…aneb Teratophoneus opět překvapuje
Právě před deseti lety, tedy v roce 2011, byl z amerického Utahu formálně popsán nový zástupce dynastie tyranosauridních teropodů, předcházející zhruba o deset milionů let nejslavnějšímu tyranosauridovi ze všech. Velký dravý dinosaurus dostal působivé vědecké jméno Teratophoneus curriei, což lze doslova přeložit jako „Currieho příšerný zabiják“.[1] Zatímco druhové jméno působí vcelku neškodně a odkazuje k postavě významného kanadského paleontologa Philipa J. Currieho, rodové jméno Teratophoneus nás nenechává na pochybách, jakým že způsobem si tento geologicky starší a poněkud menší příbuzný populárního druhu Tyrannosaurus rex sháněl potravu. O teratofoneovi jsem psal již dříve v samostatném článku, zopakujme si tedy nyní pouze některé podstatnější základní údaje o tomto zajímavém pozdně křídovém severoamerickém teropodovi. Teratophoneus curriei byl středně velký tyranosauridní tyranosauroid, žijící v období geologického věku kampán (pozdní křída, asi před 77 až 76 miliony let) na území současného Utahu, tedy v jedné z významných oblastí výskytu dinosaury obývaných ekosystémů na území střední části subkontinentu Laramidie.[2] Tito teropodi přitom obývali oblast blízkou východnímu pobřeží Velkého vnitrozemského moře, které tehdy pokrývalo značnou část rozlohy Severní Ameriky.[3] Formálně tento druh popsala čtveřice paleontologů na základě objevu fosilií typového exempláře (dnes s označením BYU 8120), objeveného v sedimentech geologického souvrství Kaiparowits v jižní části Utahu. Původně se vědci domnívali, že se jedná o materiál pocházející od čtyř různých jedinců, později se ale ukázalo, že fragmentárně dochovaná lebka i části postkraniální kostry náležely jedinému subadultnímu (odrostlému, ale ještě ne plně dospělému) jedinci. A jak byl tento poměrně mohutný tyranosaurid vlastně veliký?
———
Lebka druhu Teratophoneus curriei, objevená asi 3 km severně od lokality Rainbows and Unicorns Quarry na území přírodního parku Grand Staircase Escalante v jižní části Utahu. Tento působivý exemplář, který získal přezdívku „Hollywood“, patří mezi novější objevy tohoto druhu tyranosaurida. Kredit: Bureau of Land Management (Alan Titus); Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
———
S odhadovanou délkou asi 6 až 6,4 metru a hmotností 667 až 1150 kg tak teratofoneus nejprve vyhlížel jako menší tyranosaurid, dnes už nicméně předpokládáme, že jeho „dospělá“ velikost byla mnohem úctyhodnější. Například podle amerického badatele Gregoryho S. Paula mohl být plně dorostlý jedinec tohoto teropoda dlouhý si 8 metrů a vážit kolem 2500 kilogramů.[4] Byl tedy o poznání mohutněji stavěn než albertosaurinní tyranosauridi. Celkově byla také lebka teratofonea poněkud kratší a mírně robustnější („hlubší“) než u vzdáleně příbuzného rodu Albertosaurus, dá se tedy předpokládat, že tento tyranosaurid měl velmi silný čelistní stisk. Jeho nejbližšími příbuznými byly podle většiny fylogenetických analýz rody Daspletosaurus, Bistahieversor, Dynamoterror a Lythronax.[5] S postupujícím výzkumem v souvrství Kaiparowits byly odkryty fosilie několika dalších jedinců stejného dinosaura, k roku 2017 už to byly nejméně tři jiné kosterní exempláře.[6] A konečně v letošním roce byl v jedné odborné práci popsán objev čtyř až pěti dalších exemplářů tyranosaurida, představující patrně rovněž rod Teratophoneus.[7] Tento objev byl učiněn na lokalitě nazvané samotnými objeviteli Rainbows and Unicorns Quarry (doslova „lom duh a jednorožců“, podle významných objevů, přivádějících paleontology do euforie), nacházející se na území chráněné přírodní rezervace Grand Staircase Escalante National Monument. Hromadné naleziště poskytlo fosilní pozůstatky jedinců v různých ontogenetických stádiích, a to ve věkovém rozpětí od 4 do 22 let (tedy od menších mláďat až po plně dorostlé dospělce).[8] Je proto pravděpodobné, že se mohlo jednat o jakousi příbuzenskou loveckou smečku, jejíž členové žili dlouhodobě pospolu. Protože podobné objevy známe také v případě některých jiných tyranosauridů (například druhu Albertosaurus sarcophagus[9] nebo Daspletosaurus torosus[10], patrně však i východoasijského druhu Tarbosaurus bataar[11]), je docela dobře možné, že takový model společenského soužití tyranosauridních teropodů byl spíše normou než vzácnou výjimkou.
———
Nákres pravděpodobného scénáře postupného vzniku a vývoje paleontologické lokality Rainbows and Unicorns Quarry. Před 76 miliony let se tímto pro dinosaury katastrofickým způsobem zrodil hotový poklad pro paleontology – první hromadné naleziště fosilií tyranosauridů na jihu Spojených států amerických. Kredit: Titus; et al. (2021); Wikipedia (CC BY 4.0)
———
Gregarickému, tedy společenskému, způsobu života teratofoneů nasvědčuje i fakt, že všichni objevení jedinci byli pohřbeni v jedné horninové vrstvě a zahynuli tedy ve stejnou chvíli při jakési lokální katastrofické události. O jakou katastrofu se konkrétně jednalo, to s jistotou nevíme. Nejpravděpodobnější verzí jsou náhlé rozsáhlé záplavy celé oblasti, které tyto dinosaury rychle pohřbily a uložily na jednom místě. Méně pravděpodobnou variantou jsou potom dlouhodobá období sucha, požáry nebo působení prudce toxického prostředí (například vlivem přemnožených sinic, sopečných výparů, apod.). Předpokládanou příčinou jsou každopádně právě sezónní záplavy, které splavily mrtvá těla dinosaurů do blízkého jezera a uložily kostry pod vrstvou jemného sedimentu. Nejvýznamnější hypotézou je, že tito draví dinosauři žili dlouhodobě pospolu, a ještě více tak podporují moderní představy o společenském chování dravých dinosaurů. Paleontologové Alan Titus a Joe Sertich, kteří se na výzkumu podíleli, konstatují, že tento objev by měl přimět i jejich stále ještě váhající kolegy uvěřit ve skutečnou společenskou povahu vazeb tyranosauridů v rámci podobných paleontologických objevů.[12] Podle Tituse, který sám lokalitu v létě roku 2014 objevil, je to mnohem pravděpodobnější varianta než jednoduchá představa, že takovéto regionální katastrofy se koncem křídy odehrávaly stále dokola s podivuhodně podobnými výsledky. Pradávná živelná pohroma, která před 76 400 000 lety[13] ukončila život několika tyranosauridů na území budoucího jižního Utahu, se ukázala být velmi šťastnou pro paleontology 21. století. Poskytla nám totiž vůbec první masové pohřebiště tyranosauridních teropodů v jižní části Spojených států amerických. A pokud můžeme věřit detailnímu rozboru vzácných prvků, stabilních izotopů a koncentrací uhlíku v dotyčných horninách, což je nejspíš definitivní důkaz a zároveň přímá součást tohoto výzkumu, pak máme před sebou další fascinující doklad skutečnosti, že o životě druhohorních dinosaurů ještě mnoho podstatných věcí nevíme.
———
Podrobná mapa lokality se zakreslenými kosterními prvky teratofoneů (modrá barva). Z místa uložení fosilních kostí i dalších zkamenělých objektů je patrné, že pohřbení živočichové zde zahynuli při jakési živelné pohromě, mající nejspíš podobu mohutných záplav. Kredit: Titus, et al. (2021); Wikipedia (CC BY 4.0)
———
Short Summary in English: Tyrannosaurid dinosaurs probably hunted in packs as social predators, scientists announced earlier this year after analyzing fossils of large tyrannosaurid theropod Teratophoneus curriei unearthed in southern Utah (Grand Staircase Escalante National Monument). This is a rather surprising conclusion challenging long-held assumptions that the iconic tyrannosaurid theropods were rather solitary hunters.
———
Odkazy:
http://www.sci-news.com/paleontology/social-tyrannosaurs-09576.html
https://www.washingtonpost.com/climate-environment/2021/04/19/grand-staircase-tyrannosaur/
———
[1] Carr, T. D.; Williamson, T. E.; Britt, B. B.; Stadtman, K. (2011). Evidence for high taxonomic and morphologic tyrannosaurid diversity in the Late Cretaceous (Late Campanian) of the American Southwest and a new short-skulled tyrannosaurid from the Kaiparowits formation of Utah. Naturwissenschaften. 98 (3): 241–246. doi: 10.1007/s00114-011-0762-7
[2] Loewen, M. A.; et al. (2013). Evans, D. C. (ed.). Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans. PLOS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420
[3] Roberts, E. M.; Deino, A. L.; Chan, M. A. (2005). ^40Ar/^30Ar Age of the Kaiparowits Formation, southern Utah, and correlation of contemporaneous Campanian strata and vertebrate faunas along the margin of the Western Interior Basin. Cretaceous Research. 26 (2): 307–318. doi: 10.1016/j.cretres.2005.01.002
[4] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 114.
[5] Chan-Gyu, Y. (2022). Frontal bone anatomy of Teratophoneus curriei (Theropoda: Tyrannosauridae) from the Upper Cretaceous Kaiparowits Formation of Utah (PDF). Acta Palaeontologica Romaniae. 18 (1): 51 – 64. doi: 10.35463/j.apr.2022.01.06
[6] Viz například tento odkaz: https://www.sltrib.com/news/environment/2017/10/15/nearly-complete-tyrannosaur-fossil-airlifted-from-utahs-grand-staircase/
[7] Titus, A. L.; et al. (2021). Geology and taphonomy of a unique tyrannosaurid bonebed from the upper Campanian Kaiparowits Formation of southern Utah: implications for tyrannosaurid gregariousness. PeerJ. 9: e11013. doi: 10.7717/peerj.11013
[8] Erickson, G. M.; et al. (2004). Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs. Nature. 430 (7001): 772–775. doi: 10.1038/nature02699
[9] Erickson, Gregory M.; et al. (2006). Tyrannosaur life tables: an example of nonavian dinosaur population biology. Science. 313 (5784): 213–217. doi: 10.1126/science.1125721
[10] Currie, P. J.; et al. (2005). An unusual multi-individual tyrannosaurid bonebed in the Two Medicine Formation (Late Cretaceous, Campanian) of Montana (USA). In Carpenter, Kenneth (ed.). The Carnivorous Dinosaurs. Bloomington: Indiana University Press. str. 313–324. ISBN 978-0-253-34539-4.
[11] Currie, P. J. (1998). Possible evidence of gregarious behaviour in tyrannosaurids. Gaia. 15: 271–277. doi: 10.7939/R3348GX03
[12] Currie, P. J.; Eberth, D. A. (2010). On gregarious behavior in Albertosaurus. Canadian Journal of Earth Sciences. 47 (9): 1277–1289. doi: 10.1139/e10-072
[13] Fowler, D. W. (2017). Revised geochronology, correlation, and dinosaur stratigraphic ranges of the Santonian-Maastrichtian (Late Cretaceous) formations of the Western Interior of North America. PLOS ONE. 12 (11): e0188426. doi: 10.1371/journal.pone.0188426
———