…aneb Proč je dnes většina koster v soukromých rukou
Když jsem v říjnu 2020 psal o prodeji v té době nejdražší dinosauří fosilie v historii, vydražené za 31,8 milionu dolarů (asi 733 milionů Kč) pro muzeum v Abú Zabí, vyjádřil jsem zároveň obavu z možných důsledků této události a celkového trendu komercionalizace paleontologie. Čas dal bohužel mně i mnoha ostatním za pravdu – situace je v tomto směru po pěti letech dokonce ještě horší, než bylo možné se obávat. Dokládá to práce, kterou dne 10. dubna 2025 publikoval americký vertebrátní paleontolog Thomas D. Carr z Carthage College ve Wisconsinu, a to v periodiku Palaeontologia Electronica.[1] Odborník na tyranosauridy Carr[2], který tento trend na svém webu ostře kritizuje již mnoho let, si dal nyní práci s dohledáním všech aktuálně existujících fosilních exemplářů druhu T. rex. Ačkoliv je výsledek mírněn faktem, že mnoho exemplářů v soukromých sbírkách není možno vůbec vystopovat a počty se tak jeví pozitivnější, než jsou ve skutečnosti, stejně už je většina fosilních jedinců druhu T. rex v současnosti prokazatelně v soukromých rukou. Carr konkrétně napočítal 61 exemplářů ve veřejně přístupných institucích a oproti tomu 71 v soukromých rukou – z nich pak je 14 představuje velmi cenné juvenilní a subadultní exempláře (tedy mláďata v různých stadiích vývoje). Je navíc jisté, že ono druhé číslo je ještě výrazně podhodnoceno, protože znovu – o mnohých dražbách a koupích tyranosauřích fosilií se veřejnost prakticky nemá šanci dozvědět. Odbočíme-li na chvilku od hlavního tématu, pak musíte také konstatovat, že se počet známých exemplářů tyranosaura v posledních desetiletích výrazně zvýšil – donedávna se pohyboval „jen“ kolem 50 jedinců, dnes už jich máme minimálně 132 a nejspíš je to ještě podstatně více.[3] Statisticky vzato je téměř jisté, že nové fosilie druhu T. rex jsou nyní objevovány prakticky každým rokem – bohužel však většinou právě za účelem prodeje nejvyšší nabídce. O mnohých se paleontologové dozvídají poprvé až z letáků aukčních síní.
———
Fosilie obřího teropoda druhu Tyrannosaurus rex mají své nepopiratelné kouzlo. Bohužel se tak čím dál častěji stávají objektem komerčního zájmu. Kredit: Vladimír Socha (2009).
———
Rád bych zde ještě udělal malou autorskou odbočku – už po prvním článku, který jsem publikoval před téměř pěti lety, se začaly ozývat některé hlasy, poukazující na moji údajnou závist/nenávist/nepochopení či dokonce na moji údajnou kritiku kapitalismu, volného obchodu apod. Rád bych tedy na tomto místě pouze stručně konstatoval, že vůči miliardářům a bohatým společnostem žádnou zášť necítím a do ekonomicko-politických debat se skutečně nepouštím a do budoucna ani pouštět nebudu. Pouze si zde dovoluji v rámci svých znalostí tematiky dinosauřích fosilií a dinosauří paleontologie posoudit, nakolik a jakým směrem je tímto neblahým trendem posledních desetiletí poškozován právě výzkum dinosaurů a druhu T. rex především.[4] A svůj názor, který je vůči komerčnímu nakládání s fosiliemi samozřejmě takřka výhradně negativní, určitě měnit nehodlám. Mám sice jisté pochopení třeba vůči jakémusi „kompromisnímu“ nakládání se zkamenělinami, tak jako to dělá například Peter Larson, který je ochotný fosilie poskytnout k výzkumu a mnohé se díky němu vůbec podaří objevit (předtím, než je zcela zlikviduje povrchová eroze v oblastech Badlands)[5], ale vykopávání vědecky cenných fosilií pouze za účelem finančního zisku a bez ohledu ke škodě, která tím vědě a poznání lidstva vzniká, pro to bychom určitě pochopení mít neměli. Je prakticky jisté, že drtivá většina vědecké obce i široké veřejnosti je stejného názoru, přesto se bohužel zatím nic nemění a nejspíš ani nebude. Ale už zpět k faktům. Samozřejmě i komerčně získané fosilie někdy končí ve veřejné instituci, kde je možné je zkoumat a jsou trvale přístupné vědcům. Bohužel se ale jedná o velmi vzácné případy. Sám Carr vypočítal, že k této situaci dochází pouze v 11 % případů. Přibližně 9 z 10 takto získaných koster druhu T. rex je tedy pro výzkum prakticky zcela ztraceno (pokud totiž nejsou známé přesné okolnosti objevu a exemplář není trvale přístupný pro další výzkum, pak není možné jej zahrnout do vědeckých prací, výzkumných projektů apod.).[6]
———
Dobře zachované kosterní exempláře druhu T. rex mohou být dnes reálně vydraženy nebo prodány až za desítky milionů dolarů. Kredit: Vladimír Socha (2009).
———
Již v roce 2014 publikoval Kenšu Šimada s kolegy práci, ve které komerční shromažďování fosilií označil za jednu ze tří největších hrozeb pro paleontologii 21. století.[7] Správně přitom konstatoval, že fosilie představují data (informace), takže by měly patřit do veřejné sféry, nikoliv do soukromých rezidencí. Sám Carr k tomu dodává, že v průběhu dalšího desetiletí se problém ještě zhoršil a současná společnost bohužel považuje za akceptovatelné, aby vzácné a neobnovitelné (či spíše nenahraditelné) fosilie byly prodávány jako luxusní objekty a umělecké předměty. V posledních letech tak burzy celého světa nabízejí lebky i celé kostry různých dinosaurů, přičemž Tyrannosaurus rex patří k těm nejžádanějším a nejdražším položkám. Vloni už byla téměř kompletní kostra jiného dinosaura – jurského tyreofora stegosaura – vydražena za neuvěřitelných 44,6 milionu dolarů, v přepočtu tedy přibližně za miliardu Kč! Tyrannosaurus „Stan“ pak příliš nezaostává, před pěti lety byl prodán za téměř tři čtvrtě miliardy Kč. A zaplatit za dinosauří fosilii v řádu jednotek milionů dolarů (tedy desítek milionů českých korun) už je dnes bráno jako zcela běžná záležitost. Dinosauří fosilie si dnes pro své domy, kanceláře či chaty pořizují například slavní herci, zpěváci, politici, oligarchové a mnozí další. Vyhrává přitom ten, kdo dá víc, zároveň ale prohrává celá lidská společnost…a věda. Míra objevů fosilií druhu T. rex se v posledních třech dekádách extrémně zvýšila, komerční společnosti jsou přitom zhruba dvojnásobně úspěšnější než muzea a další vědecké instituce. Podle Carra je pak největším problémem skutečnost, že zhruba 20 % těchto komerčních objevů představuje mláďata a nedospělé jedince, kteří jsou potenciálně nesmírně cenní pro výzkum – bohužel je ale nejspíš nikdy nebude možné zkoumat. Je sice představitelné, že anonymní majitelé například po smrti odkážou tyto fosilie vědeckým institucím, ale nelze na to spoléhat (navíc to může trvat další desítky let a mnohé související sedimentologické nebo paleoekologické informace mohou být mezitím zcela ztraceny).[8]
———
Velkou ztrátou pro vědu jsou zejména exempláře mláďat a subadultních jedinců druhu T. rex, z nichž nejméně 14 se aktuálně nachází v privátním vlastnictví. Kredit: Vladimír Socha (2024).
———
Ze všech Carrem zmiňovaných privátně vlastněných tyranosauřích jedinců má ten nejlevnější kupní cenu 1,55 milionu dolarů (téměř 34 milionů Kč) a ten nejdražší v přepočtu na dnešní měnu 38,68 milionu dolarů (asi 845 milionů Kč), což prakticky všem muzeím znemožňuje se k těmto fosiliím dostat. Nejvíce komerčně získaných fosilních exemplářů druhu T. rex zatím pochází z Montany (25) a Jižní Dakoty (22). Pouze 11 % z nich je dostupných pro vědecký výzkum, a kdyby byly všechny komerčně získané exempláře vědě k dispozici, pak by se vzorek známých exemplářů zvýšil z 61 na více než dvojnásobek, konkrétně 141 exemplářů (když započítáme i ty, jejichž vlastnictví je momentálně sporné). Carr svoji práci zakončuje potvrzením svých úvodních předpokladů – tedy zejména těch, že paleontologii významně poškozuje komerční vykopávání fosilních exemplářů ve velkém a následně jejich prodej na dražbách i jinými způsoby. Dalším problémem je, že i když by neměli, někteří paleontologové publikují výzkumy na soukromě vlastněných exemplářích (což nese velké riziko v tom, že fosilie nebudou do budoucna přístupné a nebude možní například ověřovat získané výsledky). Není přitom bohužel praxí, že by majitelé takto získaných fosilií v budoucnu darovali zkameněliny vědeckým institucím nebo alespoň umožnili výzkum. Carr dokonce uvádí, že se to nestalo ještě ani jednou, takže optimismus v tomto směru nejspíš není na místě. Autor také dodává, že smutná je nejen ztráta samotných fosilií, ale také společenské klima, které toto nakládání s cennými a nenahraditelnými fosilními zdroji toleruje. Za sebe už pouze dodávám, že se s Thomasem Carrem v tomto směru plně ztotožňuji a s jeho vesměs pesimistickým hodnocením situace musím bohužel souhlasit. Pochybný zisk jednotlivce v tomto případě znamená ztrátu pro všechny ostatní a poškozuje tak nejen vědecký výzkum.[9]
———
Zatím nejdražší fosilií tyranosaura, která kdy byla prodána, je originální kostra jedince známého jako „Stan“ (BHI 3033), vydraženého v roce 2020 za téměř 32 milionů dolarů. Kredit: Vladimír Socha (2009).
———
Short Summary in English: Unfortunately, most fossils of Tyrannosaurus rex are now commercially or privately owned. The market has depleted the scientific record of T. rex because vertebrate fossils that are not in public trusts are unavailable for scientific study. Unfortunately, scientists regularly publish on privately owned T. rex fossils. Dinosaur fossils are a popular showpiece at many high-end auctions, with near-complete skeletons selling now for tens of millions of dollars. Unfortunately, the private trade in T. rex specimens could be hampering researchers‘ understanding of the iconic theropod dinosaur.
———
Odkazy:
https://palaeo-electronica.org/content/2025/5499-t-rex-endangered-species
https://tyrannosauroideacentral.blogspot.com/2020/11/when-museums-buy-tyrannosaurs.html
https://www.sciencenews.org/article/sale-t-rex-fossil-big-loss-science-dinosaur
———
[1] Carr, T. D. (2025). Tyrannosaurus rex: An endangered species (PDF). Palaeontologia Electronica. 28 (1): a16.
[2] Carr, T. D.; et al. (2017). A new tyrannosaur with evidence for anagenesis and crocodile-like facial sensory system. Scientific Reports. 7 (1): 44942.
[3] Carr, T. D.; et al. (2022). Insufficient Evidence for Multiple Species of Tyrannosaurus in the Latest Cretaceous of North America: A Comment on The Tyrant Lizard King, Queen and Emperor: Multiple Lines of Morphological and Stratigraphic Evidence Support Subtle Evolution and Probable Speciation Within the North American Genus Tyrannosaurus. Evolutionary Biology. 49: 327–341.
[4] Ross, R. M.; Duggan-Haas, D.; Allmon, W. D. (2013). The Posture of Tyrannosaurus rex: Why Do Student Views Lag Behind the Science? (PDF). Journal of Geoscience Education. 61 (1): 145–160.
[5] Griebeler, E. M. (2023). Vital statistics, absolute abundance and preservation rate of Tyrannosaurus rex. Palaeontology. 66 (2): e12648.
[6] Stein, W. W. (2020). Taking count: A census of dinosaur fossils recovered from the Hell Creek and Lance Formations (Maastrichtian). The Journal of Paleontological Sciences. 8: 1–42.
[7] Shimada, K.; et al. (2014). The greatest challenge to 21st century paleontology: When commercialization of fossils threatens the science (PDF). Palaeontologia Electronica. 17 (1): 1E: 4 p
[8] Winters, G. (2014). Fossil specimens placed in museums and universities by commercial paleontology. Journal of Paleontological Sciences. #7 Commentary page.
[9] Raja, N. B.; Dunne, E. M. (2023). Fossil trafficking, fraud, and fakery, p. 61–79. In N. Oosterman and Yates, D. (eds.), Art Crime in Context, Studies in Art, Heritage, Law, and the Market 6.
———
