…aneb Další přírůstek do „terminální dinosauří megafauny“
V posledním desetiletí přibylo ke klasické fauně známé z ekosystémů souvrství Hell Creek mnoho nových druhů neptačích dinosaurů, zdaleka už se tedy nejedná jen o proslulé obří formy, jako je Tyrannosaurus, Triceratops, Edmontosaurus nebo Ankylosaurus.[1] K této fauně posledních severoamerických dinosaurů, žijících přibližně v závěrečných dvou milionech let druhohorní éry a křídové periody (asi před 68 až 66 miliony let)[2] tak nově přibyl například velký oviraptorosaur Anzu wiley (2014)[3], obří dromeosaurid Dakotaraptor steini (2015)[4], alvarezsaurid Trierarchuncus prairiensis (2020)[5] nebo pachycefalosauridi Platytholus clemensi[6] a Sphaerotholus triregnum (2023)[7]. Dosud známá biodiverzita, tedy druhová rozmanitost, posledních populací „klasických“ dinosaurů ze Severní Ameriky se tak opět poněkud zvýšila. To nám ukazuje, že dinosauři v této části světa těsně před dopadem osudové planetky ještě nejspíš nebyli v konečném stadiu svého evolučního vývoje.[8] Katastrofa na konci křídy tak pro ně patrně nebyla poslední ranou z milosti, jak bývá v některých pramenech opakovaně uváděno (navíc množství nových objevů posledních dinosaurů z úplného konce křídy přibývá i z dalších míst, jako je Argentina, Španělsko nebo Čína).[9] Vraťme se ale k souvrství Hell Creek, které je stále považováno za nejvýznamnější geologickou formaci, co se vývoje a vyhynutí posledních (nejen) severoamerických dinosaurů týká. V současnosti probíhá také intenzivní výzkum fantastické lokality Tanis na území Severní Dakoty, ke kterému se na tomto webu ještě nepochybně nejednou vrátíme.[10] Zajímavým objevem z letošního roku je nicméně další zcela nový rod a druh dinosaura, který nejspíš utíkal a schovával se před tyranosaury, dakotaraptory i acheroraptory a sdílel nakonec i jejich katastrofický osud.
———
I když byl Eoneophron infernalis podstatně menší než jeho příbuzný Anzu wiley, přesto se jednalo o poměrně velkého zástupce oviraptorosaurů. Dosahoval přibližně velikosti dnešního pštrosa dvouprstého. Kredit: Sauriazoicillus; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)
———
Jedná se o cénagnatidního oviraptorosaura druhu Eoneophron infernalis, formálně popsaného týmem paleontologů v periodiku PLoS One letos v lednu.[11] Spolu s již zmíněným druhem Anzu wiley, patřícím rovněž do čeledi Caenagnathidae, jsou tyto dva taxony zatím jedinými popsanými druhy oviraptorosaurů známými ze zmíněného souvrství. Objeveny byly také fosilie dalších cénagnatidů příbuzných rodům Citipes a Elmisaurus na území Montany, ty však dosud popsány nebyly.[12] Anzu je oviraptorosaur známý z asi dvanácti dobře zachovaných fosilních exemplářů, objevených na území Severní i Jižní Dakoty, a patří k vůbec největším známým zástupcům své vývojové skupiny. Velcí jedinci byli dlouzí až 3,75 metru a vážili kolem 300 kg, možná i více.[13] Eoneophron byl podstatně menším oviraptorosaurem, s odhadovanou tělesnou hmotností kolem 78 kilogramů však i tento rod překonával průměrnou hmotnost zástupců své čeledi (většina oviraptorosaurů nedosahovala hmotnosti přes 70 kg).[14] Hmotnost objeveného exempláře eoneofrona byla odhadnuta na základě obvodu jeho stehenní kosti, činící 10,58 cm. Ale zpět k samotnému objevu tohoto teropodního dinosaura. Fosilie v podobě kostí zadní končetiny (včetně kosti stehenní, kosti holenní nebo metatarzálních kůstek) byly objeveny v sedimentech souvrství Hell Creek na území okresu Meade v Jižní Dakotě. Po preparaci byly fosilie nabídnuty k prodeji a v roce 2020 je za sumu 5000 dolarů zakoupil student paleontologie na Oklahomské státní univerzitě Kyle Atkins-Weltman, který je obratem daroval instituci Carnegie Museum of Natural History k výzkumu. Dnes má darovaný fosilní exemplář nově popsaného dinosaura sbírkové označení CM 96523 a byl podroben již mnoha histologickým a dalším výzkumům.
———
Některé z objevených fosilií druhu Eoneophron infernalis. Levá stehenní kost měří na délku 39 cm a její obvod činí 10,6 cm. Na základě této kosti byla odhadnuta celková tělesná hmotnost dinosaura na 78 kilogramů. Kredit: Atkins-Weltman, K. L.; et al. (2024); Wikipedia (CC BY 4.0)
———
Ty mimo jiné prokázaly, že se nejedná o fosilie mláděte druhu Anzu wiley (jak se paleontologové zprvu domnívali), ale že musí jít o samostatný taxon menšího oviraptorosaura. Dokládají to například linie zadrženého růstu (LAG) na průřezu dlouhých kostí, které ukazují, že se jednalo o plně dorostlého jedince, který zahynul ve věku šesti let. Zajímavé je, že ačkoliv se jednalo o podstatně menšího dinosaura, než je Anzu, přesto byl Eoneophron velkým oviraptorosaurem a sdílel pravděpodobně ekosystémy se svým větším a ekologicky nejspíš značně podobným příbuzným. Je možné, že mezi oběma oviraptorosaury ze souvrství Hell Creek byla jakási bariéra ekologická či fyziologická, žádné podrobnosti k tomuto případnému rozdělení nik však zatím neznáme. Eoneophron je rodové jméno složené ze slov èos („raný“) a Neophron, což je vědecké jméno supa mrchožravého. Tento pták byl ve starověkém Egyptě uctíván a dostalo se mu dokonce přezdívky „faraonovo kuře“, což je odkaz na přezdívku příbuzného rodu Anzu („kuře z pekla“). Zároveň se jedná o malou poctu domácímu mazlíčkovi vedoucího autora práce, kterým je varan nilský jménem Faraon („Pharao“). Druhové jméno infernalis („pekelný“) pak odkazuje k názvu geologického souvrství Hell Creek, které znamená „Pekelná říčka/potok“. Nejbližšími vývojovými příbuznými rodu Eoneophron jsou podle výsledků fylogenetické analýzy rody Citipes z kanadské Alberty a Elmisaurus ze vzdáleného Mongolska.[15] „Raný sup“ z Jižní Dakoty je každopádně jedním ze zhruba 25 rodů neptačích dinosaurů, známých ze souvrství Hell Creek. Je tak dalším střípkem do obří skládačky světa posledních dinosaurů, kteří obývali naši planetu krátce před jednou z nejhorších katastrof v jejích dějinách.[16]
———
Rekonstrukce přibližného vzezření eoneofrona. Podobně jako většina ostatních cénagnatidních oviraptorosaurů byl i tento teropod opeřeným tvorem „ptačího vzhledu“, pravděpodobně teplokrevným, aktivním a schopným rychlého pohybu. Kredit: Ddinodan; Wikipedia (CC BY 4.0)
———
Short Summary in English: Eoneophron is a genus of large caenagnathid theropod dinosaur from the Latest Cretaceous Hell Creek Formation of South Dakota. The genus contains a single species, E. infernalis, known from a partial hind limb and formally described in 2024.
———
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Eoneophron
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_e/eoneophron.php
———
[1] White, P.; Fastovsky, D.; Sheehan, P. (1998). Taphonomy and suggested structure of the dinosaurian assemblage of the Hell Creek Formation (Maastrichtian), eastern Montana and western North Dakota. PALAIOS. 13 (1): 41.
[2] Eberth, D. A.; Kamo, S. L. (2019). First high-precision U-Pb CA-ID-TIMS age for the Battle Formation (Upper Cretaceous), Red Deer River valley, Alberta, Canada: implications for ages, correlations, and dinosaur biostratigraphy of the Scollard, Frenchman, and Hell Creek formations. Canadian Journal of Earth Sciences. 56 (10).
[3] Lamanna, M. C.; et al. (2014). A New Large-Bodied Oviraptorosaurian Theropod Dinosaur from the Latest Cretaceous of Western North America. PLOS ONE. 9 (3): e92022.
[4] DePalma, R. A.; et al. (2015). The First Giant Raptor (Theropoda: Dromaeosauridae) from the Hell Creek Formation. Paleontological Contributions (14).
[5] Fowler, D. W.; et al. (2020). Trierarchuncus prairiensis gen. et sp. nov., the last alvarezsaurid: Hell Creek Formation (uppermost Maastrichtian), Montana. Cretaceous Research. 116 (104560).
[6] Horner, J. R.; Goodwin, M. B.; Evans, D. C. (2023). A new pachycephalosaurid from the Hell Creek Formation, Garfield County, Montana, U.S.A.. Journal of Vertebrate Paleontology. 42 (4): e2190369.
[7] Woodruff, D. C.; Schott, R. K.; Evans, D. C. (2023). Two new species of small‐bodied pachycephalosaurine (Dinosauria, Marginocephalia) from the uppermost Cretaceous of North America suggest hidden diversity in well‐sampled formations. Papers in Palaeontology. 9 (6): e1535.
[8] Chiarenza, A. A.; et al. (2019). Ecological niche modelling does not support climatically-driven dinosaur diversity decline before the Cretaceous/Paleogene mass extinction. Nature Communications. 10 (1): 1091.
[9] Fondevilla, V.; et al. (2019). Chronostratigraphic synthesis of the latest Cretaceous dinosaur turnover in South-Western Europe. Earth-Science Reviews. 191: 168–189.
[10] During, M. A. D.; et al. (2022). The Mesozoic terminated in boreal spring. Nature. 603 (7899): 91–94.
[11] Atkins-Weltman, K.; et al. (2024). A new oviraptorosaur (Dinosauria: Theropoda) from the end-Maastrichtian Hell Creek Formation of North America. PLOS ONE. 19 (1): e0294901.
[12] Russel, D. A.; Manabe, M. (2002). Synopsis of the Hell Creek (uppermost Cretaceous) dinosaur assemblage. Geological Society of America Special Papers. 361: 169–176.
[13] Atkins-Weltman, K.; Snively, E.; O’Connor, P. (2021). Constraining the body mass range of Anzu wyliei using volumetric and extant-scaling methods. Vertebrate Anatomy Morphology Palaeontology. 9 (1).
[14] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLOS Biology. 12 (6): e1001896.
[15] Funston, G. F.; et al. (2021). A partial oviraptorosaur skeleton suggests low caenagnathid diversity in the Late Cretaceous Nemegt Formation of Mongolia. PLOS ONE. 16 (7): e0254564.
[16] Schulte, P.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary. Science. 327 (5970): 1214–1218.
———