…aneb Jeden z protagonistů Posledních dní dinosaurů
Alamosaurus sanjuanensis byl vědecky popsán roku 1922 a dlouho byl považován za středně velkého sauropoda, který se s délkou kolem 20 metrů a hmotností do 30 tun nemohl měřit s největšími brachiosauridy nebo titanosaury. Podstatné bylo, že šlo o vůbec posledního známého sauropoda, žijícího až na samotném konci křídy před asi 70 – 66 miliony let. Dlouho se přitom předpokládalo, že podobní sauropodi téměř zcela vymizeli již na konci předcházející jurské periody, tedy období končicího před 145 miliony let. Postupně pak přišly další objevy, které ukázaly, že obří sauropodi byli ve skutečnosti velmi rozšíření i v průběhu křídy, alamosaurus je ale stále tím úplně posledním známým rodem sauropoda na území Severní Ameriky. V současnosti se navíc ukazuje, že šlo o obra mnohem většího, než se až donedávna předpokládalo. V roce 1997 bylo v oblasti Národního parku Big Bend v Texasu objeveno devět artikulovaných krčních obratlů ohromných rozměrů. Týmy z Texaské univerzity v Dallasu a Perotova muzea (tehdy ještě Dallas Museum of Natural History) prováděli výzkum v severovýchodní části parku a studentka Texaské univerzity Dana Biasattiová obratle náhodně objevila při překonávání jedné z terénních nerovností. V květnu 2001 pak jiný tým donesl na odlehlou lokalitu na zádech téměř 1,5 tuny materiálu pro vytvoření sádrových obalů a vyproštění zkamenělin z horniny. Ty byly nakonec helikoptérou dopraveny ve výšce asi 15 metrů nad zemí k nákladnímu vozu vzdálenému necelé dva kilometry. Na nákladním voze pak byly fosilie konečně dopraveny do asi 800 kilometrů vzdálené laboratoře Perotova muzea v Dallasu. Dodnes se jedná o největší dinosauří fosilii objevenou v Texasu a smontovaná kostra dinosaura tvoří zlatý hřeb expozice Perotova muzea, nově otevřeného v prosinci 2012. Vedle 8,5 metru vysoké kostry o délce dvou autobusů vypadá dokonce i vedle stojící kostra druhu Tyrannosaurus rex titěrně.
———
Zlatým hřebem expozice Perotova muzea je obří kostra alamosaura, vedle které vypadá i kostra dospělého tyranosaura vcelku drobná. Největší jedinci alamosaurů byli nejspíš ještě o trochu mohutnější, což je už řadilo do velikostní kategorie argentinosaura. Kredit: Rodney, Wikipedie (CC BY 2.0)
———
Po smontování obří kostry následoval logicky i vědecký popis, který byl založen na mnohem kompletnějším materiálu. Studie s názvem An articulated cervical series of Alamosaurus sanjuanensis Gilmore, 1922 (Dinosauria, Sauropoda) from Texas: new perspective on the relationships of North America’s last giant sauropod autorů Ronalda S. Tykoskiho a Anthonyho R. Fiorilla je završením dvou desetiletí těžké práce a spolupráce mezi několika institucemi. V roce 2011 byla vědci z Pensylvánské univerzity publikována jiná studie, která přišla s tvrzením, že alamosauři mohli dosahovat velikostní kategorie argentinosaura, tedy délky přes 30 metrů a hmotnosti zhruba přes 70 tun. Ačkoliv s tímto názorem nesouhlasí všichni paleontologové, obří rozměry titanosaura z jihozápadu Spojených států nelze popírat. Zajímavý je také původ rodového jména dinosaura, které kupodivu nevzalo svůj základ ve slavné historické bitvě v texaském San Antoniu roku 1836 (kde Texasané a Mexičané bojovali o římskokatolickou misii). Je odvozeno od španělského jména původní obchodní stanice a zároveň geologického souvrství Ojo Alamo, ve kterém byly první fosilie alamosaura objeveny. Dřívější objev jednoho dospělého a dvou nedospělých (subadultních) jedinců na jedné lokalitě v Texasu naznačuje, že tito mohutní sauropodi mohli žít v jakýchsi rodinných skupinách. Podle jednoho výzkumu mohlo právě na území tohoto státu kdysi najednou existovat asi 350 000 jedinců alamosaura, což by ale vzhledem k velikosti tohoto území znamenalo jen 1,8 dinosaura na čtvereční kilometr. Podobným vývodům a spekulacím by se nepochybně divil i paleontolog Charles Gilmore, který alamosaura před více než devadesáti lety představil vědě. Podstatné je, že obří sauropodi nevyhynuli předčasně – v podobě alamosaura se dočkali až samotného velkolepého konce druhohor…
———
Zatímco dříve objevené exempláře ukazovaly pouze na „střední“ velikost, novější fosilní materiál popsaný roku 2011 poukazuje na skutečně obří rozměry alamosaurů. Hmotnost největších jedinců nejspíš přesáhla 50 metrických tun, což odpovídá hmotnosti deseti slonů afrických. Kredit: Steveoc 86, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
———
A co se o alamosaurovi dočteme v knize Poslední dny dinosaurů? Následuje citace z textu knihy:
„Koukněte na mě!“ Robben vykřikoval nadšeně a rozpustile jako malý kluk, až ho musel Singh krotit. Vysoký geolog se právě pohodlně usadil v ohromném oválném otisku o velikosti vany. „Kdyby zapršelo, mohl bych se tu klidně i vykoupat,“ žertoval a Torrensová se užasle usmívala. Další dva muži nechápali, o čem je řeč, a tak jim paleontoložka ukázala na podobný ovál, nacházející se o kus dál. Nebyl už tak dobře vidět, protože byl vytvořen na sušším podloží. Kousek za ním byl pak ještě jeden. A následovaly další, které se zřejmě táhly až kamsi k obzoru. Kowalski dokulhal blíž a zavrtěl hlavou. „Nechcete nám vy dva znalci pravěku tvrdit,“ mrknul šibalsky na mladou ženu, „že tohle je stopa nějaké, jakože opravdové potvory?“ Robben se konečně zvedl z prohlubně a obdivně si ten útvar měřil pohledem. „Jo, nepochybně jde o kruhový otisk stopy nějakého velkého sauropoda. Co myslíte, Torrensová?“ Paleontoložka zamyšleně přikyvovala. „Víme o jediném takhle velkém severoamerickém sauropodovi ze samotného konce křídy, ten ale žil mnohem jižněji. V Novém Mexiku a Texasu. Netušila jsem, že by se mohli vyskytovat i takhle daleko na severu.“ Náhle zatoužila jednoho z nich spatřit zblízka. Tyranosaurus byl fantastický, samozřejmě, ale proti těmhle zvířatům byl dokonce i on pouhý prcek. Velcí titanosauři, jak se největší známí sauropodní dinosauři nazývali, mohli být dlouzí jako několik autobusů a vážili jako celé stádo dospělých slonů. Délka čtyřicet metrů, hmotnost osmdesát tun. Možná i víc. Jenom obratle těch zvířat byly velké jako lednička, stehenní kost by se na výšku nevešla do běžného pokoje. Hrudním košem titanosaurů by klidně projela dodávka. Panebože, nedávno tudy prošlo zvíře s třímetrovými žebry a srdcem o hmotnosti osobního auta! Robben se opět vmísil do jejích úvah, trochu ho štvalo, že pro erudovaného geologa tu v debatách nebylo tolik místa, jako pro mnohem mladší paleontoložku. „Ano, jmenoval se Atlantosaurus sanjuanensis a byl popsán teprve nedávno.“ Prohlásil Robben a spokojeně si zamnul bradu. Přece jenom měl také co říct, navíc z něho konečně trochu spadla strašlivá nervozita a strach, které z něho doteď dělaly politováníhodný uzlíček nervů. Torrensová byla ale hned na rozpacích, nechtěla ho trapně shazovat před ostatními. Vypadalo by to, že se křečovitě snaží vypadat chytře na jeho úkor. Proto jen pošeptala stranou stojícímu Kowalskimu: „Ve skutečnosti je to Alamosaurus a byl popsán už skoro před sto lety.“ Astronom se zazubil, nahlas ale nic neřekl. „Sakra, do háje! Dávejte bacha!“ Vyjekl náhle Robben a poskočil k nim. Ze skalní pukliny hned za otiskem obří stopy vylezla dvojice podrážděných černých štírů. Nejspíš je vyrušilo dupání lidí v okolí jejich úkrytu a rozhodli se ho bránit. Mohli být dlouzí přes čtvrt metru a varovně zvedali do vzduchu své nebezpečně vyhlížející zadečky s jedovými ostny. „No, myslím, že zábavy už pro dnešek bylo dost. Půjdeme si radši společně zachránit život, co říkate?“ pronesl klidně Singh a jemně odkopl bližšího z klepítkatců stranou…
———
Prameny:
http://en.wikipedia.org/wiki/Alamosaurus
Ronald S. Tykoski, Anthony R. Fiorillo. An articulated cervical series of Alamosaurus sanjuanensis Gilmore, 1922 (Dinosauria, Sauropoda) from Texas: new perspective on the relationships of North America’s last giant sauropod. Journal of Systematic Palaeontology, 2016; 1 DOI: 10.1080/14772019.2016.1183150
Socha, V.: Poslední dny dinosaurů, Radiotéka, Praha 2016
———