…aneb Zabíjeli tyranosauři obří dlouhokrké alamosaury?
Od samotného počátku 20. století, kdy byl proslulý Tyrannosaurus rex objeven a následně formálně popsán[1], začal být zobrazován jako věčný a osudový nepřítel obřího mohutného rohatého dinosaura triceratopse. Souboj těchto dvou kolosů z úplného konce druhohorní éry tak s drobnými obměnami přetrval až dodnes v podobě modelů, maleb, filmů, muzejních rekonstrukcí nebo třeba dětských malůvek.[2] Nic proti tomu – tyto dva rody skutečně existovaly ve stejné době na stejných místech a jejich zástupci se opravdu prokazatelně utkávali v soubojích na život a na smrt. O tom svědčí četné rýhy po zubech a dokonce i jeden odkouslý nadočnicový roh na fosiliích některých objevených jedinců triceratopsů.[3] Ještě koncem minulého století by nicméně málokdo očekával, že se tyranosaurus mohl střetávat ve velkolepých soubojích také s obřími sauropody. Ostatně dlouho panovala domněnka, že všichni severoameričtí sauropodi vyhynuli již koncem rané křídy (geologický věk alb) a v období pozdní křídy přežívaly pouze skromné pozůstatky jejich původní velkolepé druhové rozmanitosti.[4] Dnes už naopak víme, že titanosaurní sauropodi prožívali svůj evoluční rozkvět právě až v období křídové periody, kdy se objevili také jejich největší zástupci, jako byl Argentinosaurus, Patagotitan, Puertasaurus, a mnozí další.[5] Tito největší suchozemští tvorové všech dob sice ke konci druhohorní éry skutečně již zažívali evoluční sestup ze své slávy, rozhodně ale nevyhynuli před koncem křídy. Titanosaurní sauropody v této době totiž stále nacházíme na území Jižní Ameriky, Asie, Afriky i Severní Ameriky.[6] A právě jejich zástupce z posledního zmíněného kontinentu nás zajímá nejvíc – je totiž jisté, že se s tyranosaurem ve svých ekosystémech přinejmenším po dobu stovek tisíc let potkával. Přestože byl tento obří titanosaur objeven již ve 20. letech minulého století, nikdo si po dlouhou dobu nedovedl představit, že by mohl mít se slavným dravcem cokoliv společného.[7] Obecně se totiž až do 70. let minulého století předpokládalo, že oba zástupci dinosauří megafauny se poněkud míjeli, a to buď časově (až o několik milionů let) nebo alespoň geograficky (až o několik tisíc kilometrů).[8]
———
Rekonstruované kostry dospělých exemplářů druhu Alamosaurus sanjuanensis a Tyrannosaurus rex. Tito velcí až obří plazopánví dinosauři spolu na konci křídové periody pravděpodobně sváděli urputné souboje na území dnešních amerických států Nové Mexiko, Utah, Texas a pravděpodobně i jinde. Na snímku působivé skelety v expozici Perotova muzea v texaském Dallasu. Kredit: Matthew Wedel (web SVPOW); Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
———
Na tyranosaura se totiž dlouho pohlíželo jako na typického zástupce severní laramijské megafauny a zmíněný sauropod byl naopak považován za zástupce „jižní“ dinosauří fauny, nevyskytující se geograficky výše než na území dnešního Nového Mexika.[9] Brzy se ale ukázalo, že zeměpisné rozšíření druhu T. rex bylo tak značné (možná až od kanadské Britské Kolumbie na severu po Mexiko na jihu), že se populace obou druhů místy nepochybně prolínaly.[10] Jižní variety tyranosaura zkrátka sousedily s posledními obřími sauropody. A jak že se tito sauropodi jmenují? V roce 1922 byl formálně popsán druh Alamosaurus sanjuanensis na základě fosilií objevených v sedimentech souvrství Ojo Alamo (resp. Kirtland) na území Nového Mexika.[11] Fosilie dinosaura objevil již o rok dříve paleontolog Charles W. Gilmore se dvěma kolegy v horninách pozdně křídového stáří. Další fosilie alamosaura byly později objeveny také v sedimentech souvrství McRae v Novém Mexiku[12], North Horn v Utahu[13] a dále v souvrstvích Black Peaks[14], El Picacho[15] a Javelina[16] na území Texasu. A co je v tomto směru nejzajímavější, v souvrstvích McRae, North Horn a Javelina byly objeveny také fosilie druhu Tyrannosaurus rex (či případně zcela nového, dosud nepopsaného druhu rodu Tyrannosaurus)[17] a ze souvrství Ojo Alamo a El Picacho známe fosilie velkých tyranosauridů, velmi pravděpodobně rovněž náležejících k rodu Tyrannosaurus[18]. Je tedy zcela bezpečně prokázané, že tito dinosauři žili v době před asi 68 až 66 miliony let ve stejných ekosystémech a na poměrně rozsáhlém území. Nejzajímavější důkaz tohoto tvrzení však přišel až v roce 2011 a kupodivu se dosud nesetkal s velkou pozorností médií ani paleontologické veřejnosti. Ve zmíněném roce prováděl paleontolog Denver Fowler s kolegy výzkum v souvrství Ojo Alamo (člen Naashoibito) v Novém Mexiku a podařilo se mu objevit fosilii krčního obratle alamosaura a v asociaci s ním i fragmentární zub velkého tyranosaurida. Je téměř jisté, že zub patřil velkému jedinci tyranosaura a vypadl mu z tlamy, když se živil na mrtvém těle tohoto sauropodního dinosaura. Zda vrcholový predátor alamosaura sám skolil nebo na tomto místě jen pojídal maso z jeho zdechliny, to už bohužel nejspíš nikdy nezjistíme.
———
Až do roku 2011 paleontologové předpokládali, že alamosauři byli pouze sauropody střední velikosti, dosahující délky kolem 20 metrů a hmotnosti asi 10 až 20 tun. Analýza obřího obratle tohoto sauropoda však ukázala, že odrostlí jedinci se velikostně blížili jihoamerickým gigantům, jako byly rody Argentinosaurus nebo Patagotitan. Při délce až 30 metrů a hmotnosti kolem 70 tun tito kolosální býložravci nejspíš neměli žádného přirozeného nepřítele. Na obrázku je ve směru zleva doprava zobrazeno mládě, dále subadultní až mladý dospělý jedinec a nakonec odrostlý starší exemplář alamosaura. Kredit: Steveoc 86; Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
———
Vzhledem k tomu, že fosilní zub byl uchován v pískovci, je možné, že byl ke zkamenělině obratle splaven náhodně řekou, pravděpodobnější je ale první varianta. Jedná se tedy o vůbec první, i když poněkud nejistý, doklad o přímé interakci mezi oběma titány pozdních druhohor – dravým tyranosaurem a alamosaurem coby jeho potenciální kořistí. Ostatně alamosaurus byl podle starších představ jen titanosaurem střední velikosti, dosahujícím délky kolem 20 metrů a hmotnosti zhruba 16 tun[19], takže pro jednoho nebo dokonce více dospělců tyranosaura dlouhých přes 12 metrů a vážících kolem 8 tun[20] nemusel být zase tak těžkou kořistí. Koneckonců tyranosauři disponovali jedním z nejsilnějších čelistních stisků vůbec, a tak stačilo možná pouhé dobře mířené kousnutí do krku a kořist byla udolána.[21] Je ale takový scénář pravdivý a reálný? Snad v případě menších jedinců a mláďat alamosaura, určitě ale ne u plně vzrostlých dospělců. Objev masivního obratle tohoto sauropoda totiž ukázal, že ve skutečnosti byl mnohem větším dinosaurem, než za jakého jej paleontologové po dobu devíti desetiletí od prvního objevu považovali. V roce 2011 byla publikována již zmíněným Denverem Fowlerem a jeho kolegy odborná práce, která přisuzuje alamosaurovi velikost největších jihoamerických titanosaurů, konkrétně hmotnost až kolem 73 tun a délku přes 30 metrů.[22] Některé odhady stanovovaly dokonce hmotnost kolem 80 tun a velikostně porovnávali severoamerického titanosaura se samotným o 30 milionů let starším jihoamerickým „rekordmanem“ argentinosaurem.[23] Novější odhady velikosti alamosaura z poslední doby jsou podstatně nižší (hmotnost 27 až 38 tun[24] a délka kolem 26 metrů[25]), přesto se jednalo s přehledem o největšího severoamerického dinosaura posledních několika milionů let křídového období, navíc chráněného tělesným „pancířem“ ze zkostnatělých destiček osteodermů.[26] Je tak téměř jisté, že tyranosauři se alespoň občas střetávali s alamosaury a možná se je i pokoušeli ulovit. Jak takový pozdně křídový „souboj titánů“ vypadal, to už si dnes bohužel můžeme jen představovat. Nepochybně by se ale jednalo o nanejvýš fascinující podívanou…
———
Rekonstrukce přibližného vzezření obou potenciálních dinosauřích duelantů, založená na kosterních exponátech v dallaském Perotově muzeu. I při hmotnosti kolem 7 tun byl tyranosaurus až desetkrát lehčí než obří titanosaurní sauropod. Je tak pravděpodobné, že tito hroziví dravci se specializovali spíše na lov mláďat nebo třeba nemocných a přestárlých jedinců alamosaura. Kredit: Luis V. Rey (využito se svolením autora).
———
Short Summary in English: Recent discoveries proved that large theropod Tyrannosaurus rex and giant titanosaurian sauropod Alamosaurus sanjuanensis were direct contemporaries and they even lived in the same ecosystems (in what is now New Mexico, Utah and Texas, at least). It is therefore possible that the „clash of titans“ among them occurred at times.
———
Odkazy:
http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=63399
http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38613
https://en.wikipedia.org/wiki/Alamosaurus
https://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosaurus
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/tyrannosaurus-vs-alamosaurus-41135601/
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/when-tyrannosaurus-chomped-sauropods-67170161/
———
[1] Osborn, H. F. (1905). „Tyrannosaurus and other Cretaceous carnivorous dinosaurs“. Bulletin of the AMNH. 21 (14): 259–265. hdl: 2246/1464
[2] Paul, Gregory S. (2008). „Chapter 18: The Extreme Life Style and Habits of the Gigantic Tyrannosaurid Superpredators of the Cretaceous North America and Asia“. In Larson, Peter L.; Carpenter, Kenneth (eds.). Tyrannosaurus, The Tyrant King. Indiana University Press. str. 307–345. ISBN 9780253350879.
[3] Happ, John; Carpenter, Kenneth (2008). „An analysis of predator–prey behavior in a head-to-head encounter between Tyrannosaurus rex and Triceratops„. In Carpenter, Kenneth; Larson, Peter E. (eds.). Tyrannosaurus rex, the Tyrant King. Bloomington: Indiana University Press. str. 355–368. ISBN 978-0-253-35087-9.
[4] Taylor, M. P. (2010). „Sauropod dinosaur research: a historical review“. In Richard Moody, Eric Buffetaut, David M. Martill and Darren Naish (eds.), Dinosaurs (and other extinct saurians): a historical perspective.
[5] Carballido, J. L.; et al. (2017). „A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs“. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219. doi: 10.1098/rspb.2017.1219
[6] Apesteguía, S.; et al. (2019). „The first dinosaur remains from the Cretaceous of Ecuador“. Cretaceous Research. doi: 10.1016/j.cretres.2019.104345
[7] Lucas and Hunt, Spencer G. and Adrian P. (1989). Farlow, James O. (ed.). „Alamosaurus and the Sauropod Hiatus in the Cretaceous of the North American Western Interior“. Paleobiology of the Dinosaurs (238).
[8] Lawson, D. A. (1976). Tyrannosaurus and Torosaurus, Maestrichtian dinosaurs from Trans-Pecos, Texas. Journal of Paleontology. 50(1): 158-164.
[9] Sullivan, Robert M. (2000). „Alamosaurus (Dinosauria: Sauropoda) from the late Campanian of New Mexico and its significance“. Journal of Vertebrate Paleontology. 20 (2): 400–403. doi: 10.1671/0272-4634(2000)020[0400:ADSFTL]2.0.CO;2
[10] Larson, N. L. (2008). „One hundred years of Tyrannosaurus rex: the skeletons“. In Larson, P.; Carpenter, K. (eds.). Tyrannosaurus rex, The Tyrant King. Bloomington, IN: Indiana University Press. pp. 1–55. ISBN 978-0-253-35087-9.
[11] Gilmore, C. W. (1922). „A new sauropod dinosaur from the Ojo Alamo Formation of New Mexico“. Smithsonian Miscellaneous Collections. 72 (14): 1–9.
[12] Lozinsky, Richard P.; Hunt, Adrian P.; Woldberg, Donald L.; Lucas, Spencer G. (1984). „Late Cretaceous (Lancian) dinosaurs from the McRae Formation, Sierra County, New Mexico“. New Mexico Geology: 72–77.
[13] Sampson, S., Loewen, M. (2005). Tyrannosaurus rex from the Upper Cretaceous (Maastrichtian) North Horn Formation of Utah: biogeographic and paleoecologic implications. Journal of Vertebrate Paleontology. 25 (2): 469-472. doi: 10.1671/0272-4634(2005)0252.0.CO;2
[14] Lehman, T. M. and Coulson, A. B. (2002). A juvenile specimen of the sauropod dinosaur Alamosaurus sanjuanensis from the Upper Cretaceous of Big Bend National Park,Texas. Journal of Paleontology. 76(1): 156-172.
[15] Williamson, Thomas E.; Weil, Anne (2008). „Stratigraphic Distribution of Sauropods in the Upper Cretaceous of the San Juan Basin, New Mexico, with Comments on North America’s Cretaceous ‚Sauropod Hiatus'“. Journal of Vertebrate Paleontology. Taylor & Francis, Ltd. 28 (4): 1218–1223.
[16] Lehman, T. M.; McDowell, F.; Connelly, J. (2006). „First isotopic (U-Pb) age for the Late Cretaceous Alamosaurus vertebrate fauna of West Texas, and its significance as a link between two faunal provinces“. Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (4): 922–928. doi: 10.1671/0272-4634(2006)26[922:fiuaft]2.0.co;2
[17] Sankey, J. T.; Standhardt, B. R.; Schiebout, J. A. (2005). Theropod teeth from the Upper Cretaceous (Campanian-Maastrichtian), Big Bed National Park, Texas. In K. Carpenter (ed.). The Carnivorous Dinosaurs. Indiana University Press, Bloomington: 127–152.
[18] Osmólska, Halszka; Dobson, Peter; Weishampel, David B. (2004). The Dinosauria (2nd Edition). Berkeley, CA: University of California Press. str. 582. ISBN 9780520242098.
[19] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 235.
[20] W. Scott Persons, Philip J. Currie & Gregory M. Erickson (2019). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24118
[21] Paul M. Gignac & Gregory M. Erickson (2017). The Biomechanics Behind Extreme Osteophagy in Tyrannosaurus rex. Scientific Reports 7, 2012. doi: 10.1038/s41598-017-02161-w
[22] Fowler, D. W.; Sullivan, R. M. (2011). „The First Giant Titanosaurian Sauropod from the Upper Cretaceous of North America“. Acta Palaeontologica Polonica. 56 (4): 685. doi: 10.4202/app.2010.0105
[23] Rivera-Sylva, Guzman-Guitierrez, & Palomino-Sanchez (2006). Preliminary Report on a vertebrate fossil assemblage from the Late Cretaceous of Chihuahua, Mexico. Hantkeniana 5(5).
[24] Paul, Gregory S. (2019). „Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals“ (PDF). Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.
[25] Molina-Perez & Larramendi (2020). Dinosaur Facts and Figures: The Sauropods and Other Sauropodomorphs. New Jersey: Princeton University Press. str. 268.
[26] Carrano, M. T.; D’Emic, M. D. (2015). „Osteoderms of the titanosaur sauropod dinosaur Alamosaurus sanjuanensis Gilmore, 1922″. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (1): e901334. doi: 10.1080/02724634.2014.901334
———