Hrozivý ještěr Jacka Hornera

…aneb Představuje se zbrusu nový tyranosaurid!

Kratším příspěvkem si dovolím zareagovat na aktuální událost v podobě zveřejnění vědeckého popisu zcela nového druhu tyranosaurida, kterým je Daspletosaurus horneri. Pouhé tři týdny po mém příspěvku o daspletosaurovi a dva týdny po obecném příspěvku o tyranosauridech tak nová informace podstatným způsobem mění naše znalosti o vzezření i biodiverzitě těchto mohutných dravých dinosaurů.[1] Nový druh daspletosaura dostal druhové jméno podle populárního paleontologa Jacka Hornera, který proslul výzkumy (kromě souvrství Hell Creek) také v souvrství Two Medicine, ve kterém byly fosilie nového tyranosaurida objeveny. První exemplář objevila na severu Montany roku 1989 paleontoložka Vickie R. Clouse, další exempláře pak byly odkryty v následujících desetiletích. Již v roce 1992 tohoto dinosaura stručně představil ve své vědecké práci právě paleontolog Jack Horner, který popisoval fyletickou evoluci čtyř dinosauřích vývojových linií z konce křídy severoamerického kontinentu, a to včetně tyranosauridů.[2] Holotyp druhu D. horneri nese označení MOR 590 a je tedy exponátem v Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana). O tomto teropodním dinosaurovi se tedy ví již poměrně dlouho, teprve letos byl ale formálně popsán a stanoven jako nový druh rodu Daspletosaurus. První druh tohoto rodu, D. torosus, byl přitom popsán již roku 1970 kanadským paleontologem Dalem A. Russellem.[3] Nová studie ukazuje, že D. horneri, který žil před asi 75,1 až 74,4 miliony let, byl nejspíš přímým evolučním potomkem D. torosus (žil před 76,7-75,2 m. l.), ze kterého se vyvinul anagenezí. Tyrannosaurus rex, který byl dříve považován za možného vývojového potomka daspletosaura, nejspíš přišel do Laramidie z východní Asie teprve o několik milionů let později. Co tedy můžeme říci o novém zástupci slavné tyranosauří dynastie?

———

Téměř kompletní lebka holotypu D. horneri (MOR 590) v expozici Museum of the Rockies v Bozemanu (Montana). Teprve v letošním roce byl tento exemplář (spolu s několika dalšími) popsán jako nový samostatný druh rodu Daspletosaurus. Před 75 miliony let obýval oblasti dnešní severní Montany. Kredit: Vlastní snímek (V. Socha), Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Holotyp D. horneri představuje téměř kompletní lebku, část lopatkového pletence a část kostry zadní končetiny v poměrně dobrém stupni zachování. Lebka je celkově vyšší než u druhu D. torosus. Délka těla je u tohoto tyranosaurida odhadována asi na 9 metrů a výška v bodě kyčelní jamky na 2,2 metru (celková výška ve hřbetu tedy dosahovala přibližně 2,5 metru). Hmotnost byla podobná jako u staršího druhu, přesahovala nejspíš 2000 kilogramů.[4] Dnes máme k dispozici fosilie mláděte, subadultních exemplářů i jednoho dospělce, jehož lebka dosahovala délky 95 cm. Díky skvělému zachování lebečních kostí bylo dokonce možné určit, jaký typ měkké tkáně pokrýval lebeční kosti dinosaura. Studie ukázala, že D. horneri a nejspíš i další tyranosauridi měli „tvář“ pokrytou podobnou tkání jako dnešní krokodýli. Je tedy pravděpodobné, že měli na konci hlavy stejně výkonné smyslové orgány, které jim umožňovaly dokonaleji chytat kořist, manipulovat s předměty a identifikovat je, detekovat ideální teplotu hnízda a možná i otírat své „čumáky“ o sebe v rámci vnitrodruhového poznávání a snad i pářícího chování. Fylogenetická analýza ukazuje, že D. horneri je sesterským druhem k D. torosus. Tento rod pravděpodobně obýval západ Severní Ameriky (Laramidii) po dobu nejméně 2,3 milionu let, takže byl jedním z nejvýznamnějších tyranosauridních predátorů před příchodem druhu T. rex (který se ve fosilním záznamu objevuje poprvé asi před 67,4 m. l.)[5]. Autoři studie také docházejí k závěru, že právě T. rex není rozhodně potomkem daspletosaura, ale nejspíš posledním zástupcem původně asijské vývojové linie, představované druhy Zhuchengtyrannus magnus a/nebo Tarbosaurus (Tyrannosaurus) bataar.[6] O přesné posloupnosti vývojových „mezistupňů“ nejslavnějšího tyranosaurida nám tak prozradí více informací až případné další objevy.

———

Přibližná rekonstrukce vzezření blízce příbuzného druhu D. torosus. Na základě nových nálezů se zdá být pravděpodobné, že hlava daspletosaurů nebyla pokryta pernatým či vláknitým integumentem, ale spíše měkkou tkání podobnou té, kterou nacházíme u současných krokodýlů. Kredit: Durbed, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

———

Short English Summary: Daspletosaurus horneri, a newly described species of tyrannosaurid from the upper Two Medicine Formation, is the sister species of Daspletosaurus torosus and its likely direct descendant. It lived in what is now Montana about 75 million years ago.

———

Odkazy:

https://phys.org/news/2017-03-discovery-predatory-dinosaur-species-insight.html

http://gizmodo.com/this-tyrannosaur-used-a-sixth-sense-to-hunt-its-prey-1793791733

http://www.livescience.com/58474-new-tyrannosaur-had-no-lips.html

http://news.nationalgeographic.com/2017/03/tyrannosaur-face-touch-dinosaurs-evolution-science/

http://www.lsuhsc.edu/newsroom/Dinosaur%20Discovery.html

https://www.theguardian.com/science/2017/mar/30/tyrannosaurus-rex-was-a-sensitive-lover-new-dinosaur-discovery-suggests

———

[1] Thomas D. Carr, David J. Varricchio, Jayc C. Sedlmayr, Eric M. Roberts, Jason R. Moore. (2017). A new tyrannosaur with evidence for anagenesis and crocodile-like facial sensory system. Scientific Reports; 7: 44942 doi:10.1038/srep44942

[2] Horner, J. R., Varricchio, D. J. & Goodwin, M. B. (1992). Marine transgressions and the evolution of Cretaceous dinosaurs. Nature 358, 59–61. doi:10.1038/358059a0

[3] Russell, Dale A. (1970). „Tyrannosaurs from the Late Cretaceous of western Canada“. National Museum of Natural Sciences Publications in Paleontology. 1: 1–34.

[4] Christiansen, Per; Fariña, Richard A. (2004). „Mass prediction in theropod dinosaurs“. Historical Biology. 16 (2–4): 85–92. doi:10.1080/08912960412331284313

[5] Hicks, J. F., Johnson, K. R., Obradovich, J. D., Tauxe, L. & Clark, D. (2002). In The Hell Creek Formation and the Cretaceous-Tertiary Boundary in the Northern Great Plains: An Integrated Continental Record of the End of the Cretaceous (eds Hartman, J. H., Johnson, K. R., Nichols, D. J.) 35–55 (USGS Spec. Pap. 261).

[6] Horner, J. R., Varricchio, D. J. & Goodwin, M. B. (1992). Marine transgressions and the evolution of Cretaceous dinosaurs. Nature 358, 59–61. doi:10.1038/358059a0

———