Kolik opravdu známe dinosaurů

…aneb Aktuální statistika k lednu roku 2026

Když jsem před více než dvaceti lety na zkoušku zakládal svůj „Dinosauří blog“, mým vůbec prvním příspěvkem byla „dinosauří statistika“, tedy jakési číselné hraní se součty tehdy známých rodů dinosaurů, počty dinosaurů na jednotlivých kontinentech, v jednotlivých státech, dinosauřími rody podle geologických věků, roky podle množství popsaných nových rodů a spoustou dalších údajů. Od té doby se samozřejmě mnohé změnilo (například přibylo i několik stovek nově popsaných dinosauřích rodů) a na novější, přehlednější a hlavně přesnější statistice průběžně pracuji od roku 2015. Poradním hlasem mi byl ze začátku můj dlouholetý kamarád, paleontolog Dan Madzia, což se jistě také počítá. Statistiku stále průběžně aktualizuji a nové druhy jsou pravidelně přidávány. Kromě vědeckého jména a roku popisu ve statistice nechybí ani údaje o systematickém zařazení, přesném místě nálezu, době, kdy daný druh žil, jeho udávaných rozměrech (délce a hmotnosti – jsou-li k dispozici), a to vše pouze z ověřených odborných zdrojů. Nyní z této zatím nezveřejněné práce již potřetí zveřejním alespoň některé základní informace, které mnozí čtenáři jistě ocení. Pojďme se na ně tedy podívat.

———

———

Celkový počet vědecky platných druhů druhohorních neptačích dinosaurů činí k datu 20. 1. 2026 zhruba 1586. Mírná nepřesnost (přibližně ±0,1 %) je zde dána tím, že přibližně u desítky druhů je jejich přesná taxonomická příslušnost nebo vědecká platnost (validita) některými důvěryhodnými zdroji uznávána a jinými zase zpochybňována.[1] Nicméně počet více než patnácti stovek vědecky platných dinosauřích druhů je nezpochybnitelný. Jaký je to rozdíl například jen od časů prvního Jurského parku na počátku 90. let minulého století, kdy bylo známo pouze něco přes 300 dinosauřích druhů! Od ještě mnohem vzdálenější doby prvního vědeckého popisu druhohorního neptačího dinosaura (kterým byl teropod Megalosaurus, představený Williamem Bucklandem v únoru 1824)[2] tak máme průměrně každý rok popsáno v průměru 7,89 nového dinosauřího druhu. Samozřejmě je však obrovský nepoměr mezi prvními přibližně 170 lety výzkumu a posledními třemi dekádami, kdy dochází doslova k explozi nových objevů.[3] Například jen v rekordním roce 2010 bylo formálně popsáno přes 60 nových rodů druhohorních dinosaurů a průměrně je každý rok popisováno přes čtyřicet dalších. Přibližně 1303 z 1586 druhů (tedy 82,16 %) je vědecky platných nebo potenciálně vědecky platných, zbývajících zhruba 283 (17,84 %) jsou pak druhy pochybné nebo se jedná o mladší synonyma.

———

———

Počet podle kontinentů je již dlouhodobě stejný a jasně v něm dominuje Asie. Na jejím území bylo k tomuto datu vědecky popsáno hned 561 druhů, což odpovídá (ze započítaných 1586 druhů) asi 36,0 % z celku. Severní Amerika je jasně druhá se 394 druhy, což odpovídá zhruba 25,3 procentům z celkového počtu. Následuje Evropa s 237 druhy (15,2 %) a s miniaturním odstupem za ní Jižní Amerika s 229 druhy (14,7 %). Afrika zatím „nabídla“ světu 107 dinosauřích druhů (6,9 %) a Austrálie s pouhými 24 druhy dosahuje jen na 1,5 % z celkového počtu. Nejméně druhů má na svém kontě zatím ledová Antarktida, která s šesti vědecky popsanými druhy nedosahuje ani půl procenta z celku.[4] Tento stav ale samozřejmě vůbec neodpovídá skutečné bohatosti jednotlivých pevninských celků, co se dinosauřích fosilií týká. Zatímco Evropa a Severní Amerika jsou do značné míry detailně prozkoumány, Antarktida prakticky vůbec (Afrika a Jižní Amerika s Austrálií na tom jsou jen o trochu lépe).[5] Díky tomu mají dnešní kontinenty na severní polokouli nesrovnatelně více objevených dinosauřích fosilií a popsaných jejich platných druhů (v poměru zhruba 1192 ku 394). Mimochodem, na svoji rozlohu má nejvíce popsaných druhů Evropa (průměrně 1 druh na 42 979 km², nejméně pak dle očekávání Antarktida s jedním druhem na rozlohu 2 366 667 km²). Z jednotlivých států vede jasně Velká Británie s jedním druhem na 2572 km² plochy, následovaná Portugalskem (3689 km²) a Lesothem (6071 km²). Naopak nejhůře ze započítaných států je na tom kromě Antarktidy a Grónska široširé Rusko s jedním druhem dinosaura na každých průměrných 1 315 250 km² plochy.

———

———

Ještě zajímavější je pak seřazení jednotlivých států podle počtu platných dinosauřích druhů, popsaných na jejich území. Výsledek je do značné míry stále velmi podobný tomu, který mi vyšel u staré statistiky již před téměř dvaceti lety. Na prvním místě je stále Čína, nyní již s 347 druhy (21,8 %). Ta je velmi těsně následována dřívějším „lídrem tabulek“, Spojenými státy americkými, a to s počtem 307 druhů (19,3 %). Na třetím místě je již s odstupem Argentina se 180 druhy (11,3 %). Následuje Mongolsko se 108 druhy (6,8 %) a kousek za ním s 95 druhy první evropský stát Velká Británie (6,0 %). „Velkou šestku“ nejbohatších států z hlediska množství popsaných dinosauřích nálezů pak doplňuje s 83 druhy (5,2 %) Kanada. Následuje velký seskok o rovných čtyřicet druhů až k Brazílii s počtem 43 druhů (2,7 %), dále se v tabulce nachází Španělsko se 38 druhy (2,4 %), Jihoafrická republika s rovnou třicítkou druhů (1,9 %) a Indie s Francií shodně s 29 druhy (1,8 %). Přes dvacítku druhů se v současnosti dostává ještě Portugalsko (25 druhů), Austrálie (24 druhů) a Německo, které má na svém území evidovánu rovnou dvacítku druhů. Africký Niger má druhů 18, zatímco Tanzanie a Uzbekistán 16. Maroko s Rumunskem mají druhů 15, zatímco Japonsko a Mexiko shodně 14 a Thajsko s Ruskou federací 13. Přeskočme však nyní výčet až k České republice, která se s jediným popsaným druhem (Burianosaurus augustai) nachází aktuálně na sdíleném 46. – 55. místě (necelých 0,1 %). V současnosti jsou vědecky platné druhy popsány již z padesáti pěti států světa, z toho devatenácti evropských, patnácti asijských, jedenácti afrických, sedmi jihoamerických a tří severoamerických. Prvních šest zemí dává přitom dohromady celých 70,3 % všech popsaných dinosauřích druhů.

———

———

Podle systematického zařazení jasně početně vedou plazopánví dinosauři (Saurischia) nad ptakopánvými (Ornithischia), a to konkrétně svými 984 druhy vůči 593. Plazopánví (teropodi a sauropodomorfové) tedy počtem svých popsaných druhů „vedou“ v poměru 62,40 % ku 37,60 %. Konkrétněji jsou jasně vedoucí skupinou teropodní dinosauři s 554 druhy (35,1 % – představují tedy více než třetinu všech známých dinosaurů), následovaní sauropody s 356 druhy (22,6 %) a ornitopody s 249 druhy (15,8 %). Další v pořadí jsou rohatí dinosauři se 123 druhy (7,8 %) a ankylosauři se 105 druhy (6,7 %). Následují sauropodomorfové mimo vlastní sauropody (76 druhů; 4,8 % – celá skupina Sauropodomorpha by tedy zahrnovala 432 druhů, což činí 27,4 %), dále stegosauři (32 druhů; 2,0 %) a pachycefalosauři (28 druhů; 1,8 %). Poslední přirozenou skupinou jsou heterodontosauři s celkově 8 druhy (0,5 %).[6] 46 zbývajících druhů, tedy necelá tři procenta z celku, pak dosud není možné přesněji systematicky zařadit (jedná se zejména o Ornithischia indet.). Toto rozdělení samozřejmě odpovídá klasickému třídění dinosaurů, nikoliv podstatně novějšímu (a ne nutně správnému) pohledu z posledních deseti let.[7] Druhohorní neptačí dinosauři existovali po dobu nejméně 167,2 milionu let.[8] V průměru tedy žilo v každém milionu let druhohorní éry (počínaje obdobím svrchního triasu, dobou před 233,2 miliony let a konče dobou terminální křídy před 66,0 milionu let) asi 9,5 druhu dinosaura. Ve skutečnosti však známe drtivou většinu dinosauřích druhů až z období pozdní svrchní křídy (geologické stupně/věky kampán a maastricht, před 84 až 66 miliony let).[9]

———

———

Co se týká počtu dinosaurů podle počátečních písmen jejich rodových jmen (kde započítáváme druhy, takže jednotlivá rodová jména se mohou vyskytnout vícekrát), pak je pořadí následující: 1. A (177); 2. S (143); 3. P (129); 4. C (111); 5. T (108); 6. M (98); 7. B (77); 8. L (75); 9. D (73); 10. G (60); 11. H (58); 12. E (56); 13. N (54); 14. O (46); 15. K (44); 16. R, I (34); 18. Y (31); 19. J (30); 20. V, Z (27); 22. F (24); 23. X (22), 24. U (19); 25. W (15); 26. Q (14).

Stále tedy jasně „dominuje“ první písmeno v abecedě se 177 položkami, přes stovku se dostávají ještě písmena S, P, C a T. Písmeno M se pak stovce výrazně přibližuje. Pouze tři písmena abecedy mají naopak méně než 20 položek, nejméně z nich potom Q se čtrnácti dinosauřími rodovými jmény. Písmena W, X, Y, Q a Z vděčí za relativně velkou početnost (i přes jejich pozici spíše ke konci přehledu) zejména ohromnému množství objevů v Číně – anglický přepis mnoha čínských názvů totiž začíná obvykle právě těmito písmeny. Český taxon Burianosaurus augustai přispívá druhému písmenu v pořadí abecedy a je tak jedním ze 77 druhů, jejichž rodové jméno začíná právě touto literou.[10]

———

———

V představování statistiky a jejím dalším vyhodnocování by se samozřejmě dalo ještě dlouho pokračovat, pro účely jakéhosi „přehledového“ příspěvku však výše uvedené údaje nejspíš postačí. I ty jsou ostatně více než výmluvné z hlediska toho, v jak úžasném období pro nové objevy a výzkumy vyhynulých tvorů dnes žijeme. A to se samozřejmě zdaleka netýká jen dinosaurů a pouze „naší“ pojednávané druhohorní éry. I proto budou další údaje z autorovy dinosauří statistiky v příspěvcích na tomto blogu ještě nepochybně následovat.

———

———

[1] Wang, S. C.; Dodson, P. (2006). Estimating the Diversity of Dinosaurs. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 103 (37): 13601–13605.

[2] Buckland, W. (1824). Notice on the Megalosaurus or great Fossil Lizard of Stonesfield. Transactions of the Geological Society of London. 2. 1 (2): 390–396.

[3] Starrfelt, J.; Liow, L. H. (2016). How many dinosaur species were there? Fossil bias and true richness estimated using a Poisson sampling model. Philosophical Transactions of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 371 (1691): 20150219.

[4] Lamanna, M. C.; et al. (2019). Late Cretaceous non-avian dinosaurs from the James Ross Basin, Antarctica: description of new material, updated synthesis, biostratigraphy, and paleobiogeography. Advances in Polar Science. 30 (3): 228–250.

[5] Chiarenza, A.; et al. (2022). Climatic constraints on the biogeographic history of Mesozoic dinosaurs. Current biology. 32 (3): 570-585.e3.

[6] Butler, R.; et al. (2009). The diversity and phylogenetic position of Heterodontosauridae: implications for the early ornithischian dinosaur radiation. Journal of Vertebrate Paleontology. 29: 73A–73A.

[7] Baron, M. G.; Norman, D. B.; Barrett, P. M. (2017). A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution. Nature. 543 (7646): 501–506.

[8] Langer, M. C.; Ramezani, J.; Da Rosa, Á. A. S. (2018). U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil. Gondwana Research. 57: 133–140.

[9] Ramezani, J.; et al. (2022). Calibrating the zenith of dinosaur diversity in the Campanian of the Western Interior Basin by CA-ID-TIMS U–Pb geochronology. Scientific Reports. 12 (16026).

[10] Madzia, D.; Boyd, C. A.; Mazuch, M. (2018). A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 967–979.

———