Jak přežít setkání s tyranosaurem

…aneb Světově první průvodce nebezpečným setkáním křídového druhu

Žádný člověk se s živým jedincem druhu Tyrannosaurus rex nesetkal, dělí nás totiž propast nejméně 63 milionů let geologického času.[1] Přesto jsme jak my, tak i pozdně křídový teropod zcela reálnými živými tvory, kteří obývali nebo dosud obývají povrch této planety. Můžeme tedy popustit uzdu naší fantazii a zkusit si představit, jak by dopadlo setkání člověka a obřího teropoda, pokud by k němu mohlo dojít. Pro větší jednoduchost přitom počítejme s variantou, že tyranosaurus by byl dospělým, přes 12 metrů dlouhým a asi osm tun vážícím dospělcem.[2] Člověk by se v jeho ekosystému ocitl sám a zcela nevybaven moderní technikou (včetně zbraní). Odmysleme si také další nepříjemnosti, které by moderního cestovatele časem do pozdně křídové Laramidie nutně provázely (vyšší vlhkost vzduchu, průměrná teplota a obsah kyslíku v ovzduší, cizí patogeny a neznámí paraziti, ekologické katastrofy, jiní nebezpeční tvorové apod.).[3] S jednoduchou odpovědí „utéct“ nebo „držet se dál“ si tentokrát nevystačíme. Máme totiž k dispozici zcela nové poznatky o tyranosaurech, od výkonnosti jejich mozku až po pohybové schopnosti a pravděpodobné lovecké strategie. Co tedy z těchto poznatků vyplývá? Zde je pět zásadních rad, kterými byste se pro vlastní bezpečnost měli ve světě tyranosaurů řídit.

———

Pro tvora o velikosti dospělého člověka byla mnohem větším nebezpečím odrostlá mláďata druhu Tyrannosaurus rex. Zatímco pro dospělce by byl člověk jen skromným soustem, přibližně desetiletí tyranosauři by se z něj už nasytili vydatněji. Na rozdíl od dospělých tyranosaurů by také neměli problém člověka rychle dohnat. Běhali totiž nejspíš rychlostí až kolem 50 km/h. Kredit: Vladimír Rimbala; ilustrace k autorově knize Poslední dny dinosaurů.

———

1.) Nestůjte na místě a neschovávejte se

Možná si vybavíte dramatickou scénu z filmu Jurský park, kde paleontolog Alan Grant s dívkou Alexis v jednu chvíli nehybně klečí a přežijí tak řádění samice tyranosaura. Ta je totiž nemůže vidět, protože tyranosauří DNA byla při klonování zkombinována s DNA žab a dinosauři z parku tedy nevidí žádné statické objekty. Postavit se do pozoru před tyranosaura a ani se nehnout, to by byl ovšem ve skutečnosti velmi hloupý až osudný nápad. V první řadě je jasné, že tyranosauři měli fantasticky vyvinutý čich, přinejmenším plně srovnatelný s čichem dnešních mysliveckých psů. Vypovídají o tom například extrémně velké čichové laloky tyranosauřího mozku, zjištěné z výlitků mozkoven i z výzkumů počítačovou tomografií.[4] I kdyby vás tak dravec přímo neviděl (protože byste se schovávali třeba za stromem nebo balvanem), snadno by vás ucítil. Zrak tyranosaurů byl rovněž velmi dobrý, proto je téměř jisté, že by vás okamžitě zaznamenal i svýma očima – a to i v případě, že byste se vůbec nehýbali.[5]

———

2.) Nespoléhejte na to, že jste pro dravce příliš malí

Otázkou dále je, zda byste tyranosaurovi stáli za pronásledování a pozření. Je pravda, že pro dospělého jedince je několik desítek kilogramů masa skutečně malým soustem. Lepším cílovým objektem byste tak byli pro mladé jedince tyranosaurů, kteří by vás snadno doběhli a udolali – navíc byste je zasytili podstatně lépe.[6] Ani u dospělých tyranosaurů se ale nedá vyloučit možnost, že by si s vámi chtěli jen tak ze zvědavosti pohrát a třeba si i trochu kousnout. Na poměry neptačích teropodů byli tyranosauři poměrně inteligentní a měli relativně velký mozek.[7] Je tedy možné, že by byli schopni i podobného chování, ačkoliv bez funkčního stroje času o tom můžeme jen spekulovat. Rozhodně ale nebudete chtít vyzkoušet, zda si s vámi dravý obr nehodlá pohrát. Stačí totiž jen jedno ledabylé kousnutí jeho mohutných a extrémně silných čelistí (vyvíjejících sílu stisku asi 30 000 až 60 000 newtonů) a váš trup může být snadno rozdělen na dvě zcela samostatné části.[8]

———

3.) Udržujte co největší vzájemnou vzdálenost

Dospělí tyranosauři snad mohou na první pohled působit trochu lenivě a neohrabaně, zejména pak, když tráví nebo prostě jen odpočívají. Ale podcenit jejich pohybové schopnosti a orientaci v terénu by byla smrtelná chyba. Tyranosauři vidí až třináctkrát ostřeji než člověk a objekt o velikosti člověka rozliší až v dálce šesti kilometrů (asi čtyřikrát větší vzdálenost, než na jakou to samé dokáže člověk).[9] V otevřeném terénu proto nemá žádný problém udržet vás v linii svého zorného pole. A je velmi vytrvalý, neunaví se snadno. Dokáže udržovat své klidové tempo chůze, které ale rychlostně odpovídá pomalejšímu lidskému běhu.[10] Rychlost kolem 15 až 20 km/h udrží stabilně celé desítky minut, což se v případě člověka dá říct jen o trénovaných atletech. Pomáhá mu v tom i fakt, že jeho klidový krok měří přes 3 metry.[11] Nezkoušejte tedy tyranosaura utahat vytrvalým během v nejistém terénu. Mohlo by ho to začít ještě víc bavit a z vašeho pozření by měl potom o to větší požitek.

———

4.) Snažte se nestát proti větru

Už bylo zmíněno, že tyranosauři (a tyranosauridi obecně) disponovali extrémně dobrým čichem. A to není vše. K detekci kořisti využívali také smyslový aparát, který se patrně skrýval v jejich čelistech. Ten byl poprvé objeven u druhu Daspletosaurus horneri, popsanému v roce 2017.[12] Podle dosavadních zjištění by se mohlo jednat o jakýsi senzorický tělní systém, funkčně podobný postranní čáře ryb. Dinosaurus s ním mohl velmi precizně vnímat změny tlaku vzduchu a směr jeho proudění. Díky tomu dokázal orientovat svou pozici tak, aby nebyl prozrazen svým pachem a mohl se nepozorovaně přiblížit ke své kořisti na co možná nejmenší vzdálenost. Nikdy si tak nemůžete být jistí, zda o vás už dávno neví – zatímco vy si připadáte v naprostém bezpečí. Ostatně tyranosauři se mohou prozradit také duněním, které prochází zemí. Jejich dorozumívání totiž nespočívalo ve řvaní, mělo spíše podobu zlověstných nízkofrekvenčních zvuků (jako je tomu například i u aligátorů), které byste možná dříve pocítili, než uslyšeli.[13] A to už by pro vás mohlo být příliš pozdě.

———

5.) Pozor na mláďata

Ano, řeč je zde o dospělcích druhu Tyrannosaurus rex. Ale mláďata tohoto teropoda, pro tvora o velikosti člověka ještě nebezpečnější než adultní jedinec, s tématem úzce souvisejí. Je totiž možné, že tyranosauři uplatňovali smečkovou strategii lovu, při kterém relativně rychlé dinosaury „naháněli“ tyranosauří teenageři přímo před tlamy mnohem silnějších dospělých dravců.[14] Pakliže mnohatunový tyranosaurus nedokázal zrychlit na více než asi 27 km/h[15], několik metráků vážící „puberťáci“ zvládli možná i dvojnásobek takové rychlosti[16]. Byli sice mnohem slabší a křehčí než jejich starší příbuzní, přesto by tvora do velikosti nosorožce poměrně snadno přihnali do spárů děsivých dospělců svého druhu. A s člověkem by si pohodlně poradili sami, a to od dosažení věku 5 až 10 let, kdy už by pohodlně přerostli například dnešní medvědy. Pokud se tedy snažíte udržet si dostatečný odstup od osmitunového tyranosaura, buďte obezřetní a rozhlížejte se také po menších, štíhlejších a smrtelně nebezpečných mláďatech.

———

Naturalis-Trix-Trex-1.jpg

Tyranosauři byli vrcholoví predátoři, schopní úspěšně zaútočit na většinu živočichů ve svém okolí. Jejich preferovanou kořistí byli patrně až několikatunoví kachnozobí edmontosauři, potažmo nebezpečnější ceratopsidi triceratopsové. To ale neznamená, že by mnohem menší člověk byl před nimi v bezpečí. Ostatně i současní velcí predátoři, schopní skolit například mohutné kopytníky, nepohrdnou občas myší nebo ještěrkou. Na snímku exemplář „Trix“. Kredit: Hay Kranen; CC BY 4.0

———

Short Summary in English: This article summarizes all basic precautions needed to avoid the possibility of you being eaten by an adult Tyrannosaurus rex.

———

Související literatura: Socha, Vladimír (2019). Nová cesta do pravěku. CPress, 160 str. ISBN 9788026424949

———

[1] Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6: 20252. doi: 10.1038/srep20252

[2] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672. doi: 10.1002/ar.24118

[3] White, P. D.; Fastovsky, D. E.; Sheehan, P. M. (1998). Taphonomy and Suggested Structure of the Dinosaurian Assemblage of the Hell Creek Formation (Maastrichtian), Eastern Montana and Western North Dakota. PALAIOS. SEPM Society for Sedimentary Geology. 13 (1): 41–51. doi: 10.2307/3515280

[4] Witmer, L. M.; Ridgely, R. C. (2009). New Insights into the Brain, Braincase, and Ear Region of Tyrannosaurs (Dinosauria, Theropoda), with Implications for Sensory Organization and Behavior. The Anatomical Record. 292 (9): 1266–1296. doi: 10.1002/ar.20983

[5] Stevens, K. A. (2006). Binocular vision in theropod dinosaurs. Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (2): 321–330. doi: 10.1671/0272-4634(2006)26[321:BVITD]2.0.CO;2

[6] Woodward, H. N.; et al. (2020). Growing up Tyrannosaurus rex: Osteohistology refutes the pygmy „Nanotyrannus“ and supports ontogenetic niche partitioning in juvenile Tyrannosaurus. Science Advances. 6 (1): eaax6250. doi: 10.1126/sciadv.aax6250

[7] Hurlburt, G. S.; Ridgely, R. C.; Witmer, L. M. (2013). Relative size of brain and cerebrum in Tyrannosaurid dinosaurs: an analysis using brain-endocast quantitative relationships in extant alligators. In Parrish, M. J.; Molnar, R. E.; Currie, P. J.; Koppelhus, E. B. (eds.). Tyrannosaurid Paleobiology. Indiana University Press. pp. 134–154. ISBN 978-0-253-00947-0.

[8] Bates, K. T.; Falkingham, P. L. (2012). Estimating maximum bite performance in Tyrannosaurus rex using multi-body dynamics. Biological Letters. 8 (4): 660–664. doi: 10.1098/rsbl.2012.0056

[9] Jaffe, E. (2006). Sight for ‚Saur Eyes: T. rex vision was among nature’s best. Science News. 170 (1): 3–4. doi: 10.2307/4017288

[10] Dececchi, T. A.; et al. (2020). The fast and the frugal: Divergent locomotory strategies drive limb lengthening in theropod dinosaurs. PLOS ONE. 15 (5): e0223698. doi: 10.1371/journal.pone.0223698

[11] Smith, S. D.; Persons, W. S.; Xing, L. (2016). A tyrannosaur trackway at Glenrock, Lance Formation (Maastrichtian), Wyoming. Cretaceous Research. 61: 1–4. doi: 10.1016/j.cretres.2015.12.020

[12] Carr, T. D.; et al. (2017). A new tyrannosaur with evidence for anagenesis and crocodile-like facial sensory system. Scientific Reports. 7: 44942. doi: 10.1038/srep44942

[13] Thorbjarnarson, J.; Wang, X. (2010). The Chinese Alligator: Ecology, Behavior, Conservation, and Culture. Johns Hopkins University Press. ISBN 978-0-8018-9348-3

[14] Peterson, J. E.; Daus, K. N. (2019). Feeding traces attributable to juvenile Tyrannosaurus rex offer insight into ontogenetic dietary trends. PeerJ. 7: e6573. doi: 10.7717/peerj.6573

[15] Hirt, M. R.; Jetz, W.; Rall, B. C.; Brose, U. (2017). A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest. Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4

[16] Molina-Pérez, R.; Larramendi, A. (2016). Récords y curiosidades de los dinosaurios terópodos y otros dinosauromorfos. Larousse. ISBN 978-8416641-15-4 (str. 176)

———

4 Comments

Filed under Recese a humor, Spekulativní paleontologie, Teropodní dinosauři

4 Responses to Jak přežít setkání s tyranosaurem

  1. badaxe

    Myslím, že bod 4 je špatně, Pokud stojíte od zvířete po větru, pak jde pach od zvířete k vám a zvíře vás tedy necítí. Naopak, když stojíte proti větru, pak fouká vítr od vás ke zvířeti a zvíře vás samozřejmě cítí. Vzhledem k tomu, že čichové schopnosti člověka jsou v podstatě zanedbatelné, vždy se to bere z pohledu zvířete nikoli člověka (lovce). Proto je zřejmě bod 4 uveden špatně.

  2. kamil

    Dobrý den,

    v jaké pozici tyranosaři spali ? jak vstali ze země pokud leželi ? U dospělých je asi komické pokud se opírali o přední končetity, nebo ocas.

    děkuji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.