Hypacrosaurus, ten skoro nejvyšší ještěr

…aneb Ohlédnutí za velmi zajímavým hadrosauridem

Jeho rodové jméno v překladu skutečně znamená „Skoro nejvyšší ještěr“, a to proto, že Barnum Brown, který v roce 1910 objevil jeho první fosilní pozůstatky, usoudil, že byl jen o trochu menší než (geologicky mladší) Tyrannosaurus rex. Kachnozobý dinosaurus ze skupiny lambeosaurinů ale nabízí mnohem víc zajímavostí než jen svoji velikost, která mimochodem nebyla nijak výjimečná (celková délka je odhadována na devět metrů a hmotnost kolem 4 metrických tun). Rozlišovacím znakem dinosaura jsou velmi vysoké výběžky obratlů v dorzální části páteře, které mu zaživa propůjčovaly vjem vysokého hřbetu. Lebeční hřeben byl u dospělých jedinců podobný „přilbicovitému“ hřebenu u rodu Corythosaurus, navrchu byl ale poněkud špičatější a širší do stran. Jinak se hypakrosaurus svojí kosterní anatomií od příbuzných druhů hadrosauridů příliš nelišil. Jeho zkameněliny jsou objevovány v kanadské provincii Alberta a ve státě Montana (USA), vědecky popsán byl v roce 1913. Mnohem lepší povědomí o tomto rodu však máme až od 90. let minulého století, kdy byla objevena jeho hnízda, vajíčka i embrya, což umožnilo zmapovat reprodukční chování a ranou ontogenezi tohoto rodu. V roce 1994 byl také popsán nový druh hypakrosaura, k původnímu H. altispinus přibyl ještě H. stebingeri. Jeho holotyp je nyní umístěn v expozici Museum of the Rockies v Bozemanu (viz první snímek). Nejblíže příbuznými rody jsou mu Lambeosaurus, Corythosaurus a Olorotitan. Hypakrosauři žili v době před asi 76 – 67 miliony let (geologické stupně kampán až maastricht) a jsou dnes významnou součástí fosilního materiálu, získávaného ze souvrství Horseshoe Canyon a Two Medicine. Stejně jako jejich příbuzní byli významnými a početnými stádními býložravci, kteří nejspíš tvořili preferovanou kořist pro velké smečkové tyranosauridní teropody rodu Albertosaurus a Daspletosaurus (viz druhý snímek). Výzkum ukázal, že například na jednom nalezišti v Montaně zahubil celé stádo těchto dinosaurů (H. stebingeri) spad vulkanického popela po jedné z velkých erupcí. Co je ale na hypakrosaurovi tolik výjimečného?

———

Lebka holotypu druhu H. stebingeri v Museum of the Rockies, Bozeman (Montana). Tento nový druh rodu Hypacrosaurus byl vědecky popsán v roce 1994, tedy 81 let po formálním popisu prvního známého druhu H. altispinus. Kredit: Vlastní snímek, převzato z Wikipedie

———

V první řadě jsou to fantasticky zachovalé a do značné míry kompletní objevy hnízdišť i s vajíčky a embryi dinosaurů, objevené na severu Montany. Přibližně kulová vejce dosahují rozměrů 20 x 18,5 cm. Mláďata se líhnula s délkou kolem 60 cm, velmi brzy ale dosáhla délky zhruba 1,7 metru. Rychlost růstu pak byla po několik let velmi vysoká a rovnala se přibližně rychlosti růstu dnešních nelétavých ptáků ze skupiny běžců. Podle výzkumu přírůstkových kruhů na průřezu dlouhých kostí končetin dosáhli tito dinosauři své plné velikosti asi v 10 až 12 letech věku, již od 2 nebo 3 let ale byli schopni reprodukce. Výzkum ukázal, že rostli o trochu rychleji než albertosauři a daspletosauři, což mohlo skýtat velkou výhodu – dosahovali rozměrů, které jim zajišťovaly alespoň nějakou míru obranyschopnosti, a to relativně dříve. U jednoho vylíhnutého mláděte druhu H. stebingeri byla také nedávno identifikována druhotná chrupavka. Doklady o útocích tyranosauridů na hypakrosaury se rovněž vzácně dochovaly – patří sem například odhalení stop po kousnutí na lýtkové kosti jednoho exempláře, způsobené jakýmsi větším tyranosauridem. Výzkum, prováděný v 90. letech, se zaměřil na odhalení tělesné teploty a výkonnosti metabolismu hypakrosaurů. Byly změřeny izotopy kyslíku v různých částech fosilní kostry a vzájemně porovnány. V případě, že by se výrazně lišily (a tím i tělesná teplota v jednotlivých částech těla dinosaura), hypakrosaurus by byl zřejmě studenokrevný. Výzkum ale potvrdil, že tělesná teplota dinosaura se v rámci jednotlivých tělesných partií lišila jen málo. To znamená, že byl homoiotermní a možná dokonce i plně teplokrevný, tak jako dnešní savci a ptáci. Jiní paleontologové se naopak domnívají, že hypakrosauři byli spíše studenokrevní, a to z důvodu absence komplexních nasálních dýchacích cest, známých u některých jiných druhů. Ty poskytují schopnost lepšího čichu a zabraňující nadměrné ztrátě vody při dýchání. Ať už je tomu jakkoliv, hypakrosaurus patří mezi nejzajímavější rody kachnozobých dinosaurů a na blogu bude ještě v budoucnu zmíněn.

———

Lebka daspletosaura, mohutného tyranosaurida, který byl možná přímým předkem slavnějšího druhu Tyrannosaurus rex. Daspletosauři obývali západ současné Severní Ameriky (tehdejší Laramidie) v době před asi 77 až 74 miliony let. Kredit: Vlastní snímek, převzato z Wikipedie

———

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Hypacrosaurus

http://en.wikipedia.org/wiki/Daspletosaurus

http://digitallibrary.amnh.org/handle/2246/1416

———

Advertisements

Napsat komentář

Filed under Dějiny paleontologie, Ptakopánví dinosauři, Ze života

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s