Dinosauří oběti druhé světové války

…aneb 80. výročí zničení Přírodovědného muzea v Mnichově

Psal se 24. duben roku 1944 a nacistická válečná mašinérie už nebyla schopna zabránit konečné vojenské porážce Třetí říše, ačkoliv ta měla přijít až za další dlouhý rok. Právě v ten den se konal jeden z dalších plošných bombardovacích náletů na území říše, konkrétně pak i na bavorský Mnichov.[1] Nešťastnou okolností pro paleontologii byla skutečnost, že se zde nacházela i budova Staré Akademie (Alte Akademie) a v ní umístěná Bavorská státní sbírka paleontologie a historické geologie. Tento ústav patřil k nejvíce respektovaným vědeckým pracovištím v celém Německu a dokonce i na světě. Ve svých prostorách s vysoko položenými stropy uchovával také sbírky křídových fosilií z egyptské Sahary, mezi nimi například i 95 milionů let staré typové exempláře tak známých dinosaurů, jako jsou obří teropodi Spinosaurus aegyptiacus, Carcharodontosaurus saharicus či Bahariasaurus ingens nebo titanosaurní sauropod druhu Aegyptosaurus baharijensis.[2] Na objevu těchto dinosaurů v sedimentech geologického souvrství Baharíja se výrazně podílel i náš „krajan“ německé národnosti Richard Markgraf (narozený v dnes již neexistujícím hornickém městě Přísečnice v Krušných horách), a to v letech 1910 až 1914.[3] Markgraf pracoval pro německého paleontologa a aristokrata v jedné osobě, barona Ernsta Stromera von Reichenbach (1871–1952). Stromer tyto fosilie prozkoumal a formálně popsal v meziválečném období, kdy ještě nemohl tušit, že další světová válka přinese záhubu dvěma z jeho tří synů a také jeho cenným egyptským fosiliím.[4] O této historii už jsem psal na blogu stručně před 15 lety, dovolím si zde pouze několik doplnění. Stromerovy fosilie byly vzhledem k průběhu první světové války a následné porážce Německa zadrženy Egyptskou geologickou službou a do Berlína dorazily až v roce 1922. V průběhu cesty byly některé z nich navíc značně poškozené, takže baron musel dlouhé roky rozbité fragmenty třídit, vzájemně pracně přiřazovat a nakonec i mnohé slepovat.[5] Zejména proto byli slavní egyptští dinosauři s výjimkou spinosaura (popsaného již roku 1915) formálně popsáni až ve 30. letech minulého století, konkrétně Carcharodontosaurus (předtím mylně řazený do „odpadkového“ rodu Megalosaurus) v roce 1931[6], Aegyptosaurus v roce 1932[7] a Bahariasaurus v roce 1934[8]. Stromer však zkoumal a popisoval i mnohé další fosilní exempláře, a to jak dinosaury (například lopatku a obratle dosud nepopsaného rebbachisauridního sauropoda), tak třeba i pravěké želvy (rod Apertotemporalis) nebo rozmanité krokodýlovité plazy (rody Aegyptosuchus, Libycosuchus, Stomatosuchus).[9]

———

Baron Ernst Stromer von Reichenbach, pózující s fosilním femurem (stehenní kostí) záhadného obřího teropoda druhu Bahariasaurus ingens. I tato fosilie byla později zničena při bombardovacím náletu na Mnichov v dubnu roku 1944, snímek pochází pravděpodobně z roku 1934. Kredit: William Nothdurft, Josh Smith: The Lost Dinosaurs of Egypt. New York: Cosmos Studios, 2002; Wikipedia (volné dílo)

———

S rostoucí mocí nacistů však začal být jeho život komplikovaný, protože jako jeden z mála německých šlechticů v podstatě otevřeně odporoval nacistickému režimu. Odmítal například zpřetrhat vazby s vědeckými kolegy židovského původu a stejně tak nehodlal vstoupit do národně socialistické strany. Jako příslušník staré německé šlechty byl sice nejhoršího ušetřen, jeho finanční situace však začala být velmi špatná a nacisté nakonec našli způsob, jak se vzpurnému baronovi pomstít. Všichni tři Stromerovi synové (Ulman, Wolfgang a Gerhart) byli posláni na východní frontu a dva z nich se konce války nedožili. Třetí syn (Wolfgang) pak strávil mnoho let v sovětském zajetí a do Německa se vrátil až v roce 1950, když už dávno nikdo nevěřil, že by ještě mohl být naživu. Velkou pohromu pro Stromera však znamenala také jiná ztráta během světové války, a to když bylo jeho takřka celoživotní dílo v průběhu několika minut zcela zničeno. I v tomto případě byl na vině fakt, že Stromer se ocitl v nemilosti u nacistického režimu. Když bylo zahájeno pravidelné bombardování velkých německých měst spojeneckými letadly, Stromer opakovaně žádal příslušné úřady o bezpečnostní opatření pro své fosilní sbírky.[10] To spočívalo v převezení kolekcí na bezpečnější místo, například do solných dolů nebo jeskyní, případně jen do menších měst, která nebyla pravděpodobným cílem spojeneckých bomb. Stromerovy žádosti však byly takřka automaticky zamítány. A tak ke škodě světové paleontologie nakonec nastalo nevyhnutelné – byl právě večer 24. dubna roku 1944. Celkem 244 bombardérů Avro 683 Lancaster a 16 bojových letounů de Havilland DH.98 Mosquito se účastnilo tohoto osudového náletu, který doprovázelo počáteční špatné počasí, silná německá protiletadlová obrana a zdařilý trik pro odvedení pozornosti obránců (kdy britské bombardéry zmátly německé stíhače předstíraným kurzem letu na italský Milán). Celou věc Němcům komplikovala také skutečnost, že ve stejné době probíhal ještě větší bombový nálet na průmyslové město Karlsruhe nedaleko francouzských hranic, a toho se zúčastnilo dokonce 637 bombardérů RAF. Německé stíhačky, které vyrazily bránit Karlsruhe, už pak neměly dostatek paliva pro návrat a obranu Mnichova.

———

Skupina těžkých bombardérů Lancaster při jedné ze svých válečných misí v roce 1944. Podobně vypadal také útok na Mnichov, při kterém byly zničeny také vědecky cenné fosilie egyptských dinosaurů, popsané Ernstem Stromerem. Kredit: Royal Air Force official photographer; Wikipedia (volné dílo)

———

Bombovému útoku na Mnichov velel slavný válečný pilot Leonard Cheshire (1917–1992) z 617. perutě RAF[11], který vedl celou leteckou sestavu přes hrabství Kent, Belgii a jižní Německo směrem k Mnichovu. Lancastery byly obávané bombardéry, které dokázaly koncem války unést přes 10 tun bomb, byly výborně vyzbrojené a dokázaly dobře manévrovat. Cheshire sám byl velmi odvážným a zkušeným pilotem, oceněným prestižním Viktoriiným křížem a dalšími vyznamenáními, který byl v rámci splnění mise ochoten riskovat svůj život. S vysokou přesností udeřil ve svém letounu Mosquito na centrum Mnichova a kromě nádraží i jeho strategického okolí zaútočil také na budovu se sídlem zdejšího gestapa a zároveň i na budovu Staré akademie. Lancastery vysoko nad ním mezitím vyprazdňovaly své zásoby bomb a rozpoutaly děsivou zkázu, které nemohly uniknout ani ničím nechráněné fosilní sbírky egyptských křídových obratlovců. Útok proběhl ve dvou vlnách, které dělilo od sebe několik minut. Spojenecká letadla se následně za neustálé protiletadlové palby a všudypřítomných flaků vracela s minimem paliva v nádržích, nakonec se ale všem podařilo bezpečně přistát na letišti RAF Manston v hrabství Kent. Situaci ještě stihl zdramatizovat útok osamělého německého letounu na toto letiště, odehrávající se právě v době příletu spojeneckých bombardérů, naštěstí se ale stáhl právě včas na to, aby mohly „domácí“ letadla už jen se zbytky paliva v nádržích bezpečně přistát.[12] V centru Mnichova byla situace pochopitelně jiná. Ještě počátkem roku 1944 se jednalo o krásné město s širokými ulicemi a majestátními starobyle vyhlížejícími budovami v neoklasicistním, typicky monumentálním stylu. Jednou z těchto budov byla i Stará akademie, která zabírala bezmála celý jeden městský blok. Tato historická budova s renesanční fasádou a čtyřmi vnitřními nádvořími byla založena ve druhé polovině 16. století vévodou Vilémem V. Bavorským a v době útoku na Mnichov měla za sebou dějiny čítající již zhruba tři a půl století. Hlavní vchod do této majestátní budovy, známé také jako Wilhelminum, se nacházel v ulici Neuhauserstrasse, od hlavního nádraží přitom nebyl vzdálen ani celý kilometr. Útok bombardérů oficiálně skončil 25. dubna v 1 hodinu a 40 minut ráno. V tu dobu už z fosilních sbírek Staré akademie nezbylo téměř nic…a právě takto se odehrála největší „dinosauří“ válečná ztráta v dějinách.[13]

———

Snímky centrální části Mnichova z roku 1945 (vlevo) a 1989. Na starším snímku je dobře patrný ohromný rozsah škod, které byly zaviněny o rok dříve podniknutým spojeneckým náletem. Kredit: F McGady; Wikipedia (volné dílo)

———

Short Summary in English: In April 24th, 1944, towards the end of World War II, the vast majority of Ernst Stromer’s precious fossil collection from Egypt – including the only known skeletons of a giant theropod Spinosaurus and sauropod Aegyptosaurus – was completely destroyed when the building Alte Akademie in Munich was bombed (as was the whole center of Munich) by the Allied Royal Air Force during one of the many raids of that time.

———

Odkazy:

https://carnegiemnh.org/the-strange-saga-of-spinosaurus-the-semiaquatic-dinosaurian-superpredator/

https://pastinthepresent.wordpress.com/2014/02/06/world-war-iis-oldest-casualties/

https://paulsereno.uchicago.edu/exhibits_casts/exhibits/spinosaurus_lost_giant_of_the_cretaceous/

https://www.lindahall.org/about/news/scientist-of-the-day/ernst-stromer/

http://www.wwiiaircraftperformance.org/24april44.html

———

[1] Bauer, R. (1987). Fliegeralarm – Luftangriffe auf München von 1940 bis 1945. Munich: Hugendubel.

[2] Stromer, E. (1915). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec. Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.

[3] Stromer, E. (1932a). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltierreste der Baharîje-Stufe (unterstes Cenoman). 11. Sauropoda. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung, Neue Folge. 10: 1-21.

[4] Smith, J. B.; et al. (2001). A giant sauropod dinosaur from an Upper Cretaceous mangrove deposit in Egypt. Science. 292 (5522): 1704–6.

[5] Smith, J. B.; et al. (2006). New information regarding the holotype of Spinosaurus aegyptiacus Stromer, 1915. Journal of Paleontology. 80 (2): 400–406.

[6] Stromer, E. (1931). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharîjestufe (unterstes Cenoman). 10. Ein Skelett-Rest von Carcharodontosaurus nov. gen (PDF). Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung. Neue Folge. 9: 1–23.

[7] Stromer, E. (1932a). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltierreste der Baharîje-Stufe (unterstes Cenoman). 11. Sauropoda. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung, Neue Folge. 10: 1-21.

[8] Stromer, E. (1934). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 13. Dinosauria (PDF). Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung n.f.. 22: 1–79.

[9] Stromer, E. (1925). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 7. Stomatosuchus inermis Stromer, ein schwach bezahnter Krokodilier und 8. Ein Skelettrest des Pristiden Onchopristis numidus Haug sp. (PDF). Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung. 30 (6): 1–22.

[10] Web http://www.strangescience.net/stromer.htm

[11] Web https://www.raf.mod.uk/our-organisation/squadrons/617-squadron/

[12] Nothdurft, W.; et al. (2003). The Lost Dinosaurs of Egypt (2nd edition). Random House Publishing Group.

[13] Ibrahim, N.; et al. (2020). Geology and paleontology of the Upper Cretaceous Kem Kem Group of eastern Morocco. ZooKeys. 928: 1–216.

———

Leave a Comment

Filed under Dějiny paleontologie, Sauropodní dinosauři, Teropodní dinosauři, Výročí a ohlédnutí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *