…aneb Představení nového rohatého dinosaura
V tibetském buddhismu je Beg-tse (česky také Žamsaran) jedním z dharmapálů – hněvivých božstev, bohem války a válečným božstvem Mongolů. Mezi jeho fyzické atributy patří červená kůže, tři oči a helma s pěti lebkami. V pravé ruce také třímá meč a lidské srdce. A co je hlavní – na hlavě má drsnou a hrbolatou kůži s různými výrůstky.[1] Právě tento poslední atribut jej předurčil k tomu, aby své jméno propůjčil nově popsanému dinosaurovi, objevenému v mongolské poušti Gobi. Je jím Beg tse, malý rohatý dinosaurus z kladu Neoceratopsia, který obýval oblast současné Střední Asie v období přelomu rané a pozdní křídy, tedy asi před 100 miliony let. V posledních letech bylo objeveno množství bazálních, tedy vývojově primitivních forem rohatých dinosaurů, kteří paleontologům pomohli lépe pochopit evoluci této zajímavé skupiny ptakopánvých dinosaurů.[2] Beg je proto jen jedním z mnoha, ovšem kvalitou dochování své lebky patří mezi velmi významné paleontologické nálezy z poslední doby. Jediný dosud známý exemplář s katalogovým označením IGM 100/3652 byl objeven při společné expedici Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku a Mongolské akademie věd do pouště Gobi v létě roku 2015. V lokalitě nedaleko města Barun-bajan objevili vědci téměř kompletní artikulovanou lebku a několik fragmentů z postkraniální kostry, konkrétně pravou kost sedací, levou lopatku, část žebra a další hůře identifikovatelné fragmenty kostry. Zejména díky dochované lebce je nyní možné konstatovat, že Beg tse je zcela nový a dosud neznámý zástupce kladu Neoceratopsia. Zároveň je vzhledem k dochovaným diagnostickým znakům zřejmé, že se jednalo o vývojově vůbec nejprimitivnějšího neoceratopse, který byl pouze mírně vyspělejší než zástupci čeledi Psittacosauridae a archaické čeledi Chaoyangsauridae, jejíž zástupci žili ještě v období jury.[3] Do triceratopse a jeho příbuzných tak měl mongolský rohatý dinosaurus velikostí, evoluční pokročilostí i geologickým časem své existence ještě hodně daleko.
———
Fosilie lebky druhu Beg tse a její schematický nákres v původní popisné studii. Lebka tohoto malého neoceratopse by byla v kompletním stavu dlouhá zhruba 14 centimetrů, celková délka těla dinosaura pak nepřesahovala zhruba rovný metr. Jednalo se tedy o drobného býložravce o velikosti psa. Kredit: Yu et al. – Yu, Congyu (2020); Wikipedie (CC BY 4.0)
———
A když už mluvíme o velikosti, tou se Beg rozhodně vytahovat nemohl. Na rozdíl od svého mnohem mladšího severoamerického příbuzného, který dosahoval hmotnosti i přes 10 tun[4], mongolský střízlík měl lebku dlouhou jen 14 centimetrů a celková délka jeho těla sotva přesáhla jediný metr. Hmotností pak nejspíš nepřesahoval několik kilogramů, z hlediska rozměrů ho tedy můžeme přirovnat například k menšímu psovi. Nejisté je také jeho stáří, protože pískovcové sedimenty souvrství Úla-noš jsou obtížně datovatelné. Je jisté, že spadají do období geologických věků alb až cenoman, což ale představuje zhruba 21 milionů let geologického času (od 113 po 94 milionů let před současností)! V tomto intervalu se nachází také přelom rané a pozdní křídy, který je datován zhruba na rovných 100 milionů let.[5] Právě ona rovná stovka milionů let je přitom podle paleontologů nejpravděpodobnějším stářím tohoto dinosaura. A v jakém prostředí Beg žil? Patrně se jednalo o záplavovou nížinu protkanou bohatou říční sítí. Objevené fosilie dokládají, že zde žili zástupci obřích sauropodních dinosaurů, kterým se malý ceratops nejspíš rychle klidil z cesty.[6] Na zmíněné lokalitě byly objeveny také fosilie želv a dinosauřích vajec (východoasijský oorod Parafaveoololithus).[7] Jednalo se tedy o pestrý ekosystém s bohatou biodiverzitou, ačkoliv drtivou většinu tehdejších druhů (včetně velkých teropodů) paleontologové v sedimentech této části Jihogobijského ajmagu dosud neobjevili. Výzkum ve stejných geologických vrstvách prováděli již ruští paleontologové v sovětské éře (v letech 1946 až 1949)[8], expedice z roku 2015 tedy nešla do zcela neprobádaného terénu. Každopádně je jisté, že objev druhu Beg tse spolu s dřívějšími objevy rodů Auroraceratops, Helioceratops nebo Mosaiceratops jasně vypovídá o značně komplexní a dlouhé historii vývoje rohatých dinosaurů, a to zejména v její rané fázi.[9] S novými objevy z Mongolska a Číny v časovém rozpětí desítek milionů let musí nyní paleontologové přehodnotit dřívější představy o průběhu vývoje rohatých dinosaurů.
———
Ekologická scéna z období pozdní jury (asi před 158 miliony let) na území současné západní Číny. Dva tyranosauroidi druhu Guanlong wucaii pátrají po kořisti, zatímco nejstarší známý rohatý dinosaurus druhu Yinlong downsi se před nimi skrývá v popředí. Tak skromné byly vývojové počátky skupiny Ceratopsia, do níž patřil i Beg tse, žijící zhruba o 60 milionů let později. Kredit: ABelov2014; Wikipedie (CC BY 3.0)
———
Short Summary in English: Beg tse is a newly described basal neoceratopsian dinosaur, discovered in the Gobi desert during the joint American-Mongolian expedition back in 2015. It was a small herbivorous dinosaur about 1 meter long.
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Beg_tse
https://natureecoevocommunity.nature.com/posts/another-horned-dinosaur-from-the-gobi-desert
https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2020/09/11/a-dinosaur-begs-to-differ.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_b/beg.php
https://www.nature.com/articles/s42003-020-01222-7
———
[1] Chiodo, E. (2000). The Mongolian Manuscripts on Birch Bark from Xarbuxyn Balgas in the Collection of the Mongolian Academy of Sciences. Volume 137 of Asiatische Forschungen. ISSN 0571-320X, p. 149, n. 11.
[2] Morschhauser, E. M.; You, H.; Li, D.; Dodson, P. (2019). „Phylogenetic history of Auroraceratops rugosus (Ceratopsia: Ornithischia) from the Lower Cretaceous of Gansu Province, China“. Journal of Vertebrate Paleontology. 38 (Supplement): 117–147. doi: 10.1080/02724634.2017.1509866
[3] Yu, Congyu; Prieto-Marquez, Albert; Chinzorig, Tsogtbaatar; Badamkhatan, Zorigt; Norell, Mark (2020). „A neoceratopsian dinosaur from the early Cretaceous of Mongolia and the early evolution of ceratopsia“. Communications Biology. 3 (1): 1–8. doi: 10.1038/s42003-020-01222-7
[4] Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
[5] Zhang, S.-K. (2010). A parataxonomic revision of the Cretaceous faveoloolithid eggs of China. Vertebrata PalAsiatica, 48: 203–219.
[6] D’Emic, M. D. (2012). The early evolution of titanosauriform sauropod dinosaurs. Zoological Journal of the Linnean Society, 166: 624–671.
[7] Sochava, A. V. (1969). Dinosaur eggs from the Upper Cretaceous of the Gobi Desert. Paleontological Journal, 1969: 517–527.
[8] Danilov, I. G.; Syromyatnikova, E. V. (2008). New materials on turtles of the family Nanhsiungchelyidae from the Cretaceous of Uzbekistan and Mongolia, with a review of the Nanhsiungchelyid record in Asia. Proceedings of the Zoological Institute RAS, 312: 3–25.
[9] Farke, A. A.; Maxwell, W. D.; Cifelli, R. L.; Wedel, M. J. (2014). „A Ceratopsian Dinosaur from the Lower Cretaceous of Western North America, and the Biogeography of Neoceratopsia“. PLoS ONE. 9 (12): e112055. doi: 10.1371/journal.pone.0112055
———