…a celkový přehled „tyranských ještěrů“
Pravda, nejedná se už o vyloženě nové objevy, ale oba pojednané druhy byly objeveny na počátku tohoto desetiletí a významně zaplnily mezery ve fosilním záznamu v nadpisu zmíněné skupiny. Zatímco dlouhou dobu byly ze západu Severní Ameriky známé jen čtyři rody tyranosauridů – Tyrannosaurus, Daspletosaurus, Albertosaurus a Gorgosaurus – nové dva druhy zaplnily mezeru geografickou i časovou (v letech 2013 a 2014 tento obrázek doplnil ještě Lythronax argestes z Utahu a Nanuqsaurus hoglundi z Aljašky). Prvním z těchto zmiňovaných tyranosauridů je druh Bistahieversor sealeyi, popsaný již roku 1990 ještě jako Aublysodon.[1] Fosilie tohoto velkého teropoda v podobě částečně zachované lebky a postkraniální kostry byly objeveny v souvrství Kirtland na území Nového Mexika. V roce 1992 pak byly odkryty fragmentární zkameněliny mláděte tohoto druhu[2] a roku 1998 i velmi dobře dochovaná fosilie dospělce, která dostala přezdívku „Bisti Beast“.[3] V roce 2000 paleontologové Thomas Carr a Thomas Williamson usoudili, že tito čtyři jedinci nepatří do rodu Aublysodon, ale že by se mohlo jednat spíše o zástupce rodu Daspletosaurus.[4] Konečně o deset let později stejní autoři rozeznali odlišnost fosilního materiálu nového teropoda a daspletosaura, a proto přiřadili teropodovi z Nového Mexika nové rodové jméno.[5] Bistahieversor znamená doslova „ničitel z kraje Bistahí“, přičemž toto původem indiánské slovo označuje krajinu s rozsáhlými sprašovými usazeninami. Tito tyranosauridi byli zřejmě relativně početnými a velkými predátory, dosahujícími dospělé délky kolem 9 metrů a hmotnosti přes 1 tunu.[6] Od ostatních tyranosauridů se bistahieversor lišil především neobvyklou stavbou lebky a lebečními otvory nad očima navíc, jejichž funkce mohla souviset s odlehčením lebky za pomoci vzdušných vaků. Další anatomickou zvláštností byl speciální kloub, který nejspíš pomáhal se stabilizací čelistí při silném zákusu. V tlamě měl bistahieversor celkem 64 zubů, což je podstatně víc, než kolik bychom našli u slavného tyranosaura. Žil v době před asi 74,5 miliony let.[7]
———
Částečně zachovaná lebka bistahieversora dosud spočívající v hornině. Některé zvláštní anatomické znaky tohoto tyranosaurida umožnily stanovení nového rodového jména. Tento mohutný teropod představoval dominantního predátora na území Nového Mexika v době před 74,5 miliony let. Kredit: Bureau of Land Management (US Federal Government), Wikipedie
———
Druhým tyranosauridem, popsaným o rok později (2011) je Teratophoneus curriei, menší a geologicky mírně starší příbuzný bistahieversora. Ten žil na území dnešního Utahu v době před 77 až 76 miliony let* a jeho fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Kaiparowits. Také jeho vědecké jméno nepostrádá eleganci, v doslovném překladu totiž znamená „monstrózní zabiják“. Thomas Carr s kolegy zvolil toto jméno i přes nápadnou skutečnost, že Teratophoneus byl podstatně menší a lehčeji stavěný než Bistahieversor. Při délce kolem 6 metrů dosahoval odhadované hmotnosti asi 667 kilogramů, v případě holotypu šlo ale nejspíš o nedospělého jedince, který ještě nedorostl do plné velikosti.[8] Mimochodem i jeho druhové jméno stojí za bližší zmínku – je totiž poctou slavnému kanadskému paleontologovi Philipu J. Curriemu. V současnosti známe tři exempláře tohoto dravého dinosaura.[9] Jeho nápadným znakem je zkrácená předočnicová část lebky, která je relativně o celých 23 % kratší než u rodu Albertosaurus. Lebka je zároveň vyšší a působí mohutněji (důvodem může být upnutí silnějších svalů, ovládajících skus čelistí). Teratofoneové obývali oblasti subkontinentu Laramidie s vlhkým a teplým podnebím, množstvím jezer a bažin a s obecně vysokou druhovou rozmanitostí.[10] Lovnou kořistí tohoto teropoda mohli být kachnozobí dinosauři rodů Parasaurolophus a Gryposaurus, případně rohatí dinosauři rodů Utahceratops, Nasutoceratops nebo Kosmoceratops. Z dalších dinosaurů se zde vyskytovali ještě „obrnění“ ankylosauři a teropodi z různých skupin, včetně dromeosauridů a troodontidů, ornitomimosaurů nebo oviraptorosaurů. Občasnou kořistí tohoto tyranosaurida se pak mohli stávat i menší živočichové, například krokodýli, paryby, želvy nebo žáby.[11] Blízkými příbuznými teratofonea jsou rody Bistahieversor a Lythronax. Zajímavé je, že ačkoliv je Teratophoneus podle očekávání vývojově primitivnější než obří rody Tarbosaurus a Tyrannosaurus, je naopak vývojově vyspělejší než kanadský rod Daspletosaurus, který žil zhruba ve stejné době.[12]
———
Diagram zobrazující tvar těla a dochované fosilní elementy kostry druhu Teratophoneus curriei. Holotyp představoval nedospělého jedince o délce asi 6 metrů a odhadované hmotnosti kolem 667 kilogramů. Nápadným znakem je relativně krátká a vysoká lebka tohoto tyranosaurida. Kredit: Loewen M. A., Irmis R. B., Sertich J. J. W., Currie P. J., Sampson S. D., PLoS ONE a Wikipedie (CC BY 2.5)
———
* Podle datování metodou argon-argon má ale toto souvrství stáří spíše 76,1 – 74,0 milionu let, což by z teratofonea dělalo přímého současníka jižněji žijícího bistahieversora.
———
Short English Summary: Tyrannosaurids Bistahieversor and Teratophoneus greatly contributed to our knowledge about North American tyrannosaurid biodiversity in the Campanian stage of the Late Cretaceous.
———
Přehled dnes známých druhů tyranosauridů (podle pořadí od roku vědeckého popisu)
1.) Tyrannosaurus rex (1905) – západ Severní Ameriky, 68-66 m. l., délka 12,3 m., hmotnost kolem 6000 kg
2.) Albertosaurus sarcophagus (1905) – Kanada (Alberta), 71-68 m. l., délka 10 m., hmotnost až 1700 kg
3.) Gorgosaurus libratus (1914) – Kanada (Alberta) a USA (Montana?), 76,6 -75,1 m. l., délka 9 m., hmotnost 2800 kg
4.) Tarbosaurus bataar (1955) – Mongolsko a Čína, kolem 70 m. l., délka 12 m., hmotnost přes 5000 kg
5.) Daspletosaurus torosus (1970) – Kanada (Alberta), 77-74 m. l., délka 9 m., hmotnost až 3800 kg
6.) Alioramus remotus (1976) – Mongolsko, kolem 70 m. l., délka 6 m., hmotnost kolem 850 kg
7.) Nanotyrannus lancensis (1988) – západ USA, 68,5-66 m. l., délka 6 m. a hmotnost kolem 700 kg (může se jednat o juvenilní exemplář druhu T. rex)
8.) Raptorex kriegsteini (2009) – Mongolsko nebo Čína, asi 70 m. l., dospělá délka a hmotnost neznámá (může se jednat o mládě druhu T. bataar)
9.) Alioramus altai (2009) – Mongolsko, kolem 70 m. l., délka 6 m.?, hmotnost kolem 850 kg
10.) Bistahieversor sealeyi (2010) – USA (Nové Mexiko), 74,5 m. l., délka 9 m., hmotnost kolem 1500 kg
11.) Teratophoneus curriei (2011) – USA (Utah), 76 m. l., délka 6 m. a hmotnost 700 kg (nedospělý exemplář)
12.) Zhuchengtyrannus magnus (2011) – Čína, 73,5 m. l., délka 12 m., hmotnost kolem 5000 kg
13.) Lythronax argestes (2013) – USA (Utah), 80,6-79,9 m. l., délka 8 m., hmotnost 2500 kg
14.) Nanuqsaurus hoglundi (2014) – USA (Aljaška), 69,1 m. l., délka 6 m., hmotnost až 1500 kg
15.) Qianzhousaurus sinensis (2014) – Čína, 72-66 m. l., délka 9 m., hmotnost kolem 1000 kg
16.) Daspletosaurus horneri (2017) – USA (Montana), 75,2-74,4 m. l., délka 9 m., hmotnost kolem 2500 kg?
———
Přehled nejvýznamnějších zástupců čeledi Tyrannosauridae přibližně v odpovídajícím velikostním měřítku. S výjimkou asijského tarbosaura vpravo dole byli všichni zástupci obyvateli Laramidie, tedy budoucího západu Severní Ameriky. Kredit: Mariomassone, Wikipedie (CC BY-SA 3.0)
———
[1] Lehman, Thomas M.; Carpenter, Kenneth (November 1990). „A partial skeleton of the tyrannosaurid dinosaur Aublysodon from the Upper Cretaceous of New Mexico“. Journal of Paleontology. 64 (6): 1026–1032. doi:10.1017/S0022336000019843
[2] Archer, Brad; Babiarz, John P. (July 1992). „Another tyrannosaurid dinosaur from the Cretaceous of northwest New Mexico“. Journal of Paleontology. 66 (4): 690–691. doi:10.1017/S0022336000024598
[3] http://www.newswise.com/articles/new-species-of-tyrannosaur-discovered-in-southwestern-u-s
[4] Carr, Thomas D.; Williamson, Thomas E. (2000). „A review of Tyrannosauridae (Dinosauria: Coelurosauria) from New Mexico“. Bulletin. New Mexico Museum of Natural History and Science. 17: 113–145.
[5] Carr, Thomas D.; Williamson, Thomas E. (2010). „Bistahieversor sealeyi, gen. et sp. nov., a new tyrannosauroid from New Mexico and the origin of deep snouts in Tyrannosauroidea“. Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (1): 1–16. doi:10.1080/02724630903413032
[6] http://www.livescience.com/8064-tyrannosaur-species-discovered.html
[7] Sullivan, Robert M.; Lucas, Spencer G. (2006). „The Kirtlandian land-vertebrate „age“ – faunal composition, temporal position and biostratigraphic correlation in the nonmarine Upper Cretaceous of western North America“. Bulletin. New Mexico Museum of Natural History and Science. 35: 7–29.
[8] Thomas D. Carr, Thomas E. Williamson, Brooks B. Britt and Ken Stadtman (2011). „Evidence for high taxonomic and morphologic tyrannosauroid diversity in the Late Cretaceous (Late Campanian) of the American Southwest and a new short-skulled tyrannosaurid from the Kaiparowits formation of Utah“. Naturwissenschaften. 98 (3): 241–246. doi:10.1007/s00114-011-0762-7
[9] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, David C., ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi:10.1371/journal.pone.0079420.
[10] Titus, Alan L. and Mark A. Loewen (editors). At the Top of the Grand Staircase: The Late Cretaceous of Southern Utah. 2013. Indiana University Press. Hardbound: 634 pp.
[11] Eaton, Jeffrey G.; Cifelli, Richard L.; Hutchinson, J. Howard; Kirkland, James I.; Parrish, J. Michael (1999). „Cretaceous vertebrate faunas from the Kaiparowits Plateau, south-central Utah“. In Gillete, David D. (ed.). Vertebrate Paleontology in Utah. Miscellaneous Publication 99-1. Salt Lake City: Utah Geological Survey. pp. 345–353.
[12] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, David C., ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi:10.1371/journal.pone.0079420.
———