…aneb Představuje se Mamenchisaurus
Jedním z nejznámějších jurských sauropodů z území současné východní Asie je nepochybně Mamenchisaurus, formálně popsaný právě před sedmdesáti lety z čínské provincie S‘-čchuan.[1] Tento středně velký až obří sauropod z kladu Eusauropoda a čeledi Mamenchisauridae (či Euhelopodidae) je známý podle fosilních nálezů z území již zmíněné provincie S‘-Čchuan a také jižněji ležící provincie Jün-nan.[2] Ačkoliv se tedy jedná o taxon, který v současnosti známe jen z území Číny, časové rozpětí existence rodu Mamenchisaurus činí téměř 50 milionů let a zahrnuje asi šest různých potenciálně platných druhů. V současnosti datujeme známé fosilie mamenchisaurů do období pozdní jury (věk oxford, asi před 161,2 milionu let) až po ranou křídu (věk apt, asi před 114,4 milionu let).[3] Dříve se předpokládalo, že tito sauropodi žili již v období střední jury (asi před 170 až 165 miliony lety), jejich přítomnost v sedimentech geologického souvrství Ša-si-miao však nebyla potvrzena. Nejstarším přesně časově určeným objevem by tak mohl být obří druh M. sinocanadorum, datovaný až na geologické stáří 162,2 milionu let.[4] Mamenchisaurus jako dinosauří rod by pak existoval po dobu přinejmenším 47 800 000 let! První fosilie tohoto dinosaura byly objeveny náhodně při dělnických pracích na stavbě dálnice I-tchang (Yitang) v roce 1952, a o dva roky později byl stanoven typový druh Mamenchisaurus constructus čínským paleontologem Jang Čung-ťienem (1897–1979; známým na západě jako „C. C. Young“). Ten v druhovém jméně stylově postihl okolnosti objevu prvního fosilního exempláře v prostoru staveniště, zároveň ale udělal pamětnou chybu při stanovení rodového jména. Mamenchisaurus totiž doslova znamená „ještěr od Mamenchi“, případně v kompletním překladu z čínštiny „ještěr od říčky u koňské brány“. Autor formálního popisu se zde ale zmýlil, místo správného přepisu mamíngxí („říčka u koňského ržání“) použil mírně odlišní termín maménxí („říčka u koňské brány“). Správně bychom tedy měli mít „Mamingchisaura“ (či nějak podobně), což určitě není tak elegantní a dobře vyslovitelné jméno jako ve skutečnosti „nesprávný“ Mamenchisaurus.[5]
———
Nejnápadnějším anatomickým znakem rodu Mamenchisaurus i dalších mamenchisauridů je jejich extrémně dlouhý krk – a to i na poměry sauropodních dinosaurů. V případě odrostlých exemplářů druhu Mamenchisaurus sinocanadorum mohla být samotná krční páteř dlouhá přes 15 metrů! Kredit: Vladimír Rimbala (ilustrace použita se svolením autora).
———
První exemplář byl značně nekompletní a patřil relativně malému sauropodovi s celkovou délkou krku pouhých 4,67 metru. U typového druhu M. constructus činila celková délka pouze 13 až 15 metrů a hmotnost kolem 5 tun.[6] O trochu větší byl druh M. youngi, formálně popsaný v roce 1996. Délka je odhadována na 16 metrů, z toho 6,5 metru připadá na krk. Hmotnost pak měla dosahovat přibližně 7,87 tuny.[7] Podstatně větší už pak byli zástupci druhu M. hochuanensis, který byl popsán v roce 1972 (20,4 až 22 metrů délky, z toho 9,3 metru krk; hmotnost dnes odhadována asi na 14 až 18,2 tuny).[8] M. jingyanensis byl popsán roku 1998 a jeho délka je odhadována na 20 až 26 metrů, podle Gregoryho S. Paula – který obvykle výrazně podhodnocuje – pak vážil kolem 12 tun).[9] M. anyuensis byl při odhadované délce 21 až 25 metrů zhruba stejně dlouhý jako předchozí druh, jeho hmotnost je nicméně odhadována až na 25 tun.[10] Skutečným obrem byl ovšem druh M. sinocanadorum, formálně popsaný v roce 1993. Krční obratle tohoto druhu jsou v průměru 1,19krát delší než u druhu M. hochuanensis, což vedlo kanadského paleontologa Dalea Russella a jeho čínského kolegu Čenga Čunga k odhadu délky o hodnotě 26 metrů.[11] V roce 2013 byl stanoven také odhad délky krku druhu M. sinocanadorum, a to přibližně na 12 metrů.[12] To je samozřejmě hodně, ale mezi sauropodními obry by rozhodně nešlo o rekordní údaj. Zmiňovaný Gregory Paul sice už dříve udával u tohoto druhu mamenchisaura obří rozměry 35 metrů délky a hmotnost 60 až 80 tun, vycházel ale z nejistého zdroje v podobě dvou dosud nepopsaných krčních obratlů obřích rozměrů.[13] Až donedávna byl „čínsko-kanadský“ sauropod považován spíše za kontroverzní a pochybný taxon, ačkoliv 4,2 metru dlouhé krční žebro dinosaura nasvědčovalo možnosti, že se skutečně jednalo o sauropoda neobvyklých proporcí (krční žebro obřího severoamerického druhu Sauroposeidon proteles měří „jen“ 3,42 metru).[14] Teprve v loňském roce byla publikována odborná práce, podle níž je M. sinocanadorum skutečně platným taxonem a na základě porovnání s příbuzným rodem Xinjiangtitan navíc můžeme odhadnout délku krční části jeho páteře na úžasných 14,4 až 15,1 metru![15]
———
Silně zastaralá rekonstrukce kosterního exempláře druhu Mamenchisaurus hochuanensis z poloviny 60. let 20. století. Již v té době udivovaly kostry těchto čínských sauropodů svým neobvykle dlouhým krkem, a to i v porovnání se severoamerickými a africkými diplodokidy a brachiosauridy. Kredit: Wikimedia Commons (volné dílo)
———
V tomto směru je ale velkým konkurentem samotný Xinjiangtitan shanshanensis, popsaný roku 2013 z autonomní oblasti Sin-ťiang na severovýchodě Číny. Při odhadované délce těla 30 až 32 metrů a hmotnosti kolem 40 tun měl mít totiž tento středně jurský mamenchisaurid krk dlouhý asi 13,4 až 15,1 metru.[16] Krky těchto dinosaurů byly tedy přibližně pětkrát delší než krky dnešních dospělých žiraf! U druhu M. sinocanadorum známe také téměř kompletní dolní čelist o délce 60,3 cm obsahující 19 zubů. Zajímavé je také zjištění, že obří krční obratle tohoto sauropoda obsahovaly (za předpokladu absence kostní dřeně) celých 69 až 77 % „pneumatizovaný“ prázdný prostor, tedy dutiny vyplněné vzduchem.[17][18] A abychom nezapomněli, hmotnost druhu M. sinocanadorum je nyní odhadována asi na 70 tun, jedná se tak o jednoho z největších známých sauropodů z Asie a vlastně i celého světa.[19] A zajímavých údajů od mamenchisauridů je více. Tak například jedna loketní kost ze souvrství Š‘-šu-kou o délce 98 cm byla v roce 2011 podrobena histologické analýze a bylo tak zjištěno, že její původce se dožil věku 43 let.[20] O dva roky později byla zase publikována práce s využitím fosilií jiného mamenchisaurida, který vážil kolem 25 tun, pohlavní dospělosti dosáhl ve věku 20 let a zahynul ve svých 31 letech.[21] Fosilie některých menších teropodních dinosaurů z pozdní jury byly objeveny v přírodních pastech, které je v podobě jakýchsi bahnitých kruhových jezírek kdysi polapily a pohřbily. Paleontologové se domnívají, že příčinou vzniku těchto pastí podobných tekutým pískům byly stopy extrémně těžkých sauropodů, kteří narušili svojí chůzí přes podmáčenou planinu substrát. Nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou přitom právě velcí jedinci mamenchisaurů nebo jejich blízkých vývojových příbuzných.[22] A jak svoje fantastické krky, podobné menším továrním komínům, mamenchisauři vlastně nosili? Za pomoci podpůrných vrstev vaziva, šlach a svaloviny, enormně dlouhých krčních žeber a snad i s dalšími anatomickými adaptacemi, o kterých dosud nic nevíme – a to v ostrém úhlu 20 až 30 stupňů vůči zemi.[23] Podívaná to musela být vskutku parádní.
———
Rekonstrukce ekologického prostředí druhu Mamenchisaurus hochuanensis a jeho současníka z řad „obrněných“ stegosauridů, druhu Chialingosaurus kuani. Tito dinosauři žili na území současných centrálních částí Číny (provincie S’-čchuan) na začátku období pozdní jury, asi před 160 miliony let a jejich fosilie známe ze sedimentů geologického souvrství Ša-si-miao. Kredit: ABelov2014; Wikipedia (CC BY-SA 3.0)
———
Short Summary in English: Mamenchisaurus is a genus of middle to large sauropod dinosaurs known for their remarkably long necks which made up nearly half the total body length. The largest species M. sinocanadorum was probably up to 35 meters long with a neck potentially exceeding 15 meters in length. Mamenchisaurs were living in what is now China from the Late Jurassic to the Early Cretaceous periods, about 162 to 114 million years ago.
———
Odkazy:
http://www.prehistoric-wildlife.com/species/m/mamenchisaurus.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_m/mamenchisaurus.php
https://dinopedia.fandom.com/wiki/Mamenchisaurus
https://www.mindat.org/taxon-4822602.html
———
[1] Young, C. C. (1954). On a new sauropod from Yiping, Szechuan, China (PDF). Acta palaeontologica Sinica. 2 (4): 355-369.
[2] Sues, H.-D. (1997). Sauropods. In Farlow, J. O.; Brett-Surman, M. K. (eds.). The Complete Dinosaur. Bloomington: Indiana University Press. pp. 274.
[3] Wang, J.; et al. (2019). Surprisingly young age for the mamenchisaurid sauropods in South China. Cretaceous Research. 104: 104176.
[4] Russell, D. A., Zheng, Z. (1993). A large mamenchisaurid from the Junggar Basin, Xinjiang, People Republic of China. Canadian Journal of Earth Sciences. 30 (10): 2082–2095.
[5] Young, C. C. (1958). New Sauropods from China (PDF). Vertebrata PalAsiatica. 2 (1).
[6] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press. pp. 205.
[7] Larramendi, A.; Paul, G. S.; Hsu, S.-y. (2020). A review and reappraisal of the specific gravities of present and past multicellular organisms, with an emphasis on tetrapods. The Anatomical Record. 304 (9): 1833–1888.
[8] Sander, P. M.; et al. (2011). Biology of the sauropod dinosaurs: the evolution of gigantism. Biological Reviews. 86 (1): 117–155.
[9] Zhang, Y.; Li, K.; Zeng, Q. (1998). A new species of sauropod from the Late Jurassic of the Sichuan Basin (Mamenchisaurus jingyanensis sp. nov.). Journal of the Chengdu University of Technology. 25 (1): 61–68.
[10] Xinlu, H.; et al. (1996). A new species of sauropod, Mamenchisaurus anyuensis sp. nov. Papers on Geosciences Contributed to the 30th Geological Congress: 83–86.
[11] Russell, D. A.; Zheng, Z. (1993). A large mamenchisaurid from the Junggar Basin, Xinjiang, People Republic of China. Canadian Journal of Earth Sciences. 30 (10): 2082-2095.
[12] Taylor, M. P.; Wedel, M. J. (2013). Why sauropods had long necks; and why giraffes have short necks. PeerJ. 1: e36.
[13] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.
[14] Wedel, M. J.; Cifelli, R. L.; Sanders, R. K. (2000). Osteology, paleobiology, and relationships of the sauropod dinosaur Sauroposeidon. Acta Palaeontologica Polonica. 45 (4): 343–388.
[15] Moore, A. J.; et al. (2023). Re-assessment of the Late Jurassic eusauropod Mamenchisaurus sinocanadorum Russell and Zheng, 1993, and the evolution of exceptionally long necks in mamenchisaurids. Journal of Systematic Palaeontology. 21 (1).
[16] Zhang, X.-Q.; et al. (2022). Redescription of the dorsal vertebrae of the mamenchisaurid sauropod Xinjiangtitan shanshanesis Wu et al. 2013. Historical Biology: 1–27.
[17] Wedel, M. J. (2007). Evidence for bird-like air sacs in Saurischian dinosaurs. Journal of Experimental Zoology. 268: 1147–1147.
[18] Taylor, M.; Wedel, M. (2021). Why is vertebral pneumaticity in sauropod dinosaurs so variable? Qeios. ID: 1G6J3Q.
[19] Sander, P. M.; et al. (2011). Biology of the sauropod dinosaurs: the evolution of gigantism. Biological Reviews. 86 (1): 117–155.
[20] Sander, P. M.; et al. (2011). Sauropod Bone Histology and Its Implications for Sauropod Biology. Biology of the Sauropod Dinosaurs : Understanding the Life of Giants. Klein, N.; Remes, K.; Gee, C. T.; Sander, M., Dr. Bloomington: Indiana University Press. pp. 276–302.
[21] Griebeler, E. M.; Klein, N.; Sander, P. M. (2013). Aging, Maturation and Growth of Sauropodomorph Dinosaurs as Deduced from Growth Curves Using Long Bone Histological Data: An Assessment of Methodological Constraints and Solutions. PLoS ONE. 8 (6): e67012.
[22] Eberth, D. A.; Xing, X.; Clark, J. M. (2010). Dinosaur Deathpits from the Jurassic of China. PALAIOS. 25 (2): 112–125.
[23] Taylor, M. P.; Wedel, M. J.; Naish, D. (2009). Head and neck posture in sauropod dinosaurs inferred from extant animals. Acta Palaeontologica Polonica. 54 (2): 213–220.
———
Skvělej článek …díky ..
Také moc děkuji! 🙂