Představení čínského tyrana

…aneb Přerostlý tyranosauroid Sinotyrannus

V postupném představování tyranosauroidů pokračujeme zajímavým zástupcem z čínské provincie Liao-ning, který je jen o několik milionů let mladší, ale mnohem větší než jeho nejbližší vývojoví příbuzní (jako byl například Dilong paradoxus). Sinotyrannus kazuoensis, jak zní jeho vědecké jméno, byl totiž vývojově primitivním zástupcem tyranosauroidů z čeledi Proceratosauridae. Své nejbližší příbuzné, dlouhé obvykle kolem 3 metrů, však svými rozměry dalece překonával a blížil se spíše velikosti mnohem později žijících obřích tyranosauridů. Při délce asi 9 až 10 metrů[1] totiž dosahoval hmotnosti kolem 2500 kilogramů[2] a například již zmíněného dilonga překonával délkou až pětinásobně a hmotností asi 170tinásobně. Vyrovnal se dokonce velkým tyranosauridům, jako byli zástupci severoamerických rodů Albertosaurus, Gorgosaurus nebo Daspletosaurus, kteří žili o celých 50 milionů let později. Podobně velký byl pouze prokazatelně opeřený tyranosauroid Yutyrannus huali, který žil asi o 5 milionů let dříve rovněž v Číně a podle vědecké studie z roku 2016 byl sesterským taxonem sinotyranna v rámci čeledi Proceratosauridae.[3] Fosilie druhu S. kazouensis byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Jiufotang (Ťiou-fo-tchang), které bylo v roce 2004 datováno na 120,3 ±0,7 milionu let (geologický stupeň apt, spodní křída).[4] Holotyp tohoto druhu nese označení KZV-001 a jedná se o disartikulovanou (s kostmi již ne v původních pozicích a propojení), částečně zachovanou kostru i přední část lebky. Dochovaly se například tři dorzální obratle, nekompletní kosti kyčelní, tři články prstů na přední končetině a další kosterní fragmenty. Dochovaná část lebky nasvědčuje možnosti, že na hlavě tohoto teropoda mohl být zaživa přítomen výrazný hřeben, podobně jako například u příbuzného evropského proceratosaura nebo čínského guanlonga.

———

Velikostní srovnání druhu S. kazuoensis s dospělým člověkem. Tento proceratosaurid byl vzdáleným příbuzným proslulého tyranosaura, žijícího zhruba o 53 milionů let později na západě Severní Ameriky. Sinotyrannové zřejmě dosahovali délky 7,5 až 10 metrů a hmotnosti mezi 1,2 až 2,5 tunami, a patřili tak k největším známým vývojově primitivním tyranosauroidům. Kredit: Countmustard, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

———

Tento druh byl formálně popsán tříčlenným týmem čínských paleontologů v roce 2009 z lokality u města Dachengzi (Ta-čcheng-c‘) v oblasti Kcha-cuo.[5] Odtud také pochází druhové jméno dinosaura. Nejzajímavějším zjištěním je právě velikost sinotyranna, která dokazuje, že představa o malých rozměrech u vývojově primitivních tyranosauroidů a jejich postupném zvětšování těla byla mylná. Zhruba 54 milionů let před příchodem slavného druhu Tyrannosaurus rex se v oblasti severovýchodní Číny objevil tyranosauroidní gigant, který velikostně překonával většinu svých příbuzných o celé desítky procent (a z hlediska hmotnosti dokonce o stovky procent).[6] V současnosti známe pouze jeden exemplář tohoto dinosaura, proto množství informací o jeho růstu, vývoji a populační dynamice dosud neznáme. Zdá se, že mezi jeho nejbližší příbuzné patřily kromě čínského yutyrana také evropský druh Juratyrant langhami a severoamerický Stokesosaurus clevelandi.[7] V obou případech se však jedná o pozdně jurské druhy, které žily zhruba o 30 milionů let dříve než sinotyrannus. Tento „čínský tyran“, jak lze jeho rodové jméno přeložit, byl nepochybně největším a nejsilnějším predátorem ve svém ekosystému. Spolu s ním jej obývalo množství jiných živočichů, včetně ptakoještěrů (například drobný rod Nemicolopterus), ryb, savců, ptáků ze skupiny Enantiornithes (ze zmíněného souvrství je známo dokonce 14 jejich rodů) i „neptačích“ dinosaurů. Z menších teropodů to byl například dromeosaurid Microraptor a oviraptorosaur Similicaudipteryx, z ptakopánvých dinosaurů pak středně velký ankylosaur rodu Chuanqilong nebo malý rohatý dinosaurus Psittacosaurus (druhy P. mongoliensis a P. meileyingensis). Ti se zřejmě mohli stávat častou kořistí sinotyranna. Více informací o ekosystémech tohoto dravce i o něm samotném nám snad prozradí budoucí objevy.

———

Ilustrace zobrazující dochované kosterní elementy druhu S. kazuoensis (zejména jde o přední část lebky, dorzální obratle, distální část přední končetiny a fragment kyčelní kosti). Pro lepší pochopení anatomie, systematiky a paleoekologie tohoto zajímavého teropoda bychom potřebovali objevit více jeho fosilií. Kredit: Conty, Wikipedie (CC BY 3.0)

———

Short English Summary: Sinotyrannus was a genus of very large proceratosaurid theropod dinosaur, a relative of much younger tyrannosaurids, living about 50 million years later in what is now North America and eastern Asia. With its length of about 10 meters it was far larger than most of its close relatives.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Sinotyrannus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/sinotyrannus.html

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=198892

http://www.dinochecker.com/dinosaurs/SINOTYRANNUS

http://novataxa.blogspot.com/2012/04/2009-sinotyrannus-kazuoensis.html

http://mpm.panaves.com/nh/sinotyrannus.htm

———

[1] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 10). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7. (Holtz zde nicméně uvádí, že Sinotyrannus by mohl být ve skutečnosti dlouhý spíše “jen” 6 metrů; pozn. aut.)

[2] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 99.

[3] Brusatte, Stephen L.; Carr, Thomas D. (2016). „The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs“. Scientific Reports. 6 (1). doi: 10.1038/srep20252

[4] He, H. Y.; et al. (2004). „Timing of the Jiufotang Formation (Jehol Group) in Liaoning, northeastern China, and its implications“. Geophysical Research Letters. 31 (13): 1709. doi: 10.1029/2004GL019790

[5] Ji, Q.; Ji, S.-A.; Zhang, L.-J. (2009). „First large tyrannosauroid theropod from the Early Cretaceous Jehol Biota in northeastern China“ (PDF). Geological Bulletin of China. 28 (10): 1369–1374.

[6] Brusatte, S. L.; et al. (2010). „Tyrannosaur paleobiology: new research on ancient exemplar organisms“. Science. 329 (5998): 1481–1485. doi: 10.1126/science.1193304

[7] Loewen, M. A.; et al. (2013). Evans, David C., ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420

———