 milionů Kč. Touto neuvěřitelnou sumou překonal „Stan“ dosud rekordní „Sue“ několikanásobně, ačkoliv přímé porovnání není přesné. „Sue“ byla totiž vydražena za 8,36 milionu dolarů již před dlouhými 23 lety, tedy v roce 1997. Milovníky tyranosaura možná potěší, že rekordní zápis pro nejdražší fosilii stále zůstává v zakrnělých „prackách“ druhu T. rex, jinak nám ale tato událost nedává velký důvod k radosti. Zjednodušeně řečeno, tento vědecky nesmírně cenný exemplář byl nejspíš ztracen pro vědu i veřejnost, která se mohla těšit z pohledu na něj v některé z veřejných muzejních institucí. Namísto toho pravděpodobně skončí jako potěcha pro oko několika vyvolených, velmi bohatých lidí, kteří si mohli dovolit zaplatit za něj zmíněnou astronomickou částku. Může se samozřejmě stát, že nový majitel poskytne fosilii vědcům k výzkumu nebo dokonce propůjčí některému z muzeí k dočasné či permanentní exhibici, prozatím ale předpokládejme, že tomu tak nebude. Jak už víme, situace se „Sue“ byla zcela jiná – za pomoci společností Disney, McDonald’s a některých dalších byla kontroverzní kostra zakoupena pro Field Museum of Natural History v Chicagu, kde je od roku 2000 v trvalé expozici a přístupná pro jakýkoliv druh vědeckého výzkumu. Jak ale dodává odborník na tyranosauridy Thomas Carr, je tu ještě jedna velmi nepříjemná okolnost – zatímco „Sue“ byla v době dražby prakticky neprozkoumaná, „Stan“ už se za dobu 33 let od svého objevení stal předmětem asi 48 vědeckých studií.

———

Replika „Stana“, tedy proslulého exempláře druhu Tyrannosaurus rex se sbírkovým označením BHI 3033. Odlitky této kostry byly od 90. let minulého století zakoupeny a vystaveny v množství muzeí po celém světě. Samotná kostra byla nedávno vydražena za astronomickou sumu v přepočtu bezmála čtvrt miliardy českých korun. Snímek lebky z bruselského Muzea přírodních věd, pořízená autorem blogu v únoru roku 2009.

———

Tento fakt může na první pohled působit naopak jako šťastná okolnost – pokud „Stan“ již byl takto intenzivně prozkoumán a poznán, nebude už přece jeho ztráta pro vědu tolik bolestná. Opak je bohužel pravdou, a to z důvodu jistých formalit při vědecké práci s cennými fosilními exempláři. Mimo jiné je totiž vyžadováno, aby předmět výzkumu byl stále k dispozici pro ověření údajů ve vědeckých pracích obsažených (měření délky a obvodu či objemu jednotlivých kostí; odebírání vzorků pro histologické, chemické, radiometrické  a další analýzy, apod.). Pokud již „Stan“ nebude v tomto smyslu k dispozici, vědci nejen nemohou provádět další výzkumy, ale znehodnoceny budou i výsledky mnoha studií, které již byly v minulosti formálně publikovány! To může mít poměrně výrazný negativní dopad na další výzkum druhu T. rex i teropodních dinosaurů obecně. Mimochodem, „Stan“ není v tomto směru prvním exemplářem tyranosaura, podobný osud měl v roce 2009 také jedinec s přezdívkou „Samson“. Ten byl ve zmíněném roce prodán soukromému zájemci a v současné době se má údajně nacházet v sídle jakési korporace na území Spojených států amerických – nepřístupný vědcům i široké veřejnosti. Již zmíněný paleontolog Thomas Carr osobně odmítá studovat exempláře vlastněné v soukromých sbírkách, a to i přesto, že někteří majitelé by mu přístup k nim povolili. Carr nejedná jen ze zásadových pohnutek, jeho pozice je i praktická – výzkum privátně vlastněných fosilií skýtá značné nebezpečí v tom, že přístup k nim může být doslova ze dne na den přerušen vůli majitele a náročný výzkum tak může být snadno zmařen. Navíc podmínky uložení fosilií mohou být nevyhovující nebo dokonce neakceptovatelné pro vědeckou práci – fosilie například mohou být nevhodně smontovány, upraveny či poškozeny apod. Privátně vlastněné kostry jsou zkrátka pro vědu velmi nejistým a potenciálně nebezpečným či nepřesným zdrojem informací. Jistý etický aspekt spočívá i v prosté skutečnosti, že zkameněliny jsou historickou přírodní památkou, která by měla sloužit vzdělávacím účelům a těšit se z nich má i široká veřejnost, nikoliv pouze několik vyvolených s takřka neomezenými finančními rozpočty. Sběr fosilií za účelem komerčního zisku je tedy přinejmenším morálně problematický. Dovolím si zde nicméně drobnou poznámku – musíme rozlišovat mezi „lajdáky“ a naopak zkušenými komerčními sběrateli fosilií, kteří jsou schopní cenné nálezy odborně vykopat a zrestaurovat. Zachovají přitom i všechny podstatné informace o nálezových podmínkách, nezbytných pro vědecké ocenění nálezu. Takoví sběratelé – zvláště pokud jsou ochotní poskytnout fosilie pro vědecký výzkum – jistě mají nárok na určité ocenění a respekt ze strany paleontologické komunity.

———

„Stan“ (fialová silueta) byl dospělým tyranosaurem, dosahujícím délky asi 11,7 metru a hmotnosti přes 7 tun. Nebyl tedy tak velký, jako obří exempláře „Sue“ (červená silueta) nebo „Scotty“. Přesto prvního zmíněného jedince vydraženou částkou výrazně překonal a stal se tak nejdražší fosilií v historii. Bohužel se tak připojil ke smutnému zástupu zhruba dvaceti cenných exemplářů tyranosauroidů, které skončily v soukromých rukách a prakticky také „mimo dosah“ paleontologické vědy. Kredit: KoprX; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Je totiž smutnou pravdou, že nebýt lidí, jako je Peter Larson, tisíce cenných zkamenělin by navždy zmizely z povrchu zemského. Nebyly by totiž včas nebo vůbec objeveny a eroze by je nakonec zničila. Je stále lepší variantou mít k dispozici alespoň „problematický“ objev, než objev žádný. Sbírání dinosauřích zkamenělin se ale nesmí proměnit v prvoplánově komerční záležitost, poskytující živobytí nepříliš pečlivým pátračům po vzácných částech dinosauřích koster. Takoví lidé jsou schopni vysekat z horniny jen dobře dochovanou lebku tyranosaura, triceratopse nebo třeba alosaura a zbytek kostry ponechat „ladem“ (což se rovná naprosté likvidaci fosilie z hlediska jejího vědeckého významu). Dalším nepříznivým aspektem těchto okolností je jakési přenesení dosud výsostné funkce muzeí pro konzervaci a péči o cenné fosilie, jelikož v posledních letech přibývá kompletních dinosauřích koster umístěných (naoko s odbornou preparací a fundovanou instalací) v soukromých budovách, palácích nebo rezidencích soukromých korporací, firem a bohatých jednotlivců. Co je však ještě horší, poslední dobou dochází k nenapravitelnému porušení křehké rovnováhy a tiché spolupráce mezi paleontology a majiteli soukromých pozemků, umožňujících paleontologům provádět výzkum. To se týká zejména západu Spojených států, ale i některých oblastí v Evropě. Ruku na srdce – nechali byste vy, jako relativně chudí rančeři v Montaně nebo Wyomingu, zcela zdarma či jen za symbolický poplatek vykopat a odvézt dinosauří kostru, jejíž cena se může vyšplhat až na miliony dolarů? Vědecký tým z některého z muzeí či univerzit by vám mohl nabídnout až několik tisíc dolarů, rozhodně ale ne miliony, které by perfektní kostra přinesla majiteli v dražbě. Hrozí tedy, že výzkum na soukromých pozemcích v USA bude jejich majiteli přednostně svěřován komerčním sběratelům, kteří jim nabídnou podstatně zajímavější sumu peněz za potenciálně cenné nálezy. Někdo by mohl namítnout, že „dinosauří černý trh“ a pašování fosilií je jen okrajový jev a týká se spíše zemí, jako je Mongolsko a Čína, ale tak tomu není. Už začátkem roku 2015, tedy před bezmála šesti lety, existovalo jen v rámci tyranosauroidů 15 exemplářů, prodaných za nemalé peníze ve veřejné dražbě. Kromě známých případů, jako je „Sue“ nebo „dinosauří duelanti z Montany“, je to například také holandský exemplář s přezdívkou „Trix“, zakoupený nedávno za sumu 5 milionů eur. A to je jen špička ledovce, bohužel. Některé prodané tyranosauří exempláře jsou přitom mladými, nedospělými jedinci, což je ještě smutnější skutečnost, protože se tak ztrácejí nesmírně cenná data o ontogenezi, morfologických variacích růstu a mnoha dalších aspektech paleobiologie tyranosauridů. Jak tedy celou úvahu uzavřít? Nevzdávejme se naděje na budoucí nápravu alespoň některých okolností tohoto neblahého trendu a doufejme, že kouzlo objevování dávno zaniklých světů nebude v čím dál větší míře podrobováno myšlence komerčního profitu.

———

Rekonstruovaná kostra „Sue“ (FMNH PR 2081), jednoho z největších a nejkompletnějších známých exemplářů druhu Tyrannosaurus rex. Fosilii objevila roku 1990 Susan Hendricksonová a o sedm let později byla po četných právních bitvách vydražena za víc než 8 milionů dolarů. Až do dražby „Stana“ to byl absolutní rekord z hlediska peněžního obnosu, zaplaceného za zkamenělinu. Vedle sumy, kterou anonymní kupec zaplatil nyní, je to však poměrně skromná částka. Která kostra asi bude vydražena příště a za kolik? Kredit: Vladimír Rimbala, z knihy autora Dinosauři od Pekelného potoka.

———

Short Summary in English: Recently, a specimen of Tyrannosaurus rex nicknamed „Stan“ has literally shattered a record for the most expensive fossil ever sold; it was bought by an anonymous private person for nearly 32 million dollars. That makes it by far the most expensive dinosaur fossil ever sold at a public auction.

———

Odkazy

https://www.bbc.com/news/science-environment-54448994

https://www.livescience.com/stan-tyrnanosaurus-rex-dinosaur-auction.html

https://tyrannosauroideacentral.blogspot.com/2020/10/the-disaster-of-our-own-making.html

https://tyrannosauroideacentral.blogspot.com/2015/02/tyrannoethics-4-naturalis-t-rex-t-rex.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Specimens_of_Tyrannosaurus

———

3 komentáře

Filed under O dinosaurech obecně, Recenze a hodnocení, Rekordy a statistika, Teropodní dinosauři, Ze života

3 Responses to Vydražení Stana prohrou pro vědu

  1. Lukáš Vymětal

    Čekal jsem toho dne na výsledek dražby , ale bylo mi předem jasné, že odhadovaná částka 6-8 m.$ je mimo…ale takovej vysledek jsem opravdu nečekal…prvni co mě napadlo, krom toho že jsme pravděpodobně přišli o nejkrasnějšího jedince druhu T-rex vůbec…(alespoň pro mě… díky jeho krásně zachovalé lebce), tak že nás tahle dražba pravděpodobně připraví o další jedinečné kusy…jelikož ukázala jejich cenu… ….tak snad se pletu…tohle je pro mě opravdu smutné….ale ještě stále doufám, že Stan bude někde vystaven na veřejnosti…i když to není moc pravděpodobné…. nevím…pro mě je to jako by milovníkům Paříže sebrali eifelovku…. ne…je to mnohem horší!!! a to jsem ještě v pozici toho milovníka Paříže, co v Paříži ještě nebyl….

    • *

      pokud jde o Paříž (i Eifelovu věž), nemáte zase až tolik čeho litovat. Byl jsem tam mnohokrát a už před deseti lety to bylo dost páchnoucí místo. Jinou věcí je ovšem prodej fosilií, tam jde o opravdovou ztrátu. Z mého pohledu to není ani tak o tom, že jsou tím (díky nemožnosti přezkoumat) poškozeny už hotové studie a případně kariéra dotyčných vědců. Jde spíše o to, že se objevují nové a nové metody výzkumu a pro ty jsou prodané fosilie obvykle ztraceny. A nejde jen o tak známé soubory fosilií, jako je Stan a podobně kompletní jedinci. Jde i o řady mnohem menších a nekompletních fosilií. Poškození může být i třeba nevhodnou konzervací (z dnešního pohledu) která třeba znemožní použít právě odběr vzorků. Je sice hezké, že vám nový majitel umožní přístup k fosilii, kterou si „vyzdobil“ vstupní halu, ale pokud ji napatlal něčím, co už předem kontaminuje fosilizované kosti, je vám to celkem k ničemu. A to ani nemluvím o možnosti, že si fosilii koupí bohatý „sběratel“ třeba z Asie a ve víře, že mu to podpoří jeho mužnost ji rozemele a prožene zažíváním. Ona podstatná část pozůstatků třeba gigantopitéka byla získána z čínských lékáren ve dvacátých letech. A „dračí kosti“ patří v některých zemích pořád k „tradiční medicíně. Prostě odprodej do soukromých rukou je věc opravdu nevhodná, bez ohledu na to, kde a na čím pozemku, případně kým, byla dotyčná fosilie nalezena.

  2. Vixei

    Na jakékoliv dražbě bohatými lidmi čehokoliv fosilního (a nejen toho), co patří do muzeí a do rukou odborníků, mě nejvíce štve, že se takové peníze mohli a měli použít úplně jinak, například na ochranu moří, oceánů. Ale ono ne…

    Až je mi z toho špatně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *