Zapomenutý teropod z Jurského parku

…aneb Představuje se čerstvě „stoletý“ Metriacanthosaurus

Letos si připomínáme již 30. výročí premiéry ikonického Jurského parku, který byl uveden v kinech poprvé 11. června roku 1993 (u nás až v říjnu tohoto roku, takže velký „vzpomínkový“ článek chystám rovněž až na podzim).[1] V prvním filmu se na malou chvíli objevilo jméno poměrně málo známého teropodního dinosaura, který nakonec ve snímku přímo vidět nebyl (rodové jméno Metriacanthosaurus si diváci mohli přečíst na zkumavce v laboratoři během napínavé scény, kdy počítačový expert Dennis Nedry krade embrya). A protože od formálního popisu tohoto jurského dravého dinosaura uplynulo letos právě rovné století, určitě se jedná o dobrý důvod si tohoto zapomenutého chovance prvního Jurského parku připomenout. Je ovšem pravda, že v roce 1923 byste toto rodové jméno ještě hledali marně, protože tehdy byl ještě popsán pod jménem Megalosaurus pricei.[2] V první třetině minulého století bylo ještě běžnou praxí, že fragmentární fosilie dinosaurů, u nichž bylo obtížné přesnější systematické zařazení, byli často řazeny do již dříve známých a lépe prozkoumaných taxonů, jako byl právě první popsaný neptačí dinosaurus Megalosaurus. Tyto „odpadkové taxony“, jak jsou běžně označovány (patří sem dále například také Iguanodon, Cetiosaurus nebo Mamenchisaurus) představují v rámci své zmatečnosti dodnes velkou výzvu pro všechny odborníky na danou skupinu dinosaurů, snažící se utřídit často velmi úlomkovité a nekompletní fosilie a zařadit je co nejpřesněji do stále více košatícího vývojového stromu druhohorních dinosaurů.[3] Také Metriacanthosaurus je dobrým příkladem těchto klasifikačních zmatků, které nastaly už s jeho objevením v průběhu 19. století. Fosilie tohoto teropoda byly odkryty v lokalitě Jordan’s Cliff nedaleko přístavního města Weymouth v hrabství Dorset spolu s množstvím zkamenělých schránek pozdně jurského mlže druhu Gryphaea dilatata, kterým se kvůli jejich charakteristickému tvaru odedávna přezdívá „ďáblův nehet“.[4]

———

———

Tyto fosilie spadají do geologického souvrství Oxford Clay, které sestává především z jílovcových sedimentů mořského původu a nachází se dnes pod velkou částí pevninského jihu Anglie. Stáří těchto vrstev činí asi 166 až 160 milionů let a spadají tedy do přelomu střední a pozdní jury (geologické stupně kelloway až oxford).[5] Spolu s metriakantosaurem, žijícím tehdy na místních ostrovních pevninách, jsou zde nacházeny také fosilie plesiosaurů (jako je Liopleurodon), velkých až obřích ryb (jako je Leedsichthys) a dalších mořských živočichů, z jiných dinosaurů pak odtud známe například sauropoda rodu Cetiosauriscus, stegosaurida rodu Lexovisaurus nebo dalšího teropoda rodu Eustreptospondylus.[6] Mimochodem přibližně ve stejné době žil přibližně stejně velký teropod také na území dnešní jižní Moravy, jak ukázal fosilní zub, identifikovaný v minulém desetiletí mým kamarádem Danem Madziou v paleontologických sbírkách Masarykovy univerzity.[7] Eustreptospondylus i Metriacanthosaurus mohli být „moravské tetanuře“ poměrně blízce příbuzní, bohužel na základě jediného zubu není možné takovou myšlenku potvrdit. Z metriakantosaura se toho rovněž mnoho nedochovalo, konkrétně jen nekompletní kyčelní kost, kosti dolní končetiny a několik obratlů, představující typový exemplář s označením OUM J.12144, datovaná do období raného věku oxford (stáří asi 161 až 158 milionů let).[8] Jak už bylo zmíněno dříve, právě před stoletím tuto fosilii formálně popsal německý paleontolog Friedrich von Huene (1875-1969), který tehdy platil za jednoho z největších evropských odborníků na dinosaury. Expert na fosilní plazy von Huene však pro fosilii chybně zvolil rodové jméno Megalosaurus, druhové parkeri bylo pak poctou objeviteli fosilie, Williamu K. Parkerovi. V roce 1932 von Huene změnil názor a fragmentární kyčelní kost zařadil do rodu Altispinax, který sám o devět let dříve stanovil.[9] Až o více než tři desetiletí později, mimochodem ještě za von Hueneho dlouhého života, změnil systematické zařazení teropoda britský paleontolog Alick D. Walker (1925-1999). Ten usoudil, že zkamenělina je od materiálu altispinaxe přece jen příliš anatomicky odlišná a v roce 1964 stanovil již dodnes platné rodové jméno Metriacanthosaurus.[10]

———

———

Toto jméno lze přeložit jako „mírně/středně trnitý ještěr“, a poukazuje na fakt, že výběžky obratlů v jeho případě nebyly tak vysoké a výrazné, jako u altispinaxe, k němuž byl tento teropod dříve řazen. Walker si dobře povšiml, že obratle jsou sice celkově vyšší než u rodu Allosaurus a u většiny známých „karnosaurů“ (jak byli dříve označováni téměř velcí teropodi), jsou ale podstatně nižší než u teropodů, jako je Acrocanthosaurus. Dnes už nicméně víme, že tyto neurální výběžky u metriakantosaura nebyly na poměry teropodů extrémně dlouhé, ba naopak. Dosahovaly délky 1,5násobku těla obratle, což odpovídá situaci u jiných dobře známých rodů z různých vývojových skupin, jako je Megalosaurus, Sinraptor nebo Ceratosaurus.[11] A kam vlastně spadá z hlediska systematiky sám Metriacanthosaurus? Původně byl samozřejmě považován za zástupce čeledi Megalosauridae, dnes už je však řazen do čeledi Metriacanthosauridae a podčeledi Metriacanthosaurinae.[12] Mezi jeho nejbližší vývojové příbuzné tak patří dva čínské taxony – geologicky výrazně starší druh Shidaisaurus jinae[13] a zhruba stejně starý Sinraptor dongi[14]. Dalším potenciálně blízce příbuzným druhem je pak geologicky mladší thajský druh Siamotyrannus isanensis, jehož přesnější zařazení je však problematické (podle novější práce z roku 2019 se jedná spíše o zástupce kladu Avetheropoda).[15] O trochu vzdálenějšími příbuznými jsou pak čínské rody Xuanhanosaurus a Yangchuanosaurus, do něhož fosilní materiál metriakantosaura dokonce přímo zařadil Gregory S. Paul v roce 1988.[16] Na závěr zbývá už jen uvést rozměry tohoto západoevropského teropoda z období počínající pozdní jury. Metriakantosauři byli středně velcí draví dinosauři, jak ukazuje stehenní kost dlouhá 80 centimetrů. Již zmíněný Gregory Paul odhadl hmotnost metriakantosaura přibližně na 1 tunu, jeho krajan Thomas R. Holtz, Jr. zase odhaduje celkovou délku tohoto dinosaura až na 8 metrů.[17] Pravděpodobně se tedy jednalo o dravce dosahujícího velikosti středně vzrostlých exemplářů slavného severoamerického alosaura.[18] Tak co myslíte, není přece jen škoda, že se Methriacanthosaurus nakonec ve filmu neobjevil?

———

———

Short Summary in English: Metriacanthosaurus is a less well-known genus of metriacanthosaurid allosauroid theropod dinosaur from the upper Oxford Clay of Southern England, dating to the Late Jurassic period, about 161 to 158 million years ago. It was a medium-sized theropod reaching up to 8 meters in length and about 1 ton in mass.

———

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Metriacanthosaurus

http://www.prehistoric-wildlife.com/species/m/metriacanthosaurus.html

http://www.dinochecker.com/dinosaurfaqs/what-is-metriacanthosauridae

https://www.mindat.org/taxon-8532077.html

https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_m/metriacanthosaurus.php

———

[1] Viz například odkaz https://www.boxofficemojo.com/title/tt0107290/

[2] von Huene, F. (1923). Carnivorous Saurischia in Europe since the Triassic. Bulletin of the Geological Society of America. 34 (3): 449–458.

[3] Plotnick, R. E.; Wagner, P. J. (2006). Round up the Usual Suspects: Common Genera in the Fossil Record and the Nature of Wastebasket Taxa. Paleobiology. 32 (1): 126–146.

[4] Weishampel, D. B.; Dodson, P.; Osmólska, H., eds. (2004). The Dinosauria, 2nd edition. Berkeley: University of California Press. str. 540.

[5] Ruiz-Omeñaca, J. I.; Pereda Suberbiola, X.; Galton, P. M. (2007). Callovosaurus leedsi, the earliest dryosaurid dinosaur (Ornithischia: Euornithopoda) from the Middle Jurassic of England. In Carpenter, K. (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. str. 3–16.

[6] Noè, L. F.; Liston, J. J.; Chapman, S. D. (2010). ‚Old bones, dry subject‘: the dinosaurs and pterosaur collected by Alfred Nicholson Leeds of Peterborough, England. In Moody, R. T. J.; Buffetaut, E.; Naish, D.; Martill, D. M. (eds.). Dinosaurs and Other Extinct Saurians: A Historical Perspective. Geological Society, London, Special Publications. 343: 49–77.

[7] Madzia, D. (2014). The first non-avian theropod from the Czech Republic. Acta Palaeontologica Polonica. 59: 855–862.

[8] Naish, D.; Martill, D. M. (2007). Dinosaurs of Great Britain and the role of the Geological Society of London in their discovery: basal Dinosauria and Saurischia. Quarterly Journal of the Geological Society. 164 (3): 493–510.

[9] von Huene, F. (1932). Die fossile Reptil-Ordnung Saurischia, ihre Entwicklung und Geschichte (PDF). Monographien zur Geologie und Paläontologie. 1 (4): 361.

[10] Walker, A. D. (1964). Triassic reptiles from the Elgin area: Ornithosuchus and the origin of carnosaurs. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological Sciences. 248 (744): 53–134.

[11] Benson, R. B. J.; Radley, J. D. (2010). A New Large-Bodied Theropod Dinosaur from the Middle Jurassic of Warwickshire, United Kingdom. Acta Palaeontologica Polonica. 55 (1): 35–42.

[12] Carrano, M. T.; Benson, R. B. J.; Sampson, S. D. (2012). The phylogeny of Tetanurae (Dinosauria: Theropoda). Journal of Systematic Palaeontology. 10 (2): 211–300.

[13] Wu, X.; et al. (2009). A new theropod dinosaur from the Middle Jurassic of Lufeng, Yunnan, China. Acta Geologica Sinica. 83 (1): 9–24.

[14] Hendrickx, C.; et al. (2020). Dental anatomy of the apex predator Sinraptor dongi (Theropoda: Allosauroidea) from the Late Jurassic of China. Canadian Journal of Earth Sciences. 57 (9): 1127–1147.

[15] Samathi, A.; Chanthasit, P.; Sander, M. P. (2019). Two new basal coelurosaurian theropod dinosaurs from the Lower Cretaceous Sao Khua Formation of Thailand. Acta Palaeontologica Polonica. 64 (2): 239–260.

[16] Paul, G. S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon & Schuster (str. 88, 237)

[17] Holtz, T. R., Jr.; Rey, L. V. (2012). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 8). New York: Random House.

[18] Bates, K. T.; et al. (2009). How big was ‚Big Al‘? Quantifying the effect of soft tissue and osteological unknowns on mass predictions for Allosaurus (Dinosauria:Theropoda). Palaeontologia Electronica. 12 (3): nestránkováno.

———