…aneb Kdo dumal nad tříprstými stopami v kameni
Zatímco od vědeckého objevení dinosaurů uplyne příští měsíc (20. února) rovných 200 let, známe již množství důkazů o tom, že fosilie dinosaurů ve skutečnosti znali lidé z různých etnik a populačních skupin dávno před vznikem moderní vědy.[1] Pochopitelně to není v žádném rozporu, před dvěma staletími teprve lidstvo pochopilo, s jakými tvory má v podobě dinosaurů co do činění. Fosilie každopádně sbírali lidé po celém světě již v předvědeckých dobách, a když se obrátíme k Africe, pak nalezneme skutečně velmi dávné doklady takových interakcí. Zajímavé přírodniny zde záměrně sbírali dokonce již pozdní formy australopitéků nebo příslušníci vůbec nejstarších populací rodu Homo v době před asi 2,8 miliony let (tzv. oblázek z Makapansgat, chápaný možná jako zobrazení lidské tváře).[2] Skutečné zkameněliny pak prokazatelně sbírali například již archaičtí zástupci druhu Homo sapiens, jak dokládá fosilní schránka triasového ortoceridního hlavonožce, přinesený do jeskyně u marockého Erfoudu před asi 300 tisíciletími.[3] Některé fosilie pradávné ediakarské fauny pak nejspíš dobře znali obyvatelé současné Namibie v době před 6 až 8 tisíciletími.[4] Na jiných místech se pak přenášely fosilie, zkoumaly otisky stop a umělecky zachycovaly zkamenělé nálezy již v době před desítkami tisíciletí.[5] Mnoho z těchto nálezů však dosud nebylo detailně prozkoumáno a na mnoha lokalitách s podobnými objevy jednoduše ještě nebyl žádný dostatečně podrobný průzkum proveden. I do budoucna nám tak „kolébka lidstva“ bude mít v tomto ohledu hodně co nabídnout. Ale nyní již k tomu, co nás zajímá nejvíc – jaké jsou přímé doklady o předvědeckých setkáváních člověka a dinosauřích zkamenělin v Africe? Už dříve jsem zde zmiňoval legendu o obřím lidožroutovi s kostnatýma rukama, který stahuje nebohé domorodce pod zem v oblasti tanzanského Tendaguru (není náhodou, že se jedná o pozdně jurskou lokalitu s množstvím fosilií velkých až obřích dinosaurů, jako je brachiosauridní sauropod Giraffatitan brancai).[6]
———
Kostra vývojově primitivního sauropodomorfa druhu Massospondylus carinatus. Fosilní kost tohoto dinosaura v podobě prstního článku byla prokazatelně předmětem zájmu člověka už mezi lety 1100 a 1700 našeho letopočtu, tedy ještě před vznikem moderní paleontologie. Kredit: Nkansahrexford; Wikipedia (CC BY 3.0)
———
Na některých místech v Nigeru zase paleontologové objevili fosilie velkých dinosaurů díky místním, dlouhodobě tradovaným legendám o kostech „obřích velbloudů“ a „prastarých tvorů“, objevovaných po mnoho generací v saharské poušti.[7] Obyvatelé pohoří Atlas zase nosili po staletí náhrdelníky v podobě křídových schránek ramenonožce rodu Rhynchonella (svým cenomanským stářím odpovídající sedimentům geologické skupiny Kem Kem) a fosilní stopy křídových dinosaurů v Alžírsku byly až do konce 19. století místními obyvateli považovány za stopy bájného obřího ptáka.[8] V Lesothu a Jihoafrické republice se objevují legendy o drakům podobných stvořeních a lidožroutských obludách (jako je například Amagongqongqo nebo Kholumolumo, jehož jméno v roce 2020 obdržel sauropodomorfní dinosaurus Kholumolumo ellenbergerorum)[9], pravděpodobně založené na fosilních kostech a otiscích stop dinosaurů.[10] Podobných příkladů bychom jistě našli více, pojďme se ale zaměřit na ty nejzajímavější. Jedním z nich je fosilní prstní článek raně jurského sauropodomorfa rodu Massospondylus, který byl objeven na archeologické lokalitě Bolahla v Lesothu. Za pomoci radiometrického datování a analýzy dalších archeologických objevů na lokalitě bylo stanoveno, že fosilie sem byla přinesena někdy mezi roky 1100 a 1700 n. l. Zkamenělina byla pravděpodobně objevena v některém nedalekém horninovém výchozu a svým tvarem nebo barvou zaujala svého objevitele natolik, že se rozhodl ji donést do svého sídla. V závislosti na dataci objevu fosilie může jít o nejstarší doklad takové interakce, který by mohl posunout dobu prvního známého objevu dinosauří fosilie v jihoafrické oblasti pánve Karoo až o 700 let.[11] Jinde v Lesothu se zase nachází jeskyně Mokhali, v níž byly objeveny staré nástěnné malby, patrně související s nedalekými dobře zachovanými fosiliemi tříprstých otisků stop dávných ptakopánvých dinosaurů z období rané jury (stáří kolem 190 milionů let).[12]
———
Sedimentární výchozy geologického souvrství Elliot, z nichž nejspíš pocházejí i dinosauří fosilie, náhodně objevované Sany v době před vznikem vědecké paleontologie. Tyto jeskyně v údolí Matalane se nacházejí na území distriktu Leribe v Lesothu. Kredit: Paramente Phamotse; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)
———
Sanové (dříve také „Křováci“), kteří jsou skvělými stopaři a pozorovateli přírody, tyto zkamenělé stopy velmi dobře znali a nejspíš zde zanechali i jejich anatomicky zcela přesný nákres okrovým barvivem. Co je však ještě zajímavější, to je fakt, že tito domorodí umělci rovněž zakreslili pravděpodobné vzezření samotného původce těchto stop – a jak bychom mohli očekávat, to mělo podobu velkého vzpřímeného nelétavého ptáka! Stopy se nacházejí na pískovcovém podloží ve vyschlém říčním korytě a jasně poukazují na vzpřímeného, po dvou se pohybujícího tvora bez ocasu (nebo nesoucího ocas nad zemí).[13] Tyto indicie Sanům zcela postačily k tomu, aby si živě představili jediné zvíře, které mohlo podobné stopy vytvořit – při jejich pochopitelné neznalosti neptačích teropodů pak byl nejbližší možností obří nelétavý pták podobný například jeřábům nebo čápům. Jiné malby zobrazující tentokrát kvadrupední (po čtyřech se pohybující) zvířata s velkými rozevřenými tlamami, nacházející se v oblasti jihoafrického pohoří Cederberg, možná zase zobrazují jiné pravěké plazy. Snad se mohlo jednat o tvory známé podle fosilií z pánve Karoo, jejichž zkamenělé stopy nebo i kosti Sanové občas náhodně objevovali.[14] Na území provincie KwaZulu-Natal bychom zase našli místo známé jako Thambokazi, což znamená doslova „kopec kostí/místo s mnoha kostmi“. Fosilie v paleontologii dobře známého dikynodonta rodu Lystrosaurus jsou zde natolik hojné, že je pasáčci a další obyvatelé této oblasti stále velmi dobře znají (a věděli o nich již jejich dávní předkové před staletími).[15] Zatím se každopádně jedná jen o malý střípek z nepochybně ohromného rozsahu podobných předvědeckých interakcí člověka a zkamenělin na území rozsáhlého afrického kontinentu. Můžeme se tedy jen těšit, co všechno nám ještě budoucí objevy o této fascinující problematice prozradí.
———
Skalní malby Sanů (Křováků) ve Stadsaalských jeskyních v pohoří Cederberg (jihozápad Jihoafrické republiky). Podobným způsobem jimi byli zobrazováni nejen tvorové z naší geologické přítomnosti, ale také pravěcí živočichové, jejichž fosilie domorodí obyvatelé těchto oblastí náhodně objevovali. Kredit: Valroe; Wikipedia (volné dílo)
———
Short Summary in English: Recent discoveries showed that the indigenous pre-scientific knowledge of fossils in Africa was widespread. Dinosaur and other fossils were collected, painted and worshipped or traded for Centuries or even Millennia. Some interesting examples of these interactions are discussed in the article.
———
Odkazy:
https://theconversation.com/its-time-to-celebrate-africas-forgotten-fossil-hunters-77345
https://theconversation.com/how-we-know-that-ancient-african-people-valued-fossils-and-rocks-110321
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/a-brief-history-of-hidden-dinosaurs-9663115/
———
[1] Xing, L. D.; et al. (2011). The folklore of dinosaur trackways in China: Impact on Paleontology. Ichnos. 18 (4): 213–220.
[2] Bednarik, R. G. (2013). Pleistocene Palaeoart of Africa. Arts. 2 (1): 6–34.
[3] Benoit, J.; Bednarik, R.; Helm, C. (2022). Manuports predate modern humans: A response to Wilkins et al. (2021). South African labour bulletin. 77 (219): 76–78.
[4] Vickers-Rich, P.; et al. (2016). The Nama Group of southern Namibia. The end game of the first large, complex organisms on Earth, the Ediacarans [IGCP493/587] (PDF). In: Vickers-Rich, P.; et al. (eds) 35th International Geological Congress, 2016 Pre-Conference Field Guide, International Geological Congress Guidebook with New Artwork, 21–25 August, Namibia. 1-79.
[5] Helm, C.; et al. (2019). Interest in geological and palaeontological curiosities by southern African non-western societies: A review and perspectives for future study. Proceedings of the Geologists‘ Association. 130 (5): 541–558.
[6] Bussert, R.; Heinrich, W.-D.; Aberhan, M. (2009). The Tendaguru Formation (Late Jurassic to Early Cretaceous, southern Tanzania): definition, palaeoenvironments, and sequence stratigraphy. Fossil Record. 12 (2): 141–174.
[7] Chabou, M.; Laghouag, M. Y.; Bendaoud, A. (2015). Dinosaur Track Sites in Algeria: A Significant National Geological Heritage in Danger. (Les sites des empreintes de pas de dinosaures en Algérie: un patrimoine national en danger). 11: 157–166.
[8] Bellair, P.; Lapparent, A. F. (1948). Le Crétacé et les empreintes de pas de Dinosauriens dʼAmoura (Algérie). Bulletin de la Société dʼHistorie Naturelle de lʼAfrique du Nord. 32: 168–175.
[9] Fabrègues, C. P. de; Allain, R. (2020). Kholumolumo ellenbergerorum, gen. et sp. nov., a new early sauropodomorph from the lower Elliot Formation (Upper Triassic) of Maphutseng, Lesotho. Journal of Vertebrate Paleontology. 39 (2): e1732996.
[10] Bordy, E. M.; et al. (2023). Selected Karoo geoheritage sites of palaeontological significance in South Africa and Lesotho. Geological Society, London, Special Publications. 543 (1).
[11] Plug, I. (1997). Late Pleistocene and Holocene hunter-gatherers in the Eastern Highlands of South Africa and Lesotho: a faunal interpretation. Journal of Archaeological Science. 24 (8): 715–727.
[12] Ellenberger, P.; et al. (2005). Bushmen cave paintings of ornithopod dinosaurs: paleolithic trackers interpret Early Jurassic footprints. Ichnos. 12 (3): 223–226.
[13] Helm, C.; Crause, K.; McCrea, R. T. (2012). Mokhali Cave revisited – dinosaur rock art in Lesotho. The Digging Stick. 29 (1): 6–9.
[14] Helm, C.; Benoit, J. (2019). Geomythology in Southern Africa. The Digging Stick. 36 (1): 15–18.
[15] Groenewald, D. (2022). Revisiting the Permo-Triassic boundary in KZN. Genus Africa Website.
———